Krev na sněhu | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Nesbo sleva
  • Touhy Džendeho Džongy
  • Gangsterova přítelkyně
  • Konec řetězce

Krev na sněhu (Krev na sněhu #1)

Cena:
259 Kč  168 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-319-2
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
04. 06. 2015
Počet stran / vazba:
151/vázaná
3.52 / 9682
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 149 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Krev na sněhu

Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.

Book trailer:

Úryvek: Krev na sněhu

Recenze: Krev na sněhu

Krev, sníh a nové začátky

Respekt, leden 2016, autor recenze: Vít Schmarc

Dietní Nesbo, nebo snad Johansen?

Vaseliteratura.cz, 9. října 2015, autorka: Jolana Hlušičková

Po detektivních hodech, které čtenářům v posledních letech Nesbø servíroval, se s napětím očekávalo, jaká bude jeho nejnovější kniha Krev na sněhu, vydaná Nakladatelstvím Kniha Zlín, s.r.o. Médii proběhla informace, že původním záměrem autora bylo připravit si půdu pro plánovaný román o záhadně zmizelém spisovateli detektivních románů, tvořícím v sedmdesátých letech minulého století. Za tím účelem zamýšlel Nesbø napsat dvě detektivky pod pseudonymem Tom Johansen –Krev na sněhuKrev na sněhu 2: Ještě více krve.

Ukázalo se, že z právního hlediska to není ideální situace a Nesbø raději ustoupil od záměru vydat tyto dvě knihy pod pseudonymem. Jako odkaz na vymyšleného spisovatele dostal hlavní hrdina detektivní novely Krev na sněhu jméno Olav Johansen. Nesbø stvořil značně rozporuplnou postavu chladnokrevného zabijáka s citlivým srdcem, toužícího po lásce, milujícího knihy a filozofujícího o životě a smrti. Pro lepší představu o Johansenovi uvádím ukázku jeho dialogu s Corinou - ženou, kterou měl za úkol zlikvidovat:

„Knihy?“ Naklonila hlavu ke straně a šibalsky se usmála, jako by mě přistihla při lži. „Vidím tady jenom jednu knihu.“
„Chodím do knihovny. Knížky zabírají místo. Navíc se to snažím omezovat.“
Zvedla knihu ležící na konferenčním stolku. „Bídníci? O čem to je?“
„O spoustě věcí, řekl bych.“
Povytáhla obočí.
„Nejvíce asi o muži, který dosáhne odpuštění za své zločiny,“ dodal jsem. „Po zbytek svého života je splácí tím, že se snaží činit dobro.“

Jeho vztah ke Corině je poněkud zvláštní. Při čtení jsem měla pocit, že není příliš jasný ani Olavovi, jeho jednání v souvislosti s touto ženou je iracionální, nepochopitelné, možná dokonce ani Nesbø si nebyl jistý, jak to mezi nimi vlastně je. Alespoň tak to na čtenáře působí.

Kniha je napsaná v ich-formě, díky tomu máme možnost detailně monitorovat myšlenkové pochody zabijáka, jeho vzpomínky na dětství, neurvalého otce a matku, kterou miloval, ačkoliv podlehla démonu alkoholu. Kostra příběhu je vystavena relativně prostě, zabiják dostane úkol, který nechce splnit, a tím, že poruší pravidla, se dostává do problémů. Akce je zcela logicky následována reakcí. Jako další linii novely sledujeme romantický příběh, kdy Olav pomůže dívce Marii donucené prostitucí splácet dluhy svého přítele. Děj je dost předvídatelný, v podstatě jediné překvapení čeká na čtenáře při rozuzlení příběhu. Místy můžeme mít pocit, že si autor ze čtenáře zlehka utahuje.

Další zajímavostí příběhu je absence detektiva, kriminalisty, prostě někoho, kdo by zločiny vyšetřoval. Párkrát sice zaslechneme ve větší vzdálenosti houkat policejní sirény, ale tím vše ze strany policie končí.

Překlad je výborný, kniha se čte lehce, neobsahuje jazyková klišé, jsem přesvědčená, že se překladatelce Kateřině Kryštůfkové dokonale podařilo vystihnout způsob komunikace hlavního hrdiny, kterou rozhodně nelze označit jako standardní. Knížka je útlá, přečtení moc času čtenáři nezabere a ani nijak neunaví jeho mozkové závity. Není problém přerušit čtení a mezitím si přečíst jinou, akčnější knihu, a zase se k zabijákovi s něžnou duší vrátit. Na rozdíl od předchozích autorových knih nás nic nenutí dostat se co nejrychleji do finále příběhu, abychom se dozvěděli, jak to vlastně všechno dopadne.

Pokud bych na závěr měla zodpovědět otázku v nadpisu recenze, tak by odpověď zněla, že nám byla po chuťově velmi výrazných detektivních hodech naservírovaná neslaná dieta. Na druhou stranu, podíváme-li se na Krev na sněhu z pohledu, že autorovým záměrem bylo napsat detektivní příběh ve stylu sedmdesátých let minulého století, můžeme konstatovat, že touto úplně odlišnou novelou Nesbø dokázal, že pro něj není problém měnit styl psaní, na rozdíl od jiných autorů, kteří píší pouze ve své osvědčené linii. A již v listopadu se dozvíme, zda to potvrdí Nesbø i ve své druhé knize z této série, která vyjde pod názvem Krev na sněhu 2: více krve.

Recenze: Jo Nesbø - Krev na sněhu

Severskedetektivky.cz, 10. července 2015, autorka: Veronika Černucká

„Krev na sněhu“ je detektivní novela, ve které Jo Nesbø navázal na tradici americké drsné školy. Útlá kniha je první částí diptychu, který Nesbø napsal poté, co vyšla jeho detektivka „Policie“. Srovnávat tyto dvě knihy je zvláštní, protože jde o jiný žánr. „Krev na sněhu“ není ani lepší ani horší. Je prostě jiná.

Nor Jo Nesbø (1960) je celebrita mezi spisovateli a není snad nikdo, kdo by o něm nikdy neslyšel. Nesbø v letech 1997 – 2013 napsal sérii detektivek, v níž exceluje komisař Harry Hole. Některé knihy ze série jsou víc thrillery, jiné víc detektivky. Jejich kvalita je víceméně vyrovnaná, ale fakt je, že právě tato řada autora proslavila na celém světě. A fakt je i to, že knihou „Policie“ zakončil sérii víc než důstojně. Z hlediska svého žánru je „Policie“ to, čemu říkám stoprocentní plnokrevná detektivka.

Je asi jen logické, že čtenáři budou „Krev na sněhu“ a „Policii“ srovnávat. Upřímně řečeno, z tohoto srovnání nevychází čerstvá novinka jako vítěz. „Policie“ má napínavý a komplikovaný děj a je plná originálních a „živých“ postav. Čtenáři mají k dispozici všechny stopy k vyřešení, ale i tak je téměř nemožné všechny záhady vyřešit. Oproti tomu je „Krev na sněhu“ o poznání skromnější. Příběh na sto padesáti stránkách vypráví v první osobě nájemný vrah, takže my vidíme pouze to, co vidí hlavní hrdina. Nejsou tu žádné vedlejší zápletky, protože se všechno točí kolem Olava. A je spravedlivé říct, že celý děj se odehraje během několika mála dní.

Olav je zvláštní postava. Tak zvláštní, že vám možná nebude připadat skutečná. Olav se živí zabíjením, ale přesto dokáže celou mzdu dát manželce oběti. Olav nemá problém střelit do hlavy člověka, se kterým nezávazně konverzuje, ale pak trpí pohledem na prostitutku, kterou ponižuje její pasák. Sám sebe shazuje a jeho nepřátelé o něm mluví jako o prosťáčkovi. Ale tento prosťáček dokáže citovat básníky, filozofy a z rukávu sype latinské citáty. Olav je dyslektik, proto se vyhýbá psaní, ale rád čte. Knihy si nosí z knihovny, ale své nejoblíbenější „Bídníky“ má pouze ve zkráceném vydání.

My se s ním setkáme ve chvíli, kdy přijímá zvláštní nabídku od svého příležitostného zaměstnavatele. Olav se diví (a šokován bude i čtenář), koho má zavraždit. Olav práci přijme a vás pak čeká řada epizod plných krve. Olav udělá něco, nad čím zůstává rozum stát. Zapomene na veškerou opatrnost a čtenář nechápe. Jiné by to bylo v rozvětveném románu, ale takhle ve zkratce působí chování hlavního hrdiny poněkud absurdně. Nesbø vychází z „americké drsné školy“, a pokud máte tyto knihy načtené, nebude vám dělat problém odhadnout, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí. „Krev na sněhu“ má blízko knize „Pošťák vždycky zvoní dvakrát“ od J. M. Caina. Jsou tu podobné motivy a hlavní ženské hrdinky se jmenují také hodně podobně. Nesbø má Corinu, Cain má Coru.

Muži jsou tu předvídatelní, zato ženy dokážou překvapit. V životě hlavního hrdiny jsou dvě a jeho vztah s bývalou prostitutkou Marií je hodně originální. Největší devizou knihy je autorův styl psaní. Nesbø je Pan spisovatel a díky tomu je „Krev na sněhu“ čtení, které si užijete. Některé pasáže jsou poetické, některé filozofické a jiné cynické. Postupně se budete dozvídat některá tajemství z hrdinova života a už jen to udrží vaši pozornost. V ohledu stylu a jazyka „Krev na sněhu“ předčila „Policii.“ Olav je sice zabiják, ale svůj příběh vypráví jako básník. Jsou tady metafory, symboly a alegorie.

„Krev na sněhu“ je kniha, která si zaslouží vaši pozornost. Vlastně už jen proto, abyste ji srovnali s jakoukoliv jinou autorovou knihou. Řekla bych, že u této knihy bude platit, že co čtenář, to jiný názor. A jsem si jistá tím, že se najde hodně čtenářů, které „Krev na sněhu“ vyloženě nadchne.

Krev na sněhu je Nesbøho nejlepší kniha. I bez opilce Holea

Magazin.aktualne.cz, 25. června 2015, autor: Boris Hokr

Nesbø je v nové knize bez Harryho Holea disciplinovaný a literárně velmi přesvědčivý. Krev na sněhu patří mezi jeho nejlepší knihy, které kdy napsal.

Recenze – Vítejte v Oslu sedmdesátých let. A seznamte se s Olavem Johansenem, mužem mnoha paradoxů. Je to dyslektik, který miluje čtení. Nerozumí si s matematikou, ale neustále si propočítává základní rovnici vztahu se svým šéfem. Protože ač má měkké srdce a snadno se zamilovává, živí se jako zabiják. A zabiják by nikdy neměl na svého šéfa vědět příliš.

Olav to chápe. Jenže někdy se objeví nabídky, které nejde jen tak odmítnout. Třeba sejmout šéfovu nevěrnou manželku za odměnu, z které by mohl… splnit řadu snů, dokonce i některých svých. Jenže Olav je Olav a je takový, jaký je. Šéfova manželka tak žije dál a její amant tuhne se dvěma kulkami v těle. Problém? Amant je šéfův syn.

Že Jo Nesbø není jen autorem jedné série, dokázal už v řadě příběhů pro děti o Doktoru Proktrovi a především ve výborném thrilleru Lovci hlav. Útlá knížečka Krev na sněhu, první z několika románů, které chtěl Nesbø původně sepsat a publikovat pod pseudonymem Tom Johansen. Byla by však škoda knihu skrývat za pseudonymem, protože se jedná o dost možná zatím nejlepší autorův text.

Krvavě nachový hermelín krále krimi

Na první pohled se přitom jedná o přímočarou historku z podsvětí, kde se více či méně zlým lidem dějí více či méně zlé věci – kupříkladu ve stylu Jamese Headleyho Chase nebo sebedestruktivními hrdiny se hemžícího amerického noiru. Tedy čtení, které v rámci žánru baví a v rámci populární kultury možná dokáže jaksi mimochodem reflektovat, co společnost považuje zrovna za aktuální problém, nebo čeho se bojí, ale pořád čtení v podstatě běžné. Jenže Nesbø své čtenáře brzy přesvědčí o opaku. A to navzdory tomu, že se na rozdíl od holeovské série nepouští do rozmáchlých eposů ukazujících prorůstání korupce v úřadech či vzestup norského rasismu.

Krev na sněhu jde na věc subtilněji, ale literárně působivěji. Jen na první stránce tak koexistuje poetický obraz padajícího sněhu (brzy zkropeného rudou krví), náhlý výbuch násilí a meditace tak trochu prostoduchého hrdiny-zabijáka. Hrdiny, který působí jako Tarantinem namíchaný koktejl s trochou Raymonda Babbitta z Rain Mana a trochou Blaze ze stejnojmenného románu Richarda Bachmana. Obsese k analogiím s obrazy z učebnic zoologie, neustálé upozorňování na vlastní prostotu, ale také svérázné moralizování…

Čtenářova pozornost je chycena a nepuštěna – otázkou jen zůstává, zda Nesbø dokáže svého Olava správně prodat, protože takhle vystavěná postava výkonného zabijáka, co je čirou náhodou hotovým prosťáčkem božím, zavání klišé nebo hrozbou neukočírovaného nákladu patosu. A když se přidá hluchoněmá žena v nesnázích a samozřejmě Olavovu šéfovi nepohodlná femme fatale, zdá se být vymalováno.

Jenže není. Nesbø kdysi prohlásil, že kdyby byl Salman Rushdie Norem, psal by thrillery. A Krev na sněhu ukazuje, jak by takový rushdieovský norský thriller – či vzhledem k rozsahu thrillerík – mohl vypadat. Olav totiž není spolehlivý vypravěč. Navenek prosťáček schopný násilí a vražd, ale rozhodně ne klamu, je totiž podvědomý fabulátor par excellence.

V jedné scéně vysvětluje Corině, která se ze zamýšlené oběti stala jeho chráněnkou, že coby dyslektik občas prostě nepochopí, co slova znamenají – nebo že to pochopí špatně, a za cenu jedné knihy tak získává hned několik příběhů. Nesbø rafinovaně vede své čtenáře k odhalení, že dvojace čte Olav nejen knihy, ale vlastně celý svůj život. Krev na sněhu tak na povrchu vypráví o jeho malé soukromé křížové výpravě za záchranu nevinné týrané ženy a možná za odpuštění, ale pod maskou jasných slov a zdánlivě objektivně popsaných skutečností se skrývá celý vesmír významů a motivací všech zúčastněných.

Fatalistický příběh plný vtipu

Klamání tělem patří k oblíbeným trikům Jo Nesbøho, ale vždy se jednalo o hru spočívající v narafičení klamných stop. Zde ovšem autor jako kdyby převrstvil jednotlivé reality a pravdy. A nepotřeboval k tomu nic než sto padesát stránek a jednu perfektní postavu. Což se bez mučení přiznám, považuju za úchvatné. Holeovky, jakkoliv zábavné a čtivé, totiž objektivně vzato nabobtnaly a i ty nejlepší občas nabídly hluchá místa, kde se ztratilo tempo nebo se prostě exhibovalo.

Ne tak Krev na sněhu. V té sleduje jediný přísně logický oblouk – od jedné krve na sněhu ke druhé –, během něhož nenarazíte na jediný nevyužitý motiv. Knížečka disponuje krutou krásou mechanického stroje, u kterého je jen otázkou času, než postavy rozdrtí. Ale přitom se nejedná o chladný román, u kterého by se dala obdivovat jen forma.

Olav je totiž postava, která nakonec svou sympatičností – vyvěrající z čím dál výraznějších kazů – strčí do kapsy i poněkud paňácovitého a napříč vlastní sérií vlastně nijak nepřekvapujícího Harryho. Olav ale překvapit umí. Někdy jsou ona překvapení děsivá – to když odhaluje obrazy ze svého dětství –, jindy plná černého humoru – jako když se vydal „k jezeru, kde slunce nikdy nezapadá, ale kde chvíli nebudu chytat pstruhy“ – a jindy prostě tragická – jako když konečně předá své dopisy milované ženě.

Znovu je přitom třeba zdůraznit, že Nesbø předvedl svůj nejdisciplinovanější výkon. V rozhovoru pro The Guardian připomněl poučku jednoho finského designéra, že cokoliv není v domě potřebné, se dříve či později zoškliví. A že se slovy v příbězích to funguje podobně. Krev na sněhu je ukázkový příklad. Všechny fígle a narážky, stejně jako napětí a obavy o postavy plynou z toho, že v knize nenarazíme na jediné zbytečné slovo. A z jednoho každého slova je skutečně znát, že Nesbø je hudebník. Tato kniha má prostě nezpochybnitelný rytmus (pročež patří velké uznání překladatelce).

Nahlíženo tímto prizmatem, Krev na sněhu bude skvělým románem i po několikerém čtení – vždy odhalíme novou vrstvu Olavova charakteru, vždy nás bude fascinovat fatalismus postav a neodvratnost zúčtování, stejně jako pulpová čistota krvavých scén… Opakovaně se budeme smát Olavovu vysvětlení, že se nemůže živit jinak než jako vrah – a dost možná budeme obdivovat sarkasmus, s nímž Nesbø pro zločin používá jazyka byznysu a s nímž Olava nenechá ani koketovat s myšlenkou, že by nebyl zločincem.

Obraz krve na sněhu je obrazem vyjadřujícím naprostý kontrast; totální, ale přitom zcela jednoduchý. Román Krev na sněhu je přesně takový. Skládá se z jednoduchých prvků, ale dohromady vytváří celý vesmír plný věčných konfliktů. Chystaný druhý román z johansenovské série se tak pro mě osobně tímto stává nejočekávanější zahraniční krimi.

Recenze: Jo Nesbø: Rodina, smrt, krev na sněhu

Kukatko.cz, 16. června 2015

Čtenáři, kteří přečetli všech deset kriminálních románů Jo Nesbøho s Harrym Holem v hlavní roli, mohou být poněkud v šoku. Romány byly monumentální, větvily se, postavy se objevily, zmizely, aby se záhy znovu objevily na scéně. Někdy musel čtenář dávat bedlivý pozor, aby se v ději orientoval. Některé postavy prostupovaly z románu do románu a staly se tak lákadlem pro přečtení dalších knih krimi série. 600 stran knihy tohoto seriálu byl standard. Harry Hole, kriminalista norské policie, byl sice atypický, ale naprosto regulérní policejní vyšetřovatel a hlavní hybatel všech vyšetřovacích dějů.

A je tady Krev na sněhu, román, románek nebo spíš kriminální novela, která celou dosavadní historii Nesbøho knih staví na hlavu (150 stran). S výjimkou Lovce hlav, ale i ta je obsažnější.

Hlavním hrdinou (to není přesná charakteristika) kriminální novely je profesionální zabiják královského jména Olav. Děj se odehrává v 70 letech 20 století. Gangy v Norsku pašují drogy, vzájemně se vraždí, aby získaly nadvládu nad drogovým podsvětím. Olav popisuje svoje pohnutky k vraždění (příběh je vyprávěn v ich formě). Je poněkud přiblbý, dyslektik, který má rád romantické děje (čte bídně Bídníky Victora Huga). Taková je hlavní postava novely.

Olav je svým šéfem zaúkolován. Má zavraždit jeho manželku. Olav to chápe tak, že je šéfovi manželka nevěrná. Sleduje ji, má ji na háčku. Sleduje ji tím svým zabijáckým přiblblým dobrotivým pohledem. Umí zacházet se zbraní. Umí vymyslet nepochopitelně chytrý plán. V tomto ohledu (zabíjení) je velmi chytrý. Ale stejně je limitován svou inteligencí. Zabíjet pro něho znamená práci, ale v koutku duše v něm dříme zvrhlá primitivní romantická touha být milován. Ta ho vede cestou vraždění, lásky, úvahám o konci bytí „ díky čemu nám náhle dojde, že umřeme? Co se stane toho dne, kdy zjistíme, že to, že náš život skončí, není jenom možnost, nýbrž fakt?“ Vrahovo zvrhlé „miluju čas od chvíle, kdy se věci dají do pohybu. To jsou jediné minuty, hodiny, dny v mém pravděpodobně krátkém životě, kdy jsem n ě k d o. Kdy jsem něčím osudem“- mluví za vše. Olav vraždí, jako my svačíme a Olav miluje, jako my se svlékáme do naha. Má své limity. Ví, že když bude zlobit, bude bez milosti zavražděn. Je mu to jedno. Není mu to jedno. Je rozpolcený. Je sám.

Můžeme říci, že je ten příběh taky trochu žertovný. Určitě si budeme připadat velmi inteligentní, protože převyšujeme svým uvažováním hlavního hrdinu, toho přitroublého sentimentálního vraha, který stěží přečte větu, ještě hůř se vyjadřuje, a který si ještě ke všemu myslí, že je milován.

Tentokrát je Nesbø naprosto minimalistický. Žádné dlouhé pasáže. Na 150 stranách to ani nejde. Je to vlastně gangsterka. Vzpomenete si na scénu ve filmu „ Někdo to rád horké“, kde po sobě jdou gangy v New Yorku a střílejí se v garáži, kde se s nimi náhodou ocitnou dva hlavní protagonisté? Ano, tak působí vrahové v Krvi na sněhu. Nesbø je nad věcí, mnohé hlášky jsou vtipné, čtenář se opravdu pobaví. Nemusíme brát situaci tak vážně, jak vypadá. Vrah je v podstatě dobrák, pouze okolnosti ho donutily chovat se, jak se chová. A vraždit (zážitky z dětství jsou často spouštěčem šílených činů vrahů).

Jestli jste ještě nečetli Jo Nesbøho, zkuste to. Krev na sněhu je čtení na jedno odpoledne. Je to čtení napínavé, nesnese odkladu, rozhodně se nebudete nudit. Sevřená forma, bohatý obsah. A pak se možná pustíte do těch neuvěřitelně mnohovrstevnatých románů, které Jo Nesbø již dříve napsal, a které mají jedno společné: jsou více či méně odrazem dnešní doby. Temné, kruté, nelítostné a fascinující.

Budeme se těšit na podzim tohoto roku, to vyjde druhá kniha Krve na sněhu. Může nás autor ještě něčím překvapit?

RECENZE: Krev na sněhu. O vnitřním boji nájemného vraha

Novinky.cz, 15. června 2015, autor: Jaroslav Špulák

Jo Nesbo, pětapadesátiletý norský spisovatel a v České republice mimořádně oblíbený autor severských thrillerů, kráčí ve své tvorbě dál. Sérii případů detektiva Harryho Holea prozatím uzavřel v knize Policie (2013) a předkládá útlou novelu Krev na sněhu.

Její vydání v Norsku doprovázelo zajímavé přiznání. Nesbo řekl, že ji chtěl napsat pod pseudonymem. Autorem knihy Krev na sněhu i jejího druhého pokračování měl být dosud neznámý spisovatel Tom Johansen, přičemž cílem Nesboa bylo udělat z něho náhodně objeveného specialistu na kriminální příběhy.

Jestliže se hlavní postava příběhu jeví jako pouhý zabiják, opak je pravda

Deníku Aftenposten vysvětlil, že ho k tomu vedl záměr napsat knihu o spisovateli aktivním v sedmdesátých letech minulého století, který záhadně zmizel. Jmenovala by se Únos Toma Johansena, a aby se lidé nedivili, že o něm nikdy nic neslyšeli, měl v plánu za něj napsat dvě knihy: Krev na sněhu a Krev na sněhu 2: Ještě více krve.

„S vydavatelem jsme už chystali jeho encyklopedické heslo, našli jsme si i fotku, kterou bychom k němu přidali,“ přiznal Nesbo. „Jenže naše právníky přemohly pochybnosti a usoudili, že by to byl falešný marketing.“

Jo Nesbo tedy napsal pod svým jménem příběh, který se jeho dosavadnímu stylu poněkud vymyká. Odehrává se v roce 1977 v osloském podsvětí a hrdinou je nájemný vrah Olav Johansen (ve jméně ponechal odkaz na vymyšleného spisovatele).

Jeho zaměstnavatel, obchodník s drogami a prostitutkami Daniel Hoffmann, je s ním spokojený za to, jak spolehlivě odstraňuje pro něj nepříjemné osoby. Jeho nová zakázka ale navenek dosti chladnokrevného vraha překvapí – Hoffmann po něm chce, aby zabil jeho manželku Corinu.

Splacený dluh

Jestliže se hlavní postava příběhu jeví jako pouhý zabiják, opak je pravda. Již v minulosti se Johansen zamiloval do hluchoněmé dívky Marie, která měla Hoffmannovi jako prostitutka splatit dluh za svého přítele narkomana. Vykoupil ji a dluh vyrovnal za ni.

V případu Coriny se pak poněkud překvapivě (a v knize to bohužel není dostatečně vysvětleno) rozhodl jednat podle vlastního scénáře, a jak už to tak v detektivkách chodí, byl to krok k nesnázím.

Černý humor, žádný detektiv

Nesbo se inspiroval stylem noir. V příběhu je silná dávka černého humoru a výrazně to dokumentuje třeba postava Hoffmannovy k smrti odsouzené manželky Coriny, přesněji její myšlenkové pochody i to, jak si se všemi kolem vypočítavě pohrává a s pomocí sexu je rovná k obrazu svému.

Mistrovské na knize je vykreslení osoby Olava Johansena. Postupně se totiž ukazuje, že nájemný vrah má v sobě více citu než leckterý úctyhodný občan, a pro čtenáře se záhy stává pozitivním hrdinou. Je za tím nesporně Nesboův vypravěčský um. Píše jasně, aniž by ve svých větách ponechal jakékoli pochybnosti o jejich obsahu.

Na malé ploše příběhu proto snadno dokázal odkrýt všechny důvody, proč to tak je a jak moc se v Johansenovi jeho špatné a dobré já přetlačují.

Krev na sněhu je nadto akční příběh. Když v něm dojde ke zločinu, Nesbo mu nedělá prolog, nechystá dlouho atmosféru, ale jde rovnou na věc. Někdy to až překvapí, dává to nicméně čtení svižné tempo.

Příběh se tentokrát obešel bez detektivů. O policii v něm sice zmínky jsou, odehrává se ale především v osloském podsvětí, kde se kroky detektivů nijak neřeší, neboť tam prostě nejsou přítomny a nehrají pro ně roli.

I díky citlivému překladu je tedy v češtině dostupná kniha, kterou lze přečíst během dvou hodin a okusit, jak přesvědčivě je možné odkrýt psychiku lidí, se kterými obvykle není možné se setkat.

JO NESBØ – KREV NA SNĚHU - RECENZE

Z-kultury-i-nekultury.blogspot.cz, 8. června 2015, autorka: Jindřiška Mendozová

Po dlouhé řadě příběhů s Harry Holem v hlavní roli jsem byla na neholeovskou knihu od Joa Nesbøa víc než zvědavá. Zatímco jsem četla – knížka není dlouhá, ale z různých důvodů mi tentokrát čtení zabralo času poněkud více – už se mi dostávaly do rukou první recenze od dalších blogerů. Vesměs nadšené a chválou hýřící.

Pokud jde o mne, knihu Krev na sněhu jsem si přečetla s chutí, nenudila jsem se, ale rozhodně ve mně nezanechala pocit, že jsem právě přečetla něco zcela výjimečného. Ostatně postava zabijáka, nájemného vraha, který současně vzbuzuje i lidské sympatie, ničím novým v literatuře (a ani ve filmu) není. Stejně jako postavy zlodějů či podvodníků, kterým čtenář (divák) drží palce místo toho, aby si přál jejich zatčení.

Hlavní hrdina knihy, Olav Johansen, je právě oním zabijákem s lidskou tváří. Svoji „práci“ dělá víceméně proto, že se k ničemu jinému nehodí... i když my, čtenáři, záhy pochopíme, že má i jiné kvality. Například cit, který chová k prostitutce, vlastně bývalé prostitutce, Marii. Nebo zájem o přírodu či lásku ke knihám, k příběhům, k jejich čtení i vymýšlení. Jeho zdánlivě jednoduchý život se zkomplikuje ve chvíli, kdy dostane novou zakázku – zabít nevěrnou ženu svého šéfa. Ať udělá cokoli, bude už napořád tím, kdo ví příliš a tím také – dříve či později – cílem k odstranění...

Ve chvíli, kdy Olav udělá důležité rozhodnutí... pro mne kniha ztratila na napínavosti a stala se do značné míry předvídatelnou. Ne snad až do té míry, že bych přesně uhodla konec, ale celkem mě zklamalo, že jsem se dostala poměrně blízko. I u krátké detektivky (a je jedno, jestli se odehrává v Oslu sedmdesátých let minulého století nebo v Oslu století jedenadvacátého) očekávám, že nebude ve většině směrů předvídatelná.

Nesbø je samozřejmě stále skvělý vypravěč, ale i tady maličko předvídatelný, svůj styl prostě nezapře a je úplně jedno, jestli vypráví ve třetí nebo v první osobě. Čtenář – nebo tedy v tomto případě já – už předem očekává jistou dávku faktografických údajů, emotivní popisy Osla, tu správnou dávku „divnosti“ u hlavního hrdiny a vlastně u většiny figur, které se stránkami knihy mihnou.

Když jsem knihu poprvé brala do ruky, vůbec jsem se nebála, co bude bez Harryho. Těšila jsem se na to. Čekala jsem ale ještě jinačího Nesbøa než toho, který se v Krvi na sněhu předvedl. Vůbec to ale neznamená, že po pokračování Krve na sněhu nesáhnu. Naopak – a budu ještě zvědavější, jestli se z další knihy vyloupne Nesbø ještě odlišnější.

HOLEA VYSTŘÍDAL OLAV

Imoox.blogspot.cz, 8. června 2015

Jistě žádnému správnému knihomolovi neuniklo, že 4. června vyšla nová kniha severského spisovatele Joa Nesbøho s názvem Krev na sněhu. Nejedná se ale už o pokračování s detektivem Harrym Holem, ale tentokrát se čtenáři ocitnou v rukou nájemného zabijáka Olava Johansena.

Neumí jezdit nenápadně autem, nedokáže pracovat jako pasák, k drogám se také nemůže ani přiblížit, matematika není jedna z jeho nejsilnějších stránek, ale když mu šéf přikáže někoho zlikvidovat, on jde a dotyčného zabije. To je Olav. Zabiják s dobrým srdcem. Snadno se dokáže zamilovat a právě tato slabá stránka mu přinese spoustu nečekaných problémů.

Zápletka je celkem jednoduchá. Na tak málo stránek si spisovatel ani nemůže nijak vyskakovat, a tak se není čemu divit. Olav pracuje pro šéfa, který mu jednoho dne přikáže odstranit jeho manželku. Všechno ale není tak jednoduché, jak se zdá. Obzvlášť, když se celý děj odehrává v roce 1977 a policisté či kriminalisté nejsou na takové úrovni jako v dnešní době, proto tak není žádným překvapením, že jim vraždy procházejí celkem snadno.

Krev na sněhu má pouze 151 stránek. Já, jako dosavadní neználek tohoto spisovatele, jsem čekala, že se tedy rozepíše o trochu více. Přeci jenom by se kniha dala přiřadit k novele. Na druhou stranu musím zdůraznit, že se do tak tenoučké knížečky podařilo Nesbømu nacpat vskutku příjemný příběh, u kterého se ani nestihnete začít nudit, protože budete mít po pár hodinkách přečteno.

Ovšem přiznávám, že se na tak málo prostoru podařilo autorovi velmi dobře popsat hlavní hrdiny. Všichni si tak můžou o každé postavě udělat svůj vlastní obrázek. Je hodně velká pravděpodobnost, že si Olava opravduoblíbíte, protože se s takovým charakterem nesetkáváme věčně. Je vtipný a ani o tom neví, navíc si srdce čtenářů získá především tím, že mu oběti nebo pozůstalí po oběti nejsou jen tak lhostejní. Zkrátka má srdce na správném místě.

Nemůžu vám říct, jestli je Olav lepší než proslavený komisař, ale za to vás mohu ujistit, že Krev na sněhu je opravdu povedená kniha s originálním ústředním hrdinou, jenž čtenáře nepřestane nudit. Příběh má rychlý spád, střídají se v něm svižné dialogy a dobře promyšlené vraždy, ve kterých Olav, podivínský a zároveň roztomilý vrah (Jde vůbec dohromady slovní spojení roztomilý vrah?), umí zachovat chladnou hlavu a nepanikařit. Nic ho nerozhází a vy se tak můžete těšit na nečekané zvraty, které si na vás Nesbø připravil.

Krev na sněhu - Jo Nesbø (RC)

Bookies-cimfam.blogspot.cz, 7. června 2015

Olav Johansen je postava, která neumí nic, ale stejně se poté k něčemu hodí. K zabíjení - tudíž je nájemnž vrah. Je platonicky zamilován do Marie - prostitutky a přítelkyně jednoho člověka, kterého Olav zabil - a také proto ji každý den navštěvuje v malé samoobsluze, kde pracuje.
Kniha se odehrává v Oslu v sedmdesátých letech, ale snad kromě aut, je všechno stejné jako v současnosti. Existují nájemní vrazi, prostitutky, svědci vražd, šéfové na zabití a ještě vyšší šéfové a také pašování drog. To všechno se v knize objevuje a přidává na realitě.

Hodnocení:

Obálka: ♥♥♥♥ z 5 - Obálka je mi na první pohled příjemná, ale vadí mi na ní asi ta kapka krve (ok, chápu, že to má význam ke knize) a rozostřená fotka. Ale asi to k tomu patří, tak to tak nechám být.

Kniha: ♥♥♥ z 5 - Krev na sněhu je napínavé dílo, které dokážete přečíst na jeden zátah. Co mě nejvíc zaujalo, je to, že je psána z pohledu vraha, kterému vždy vražda projde a kolem policejních aut chodí bez povšimnutí. Nahlíží do osloské mafie a ilegálního obchodávání. Co mě dále překvapilo, že překladatelka nechala pár přímých řečí v angličtině, ale tak zřejmě to mělo přidat na efektu, což se také podařilo. Celkový dojem z knihy byl hezký, ale jaksi mi chyběla ta čtivost, která vás nutí na knihu myslet každou vteřinou, do té doby, než ji dočtete.

RECENZE: Krev na sněhu - Jo Nesbø

Tisicezivotu.blogspot.cz, 5. června 2015, autorka: Michaela Vavřinová

Olav Johansen je nájemný vrah. Sám o sobě říká, že se na nic jiného ani nehodí. Se svou prací je spokojený a dělá, co se od něho žádá. To však neznamená, že by neměl city. Je zamilovaný do němé Marie, kterou zachránil před životem prostitutky, očividně ho přitahují alespoň zdánlivě slabé a bezmocné ženy, jež má potřebu chránit. A tak nastane problém, když po něm šéf chce, aby zabil jeho ženu. Při pozorování před vraždou totiž Olav objeví ženin problém...

Je zřejmé, že hlavní postavou knihy Krev na sněhu je Olav Johansen a celý příběh se točí právě kolem něj. Mohlo by se zdát, že jde o jednoduchou postavu, která si žije svůj spokojený přízemní život, to vám ale Olav svou nenápadnou zpovědí vyvrátí a vy nahlédnete do jeho vlastního světa, který se občas může od reality dost lišit.

Právě ona jednoduchost celého příběhu dává ději spád a navíc čtenáře dokonale zmate, což však zjistí až na samém konci. Jo Nesbø bravurně tahá za nitky ve vaší hlavě a dostane vás přesně tam, kam chce - do pohodlné důvěřivosti. A poté nejen vám sundá růžové brýle...

Dějová linka sama o sobě není nijak složitá, často také snadno předvídatelná. Všechno ale Nesbø čtenáři vynahradí psychologickou stránkou celého díla. Olav se vám společně s jeho způsobem uvažování a cítění dostane i na těch - chtělo by se říci - pár stránkách pod kůži a vy budete vše prožívat společně s ním.

Mrazivé prostředí Osla v 70. letech dodává příběhu ten správný nádech a hlavně po dočtení poslední stránky vám i v nynějších u nás tropických teplotách bude běhat mráz po zádech. A dost možná si ani nevzpomenete na charismatického Harryho Holea...

*****

Knihu Krev na sněhu bych doporučila všem čtenářům, kteří se rádi nechají překvapit a stejně tak rádi se ponoří do zajímavého světa jednoho (ne)obyčejného vraha. Pokud se vám líbila série Harryho Holea od Joa Nesbøa, ani nový hlavní hrdina Olav vás nezklame, připravte se ale na naprosto odlišný typ příběhu, který má s těmi předchozími společné snad jen to, že je z kriminálního prostředí. A možná také to, že si vás hlavní hrdina, i když zrovna u Olava by to nikdo nečekal, omotá kolem prstu...

*****

Takže si to shrneme: Nedokážu jezdit pomalu, jsem měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovávám, když se rozčílím, ztrácím hlavu, a nejde mi matika. Sem tam jsem něco přečetl, ale nemám žádné extra znalosti, rozhodně ne žádné použitelné. A píšu pomaleji, než roste stalaktit.

K čemu proboha může teda chlap jako Daniel Hoffmann využívat člověka, jako jsem já?

Asi už jste si spočítali, že odpověď zní: Jako zabijáka.


*****

Musím přiznat, že jsem se na knihu od Joa Nesbøho bez Harryho Holea těšila a zároveň mi to přišlo až nereálné. Očekávání však byla vysoká a tahle kniha je naplnila, i když úplně jiným způsobem. Zvláštním způsobem jsem si třeba oblíbila Olava, který se sám považuje za prostého a skoro až hloupého člověka, čtenář si ale rychle uvědomí, že to není tak úplně pravda. Ráda jsem například četla vsuvky z toho, co si Olav pamatuje z přírodovědných knížek. Čtení jsem si užívala, jde o jednohubku, která vás díky charismatu hlavní postavy rychle vtáhne do děje a vyplivne vás až poslední řádek, který teprve dodá knize ten správný význam a nádech. Pokud bych něco maličko mohla vylepšit, byla by to ona předvídatelnost, která většinu knihy provází. Ale ani ta není konečná a na konci se vsadím, že většina z vás bude kroutit hlavou nad tím, co všechno vám uniklo.

Nesbø bez Harryho, funguje to?

Zeitung.cz, 4. června 2015, autor: Juraj Hladký

Oslo, 70. roky dvadsiateho storočia, výnimočne chladná zima…

Olav je nadaný riešiteľ problémov. Problémov bossa podsvetia Hoffmana s nepohodlnými ľuďmi. S chladnou mysľou vraždí na zákazku a ide mu to skvele.

Olav je nadaný riešiteľ problémov. Problémov bossa podsvetia Hoffmana s nepohodlnými ľuďmi. S chladnou mysľou vraždí na zákazku a ide mu to skvele. Na rozdiel od iných činností. Šoféruje príliš rýchlo na nenápadný únik od vykradnutej banky a z úlohy pasáka ho diskvalifikoval sklon zamilovať sa do zverených šľapiek. Vďaka dyslexii skôr narastie stalaktit, než niečo napíše… V jadre to nie je zlý človek, má poeticko-filozofické sklony a stalkuje hluchonemú ex-prostitútku. Ale len preto, aby ju ochránil!

Všetky úlohy od Hoffmana sú vždy vyriešené k plnej spokojnosti. Ten mu preto dá citlivú ponuku, ktorá sa neodmieta – za päťnásobnú taxu má zabiť jeho ženu. Mladú krásnu blondínku. Olav váha, ale vie, že nemôže vycúvať. Vie už príliš veľa Hoffmanových tajomstiev. A od tohto momentu, bez ohľadu na to, kto by vraždu vykonal, by vedel, že to bolo na Hoffmanovú objednávku.

Síce nerád, ale ponuku teda prijme. Presne podľa svojich zvyklostí, začne svoju obeť sledovať. A tu sa to všetko zvrtne. Do Coriny Hoffmanovej sa zamiluje… a ďalej nebudem prezrádzať. V „Krev na sněhu“ vás čaká rýchly a na Nesbové pomery krátky dej (151 strán!), s jasným ťahom na bránku.

Znalci Harryho Holea ľahko rozpoznajú Nesbov rozprávačský štýl, plný zvratov. Točí sa okolo svojich trvalých tém – trestná činnosť, násilie a vzájomné odcudzenie sa v temnom Osle, temnejšom, než kedykoľvek predtým. No Olav je samostatne stojaci charakter. Je pre neho typické chladnokrvné, dôvtipné pozorovanie. Nesbo sa tu vyhral s ich formou, takže neustále sledujeme myšlienkové pochody Olava a jeho flashbacky do minulosti.

Jo Nesbo: Krev na sněhu

Monicqa.sk, 4. června 2015, autorka: Monika Zbínová

Prečo klikáš na tento článok? Si fanúšik Nesba a chceš sa presvedčiť, či aj jeho najnovšia kniha je hodna prečítania? Či je lepšia alebo horšia ako ostatné a či ten Nesbo vie písať aj o niekom inom ako o Harrym Holeovi? No dobre, tu sa odpovede na svoje otázky dozvieš.

Najskôr treba povedať, že Krev na sněhu nie je prvá bez-holeovka. Veď už vyšli Lovci mozgov a minulý rok tu bol predsa aj Syn, o ktorom sa na môj vkus hovorí dosť málo. Ja viem, miešam hrušky s jablkami, veď niečo vyšlo v slovenskom a niečo v českom preklade, ale vďaka tomu, že si tak dobre rozumieme, som si dovolila hodiť to do jedného vreca. Žiadnemu nadšenému Nesbológovi by to nemalo robiť problém.

Existencia týchto kníh a ich nadpriemerná čitateľnosť by nás mali presvedčiť o tom, že keď Nesbo napíše aj kuchárku, budeme po celý čas v napätí, aké suroviny pridať a čo z toho nakoniec vznikne.

Z pohľadu deja je Krev na sněhu veľmi jednoduchá kniha. Na 150 stranách sa rozpráva príbeh o Olavovi Johansenovi, nájomnom vrahovi s dobrým srdcom.

„Vy… vy jste dal všechny svoje peníze vdově po muži, který měl někoho zavraždit?“

Keď dostane za úlohu zlikvidovať šéfovu manželku, zamiluje sa do nej a tým sa všetko skomplikuje.

Držel jsem ji strašlivě opatrně, jako suché květiny, které občas nacházím v knihách vypůjčených z knihovny a které jsou tak křehké a lámavé, až se mi mezi prsty rozpadají, jakmile se jich jen dotknu.

Áno, v podstate je to len o tomto, ale Nesbo nás na konci majstrovsky zabaví.

„Většinou se mi písmena neposkládají do smysluplných slov. Ale občas vidím prostě jenom jiné slovo a omyl mi dojde až mnohem později. Proto se stává, že příběh, který mám v hlavě, je úplně jiný. Tím pádem za cenu jednoho příběhu dostanu vlastně příběhy dva.“

Knihu Krev na sněhu napísal Nesbo pod pseudonymom Tom Johansen a už podpísaním sa s nami Nesbo poriadne hrá. Tom Johansen je totiž fiktívna postava z jedného románu – nádejný autor, ktorý sa v 70. rokoch minulého storočia prisťahoval do Los Angeles a živil sa písaním textov pre televízny programy a reklamy. Okrem toho napísal dve knihy, z ktorých prvá je práve Krev na sněhu. Nesbo teda toto meno prevzal a naštylizoval sa do úlohy autora zo 70. rokov. Či vám bude jeho najnovšia kniha pripadať ako keby bola napísaná pred 40 rokmi? Nechajte sa prekvapiť.

Nesbo často hovorí, že do kníh rád dáva veci, ktoré má rád – napríklad obľúbenú hudbu alebo filmy. V tejto knihe spomína román Bedári od Victora Huga. Výnimočne ale nejde len o spomenutie obľúbenej knihy – mimochodom aj mojej. Olav sa čímsi podobá Jeanovi Valjeanovi, ktorý sa podobne snaží konať spravodlivo na odčinenie svojich skutkov. Perfektné prepojenie novodobej detektívky s klasikou napísanou pred 150 rokmi.

Aj tento fakt v kombinácii s tým, ako je to výborne napísané (opäť raz) úplne stačí na to, aby som mohla s čistým svedomím knihu odporučiť komukoľvek, kto má príbehy plné napätia rád.

Nesbø vyplní rok bez Holea krví

Fremy.cz, 4. června 2015, autor: Jakub Vaněk

Jo Nesbø to po své návštěvě Prahy nemohl vydržet a přivezl novou knihu Krev na sněhu. Nejprve chtěl dvojdílný thriller zahalit do pseudonymu Tom Johansen, nakonec se na obalu objevilo jméno populárního severského autora. Dvojdílný, protože už na podzim se dočkáme pokračování více či méně souvisejícího s dnešním novým příběhem, uvidíme. Nemám rád, když si někdo dělá závěry jen podle momentální situace. Dosti možná Nesbø psal příběh nájemného vraha z knihy Krev na sněhu spolu se závěrem případů Harryho Holea. Nemůžu přeci bezduše mávnout rukou nad knihou jen, protože se mě držela myšlenka, že se jedná o výplň prázdného roku bez Holea. Dokud jsem nezačal číst.

Hrdinou v pravém smyslu slova nové knihy je Olav Johansen. Sebekritický, dyslektický, taky spravedlivý a dobrý jedině v zabíjení lidí. Holt někteří to mají těžké. Svou práci chcete provést dobře, s rozmyslem, beze stop. Olav si nejprve láme hlavu, proč šéf zadal vraždu vlastní manželky právě jemu a do jaké pozice ho to poté před šéfa postaví. Všechno v okamžiku než se roztočí kolotoč odvet, mafiánských bojů a nepříliš zabijácké duše Olava Johansena. Stále ve mně koluje pocit, že se Olav minul povoláním, jen neví, co se životem. Spokojenost je držák větší než lepidlo, i když jste pár cest zkusili.

5 momentů proč ANO číst

  1. Každý, kdo četl případy Harryho Holea, bude zvědavý na nový titul. Myslím, že nakonec překvapen, jak je hrdina jiný a vyprávění s odstupem velmi podobné.
  2. Krátkou knihou se dají vyplnit cesty vlakem nebo pár večerů před spaním. Jásám radostí, že 151 stránek mě příliš dlouho nezdrží od už chystané četby Kerouaca Na cestě.
  3. Chystá se film, alespoň podle informace, kterou přinesla Olga Biernátová. Jako milovník filmu, nejenže jsem měl možnost přečíst knihu před jejím vydáním, budu znát i námět filmu ještě než ho režisér začne vůbec točit. Nehledě, hraje-li tam DiCaprio nebo ne.
  4. Nájemný zabiják může být lidský. Hra se lvem mě přesvědčila, jaký pravděpodobně je život teroristy, Krev ve sněhu trochu zlidštila pohled na nájemné vrahy. Pokud nebudete jeho oběť, možná s ním rádi půjdete na pivo.
  5. Vychází dnes 4.6.2015. V knihkupectví bude jistě na pultu hned u dveří.

Recenze knihy Krev na sněhu

Eshop.knihydobrovsky.cz, 3. června 2015, autorka: Alena Tesařová

Po Lovcích hlav vychází v češtině druhá detektivka norského spisovatele Joa Nesboho, jejímž hlavním hrdinou není Harry Hole, sympatický detektiv se slabostí pro whisky značky Jim Beam. Krev na sněhu připomíná formou i obsahem spíše povídku, nutno dodat, že velmi zdařilou.

Olav Johansen, nájemný vrah - těší mě

Hlavním hrdinou je osloský, trochu prostoduchý, za to milý a sympatický zabiják Olav. Ten pracuje pro místního drogového bosse. Pro Olava byl výběr povolání jednoduchý, protože, jak sám říká - pasáka dělat nemohl, cítí potřebu chránit ženy. Dealera taky ne, má strach, že by jeho vztah k drogám byl víc než kladný a loupežná přepadení v něm vzbuzují ohromnou trému. Prostě jasná volba. Ještě je dobré zmínit, že se píší sedmdesátá léta minulého století.

Olav od šéfa dostane nový úkol. Má zabít jeho vlastní manželku. To ještě netuší, že si místo žolíka vytáhl Černého Petra. Ubytuje se v hostelu naproti bossova domu a sleduje jeho ženu Corinu, jejíž krása mu okamžitě učaruje. Olav se s dobrým úmyslem rozhodne vyřešit celou záležitost po svém. Když šéfovi oznámí, že je úkol splněn a nebylo ani nezbytné zabít manželku, jen jednoho týpka, mohlo by být všechno v pořádku. Jenže to by muž, který byl zavražděn, nesměl být syn Olavova nadřízeného.

Tak trochu jiní hrdinové a jiné Norsko

Už se vám někdy u knihy stalo, že celou dobu fandíte nájemnému vrahovi? Jestli ne, tak vězte, že vás Olav Johansen dostane. Vy víte, že odkrágloval dost lidí, někdy i nevinných, ale stejně si říkáte - ten Olav, to je fakt sympaťák.

Nevím, čím to je, ale Nesboho hlavní postavy - ať už to jsou to klaďasové nebo záporáci - musíte mít rádi (teda pokud to zrovna není Tom Waaler, jeden z vyšetřovatelů ze série s Harrym Holem).

Nesbo popisuje Oslo sedmdesátých let, a vlastně i to současné, jako hodně zvláštní panoptikum podivných existencí - pašeráků, feťáků a šlapek je na každém rohou víc než dost. Přesto si živě dokážete představit jednotlivé ulice, náměstí či budovy. A vlastně máte chuť se tam vydat.

Nesboho příběhy fungují i bez Harryho

Krev na sněhu je dílko nevelké rozsahem, za to nabité obsahem. Kniha tak trochu připomíná klasické drama. Má necelých dvě stě stránek, na kterých vás Jo Nesbo seznámí s Olavem. Nechá ho chudáka namočit se do pořádného maléru. Když už to vypadá, že se vše v dobré obrátí, potvrdí se známé rčení - za vším hledej ženu. A už není jiné řešení než… Krev na sněhu má všechno. Propracovaného hlavního hrdinu, inteligentní, vtipnou a tak trochu morbidní zápletku i milostný motiv. Přesto působí velmi decentním, minimalistickým dojmem. Vše je na svém místě, nikde nic nepřebývá ani nechybí. Pokud jste fanouškem Joa Nesboho, nejspíš zhltnete jeho příběhy o Harrym Holeovi během jednoho víkendu. Tady to zvládnete za den. Kniha o Olavu Johansenovi ve vás nebude vyvolávat infarktové stavy jako série s Harrym, ale bude vás bavit - od začátku do konce. A rozuzlením příběhu vás kulišák Nesbo dostane. Jako vždy.

Hodnocení: 5/5

Jo Nesbo – Krev na sněhu – Recenze

Blog.hubalek.net, 3. června 2015

Opět jsem měl štěstí a Kniha Zlín mi umožnila si přečíst nového Nesbøho s předstihem, takže vás obšťastním její recenzí

V březnu jsme dílem nazvaným Policie úspěšně završili (?) dekalogii o Harry Holem a člověk přemýšlí, co by si od Nesbøho ještě přečetl. Pohádky ani mě, ani moje děti úplně nezaujaly, takže jsem velice uvítal, že Kniha Zlín přeložila další dílo tohohle mimořádně čtivého norského autora.

Knížka se jmenuje Krev na sněhu a patří do minisérie, kterou Nesbø vydal pod pseudonymem Tom Johansen.

U toho pseudonymu se maličko zastavím. Tom Johansen, totiž není jen tak náhodně zvolené jméno, ale je to hlavní postava připravovaného Nesbøho projektu, která se má (snad) jmenovat Útěk.

Tom Johansen je (v románu) mladý dánsko-norský spisovatel, který se jako jeden z mnoha přistěhuje v sedmdesátých letech do Los Angeles a živí se jako autor scénářů televizních seriálů. Napíše ale také kultovní klasiku Krev na sněhu a pak její druhý díl,” uvedl Nesbö. Nesbø to komentoval tak, že přemýšlel, jaké knížky by asi Tom Jonhansen psal a čím víc nad tím přemýšlel, tak tím víc je chtěl napsat sám. Prostě takový knižní Inception

A nyní už k samotné Krvi na sněhu. Vzhledem k tomu, že to vlastně nepsal Nesbø ;-), víc než detektivku to připomíná klasický román nebo delší povídku (tištěná knížka má jen cca 200 stran). Hlavním hrdinou je dislektický ale sečtělý nájemný zabiják, který má v podstatě dobré srdce a proto se rozhodne si se svojí nejnovější zakázkou poradit poměrně po svém a tím se dostává do poměrně nečekané situace. Nechci moc spoilovat, tak děj raději dál popisovat, nebudu. Kulisy jsou známé (Osloský fjord, norská zima), postava hlavního hrdiny Olava se ale inspektoru Holeovi podobá i nepodobá.

Kniha je psaná v Ich formě, hrdina ji tedy vypráví ze svého pohledu. Kromě akce a dějových zvratů tu můžeme najít odkazy na klasické romány (autor několikrát zmiňuje třeba Hugovy bídníky) a určitou porci romantiky. Nesbø se opět ukazuje, jako mistrný vypravěč příběhů. Kniha se čte jedním dechem. Na druhou stranu, čtenář zvyklý na moderní detektivku může být trochu zklamán trochu pomalejším tempem a hlavně poměrně krátkou délkou příběhu. Možná by stálo za to, spojit oba dva díly do jedné knížky.

Hodnocení: 80%

Jo Nesbø na stopäťdesiatich stranách

Orvokki.sk, 1. června 2015

Olav Johansen je svojim spôsobom nežný chlap. Dyslektik, ktorý vás nejedenkrát odbije vetou “Ale co já vím” a vzápätí prekvapí, že vlastne vie. Rýchlo sa zamiluje a veľmi štedro podporil matku so štyrmi deťmi. Lenže nedokáže jazdiť pomaly, nechcite ho vidieť naštvaného a tej matke so štyrmi deťmi zavraždil manžela.

Olav Johansen je totiž skvelý zabijak. A hoci je mizerný v matematike, jedno si spočítať vie. Že raz príde chvíľa, kedy na svojho šéfa bude vedieť toľko, až mu to začne robiť starosti a začne zvažovať, že nechá svojho zabijaka zabiť. A že tá chvíľa môže prísť krátko po tom, ako Olav dostane za úlohu odpraviť šéfovu manželku.

“Takže když to shrneme: Nedokážu jezdit pomalu, jsem měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovávám, když se rozčilím, ztrácím hlavu, a nejde mi matika. Sem tam jsem něco přečetl, ale nemám žádné extra znalosti, rozhodně ne žádné použitelné. A píšu pomaleji, než roste stalaktit.
K čemu proboha může teda chlap jako Daniel Hoffmann využívat člověka, jako jsem já?
Asi už jste si spočítali, že odpověď zní: Jako zabijáka.”

Ak po knihe siahnete kvôli autorovmu menu, asi budete spočiatku čakať na Harryho a porovnávať so sériou, s ktorou sa preslávil. Môžem vás ubezpečiť, že na Harryho veľmi rýchlo zabudnete. Jo Nesbø už v thrilleri Lovci hlav dokázal, že k dobre postavenému príbehu ho nepotrebuje.

Krev na sněhu je toho ďalším dôkazom. Jednoducho postavený príbeh bez zbytočných odbočiek, postáv, viet či udalostí. Svižná akcia od začiatku do konca, kde sa nešetrí krvou, ale slovami. Olava Johansena si nejde nezamilovať a vďaka malému počtu strán nemáte priestor na nudu. Tu má každé písmenko svoje miesto.

Milujem, keď sa autor zahrá s fantáziou čitateľa a tu sa to Joovi podarilo v závere knihy. Krev na sněhu je diabolsky dobrá jednohubka. Je to presne ten fantastický Jo Nesbø, akého čitateľ chce mať a pritom tak iný, na akého sme si zvykli.

“Myslel jsem si, že krev zmrzne na povrchu sněhu a zůstane tam. Jenže místo toho ji sníh nasál, vtáhl ji pod povrch, skryl ji, jako by ji sám potřeboval. Cestou domů jsem si představoval, jak se ze závěje vztyčí sněhulák, který bude mít pod mrtvolně bledou ledovou kůží sotva viditelné cévy. Z budky jsem zavolal Danielu Hoffmannovi a informoval ho, že úkol je splněn.”

Krev na sněhu vychádza 4.6.2015. Asi ani netreba hovoriť, komu knihu, a či vôbec, odporučiť. Jo Nesbø je viac menej povinná jazda pre každého fanúšika napínavých kníh. Novinkou naviac osloví aj tých, ktorím prídu 500 stranové knihy dlhé, prípadne nemajú Harryho sériu rozčítanú od začiatku a obávajú sa, či sa nebudú v celom deji strácať.

Hovorí sa aj o filmovom spracovaní, ale než budú známejšie bližšie informácie, dočkáme sa i druhého dielu. Ten vyjde v ČR už na jeseň tohto roka. Už teraz viem, že to bude ďalšia skvelá jazda, ktorú si musím prečítať.

4,5/5

Jo Nesbø - nově, jinak a bez Harryho

Samankova.blog.idnes.cz, 31. května 2015, autorka: Eva Šamánková

Neumí jezdit autem pomalu, příliš často a příliš lehce se zamilovává, jeho rodina nikdy nebyla právě učebnicovým příkladem, a navíc k tomu je dyslektikem, jemuž nejde matika. O kom je řeč?

Seznamte se - to je Olav Johansen, nájemný zabiják. Hrdina nové knihy norského spisovatele a mistra severské krimi Joa Nesbøho, která vychází v českém překladu 4. června v nakladatelství Kniha Zlín pod názvem Krev na sněhu.

Než se ovšem pustíte do čtení, zkuste na chvíli zapomenout na skvělého antihrdinu Harryho Holea, jímž se Nesbø světově proslavil, protože v opačném případě byste mohli být z jeho nové knihy mírně zklamáni. Olav je totiž naprosto jiný než Harry, i když vám bude možná navzdory mnoha záporům stejně tak sympatický. Především je to ale sám Nesbø, kdo je nový a zcela odlišný od toho, jak ho známe – ať už stylem, formou či rozsahem.

Stěžejní zápletka knihy Krev na sněhu je poměrně jednoduchá. Olav Johansen se živí jako nájemný zabiják a ve své branži platí za spolehlivého. Problém nastává ve chvíli, kdy dostane od šéfa nový úkol – zabít jeho nevěrnou manželku. Olav zadání splní, ale úplně jinak, než měl. A od té chvíle se stává terčem on sám…

„Co to máš na kalhotách, Olave, to je… krev? Proboha, vždyť ty jsi zraněný. Co se ti stalo?“. Tvářila se tak popleteně a rozrušeně, až se mi chtělo smát. Nedůvěřivě, skoro vztekle na mě hleděla. „Co je? Tobě to připadá legrační, že z tebe stříká krev jako z prasete? Kam tě trefili?“ „Jenom do stehna.“ „Jenom? Pokud máš porušenou tepnu, tak brzy vykrvácíš, Olave! Sundej si kalhoty a sedni si na kuchyňský stůl.“ Svlékla si kabát, který měla na sobě při mém příchodu, a vešla do koupelny. Vrátila se s obvazy, náplastí, jódem a další výbavičkou.

Olav jako hlavní postava vládne i rolí samotného vypravěče. Jde o netradiční figurku - zabiják plnící úkoly tak, jak přicházejí, výkonný, ale zároveň i jistým způsobem prostoduchý dobrák. Hovoří s jistou naivitou a neuvědomělou tragičností, díky čemuž je čtení nejen napínavé, ale i zábavné a místy nostalgické. Plné suchého humoru a ironie. Ačkoli Olav působí na první pohled jako někdo, kdo moc rozumu nepobral, v nestřežených chvílích se z něj sypou zajímavé životní myšlenky, aniž by si sám připustil a uvědomil, že tomu tak opravdu je.

Nejspíš máme všichni občas potřebu cítit, že žijeme tak, jak si představovali naši rodiče.

Děj běží v rychlém tempu a krátkých kapitolách, nechybějí tu přestřelky, zrada, sex a adrenalin. Vzhledem k tomu, že tentokrát stačilo Nesbømu k vyprávění „pouhých“ 151 stran, během nichž pádí načrtnutá linka bez zakolísání jedním směrem vpřed, nezůstalo mnoho prostoru pro jakékoliv výrazné a dobře načasované překvapení. Jenže nebyl by to Nesbø, aby si i tak neporadil. Tudíž, co je jasné „jako facka“, nakonec přece jen tak jasné není…

Kniha Krev na sněhu je podařená jednohubka, kterou servíruje „nový“ Nesbo s kvalitami toho „starého“. I dál nepřestává bavit, napínat a překvapovat!

Krev na sněhu - Jo Nesbø (Krev na sněhu #1)

Books-postcards-geocaches.blogspot.cz, 27. května 2015

Píše se rok 1977 a po zasněžených ulicích Osla se pohybuje Olav Johansen. Cestuje výhradně pěšky a metrem, protože jeho řidičské schopnosti stojí za starou belu, základní dovednosti typu čtení, psaní, počítání nejsou nic pro něj a šéfování taky nemá v krvi. Zkrátka a dobře, jde o zabijáka s duší romantického hrdiny. Olav se totiž snadno zamilovává a jeho rytířské sklony ho už nejednou dostaly do úzkých.

Snili jste někdy o tom, že knihu, kterou napsal mistr severské detektivky přečtete za večer? S Krví na sněhu máte úspěch zaručen. Pouhých 151 stránek uteče jako nic a přesto se na ně vejde plnohodnotný Nesbøvský příbeh.

Zapomeňte na Harryho Holea, Olav je hrdina z úplně jiného těsta. Matematika sice není jeho silnou stránkou, kamarádů si taky za život moc nenadělal, trpí silnou a nezdravou fixací na svou matku a je tak trochu podivín, ale jakmile dojde na jeho životní poslání, je nepřemožitelný. Na to jak plave ve všem ostatním, v zabíjení a intrikách se vyzná dokonale. S jeho smýšlením se sice nelze ztotožnit, ale není vyloučené, že si ho celkem oblíbíte. Hlavně pro jeho preciznost a jakousi tragikomickou zábavnost. Skoro úsměvná přirovnání a trochu nechutné a neúmyslně vtipné situace vám vyloudí úšklebek na rtech. Jeho zážitky jsou na míle vzdálené normálnímu životu a přesto si dovedete představit, že se takové věci dějí.

Ústředními tématy Krve na sněhu jsou vánoce, mráz a vraždy. Nutno poznamenat, že vraždy velice brutální. Kniha je plná pokroucených charakterů, které pro pár výstřelů nejdou daleko, neštítí se ničeho a zabíjejí jako na běžícím pásu.Mrazivě krvavá atmosféra je podtržená nejstudenější norskou zimou za posledních třicet let a pochopitelně přítomností prvotřídního zabijáka, který za sebou v zasněžených ulicích zanechává krvavou, ale nevypátratelnou stopu.

Knížka se pyšní pouze necelou dvoustovkou stránek a příběh má neskutečně rychlé tempo. Malý rozsah však není jediným důvodem, proč se tak rychle čte. "Na vině" je samozřejmě Nesbø. Jeho typický rukopis zabalený do netypického stylu přímo křičí z každé kapitoly a doslova vás nutí otáčet stránky rychlostí blesku. Tady s nějakým úmyslem si knížku šetřit a vychutnávat nepochodíte. Krev na sněhu je určena k přečtení na jedno posezení. Ani vám nestihne vychladnout čaj a najednou jste na konci.

Možná byste čekali, že na tak malém počtu stránek bude scházet prostor pro překvapení. Omyl. Autor nezklamal a se samozřejmostí sobě vlastní si zahrává se čtenářovým mozkem.

Pokud vám po Policii schází Nesbø, rozhodně neuděláte chybu, když se začtete do této kraťoučké záležitosti. Pokud v ní však budete hledat dalšího Harryho Holea, odejdete zklamaní. Proto se odpoutejte od představy Nesbøa, jakožto autora geniálního charismatického vyšetřovatele a s nezastřenou myslí a bez předsudků se pusťte do stručného náhledu do života jednoho prostého zabijáka. Pak si Krev na sněhu užijete tak, jak to Jo zamýšlel.

Krev na sněhu

Holkamodrookata.blogspot.cz, 27. května 2015

Číst knížku dřív než ostatní je snem snad každého knihomola. Navíc, když se jedná o takový bonbonek, jakým je Krev na sněhu od krále severských detektivek Jo Nesba, je radost dvojnásobná.

Olav Johansen je takový normální Nor. Modrooký blondýn. Delší vlasy, vousy, průměrná postava. Žije v Oslu. V 19 letech zabil svého tátu, protože mlátil mámu. Ta se upila k smrti. Je dyslektik, přesto rád čte a chodí do knihovny. Nedokáže jezdit pomalu. Má příliš měkké srdce a snadno se zamilovává. Když se rozčílí, ztrácí hlavu. Nejde mu matika. Nedá se využít k ozbrojeným loupežím, nezvládá dělat do drog a ani jako pasák by se neuživil. Proto pracuje jako nájemný zabiják. Nejezdí při tom autem, většinou zabíjí lidi , kteří si to zaslouží a počítat u toho taky moc nemusí.

Jeho šéfem je drogový boss Hoffman. Od něj jednoho krásného dne dostane Olav speciální úkol - zabít jeho krásnou mladou nevěrnou manželku Corinu. Pro nájemného vraha Olavových kvalit v podstatě brnkačka. To by se však nesměl do Coriny zamilovat a místo ní zabít jejího milence, který je bohužel Hoffmanovým synem. Svého syna si Hoffman vážil přece jen víc, než svojí druhé ženy, a tak se Olav i s Corinou musí ukrýt a společně vymyslet, jak se z té šlamastyky dostat živí...

"A co si čtete?"

"Nic zvláštního. Knihy."

"Knihy?" Naklonila hlavu ke straně a šibalsky se usmála, jako by mě přistihla při lži. "vidím tady jenom jednu knihu. "

"Chodím do knihovny. Knížky zabírají místo. Navíc se to snažím omezovat."

Zvedla knihu ležící na konferenčním stolku. "Bídníci? O čem to je?"

"O spoustě věcí, řekl bych"

Povytáhla obočí.

"Nejvíc asi o muži, který dosáhne odpouštění za své zločiny," dodal jsem. "Po zbytek svého života je splácí tím, že se snaží činit dobro."

"Hm." Potěžkala knihu v ruce. "Připadá mi těžká. Jde v ní o lásku?"

"Ano."

Odložila ji. "Neodpověděl jste mi, co uděláme, Olave."

"Musíme zlikvidovat Daniela Hoffmana dřív, než zlikviduje on nás."

Ta věta zněla úplně pitomě, když jsem si ji v hlavě sumíroval. A stejně pitomě zněla, když jsem ji pronesl nahlas."

Byla jsem zvědavá, s čím se Nesbø vytasí po brilantním alkoholikovi Harrym, ale tohle jsem vskutku nečekala. Sečtělý prosťáček Olav, se srdíčkem na pravém místě, který vraždí na objednávku. Čelist mi spadla až na hrudník. Pak jsem si ho ale oblíbila a ke konci mě měl zcela omotanou kolem prstu a nepokrytě jsem mu fandila.

Příběh byl svižný a dějově hodně koncentrovaný. Našla jsem v něm v podstatě všechno. Sex, násilí, romantiku i poučení. Nebyl by to Nesbø, kdyby do textu nepřidal alespoň pár anglických frází a několik zásadních informací, bez kterých by jste zaručeně nepřežili (třeba jak se jmenuje pavoučí penis a proč je dobré pašovat heroin společně s rejnoky). Naštěstí toho nebylo tolik, takže tentokrát spíš pobavil než naštval.

Při čtení jsem měla pocit, že se autor nechal volně inspirovat Bídníky Viktora Huga. Něco ve smyslu "řekni mi co čteš a já ti povím jaká je hlavní postava tvého románu". Jako by Olav byl moderním Jeanem Valjeanem, bývalým trestancem, který se snaží odčinit svoje hříchy tím, že koná dobré skutky. Pomáhá hluchoněmé kulhavé prostitutce, podporuje ženu a čtyři děti muže, kterého připravil o život...

Závěr knihy byl totálně strhující a doslova rozmetal veškeré moje iluze , které jsem si během čtení vystavěla. Už dlouho se mi nestalo, abych neprokoukla autorovy záměry a nahozenou návnadu mu sežrala i s navijákem.

Vzhledem k tomu, že Krev na sněhu je duologie, jsem nesmírně zvědavá na pokračování. Absolutně nedokážu odhadnout, jak bude příběh pokračovat, ale určitě si ho nenechám ujít. Má být na pultech knihkupectví už v listopadu, tak snad to čekání nějak přežiju.

Krev na sněhu

Mlokcestovatel.cz, 26. května 2015

4. června vychází nový román od Jo Nesba. A protože jsem Mlok netrpělivý, podařilo se mi už tento týden získat od nakladatelství Kniha Zlín e-knihu k recenzi.

A když je to e-kniha k recenzi, tak by na ni měla být i recenze, že jo. Takže tady je recenze na Krev na sněhu, abyste věděli, jestli příští čtvrtek vyrazit do (e-)knihkupectví pro nového Jo Nesba nebo ne.

Hned na úvod ale musím upozornit na to, že se prostě nedokáži ubránit aspoň lehkému srovnávání s Harry Holem a jeho příběhy. Tenhle depresivní norský detektiv mě bavil, potom jsem ho nesnášela a potom mě zase začal bavit. Krev na sněhu s Harrym nemá společného nic víc než autora a to, že se také odehrává v Oslu. Přesto si ale myslím, že ji mnoho z nás bude číst právě proto, že ji napsal Jo Nesbo, který přece stvořil legendárního Harryho Holea. Takže jdeme na srovnávání…

Že se Jo Nesbo ve svých knihách rád pohybuje v prostředí nacházejícím se kus za hranou zákona, je například z předposlední knihy jeho detektivní série docela zřejmé. Nemluvě o tom, že i Harry nebyl vždycky tak úplně čistý a v dobách své nejtemnější deprese si pohrával s drogami a dalšími nepřístojnostmi. Ve svém novém románu se ale Nesbo do objevování světa drog, pasáků a zabijáků pouští s mnohem větší vervou než kdy dřív.

Zapomeňte na depresivního detektiva s brilantním mozkem a teplo jeho kanceláře na policejní stanici. V Krvi na sněhu totiž nepotkáte nic jiného než smrt, bolest a strach. Až si někdy říkám, jestli chci vůbec někdy jet do Norska.

Krev na sněhu je poměrně útlá kniha (169 stran) a tak tu není moc prostoru na nějaké dlouhé spekulace a rozmýšlení, kdo je tentokrát vrah. Vlastně vrah je nám známý hned od první stránky, protože naším hlavním hrdinou je ne příliš bystrý, za to ale velmi citlivý nájemný zabiják, který úmyslně zneškodní toho nepravého.

I přesto, že se tak nejedná o detektivku s komplikovaným příběhem, ale spíš o krimi román v pravém slova smyslu, Nesbo opět dokázal, že dokáže šokovat i ty nejzkušenější čtenáře. V momentě, kdy už si myslíte, že je všechno jasné a že už vás čeká jenom šťastný konec, zjistíte… No, ale to vám nebudu prozrazovat, že jo.

Prozradím vám místo toho to, že pokud od této nové knihy očekáváte dalšího Harryho, tak budete zklamáni. Pokud ale hledáte mistrovsky napsaný příběh s nemístně tíživou atmosférou, nový Nesbo vás bezpochyby potěší.

Krev na sněhu totiž rozhodně není odpočinkové čtení. Je to vyprávění o drsném životě, nepřízni osudu, lásce i zradě. Je to lehce psychadelický příběh plný kontrastů, které působí stejně nemístně, jako když uvidíte rozlívat se krev na sněhu.

Krvavá jednohubka od Nesbøho

Blog.nofreeusernames.cz, 25. dubna 2015

Co byste měli vědět o Krvi na sněhu, než začnete číst dál:

  1. Krev na sněhu je první díl duologie, kterou Jo Nesbø napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbø, stejné je to i u zahraničních vydání).
  2. Kniha vyjde na začátku června, na pokračování nebudeme dlouho čekat,Více krve se chystá na letošní listopad.
  3. Rok 2015 je tak jednoznačně rokem krále severské krimi, v Knize Zlín mu vyjdou hned 4 knihy – kromě zmiňované duologie se chystá ještě thriller Syna na pultech už je k dostání Policie. Juchů. Jestli vás zajímá, jak to překladatelka Kateřina Krištůfková všechno stihne, vězte, že Krev na sněhuje opravdu kraťoučká záležitost, která bude mít lehce přes 200 stran.
  4. Podle anotace druhého dílu soudím, že na sebe jednotlivé knihy úzce nenavazují. Mají úplně jiné hlavní hrdiny.
  5. Podle knihy se chystá filmová adaptace, ve které figuruje Daniel Espinoza, hlavní roli si zahraje Leonardo DiCaprio.
  6. Nesbø dále plánuje ještě krimi Útěk (zatím se kolem toho vedou dohady), hlavním hrdinou má být Tom Johansen (ano, přesně ten pseudonym zmiňovaný v bodě 1).

Wiki část článku máme za sebou, pojďme se podívat na to, jestli je série s Harrym Holem Nesbøvým vrcholem, nebo má stále co nabídnout.

Olav Johansen je docela prostý muž, který neumí nic jiného, než zabíjet. Zkoušel přepadnout banku, okusil práci pasáka, chtěl dělat do drog, vymáhat dluhy, ale prostě je příliš neschopný a měkký na jakoukoliv výše zmíněnou práci. Je dyslektik (přesto často chodí do knihovny, zrovna čte Bídníky), nejdou mu počty, snadno se zamilovává… Zato ví, kam střelit na jistotu. Je to nájemný vrah, ovšem s jednou vadou – má srdce na pravém místě. S oběťmi sympatizuje, některým dokonce pomáhá, je natolik spravedlivý, že se nakonec zamotá do vlastní dobročinnosti a ocitne se na druhé straně kurtu, kde protivník místo rakety podává nabitou brokovnicí.

Zapomeňte na Harryho Holea, vlastně zapomeňte i na Nesbøho. Tohle je úplně jiná písnička. Je to sice thriller, ale romantický a takovým spíš nechutným způsobem vtipný! (Mám z toho podobný pocit, jaký jsem zažívala u Lovců hlavve scéně s kadibudkou a jízdou zahovněného chlápka v silážním nakladači, který měl na bodcích napíchnutého psa. Mix divnosti a pobavení, který mi bezprostředně potom přišel absurdní, ale časem se stal boží.) I přesto, že tón knihy je na míle vzdálený tomu, na co jste u Nesbøho zvyklí (dokonce je vyprávěn v ich-formě), v těch pravých chvílích prokukuje mezi řádky. Můžete ho poznat ve svižných dialozích, vzpomenete si na něj, když Olav vraždí lyžařskou hůlkou a záchodovou štětkou (zároveň). Mějte však na paměti jednu věc: děj se odehrává v 70. letech 20. století, takže až se budete poněkolikáté divit, jak jsou policajti úplně neschopní, vzpomeňte si, že tenkrát neexistovala žádná DNA analýza a zabiják, který odkrágluje chlápka před očima malého chlapce, může s klidným svědomím s klukem poklábosit, a pak ho poprosit, aby zapomněl, jak vypadá.

Je to chvilka, co jsem dočetla Policii, a to je právě ta chyba. Nedokážu se úplně oprostit od srovnávání, nedokážu si říct, že tohle má být někdo jiný a píše příběh z jiné doby, nedokážu si z hlavy vymlátit brilantního Harryho Holea a přeladit se na prostého kreténka s fixací na dětské encyklopedie o přírodě (aby jste si ale nemysleli, že je úplný retard, když dojde na vraždy, má to v hlavě dost srovnané, je bystrý, umí zmizet/schovat se, rychle se rozhoduje, nedělá chyby, v běžném životě taky obstojí, má načteno, já bych s ním kamarádila).

Takže nakonec je pro mě Krev na sněhu trochu zklamáním. A mrzí mě to, protože si to nezaslouží! Olav je skvělý hrdina, chová se logicky, je vtipný a svým způsobem roztomilý a zároveň je chladný a krvelačný. Byl by prostě perfektní, kdybych si pořád nepředstavovala chytrého a šarmantního komisaře. Knihu přečtete za jeden večer, příběh vás udrží v bdělém stavu, necháte se autorem vodit za nos a užijete si to, má skvělou zápletku, je svižný, stručný a originální, má všechny atributy skvělé četby. Jen prostě musíte zapomenout na Holea.

Hodnocení: 85 %

Dotaz k produktu Krev na sněhu

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Přízrak

Přízrak (Harry Hole #9)

9. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Harry Hole se po třech letech strávených v Hong Kongu vrací domů do Norska, nejde ovšem o žádnou zdvořilostní návštěvu. Po příletu…

Lovci hlav (paperback)

Lovci hlav (paperback)

Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku…

Nemesis (paperback)

Nemesis (paperback) (Harry Hole #4)

4. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Začal podzim. V jedné bankovní pobočce v centru Osla dostává vedoucí pětadvacet vteřin na to, aby otevřel bankomat, vybral z něj peníze a…

Policie

Policie (Harry Hole #10)

10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy…