Jerúldelger | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Faktor Churchill
  • Touhy Džendeho Džongy
  • Konec řetězce

Jerúldelger

Cena:
399 Kč  359 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-403-8
Překlad:
Jovanka Šotolová
Datum vydání:
17. 03. 2016
Počet stran / vazba:
518/vázaná
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 209 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Jerúldelger

Komisař Jerúldelger, rázný muž s minulostí poznamenanou krutým osobním dramatem, jehož v dětství vychovali a vycvičili v klášteře mniši ovládající bojová umění, se ujímá dvou případů plných krutosti a násilí. Pátrání se odehrává v mongolských stepích, zejména však v hlavním městě Ulánbátaru. Autor nás při něm provádí krásnou a drsnou přírodou, připomíná mnohé dávné tradice, ale také bez příkras ukazuje dnešní Mongolsko – upozorňuje na problémy, které si země nese z minulosti, na ruské vazby a pozůstatky sovětského režimu, napjaté kontakty s Čínou, korupci, bídu či nebezpečí nacionalistických bojůvek. Jedny lákají nejmodernější technologické přístroje, motoristická a sportovní výstroj, druzí se snaží zůstat v sepětí s tradicí a udržet si duchovní bohatství předků – mniši, kočovníci a tajemní stepní jezdci měří síly se zkorumpovanými policisty, vysoce postavenými osobami s temnou minulostí, agresivními motorkáři i mazanými překupníky, a také s těmi, kdo přišli ze stepí do města za lepším životem, aby nakonec živořili v městské kanalizaci. Kromě obou případů však musí Jerúldelger vyřešit i různé soukromé záležitosti a je načase uspořádat si osobní život…

Úryvek: Jerúldelger

Recenze: Jerúldelger

RC: JERÚLDELGER

Rachel-roo-books.blogspot.cz, 17. března 2016

Když jsem tuhle knížku viděla prvně, myslela jsem si, nevím proč, že jde o severskou detektivku. Možná proto, že je často od Knihy Zlín čtu, nebo prostě nějakou mýlkou událostí. Takže když jsem hned zkraje podle jmen a situace zjistila, že jde o Mongolsko, bylo to docela překvapení. Ale ne špatné, byla jsem ráda, že si opět přečtu něco nového.

A také jsem se dočkala. Na knihách hodně oceňuji, když podávají obraz toho kterého místa, kde se odehrávají. A tady se seznámíme s. již výše zmíněným, Mongolskem. Projdeme hory, lesy, stepi, města, nevěřila bych, že to může být tak rozmanité. Poznáme život tamních lidí, dozvíme se i o starých tradicích, o bitvě mezi novotou a zvyky, bavilo mě to hodně a hltala jsem každý popis prostředí a novinku ohledně skoro zapomenutých obyčejů.

Dalším zásadním prvkem je rozbroj mezi lidmi z Mongolska, Číny a Korejci, v díle je to přirovnáno k, nám známému, Hitlerovi, hákovým křížům a podobnému. Zajímalo by mě, co je na tomhle pravdy, jestli se to v reálném světě taky takto řeší a cítí, musím si o tom přečíst víc a když mě knížka donutí k tomu, něco si zjistit navíc, hodnotím to vždy velmi pozitivně.

Stránkově je poměrně obsáhlá a není zpracovaná klasicky - začátek, zápletka, řešíme to, konec. Tento postup tam proběhne několikrát, opakuje se, přehazuje se a říkala jsem si, tak to už ale teď je konec ne? No a nebyl, vyskytla se další věc, co bylo potřeba vyřešit. A teď už je to ale konec ne? A nebyl. A nebyl ještě několikrát. Je to hodně rozvrstvený a mnohorozměrný příběh, který spojují různé detaily a maličkosti, takže dohromady dá dechberoucí čtení.

Jsou tu hodně řešeny i vztahy mezi postavami, mezi milenci, rodič a dítě, kolegové. Potkáme se se zkorumpovaným systémem, prohnilým vážně až do dna, ale dlouho nebudeme moct přijít na to, kdo že je to vlastně ten špatný a kdo se nám směje za zády. Ostatně hlavní postava, Jerúldelger, není vůbec žádný svatoušek, vlastně spíš naopak. Střílí na potkání, mlátí kde koho, jeví se jako člověk naprosto bez citů, ale jak ho poznáváme a zjišťujeme jeho pohnutky, vidíme, že to není tak jednoduché, jak jsme si na počátku mysleli.

Přečetl jsem: Ian Manook – Jerúldelger

Poslepu.cz, 17. března 2016, autor: Radek Pavlíček

Komisař Jerúldelger, rázný muž s minulostí poznamenanou krutým osobním dramatem, jehož v dětství vychovali a vycvičili v klášteře mniši ovládající bojová umění, se ujímá dvou případů plných krutosti a násilí. V těch hrají hlavní roli mrtvá malá holčička, brutálním způsobem zavraždění tři Čínané a dvě mongolské prostitutky.

Úkoly, před kterými Jerúldelger stojí, nejsou jednoduché, pátrání navíc ovlivňuje i jeho soukromý život. Naštěstí na to vše není sám a s lidmi, kteří jsou na jeho straně – Jerúldelgerova kolegyně Ojún, soudní lékařka Solongo či chlapec Gantulga – se mu úspěšně daří zvládat všechny nástrahy.

Ač je kniha i celý příběh z jistého úhlu pohledu hodně černobílý a už do začátku víme, kdo je kladný, a kdo záporný hrdina, Jerúldelger vystupuje jako nezničitelný a neporazitelný superman na straně dobra, nevnímal jsem toto jako chybu a můj zážitek z četby to nijak nesnižovalo.

Kniha rozhodně nenudí a jen těžko se od ní odchází. Jednotlivé akce střídají barvité popisy mongolských stepí, kočovného způsobu života či temné strany Ulánbátaru, najdeme zde zkorumpované policisty, mafiány, šaolinské mnichy, sem tam nějaký ten dějový zvrat či těžce uvěřitelnou náhodu, ať se čtenář nenudí… Místy to až trochu působí, jako když pejsek s kočičkou dělali dort.

Jerúldelger je kniha, kterou bych nedoporučil úplně každému. Na někoho mohou některé scény působit až moc drsně, někdo ji možná vyhodnotí jako málouvěřitelnou pohádku pro dospělé, ale za mě už jen díky netradičnímu zasazení děje do vzdáleného Mongolska, jeho detailnímu popisu či nevšedním literárním postavám ji stálo za to si ji přečíst. A lehce otevřený konec knihy nastiňuje možnost, že se s komisařem Jerúldelgerem nesetkáváme naposled.

Ian Manook – Jerúldelger

Schefikuvblog.eu, 16. března 2016

Máte už dost všech těch severských detektivek a přesto se vám nechce opouštět vyšetřování hrůzných zločinů a originální hrdiny? Právě pro vás si nakladatelství Kniha Zlín připravila originální krimi román Jerúldelger Iana Manooka. Ten za poněkud podivnou obálkou ukrývá asi největší překvapení letošního Velkého knižního čtvrtka.

Přeneseme se do opravdu originálního prostředí, se kterým se v knihách moc nesetkáváme. Ostatně, zkuste sami zapřemýšlet, kdy naposledy jste se v knize ocitli na území Mongolska. Už jen díky tomuto prostředí Jerúldelger jen tak nezapadne. Pro čtenáře skrývá ovšem daleko víc než jen divoké stepi s domorodými pastevci žijícími v jurtách. Jerúldelger ukazuje Mongolsko i z druhé strany – jako mladou ekonomiku zápasící se svým sovětským dědictvím.

O to více zarážející je fakt, že za touto knihou nestojí žádný z mongolských autorů, ale francouzský novinář a spisovatel Patrick Manoukian, jenž vydal tuto knihu pod pseudonymem Ian Manook. Přestože autor není domorodý mongolec, dokázal především díky své cestovatelské vášni a dokonalé znalosti asijského kontinentu v knize dokonale vystihnout atmosféru této nespoutané země a přiblížit tak její zvyky a přírodu i obyčejným evropanům. V tomto ohledu tak Jerúldelger jednoznačně vyčnívá nad konkurencí a je příjemným oživením po všech těch temných uličkách Osla či Stockholmu.

Manook však neusnul na vavřínech a nezůstal pozadu ani v dalších ohledech. Krásným příkladem je hlavní hrdina, jenž nese stejné jméno jako celý román. Jerúldelger je stárnoucí policista, který má nejlepší léta dávno za sebou a jehož minulost je poznamenaná krutým osobním dramatem. Přes to všechno však stále patří k nejlepším. Že vám tento profil někoho připomíná? Osloský superman Harry Hole toho má s Jerúldelgerem společného opravdu mnoho, ale jeho mongolský kolega ho však v lecčems hravě překonává. Může snad Harry říct, že ho v mládí vychovávali mniši ovládající bojová umění? Jerúldelger ano. V tomto komisaři tak dostáváme originální mix Sherlocka Holmese s Chuckem Norrisem, který rozhodně nejde pro ránu nijak daleko.

A právě na tohoto komisaře čekají v Manookově románu dva nelehké případy, během nichž se bude muset vyrovnat nejen s nepřízní osudu a mocnými soupeři, ale postavit se i svým nočním můrám  a strašákům z minulosti. Odhalme společně s nesmlouvavým komisařem v rozlehlých mongolských stepích pravdu o smrti malé holčičky zahrabané v zemi uprostřed ničeho. A zároveň objasněme brutální vraždu tří čínských prominentů v neustále rostoucím hlavním městě Ulánbátaru. Cesta za odhalením pravdy však bude trnitá a lemovaná krví…

Prakticky už od prvních stran je jasné, že v této knize moc příležitostí pro nudu nebude. Autor své hrdiny rozhodně nenechává vydechnout a staví před ně jednu překážku za druhou. Neopomněl samozřejmě ani nějaký ten dějový zvrat, který zamíchá kartami a nechává čtenáře na pochybách prakticky až do poslední strany. To vše okořeněné dávkou humoru dává dohromady úžasně čtivý celek, který budete odkládat jen velmi těžce.

Samotný koncept knihy se nese vcelku v klasickém duchu. Jsou to však právě detaily, které jí odlišují od konkurence. Je sice pravda, že i v Jerúldelgerovi najdeme pár zaškobrnutí či nelogičností, nehledě na “nesmrtelnost” hlavního hrdiny nebo příliš mnoho náhod, ale i tak si  troufám říct, že většina čtenářů autorovi těchto pár chybek mileráda odpustí. Klady rozhodně převažují. Od dechberoucího prostředí, přes popis starých mongolských zvyků a přípravy jídla, až po napínavý, i když místy zbytečně brutální příběh, který vás nenechá vydechnout.

Jerúldelger sice není bez chyby, přesto se jedná o jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního jara. Jako celek působí vcelku kompaktním a sympatickým dojmem a splňuje vše, co běžný čtenář od detektivky požaduje. Navrch přidává originální a skvěle vykreslené prostředí, originální hrdiny a notnou dávku krve a brutality, která v moderní detektivce tak nějak nesmí chybět. Autor navíc letos napsal i volné pokračování této knihy. Fanoušci tak mohou doufat, že se v budoucnu dočkáme Divokých časů i v českém překladu.

Recenze knihy Jerúldelger

Eshop.knihydobrovsky.cz, 15. března 2016, autorka: Alena Tesařová

Troufnu si tvrdit, že Jerúldelger je bílá vrána tuzemské literatury. Krimi odehrávající se v Mongolsku nabízí čtenáři nevšední zážitek. Jde o první román spisovatele Iana Manooka, který vychází v češtině.

Autor se s ničím nepáře a na čtenáře vlítne pěkně zostra. Během prvních pár stránek vám tak naservíruje mrtvou holčičku, brutálním způsobem zavražděné tři Čínany a dvě mongolské prostitutky. Dvěma mužům chybí přirození, jeden má v zadnici zaražený dřevěný násadec a obě ženy, nalazené v kontejnerech, mají v ústech, co jejich čínským protějškům chybí. Tělo všech zdobí šesticípá hvězda. A tímto výčtem to rozhodně nekončí.

Jerúldelger je policejní komisař ulanbátorské policie. Má pocit, že nejlepší léta jsou dávno za ním. Je dost svérázný a nerudný. Před pár lety přišel o dceru a ženu. To proto, že ho někdo chtěl zlomit, aby vzdal svou práci. Nyní před ním stojí dva případy, které nemají zdánlivě nic společného.

K tomu postupem času přibudou další. Jerúldelger bude bojovat s nevídanou brutalitou zločinů, časem a je možné, že i prohnilostí ve vlastních řadách. K tomu má dvě pomocnice – vyšetřovatelku Ojún a soudní lékařku Solongo.

V knize je věnovaný poměrně velký prostor popisu přírody, která působí v kontrastu se spáchanými ohavnostmi tak přirozeně a poeticky, že si v duchu vybavujete, jak asi vypadají širé mongolské stepi, jurty a jejich obyvatelé.

Manook představuje také hlavní město Ulanbátor. Nastiňuje reálie jako stěhování kočovníků za lepším životem do hlavního města, kde na ně ale mnoho nečeká.

Autor přibližuje pocit vykořenění, zničení ducha místního obyvatelstva a tradic Sovětským svazem. Dozvíte se něco o zvycích země, třeba proč má žena před každou cestou pokropit mlékem všechny světové strany. Z těchto důvodů je nejen pro čtenáře velice zajímavá. Přibližuje pro nás exotický svět, o kterém téměř nic nevíme.

„Popisy jednotlivých zločinů jsou tak syrové, že i Vraní dívka Erika Axla Sunda (román, který měl v některých zemích na přebalu nálepku Jen pro silné povahy) je proti Jerúldelgerovi slabý čajíček.“

Co je to trochu kuriózní – při čtení jsem si celou dobu myslela, že autor Ian Manook je Mongol. Nevím proč, možná díky naprosto důvěrnému popisu reálií. Po dočtení knihy jsem si googlila a zjistila, že se jedná o francouzského autora, který působí pod pseudonymem. Jeho vlastní jméno zní Patrick Manoukian.

Na konci bych řekla, že Jerúldelger je krimi román, který bych doporučila úplně všem fanouškům (i nefanouškům) tohoto žánru. Na někoho možná bude působit až moc drsně a syrově, ale už díky netradičnímu zasazení děje do vzdáleného Mongolska a zcela nevšedním literárním postavám je svěžím větrem v našich knihkupectvích. A navíc věřte, že vás závěrečné rozuzlení naprosto šokuje.

Hodnocení: 100 %

Jerúldelger

Holkamodrookata.blogspot.cz, 11. března 2016

Když se řekne Mongolsko, v mysli mi vyskočí úvodní sekvence seriálu Xena, kdy hlavní hrdinka cválá na koni rozlehlou plání, havraní vlasy za ní vlají a evidentně si to náramně užívá. Hrozně se mi to kdysi líbilo a přála jsem si být taky taková divoká a free amazonka. Naučila jsem se jezdit na koni, tancovala bosá s šavlí na hlavě a vyváděla další nestandartní kousky... Teď už jsem spíš taková ta víla z paneláků a hodná mamča od dvou capartů. Anotace k této detektivce z Mongolska však ve mě probudila moje divošské alter ego a já zkrátka neodolala.

Hlavní hrdina se jmenuje stejně jako kniha. Ve světě kočovníků je znám jako Jerúdelger - Dar hojnosti z rodiny Feny se Špinavou Tváři. Žije v Ulánbátaru a  pracuje na oddělení vražd. Je to neústupný, silný, tvrdohlavý muž dbalý mongolských tradic. Kdysi měl rodinu. Kvůli své práci však přišel o malou dcerku, jeho manželka se z toho pomátla, starší dcera ho zavrhla a většina jeho kolegů jím pohrdá. V jeho životě jsou přesto dvě důležité ženy, které za ním pevně stojí. Soudní patoložka Solongo, v jejíž jurtě občas přespává a jeho kolegyně, vyšetřovatelka Ojún.

My ho potkáváme ve chvíli, kdy řeší dva zapeklité a zdánlivě spolu nesouvisející případy.Nález mrtvoly malé holčičky, kterou někdo před pěti lety srazil autem a omylem ji zaživa pohřbil i s její růžovou tříkolkou. K tomu ho zaměstnává smrt tří čínských emisarů, které, na jakousi čínskou obdobu našeho Valentýna, někdo brutálně zavraždil a připravil je o jejich mužnou chloubu.

"Určitě víš, na co se chci zeptat," přerušil ji Jerúldelger.
"Jasně: Kam se poděly jejich genitálie."
"Přesně tak. Víme to?"
"Nevíme, ale podívej se na zdi. Sem krev vystříkla, když je zastřelili. Stopy tady a tamhle zůstaly po tom, jak své oběti mrzačili. Ale co vidíš tamhle, tamhle a ještě tady?"
Na místech, kam Ojún ukazovala, odhalil Jerúldelger krvavé skvrny velikosti dlaně, jež se hvězdicovitě rozbíhaly, přičemž byly protažené směrem dolů, jak krev stékala roudem. Jedna ze skvrn byla rozmáznutá. U zdi pod každou z nich zůstaly louže, jež se už částečně vsákly do podlahy.
"To snad ne!"vydechl. "Neříkej, že..."
"Přesně tak. Ty dětinský gauneři, co to všechno udělali, se ještě bavili tím, že házeli nádobíčkem Číňanů o zeď. Možná to dokonce házeli po sobě navzájem!"

Doposud jsem žila v domnění, že vraždu lyžařskou hůlkou a štětkou do záchodu v jednom momentu, tak jak ji popisoval Jo Nesbø v Krvi na sněhu, nikdo nepřekoná. Překonal. V této knize se to vynalézavým násilím nejhoršího kalibru jen hemží. Bylo to jako sestupovat do temné jeskyně a vidět všechny nejhorší noční můry pěkně nasvícené jak v nějakém strašidelném muzeu. Žádné bafání, žádné varování, žádné přísliby, že když budu hodná, nic se mi nestane. Syrové, živočišné, bez slitování. Hadi, medvědi, znásilňování i různé další důmyslné varianty usmrcení, jako například uvaření zaživa na teplárenském potrubí, opravdu bylo z čeho vybírat.

V knize najdete i pár narážek na zkorumpovanost státních úředníků a prohnilost politického režimu dnešního Mongolska. Autor odsuzuje různé nacionalistické skupiny a vyzdvihuje tradiční kočovný způsob života. V tomto světle pak postava Jerúdelgera byla jako zjevení. Zásadový chlap, který ctí pravidla a tradice i na úkor svých nejbližších. Prototyp dokonalého Mongola, který se i přes nemalé útrapy nikdy neskloní. Jerúldelger se vrhá do akce bez velkého rozmyslu, spoléhá se především na svoje instinkty a hraje stejně tvrdě jako jeho protivníci.

Kromě akčních scén se můžete těšit hlavně na barvitý popis mongolského kočovného života. Poznáte jejich zvyky, tradiční pokrmy, touhu po volnosti. Dozvíte se, co je to chúšúr, árúl, archi nebo například bódog. Zajímavé jsou i různé mystické náznaky a šamanské prvky. Na závěr, když je zlo odhaleno a náležitě potrestáno, máte chuť si v klidu a míru sednout do trávy, dívat se do ohně a poslouchat prastarý hrdelní zpěv.

I když byl na mě Jerúdelger trochu víc drsný, čtení jsem si užila. Postavy komisaře i jeho přátel mi nakonec přirostly k srdci. Už teď se těším na pokračování, kterého se kniha letos dočkala.

Kdy knihu Jerúdelger rozhodně číst

  • zajímá vás Mongolsko a jeho kultura

  • nevadí vám krev a násilí

  • exoticky znějící jména vás nerozhodí

Kdy knihu Jerúdelger rozhodně nečíst

  • nesnášíte šamany

  • příroda a kočovný život vás odpuzují

  • hadi, medvědi, divocí korejští čtyřkolkáři nejsou nic pro vás

Podobné knihy

  • Planina

  • Krev na sněhu

  • Syn

Mongolsko len pre odvážnych

Orvokki.sk, 12. března 2016

Telo malého dievčatka vyhrabaného ďaleko v púšti. Traja zohavení Číňania a brutálne zavraždené prostitútky. Skorumpovaná polícia i vláda. Pochybný obchodníci, muži, ktorí zneužívajú ženy, boháči ničiaci chránenú oblasť na štvorkolkách. A jeden naštvaný, odvážny, životom zlomený a drzý detektív.

To je Jerúldelger, hlavná postava krimirománu Iana Manooka a jedna z najlepších detektívok, aké som kedy čítala.

Ak máte pocit, že ulice Osla či Štokholmu poznáte naspamäť, aj keď ste tam nikdy neboli, chcete si dať oddych od tradičných či známych autoroch tohto žánru a veríte, že váš žalúdok niečo vydrží, Kniha Zlín na Veľký knižný štvrtok vydáva výborne napísanú a originálnu knihu Jerúldelger.

Že sa nudiť nebudete pochopíte od prvej strany. Dej začína pekne z ostra a v podobnom duchu sa nesie celý čas. Nič pre slabšie povahy. Surová, drsná a mimoriadne realistická krimi z prostredia, ktoré je aspoň pre mňa pomerne veľká exotika. A na napätí nestratí až do poslednej bodky. Napätí, ani zaujímavosti.

Mestá a mená, ktoré ani neviem poriadne vysloviť, naháňačka v púšti, na autách i koňoch, divoká, nespútaná príroda. Na jednej strane krajina, ktorá chce rásť dopredu, kde sa zakorenila korupcia a kde tisícky tradičných obyvateľov z púšte našlo v meste Ulánbátar iba biedu. Na druhej strane zvyky a tradície, skutočné Mongolsko.

Do jurty, která nám nepatří, nikdy sami nevcházíme. Je nutné počkat pár kroků přede dveřmi a zavolat. Podle tradice je třeba nezapomenout na psy. Neříká se: „Haló?“, protože ti uvnitř už dávno vědí, že někdo přišel. Neříká se ani: „Je tam někdo?“, protože přicházející už podle mnoha detailů rozpoznal, že v jurtě někdo je. Často se říká: „Podrž si psy!“ anebo „Máš psy dobře živené?“ To je tisícileté pravidlo. Jerúldelger vrazil k Solongo do jurty bez upozornění, jak medvěd do porcelánu. Prudce vzal za dveře, až mu málem zůstaly v ruce, a hnal se dovnitř tak neomaleně, že porazil stoličku, jež mu stála v cestě.

Veľmi sa mi páči, ako autor zakomponoval informácie o tradičnom živote Mongolov do deja. Ako zahrnul históriu, ako všetko poprepletal, ako ako na okamih nestratil dych. A to má kniha 512 strán.

Bavili ma krátke kapitoly, každá približne na tri minúty. Bavili ma názvy kapitol, ktoré sa volali ako posledné slová v danej kapitole. Bavilo ma, ako bolo všetko, absolútne všetko, do detailov premyslené. Každý čin dával zmysel, každá akcia vyvolala patričnú reakciu. A to jej tam vôbec nebolo málo.

“Nikdy se nelže jen trochu,” mudroval kluk. Pokrčil rameny: “Kdo lže, ten lže.”

Dôležitú úlohu zohrávali aj dobre napísané postavy. Okrem samotného Jerúldelgera i jeho nebojácna kolegyňa Ojún, súdna lekárka Solongo, sídliskový chlapec Gantulga a  Jerúldelgerové dcéry, mŕtva Kuši i žijúca Sará, ktorá ale otca nenávidí.

“To z nás udělal život!” hlesla Colette.
“Kdepak, život z nás nic nedělá. Život si děláme my, máme, co si zasloužíme, a když se poddávame strachu, podvádění, zlobě, když si odepírame, na co máme právo, vzdávame to, co chceme, a odpouštíme ty, které máme rádi. To my sami si bráníme v životě.”

Že odo mňa dostane Jerúldelger plný počet mi bolo jasné ešte na začiatku. Ste fanúšikom Harryho Holea? Jerúldelger je taký Harry Hole z Mongolska. Ale lepší. Nemôžem inak. Jedna z top kníh v žánri, jedna z najlepších kníh, s akými som sa stretla a jeden z najoriginálnejších príbehov, už len kvôli prostrediu.

5/5

„Jak je možné, že jsme nic nevěděli o tom, že bylo vyhlazeno šest milionů Židů?“ ptal se v době, kdy se o tu problematiku začal zajímat.
„Protože to nejsou naše dějiny,“ odpovídala smutně Solongo.
„Šest milionů mrtvých že nepatří i do našich dějin?“
„Naše dějiny jsou blíž osmdesáti milionům mrtvých, které má na svědomí Stalin, a stovek milionů mrtvých, na nichž se podepsali Mao a další. Židovské dějiny jsou pro nás vzdálené. Celá ta jejich válka s námi neměla nic společného.“
„Ale pořád je to šest milionů zavražděných lidí!“
„Já vím,“ souhlasila Solongo. „Chápu, co říkáš, a nechci se z toho vymlouvat. Jen ti říkám, že je pochopitelné, když o tom nevíme, protože to s našimi dějinami nesouvisí. U nás ve stejné době docházelo k vraždění mnichů, boření chrámů, zakázali nám užívat vlastní jazyk. Kolik o tom ví Evropanů? A ani jim se nemůžeme divit, protože to zase nespadá do jejich historie.“

Jerúldelger – Drsný vítr mongolských stepí

Kulturissimo.cz, 7. března 2016, autor: Marek Jančík

Jerúldelger je drsný detektiv, jenž nemá daleko k explozi nervů, ale nad ostatní vyniká bystrostí, intuicí, houževnatostí a umanutostí. S neústupností bájného reka čelí mnohým útokům v podobě otevřených i skrytých nepřátel, díky nimž již přišel o dceru i manželku. Stejnojmenný krimi román francouzského spisovatele Iana Manooka, který vydává nakladatelství Kniha Zlín, je situován do prostředí mongolského Ulánbátaru a jeho okolí.

Detektivka drsné školy

Za pseudonymem Ian Manook se skrývá francouzský novinář, spisovatel a nakladatel Patrick Manoukian. Jerúldelger je jeho první román z rodící se série, jejž v roce 2013 následovalo pokračování pod názvem Divoké časy (Les Temps sauvages). Autor coby vášnivý cestovatel, který vydal řadu článků s cestovatelskou tematikou a založil také agenturu vydávající turistické publikace, zúročil nashromážděné zkušenosti i vědomosti z cest do vzdálených krajů a svůj román situoval do (pro našince) exotických končin současného Mongolska. Jerúldelger je de facto detektivka drsné školy odkazující se k tradici „středozemního černého románu“ (Mediterranean Noir). Sarkasticky vystupující vyšetřovatel se pohybuje často na hraně zákona, sám musí nejednou čelit zločinnému spiknutí a jeho motivy pro vyřešení případu dalece zasahují do osobní roviny.  Zkorumpovaná politika se v jeho příběhu snoubí s brutálními zločiny, někdy i sexuálního charakteru. V nejasné spleti podhoubí řešeného případu je Jerúldelger odkázán jen sám na sebe a svoji intuici. Zobrazovaná míra dobra a zla, jež je určena odlišnou morálkou jednotlivých postav, je zde tematicky důležitější než samotné odhalování nevyjasněností zločinu v průběhu vyšetřování.

Téměř osamělý vlk

Daleko za městem v prašné stepi je nalezeno tělo děvčátka, které tam bylo zhruba před pěti lety pohřbeno zaživa. Aby toho nebylo málo, v čínské továrně jsou brutálně zavražděni a rituálně znesvěceni tři čínští zaměstnanci a dvě mongolské prostitutky. Lze očekávat, že v  morálně zdevastované mongolské společnosti prorostlé organizovaným zločinem mohou oba případy nějak souviset. Komisař Jerúldelger Chaltar Gičígínchen si nedokáže zločin nebrat osobně – před několika lety sám přišel o malou dcerku, jež byla unesena a následně zabita. Když se do druhého případu začne nemístným způsobem míchat čínský diplomat a detektivův machistický a egocentrický nadřízený se jej pokouší od vyšetřování odklonit, je jasné, že záležitosti naberou neblahý spád. Jerúldelger, který vyrůstal v prostředí šaolinského kláštera, díky jehož výcviku a tradičnímu učení disponuje nejen pevností charakteru, ale i překvapivými fyzickými schopnostmi, naštěstí nemusí čelit protivenství zcela sám – bezpečně může věřit své asistentce Ojún i milované soudní patoložce Solongo.

Zločin, mamon a arivismus

Exotické prostředí plné pověrčivosti, jasnovidectví a neznámých sil v konfrontaci s nastíněním moderní mongolské společnosti má šanci na své publikum zapůsobit přitažlivě. Překvapivá je zejména legenda o šaolinském učení, které má v knize roli iniciačního obratu hlavního hrdiny, jemuž je v jistou chvíli třeba znovu připomenout, jaké jsou jeho kořeny a v čem tkví jeho síla. Pověrčivost a intuice zde nejsou v rozporu se západním myšlením a vědou – Jerúldelger i Solongo v sobě propojují lásku a úctu k tradici i respekt k vymoženostem západní vědy a myšlení. Nadpřirozené schopnosti mnichů či stařešinů působí spíše jako bezprostřední projev síly vůle a koncentrované energie, která doposud nebyla exaktně pochopena. Kladní hrdinové jsou rozkročeni mezi magií a racionalitou – Jerúldelger dbá na tradiční moudrost, přitom chodí do filmového klubu, věnuje se studiu na francouzské ambasádě a čte knihy o historii Evropy. Solongo přijímá výklady snů, které jí telepaticky posílá hlavní hrdina, a přitom spolupracuje s německými kolegy pomocí moderních způsobů počítačového zpracování stop. Dialog mezi odlišnými kulturami je nejnápadněji veden jako rozhovor o vzájemném ignorování dějin: Jerúldelger tvrdí, že v Mongolsku jen málokdo přesně ví, co představuje holocaust; ve vzdálené Evropě panuje zase spíše mlhavá vědomost o vyvražďování Tutsiů, Arménů či řádění Rudých Khmerů. Mongolsko je při tom v knize vykresleno jako země cenných tradic, které jsou pošlapávány čínským a korejským kapitálem a mocí, díky nimž v něm kvete zločin, mamon a bezskrupulózní arivismus.

Hra na hrdiny

Problém knihy ovšem leží v jejím formálním uchopení a ideovém naplnění. Autor jakoby si nedovedl vybrat mezi nadsázkou a vážností – titul každé kapitoly nese úryvek z její poslední věty, což spolu s rekvizitami, jako je šaolinské umění boje či neonacistický motorkářský gang vytváří dojem nezávazného dobrodružství ve smyslu „co vzrušujícího nás ještě čeká…“ Jde však spíše o podivné dekorace, které autor vytahuje z klobouku jako králíky. Kouzelnické vystoupení ovšem postrádá neotřelost, originalitu a odvážnou fantazii, jaké by bylo třeba, aby se zbavilo aury otřepaného postmoderního vtipu. Manook bohužel není autorem takového kalibru, jako kupříkladu Jean-Marie Blas de Roblès, který ve svém nedávno vydaném románu Ostrov v bodě Nemo dokázal pěnu nespoutané obrazotvornosti těžící z dobrodružných knih propojit a uspořádat do nečekaných vyšších vzorů. Autor Jerúldelgera rozvernou nadsázku kompenzuje brutalitou zločinů, které mají ukázat hloubku necitelného zla. Ve výsledku tak sledujeme loutkohru s nezvládnutou psychologií postav, které pro odlehčení pronášejí nepravděpodobné repliky ve vážných situacích a jindy, když si to dobro věci žádá, nasazují tvář důmyslně vážnou. Autor se snaží konstruovat autonomní literární hru v dobrodružných dekoracích, spojovat vysoké a nízké, ale bohužel se mu to ne zcela daří. Věštecké sny jsou zde spíše pro okrasu, v níž se trochu zbytečně zrcadlí dějové prvky; Jerúldelgerova šaolinská lekce působí jako levný trik (poražený hrdina znovu najde spojení se svým totemovým zvířetem a od té doby je z něj neporazitelný superman). Uvědomělá klišé, kdy domnělí mrtví vstávají z hrobu a zločinci doplácí na svoje přehnané sebevědomí, autor nedokázal dostatečně originálně přetvořit. Dobro musí nakonec zvítězit na celé čáře bez ohledu na sílu nepřítele – když to neplyne z příběhu samotného, autor už to nějak zařídí. Zápletka působí jako umělá, ne příliš nápaditá konstrukce, která se nepříliš chytře skrývá za záměrnou hravost.

Zklamání je o to mrzutější, že Jerúldelger zpočátku budí naděje na přinejmenším pozoruhodnou knihu. Bohužel se zdá, že autorova síla spočívá zejména v cestovatelských a kulturně-historických znalostech, které není schopen originálně beletristicky zpracovat. Také z hlediska žánru, z něhož těží, působíJerúldelger jako podezřele jednostranné vyzdvihování konzervativních hodnot, jejímiž nositeli jsou bez výjimky kladné postavy. Protilehlou stranu sobeckého individualismu a cynismu, který pramení z morálního marasmu a hodnotového relativismu, zastávají bez výjimky všichni vystupující Korejci, Číňané a s nimi kolaborující Mongolové. Kniha tak nakonec přes slibnou vůni mongolského kumysu nenabízí o moc více než ideově vyhraněnou žánrovou variaci se špetkou kouzla východních šamanů.

JERÚLDELGER – RECENZE

Pigula.blog.respekt.cz, 4. března 2016, autor: Topi Pigula

Když náhodou v mongolské stepi vyhrabete dětskou ruku a tušíte, že v zemi je zbytek tělíčka, ruku znova zahrabete, abyste nepoškodili místo činu. Pak teprve zavoláte policii. Horatio z Kriminálky Miami vždycky chce mít nepoškozené místo činu. A pastevci Horatia sledují. To je hodně dobrý úvod detektivky.

Scénář příběhu je poměrně klasický – dobrý policajt (Jerúldelger) vyšetřuje špatnými, čti brutálními, metodami. Obnáší to bití svědků a zastrašování, dokonce postřelení jednoho z podezřelých poté, co ho vyprovokoval k útoku. Dlouho mu to procházelo, neb kolegové respektovali osobní trable (smrt dcery) i výborné výsledky. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem…. až je ze všech případů odvolán. Odvolání po něm sklouzlo jako voda po mastných vlasech bezdomovce, protože si své případy bere osobně. Zápornou postavu ztělesňuje nadřízený, jenž si nechává říkat Mickey. Je to, opět podle klasického mustru, víceméně neschopný kariéra u něhož se následně se ukáže – opět klasika – že je zapleten do špinavostí, které Jerúldelger vyšetřuje. Například případ zabitých a vykastrovaných Číňanů a neméně mrtvých prostitutek. Ty byly nalezených jinde, než Číňané. Ovšem co u jedněch chybělo, u druhých přebývalo. Spojnicí byly pánské genitálie v nacpané v dámských ústech. Bylo málo klasiky? Tak zapojme do příběhu dceru hlavního hrdiny. Je mučena, fetuje a je zapletena do špinavostí a tedy i do vyšetřování. Vrahové Číňanů se pokusili Sará pomalu uvařit na teplovodním potrubí. To stačí k tomu, aby se se otec a detektiv v jedné osobě pustit do vyšetřování s více než plným nasazením. Stačí vzpomenou na díly Smrtonosné pasti s Brucem Willisem nebo Commando se ArnoldemSchwarzeneggerem. I tady má dcera hlavní postavy nezastupitelnou úlohu. Odkaz na hollywoodské thrillery není krokem stranou, některé scény, jako například bitka a přestřelka v teplovodním kanále, by mezi ně dokonale zapadla. Jen reálie jsou na rozdíl od holywoodských trháků poněkud neamerické. Jurty, mongolská step. A občasná deux ex machina – v příběhu je přece jen příliš mnoho špatně uvěřitelných náhod. Náhodný klučina se chová jako dobře vycvičený policajt, krátký výcvik v klášteře, kde Jerúldelger vyrostl, mu vrátí nejen mimořádné triky z bojového umění, ale i schopnost přežít. V příběhu se zničeho nic objevují mniši a „pomáhají dobru“. Obecně platí, že čím více je v příběhu uvěřitelných reálií, tím lépe. Pomáhá to uvěřitelnosti příběhu. Proto se u zbraní i aut udávají konkrétní typy (ve vyšetřování například hraje svou roli automobil UAZ 452) a u zvířat konkrétní druhy. Jenže u nich si autor „naběhl“. Když Jerúldelger v rámci výslechu hází jednomu ze zadržených do díry v zemi ve které ho shodil, jedovaté hady, je jeden z nich „chřestýš z Gobi“. Ovšem chřestýši nejen že nežijí v mongolské poušti, ale neobývají ani asijský kontinent. Bohužel se ke konci příběhu stává zJerúldelgera, který ranou pěstí zabije kozu, až nereálný hrdina a ze záporňáků – Korejců – až příliš prvoplánová hovada. Násilníci, opilci, znásilňovači. Tedy postavy nijak důmyslně prokreslené. V aktuálně „napjaté Evropě“, která je v souvislosti s migrací citlivá na zmínky o rasismu či nacionalismu, je národnostní prvoplánovost docela vtipná.

Autor umí vystihnout krásu mongolských zvyků (například přípravu jídla) i krajiny, stejně tak jako bídu „jurtovišť“ na okrajích Ulánbátaru. Sluší se pochválit i plastický popis situací a sloh, který se dobře čte. Postavy jsou předvídatelné a nepřekvapí – záporňák je záporňákem celou dobu a je po zásluze potrestán. Akce běží příjemným tempem, čtenář nemá čas se nudit, ani potřebu přeskakovat stránky. Velmi příjemným závěrečným bonusem je seznam a popis v knize jmenovaných míst a reálií. Autorovou drobnou hrátkou je název kapitoly vždy tvořený její poslední větou. Stejně pečlivě jako „mongolští pastevci sledují Kriminálku Miami“, zřejmě sleduje autor hollywoodské filmy. Bez problémů by se podle knihy dal napsat scénář akční detektivky. A vůbec by nemusel být špatný. Stejně tak, jako kniha.

Dotaz k produktu Jerúldelger

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Jerúldelger

Dále doporučujeme

Oběti ráje

Oběti ráje (Fredrika Bergmanová a Alex Recht #4)

Na palubě plně obsazeného Boeingu 747 letícího ze Stockholmu do New Yorku je krátce po startu nalezen výhružný dopis adresovaný švédské i americké vládě. Pokud v něm nadiktované…

Půlnoční slunce (paperback)

Půlnoční slunce (paperback) (Krev na sněhu #2)

Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského…

Levhart (paperback)

Levhart (paperback) (Harry Hole #8)

Objednejte si ke knížce i tematickou magnetickou záložku. Krásně ladí! 8. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Norským hlavním městem otřásl nález dvou ženských těl i…

Vytržení

Vytržení

Terapeutka Gabrielle Foxová zůstala po nehodě na vozíku, ale chce se co možná nejdříve zapojit do normálního života. A v léčebně pro psychicky narušené mladé delikventy je o…