Hra se lvem | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní slevy
  • Pouze pro VIP soutěž
  • Faktor Churchill
  • Touhy Džendeho Džongy

Hra se lvem (John Corey #2)

Cena:
389 Kč  253 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-63-0
Překlad:
Pavel Bakič
Datum vydání:
30. 09. 2013
Počet stran / vazba:
vázaná
4.17 / 24602
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 249 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Hra se lvem

Duben 1986. Americké letouny bombardují sídlo plukovníka Kaddáfího v Libyi. 16-letý Asad – což v arabštině znamená lev – ztratí při náletu matku, dva bratry a obě sestry. Cítí se povolán k tomu, aby pomstil nejen svou rodinu, ale i celý národ, své náboženství a Velkého vůdce – Kaddáfího. Oko za oko, zub za zub.

O dvanáct let později přilétá Asad do New Yorku odhodlán k tomu, že zabije všech pět zbývajících pilotů, kteří se zúčastnili náletu, jednoho po druhém. John Corey – postava z předchozího bestselleru Ostrov Antrax – již není zaměstnán u newyorské policie, ale v protiteroristické jednotce. Je to právě on, kdo musí Asada zastavit. Ale než tohle udělá, musí najít sám sebe.

Úryvek: Hra se lvem

Recenze: Hra se lvem

KNIHA: Hra se lvem napíná až do konce

Kukatko.cz, 11. ledna 2014, autorka: Jarmila Stráníková

Úvodem…

Po velkém množství duchovní literatury, či literatury faktu mě lákalo něco trochu oddechovějšího. Na internetových stránkách vydavatelství Kniha Zlín jsem tedy vybrala jednu z novinek – Hra se lvem od spisovatele Nelsona DeMille.

Netrpělivě jsem vyčkávala, až mi kniha, společně s další publikací, přijde. Konečně dorazila! Nedočkavě jsem rozcupovala hnědý papír na opravdu tlustém balíčku a v šoku jsem vytáhla ne dvě, ale pouze jednu knihu.

Překvapeně jsem nalistovala poslední autorova slova ve formě poděkování, přičemž jsem zjistila, že román má úctyhodných 839 stránek. Proboha, že já se před objednáním lépe nedívala. Málem mě omývalo. Abych ale začala nový rok s čistým stolem, dala jsem si závazek dokončit nejen tohle ohromné dílo, ale také recenzi na něj než posledního prosince odbije půlnoc.

John Corey v hlavní roli

Hra se lvem je akční román s teroristickou tematikou. Když jsem začala číst, přepadly mě obavy, že půjde o černobílý příběh – všichni Libyjci jsou zlí teroristi a Amerika je zde, aby nás zachránila. Však to znáte. Sama předmluva autora tuto skutečnost zpočátku naznačovala. Už ale v jejím závěru byl můj předčasně vytvořený názor opět vyvrácen.

Dozvěděla jsem se, že DeMille věnoval studování podkladů skutečně velkou dávku energie. Snažil se příběh a jeho aktéry vytvořit co nejvěrohodnější. Pustil se sice do náročné tematiky, ale nenechal se jí odradit. Dokonce osobně navštívil mnoho míst, o nichž se v knize zmiňuje. Nejsem si sice jistá, zda se proletěl i do již zmiňované Libye, odkud pochází záporák tohoto příběhu, ale to bych mu ani nezazlívala.

Hlavní roli obsadil, stejně jako v knize Ostrov Antrax, John Corey, vysloužilý detektiv, který se připojil k protiteroristické skupině POS. A hned v začátku své nové kariéry se setkává s opravdovým oříškem. Jeho protivníkem je vychytralý, úskočný a odvážný muž, oddaný nejen Islámu, ale také svému vůdci.

Navzdory mým počátečním výhradám (sem tam jsem našla překlep či opakování výrazů) jsem propadla, stejně jako mnoho jiných, kouzlu hlavního hrdiny. Jeho sarkastický humor s vážnou tváří prostě neustojíte.

Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem ich-formy, ale paradoxně právě ta přivádí DeMilleho román k dokonalosti. Takže, i když je první kapitola jakýmsi nastíněním aktuálního stavu, kde je popisováno, co se vlastně dělo dříve, a proč je hlavní postava tam, kde právě je, jde o zábavné a velice nenucené čtení. Od začátku až do konce knihy se Corey dělí se čtenářem o své nevhodné poznámky a popravdě dává knize ten správný šmrnc. Bez Johnyho by to prostě nebylo ono.

I mistr tesař se utne

Vše je vlastně líčeno ze dvou pohledů. Máme tady ich-formu Johna Coreyho, a pak vypravěče, který líčí události kolem rivala našeho bývalého newyorského policisty, popř. jiných postav, jež jsou pro příběh neméně důležité. A přestože v roli negativní postavy stojí terorista, zjistíme, že nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Toho si na knize pana DeMille velice cením. Ve finále si i onoho Libyjce zvláštním způsobem oblíbíte.

Jediná věc mě trochu zklamala. Spisovatel má občas tendenci prozrazovat, co se stane, než se to doopravdy stane. Například hned v začátku se jedna z postav v myšlenkách utíká k cestě domů.

Pohlédl na hodinky. Byly už skoro čtyři a za pár minut měl končit.

Hned na to nám vypravěč prozradí, že náš milý Stavros ještě vlastně neví, že domů toho večera nevyrazí.

V tu chvíli ještě nevěděl, že to dnes bude jinak.

Je to zbytečné. Autor mohl i v takhle malých věcech využít momentu překvapení. Od té chvíle jsem vlastně věděla, kdykoli Stavros vyprávěl o tom, co se bude dít, až odejde z práce, že se nic z toho nestane. Hlavně na konci kapitoly beztak ještě jednou „nečekaný“ zvrat událostí potvrdil.

… Ed Stavros zničehonic s jistotou věděl, že na večeři doma nebude.

Čtenář se to bohužel dozvěděl, díky ukecanému vypravěči dřív, než přišel ten správný čas. V tomto případě jde o docela malé prozrazení blížící se zápletky, ovšem dále v knize nás tímto způsobem upozorní třeba i na číhající nebezpečí. Sami pak dokážeme vyvodit předčasný závěr, tudíž nás výsledek událostí nijak neohromí.

Zároveň jsem narazila na část, kde bylo až příliš kýčovitě vidět, že se Nelson DeMille snažil postavu zmanipulovat k nějakému činu. Přesměroval dotyčného na místo, kde ho potřeboval mít, aby mu situace hrála do ruky.

Chápu, že každý spisovatel musí mít záměr, ale jednání postav by mělo stále vypadat přirozeně. Bohužel nemohu uvést příklad, aniž bych prozradila úvodní zápletku a její postupné rozuzlování.

Sami posoudíte, jak hodně se vám zdá jednání těch kterých postav uvěřitelné. Já osobně jsem si právě v této situaci ťukala prstem na čelo a ptala se sama sebe, proč neudělá to a ono, nebo proč si nedá většího majzla, když vidí, že se stalo to a to. Na jeho místě bych byla hodně obezřetná. Postava si na místo toho jde dát panáka a zajde si na toaletu. Bože! Každopádně se podobná chyba neopakovala, takže když přimhouříme jedno oko…

Dokud nepřečtete každé slovo

Naštěstí ani tohle není nic, co by nějak závažně kazilo samotný příběh. Po posledním nedostatku jsem totiž už nenašla nic, co by mi výrazněji bilo do očí. Autor má terén skutečně dobře prošlápnutý.

Zároveň jsem se dostala do části, která začala být nepředvídatelná. Netušila jsem, co můžu od pokračování očekávat. Dosud to byla hra na padoucha a strážce zákona. Stále jsem věděla, co přibližně bude dál. Ale pak? Netroufla jsem si hádat, zda se bude autor držet zaběhnutého modelu „zlý a hodný“, nebo nám nachystá nečekaný zvrat.

Když jsem začala číst, snažila jsem se udržovat kritický odstup. Bohužel jde o příběh, u kterého nelze stát moc dlouho jen tak opodál. Pohltí vás. Napíná od začátku až do konce. Baví a nepustí, dokud nepřečtete každé slovo.

Nevím, jestli jste se s tím někdy setkali, ale já občas z nudy přeskakuji stránky. U knihy Hra se lvem to prostě nejde! Navzdory občasnému nedostatku je román skvělým zážitkem. A jeho délka je nikoli přítěží, ale vítaným charakterem. Nebudete se s hlavním hrdinou chtít rozloučit.

Recenze: Nedrážděte lva drzou hubou

Suport.cz, 3. listopadu 2013, autor: Petr Macháček

Pokud jste měli možnost číst moji recenzi na DeMillovu předchozí knihu Ostrov Antrax, určitě sami chápete, že jsem se na pokračování ohromně těšil. A taky bylo proč! Na scénu se opět vrací šovinistický a prasečinkami prolezlý detektiv John Corey from Njů York, bitch!

Tentokrát už má případ na Long Islandu za sebou a s kolegyní z longislandského vyšetřování Penrosovou to táhne v jakémsi otevřeném vztahu. Což pro Johna znamená, že jakmile se mu naskytne příležitost, vyspí se svojí kolegyní z Protiteroristické operační skupiny, ve které zrovna pracuje. Ale to je jen na okraj, hlavní jádro Hry se lvem spočívá v čem jiném, než ve hře se lvem. Abyste pochopili, lev se arabsky řekne „asad“ a přesně tak se jmenuje terorista, kterého se snaží John Corey a POS (protiteroristická jednotka) chytit. Asad Chalíl, abych byl přesný. Jestli se mu to podaří, nebo nepodaří, to vám samozřejmě neprozradím. Jediné, co můžu říct, je, že se až do konce téhle knížky budete kousat do palce u levé ruky napětím, jak to vlastně dopadne.

Jako u předchozí knihy, i tady DeMille precizně využívá znalostí a praktik, které CIA, FBI, POS, policie a já nevím kdo ještě, doopravdy využívá. Na každou knihu se opravdu pečlivě připravuje a díky tomu si můžete do naprostých detailů a s veškerou precizností vychutnat realisticky vystavěný příběh.

Zápletka je vlastně docela jednoduchá, ale o to víc si ji dokážete prožít. Libyjský terorista, který se vzdal na americké ambasádě v Paříži, je deportován letadlem do USA. John Corey a jeho jednotka si ho mají převzít na Kennedyho letišti, vyslechnout ho a převézt na centrálu FBI na Manhattanu. Ale vůbec netuší, že plán se změnil, ještě dřív než letadlo vůbec stihlo přistát.

DeMille vás bude neustále udržovat v napětí a překvapovat. Z Asada Chalíla dělá opravdového lva, který loví pro radost. Budete si okusovat rty napětím, jestli už se Coreymu konečně podaří Chalíla dopadnout a mezitím se budete královsky bavit Johnovými prostopášnými hláškami a nejapnými poznámkami.

Závěr byl pro mě osobně trochu moc rychlý a vyzněl mírně do ztracena, jako když si necháváte sestřihnout vlasy na krku. Nicméně, DeMille nekončí svoji sérii s Johnem Coreym touto knihou, ale v rukávu má nachystáno ještě několik pokračování, takže doufám, že na Hru se lvem opět plynule naváže. Můžu si jen přát, aby si Kniha Zlín pospíšila a brzy vydala další pokračování.

Hodnocení: 93% (za ten konec)

Hra se lvem aneb O neodpouštění

Databázeknih.cz, 4. listopadu 2013, autor: Petr Čmerda

Číst Hru se lvem ihned po knize Odpuštění Lawrence Osborna (viz má recenze na tomto serveru) je tak trochu… přízračné. Je jedno, zda jsme zrovna v Maroku, nebo kousek vedle v Libyi. Je jedno jestli shazuje bomby zrovna ten nebo onen stát. Na každé straně fronty umírají lidé, kteří netuší proč. V každém boji ztrácí lidé své blízké, a potom ve smutku zatínají zuby a přísahají pomstu. Dokonce svatá písma některých náboženství to doporučují – oko za oko, zub za zub… Spravedlivá válka? Svatá válka? Kdo si zaslouží stát se obětí pomsty? Kdo má právo se mstít? A kdy se tenhle kolotoč zastaví?

Svět se divoce točí ve vývrtce nekonečné bolesti a následné odplaty. Lidem totiž chybí jedno jediné - to prazákladní – to, co je společností "upozaděno" ve jménu moci a bohatství – ODPUŠTĚNÍ!

Asad Chalíl přilétá do Spojených států jako anděl pomsty. Libyjský džihádista. Neústupný, krutý, dobře vycvičený, s dobrým motivem a beze strachu ze smrti. Přilétá znovu roztočit kolotoč násilí. Nemilosrdně a s požitkem zabíjí nejen ty, kvůli kterým se léta v tomto „umění“ cvičil, ale také další nevinné. Znovu kypří půdu vzájemné nenávisti mezi křesťany a muslimy. Znovu zavdává svému nepříteli důvod jeho krutost oplácet…

A John Corey se – na popud čtenářů – také vrací. Nikoliv už jako detektiv New Yorské policie, ale jako člen Protiteroristické operační skupiny (POS). Je stále stejně užvaněný, nebo vlastně – je ještě ukecanější a nesnesitelnější, ale svým vděčným čtenářům za to přináší zajímavý pohled do centra všech bezpečnostních složek Ameriky. Pohled sarkastický a nezatížený zbytečnou úctou. Pohled vcelku erudovaný. A pohled občas také děsivý zejména pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že si za své daně žijí v bezpečí – to když se jednotlivé složky mezi sebou haštěří a když fungují na bázi Hlavy XXII. A to zrovna v té nejvypjatější chvíli, kdy by bylo třeba jednat.

Příběhy obou hlavních protagonistů se v knize střídají a děj je pomalu, ale jistě přivádí k sobě… Lev loví a je loven, ovšem lovci klopýtají mezi paragrafy a jsou ozbrojeni sotva oštěpem.

Kniha Hra se lvem je výborný thriller, dobře a svižně se čte a Nelson DeMille ještě navíc přidá velmi dobře zpracované informace o historickém pozadí konfliktu, a také – jak jsem již naznačil – velmi dobře a čtivě zpracované informace o pozadí práce všech možných i nemožných bezpečnostních složek. Napětí se postupně stupňuje až do malinko „umolousaného“ konce.

Kniha v Čechách vychází podruhé – tentokrát v nakladatelství Kniha Zlín, v novém a lepším překladu Pavla Bakiče, a především v „plném znění“ (839 stran namísto předchozích 496) i když občas tedy máte pocit, že by nějaké to zkrácení možná neškodilo.

V předmluvě k novému vydání (za oceánem vyšla kniha poprvé v roce 2000) píše Nelson DeMille, že se rozhodně necítí být prorokem 11. září, ale že když tento příběh psal, už prostě něco „bylo ve vzduchu“. A já říkám, že ve vzduchu to je a bude pořád, dokud se mezi sebou nějak nedomluvíme a dokud si bez jakýchkoliv podmínek neodpustíme…

Hra se lvem – Nelson DeMille [RECENZE]

Wolfdraven.eu, 2. listopadu 2013

Po přečtení knihy Ostrov Antrax (recenze) jsem se nemohla dočkat dalšího setkání se svérázným newyorským detektivem Johnem Coreym, jehož smysl pro humor a ironické poznámky či sarkastické komentáře mě dokázaly bavit celou téměř šestisetstránkovou knihou. Původně Nelson DeMille sice plánoval, že Ostrov Antrax bude samostatný román, ale postava Johna si získala velkou popularitu a autor naznal, že si pokračování zaslouží a já jsem za to ráda.

V knize Hra se lvem se John Corey vrací v plné síle, tentokrát jako zvláštní smluvní agent u Protiteroristické operační skupiny (POS) a opět nikoho nešetří svými přidrzlými hláškami a mnohdy politicky nekorektním, často velmi černým humorem, který občas jeho spolupracovníci a kolegové naprosto odsuzují. (Možná proto, že ho nechápou.) V tomto druhém díle mě John svou přítomností oblažoval dokonce ještě o něco déle – na více než osmistech stranách. Ale opět musím podotknout, že stejně jako v první knize, ani zde na nudné pasáže nenarazíte. Pokud se totiž zrovna společně s Johnem za něčím či někým nehoníte, dává vám autor nahlédnout do minulosti, aby vám části skládačky začaly lépe zapadat do sebe.

Příběh se točí kolem v dnešní době velmi aktuálních témat jako je celosvětový terorismus a boj proti němu, muslimští extremisté, arabští muslimové a jejich náboženství, přistěhovalci a celá řada dalších souvislostí.

Samotný děj knihy začíná v momentě, kdy John míří na letiště Johna F. Kennedyho, kde už jako agent protiteroristické jednotky má vyzvednout z letadla Trans – Continental 175 údajného teroristu Asada Chalíla, který se přišel vzdát na americkou ambasádu v Paříži.

Ovšem s letadlem není vše tak úplně v pořádku. Zaměstnanci newyorského řízení letového provozu ztratili s letadlem kontakt. Nikdo s ním není schopen navázat spojení od chvíle, co opustili severoatlantický koridor. Všichni doufají, že je to jen nějaká porucha antény nebo nějaká podobná drobnost, ale mnozí tuší, že by mohlo jít i o něco vážnějšího. Napomáhá tomu i fakt, že se málem srazili s jiným letadlem. Přesto se ale stále drží správného letového plánu a jdou pomalu na přistávání.

Když je letadlo úspěšně na zemi a i přes malinkatou drobnost se zdá, že vše proběhlo hladce, je divné, že stále nepřichází žádná komunikace z letadla a nic se neděje. Pilot zůstává v nečinnosti, nereaguje na pokyny a nechává zapnuté motory. Nikomu to nedává smysl, proto se jeden člen z bezpečnostní služby jménem Andy McGill rozhodne vlézt dovnitř.

V letadle se mu naskytne šokující pohled na veškeré pasažéry i posádku bez zjevných známek života. Zdá se, že se všichni pokojně udusili nějakými jedovatými výpary. Vše ohlásí, letadlo je přesouváno do zabezpečené oblasti k prozkoumání. K Andymu překvapení a bohužel i smůle narazí přece jen jednoho živého člověka na palubě. Není to nikdo jiný než sám Asad Chalíl.

Když se John dozví, že s letadlem je nějaký problém, okamžitě vyrazí do terénu i se svojí kolegyní Kate Mayfieldovou. Na „místě činu“ mu okamžitě dojde, která bije, ale to už je Asad dávno pryč a zanechává za sebou jen další a další mrtvoly. Podaří se Johnovi a Kate zastavil Asada dřív, než dokoná dílo zkázy?

Hra se lvem je rozdělena do pěti částí – knih. Všechny, kromě knihy druhé, se odehrávají v současnosti v USA. Kniha druhá nám představí šestnáctiletého Asada, jehož jméno znamená lev a který už tehdy nebyl žádný andílek. Jsme svědky jeho první sexuální zkušenosti i vraždy. Americké letouny zrovna tehdy bombardují sídlo plukovníka Kaddáfího, který je přítelem jeho matky. Při útoku umírají Asadovy sourozenci (dva bratři a dvě sestřičky) i jeho matka a Asad slibuje pomstu. A tím vlastně vše začne.

Autor ve své nové předmluvě z roku 2010 (román napsal v roce 1999 a vyšla v roce 2000) uvádí, že Hra se lvem vychází ze skutečné události – útoku amerického letectva na Libyi, který se odehrál 15. 4. 1986. Tento nálet byl odvetou za odpálení libyjské bomby v německém klubu navštěvovaném americkou vojenskou posádkou. Útok amerického letectva pak vedl Libyjce k atentátům na let 103 společnosti Pan Am, jehož exploze nad skotským Lockerbie připravila 21. 12. 1988 o život 270 lidí.

Kniha v zásadě vypráví o pokračující libyjské mstě za letecký útok z roku 1986. V románu Hra se lvem i v jeho pokračování (Lev) se autor snaží přiblížit, jak třicet let útoků a protiútoků roztočilo po celém světě spirálu násilí. Ukazuje na to, že tím propukla válka bez jasně daného začátku a bez vyhlídky na brzký konec.

Celkem strašidelné na tom je i to, že dle mnohých čtenářů je Hra se lvem jasnozřivý nebo dokonce prorocký román, protože text prý předvídá smutné události z 11. září 2001.

Ačkoliv jsem se u knihy bavila díky Johnovi a jeho vtípkům, je pravdou, že toto téma není zrovna moc zábavné, ale spíše kruté a děsivé. To ale knize na čtivosti a napínavosti nic neubírá, právě naopak. Přála bych si ale, aby se toto téma nemuselo řešit i v reálu, ale už jen a pouze na stránkách knih vymyšlených příběhů.

Hru se lvem doporučuji všem milovníkům napětí, které neodradí vícestránkové knihy.

A musím ještě moc pochválit překlad, protože některá česká ne úplně spisovná slova k Johnově charakteru opravdu hodně seděla.

Velice děkuji nakladatelství Kniha Zlín za poskytnutí této elektornické verze knihy na recenzi.

HRA SE LVEM (NELSON DEMILLE)

Svědkyně, 2. listopadu 2013

Hra se lvem je báječná detektivka… Pokud si knihu otevřete těsně před spaním s tím, že se jen podíváte jaké to je a půjdete hned spát, tak ještě ve 3 ráno budete hořce litovat a proklínat svou naivitu. Ta kniha vás totiž nepustí. Minimálně její začátek (cca 200 stran), než se všechno usadí a vy konečně plně pochopíte, o co vlastně jde.

Hlavní postava je bývalý newyorský policajt John Corey, který po těžké přestřelce dostal místo u Protiteroristické organizace, konkrétně u sekce specializující se na Blízký Východ (přičemž jediné, co o Blízkém Východě tuší, je to, že je to asi někde na východě). Shodou okolností zrovna v tu chvíli se rozhodne jeden libyjský terorista, kterému Američané zabili celou rodinu (když špatně sestřelili raketu, která byla určena “strýčkovi” Muammaru Kaddáfímu), že si to přijede do Ameriky pěkně vyříkat. Ten den, co dorazí do slavné země svobody, si na triko připíše 300 mrtvých a rozhodně to není počet konečný…

Kniha je velice zajímavá ve dvou věcech… Za prvé byla napsaná před zářím 2001 a několikrát se v ní mluví o Světovém obchodním centru jako jasném dalším útoku teroristů. Jak sám autor uvádí v předmluvě, každý, kdo se o terorismus v Americe nějakým způsobem zajímal, tušil, že se (dřív nebo později) stane to, co se stalo…. Je prostě vidět, že autor nepodcenil téma, které si vybral a rešeršní práci odvedl na jedničku.

Druhá věc, která z knihy dělá takovou bombu, jakou je, je právě hlavní osoba Johna Coreyho. Přestože ho autor nechal v předchozí knize zemřít při přestřelce s hispánskými mafiány, nechal se čtenáři přesvědčit, aby ho zachránil…. a udělal dobře. John je newyorský policajt tak, jak ho známe a představujeme si ho ze všech možných i nemožných amerických seriálů. Sarkastický až to bolí, s očividným problémem s autoritami, spoléhající jen sám na sebe, opovrhující CIA a FBI (pro kterou ale najednou musí pracovat) a milující koblihy a Akta X. Jeho humor, vtípky, urážky, narážky a sexistické připomínky na své okolí je to, co vás přiměje knihu dočíst, přestože má 839 stran.

Jak nejlépe popsat knihu? Napadá mě tahle ukázka, která se odehrává při velice vážném setkání “hlavounů” při snaze pokročit ve vyšetřování. Všichni si lámou hlavu nad tím, jak dopadnout Asada (jehož jméno znamená Lev), když v tu chvíli se ozve Coery:

“Ministryni spravedlnosti napadne zjistit, jestli je lepší FBI, CIA nebo newyorská policie. Jasné? Takže si ode všech zavolá jednu skupinku, dá si s nimi sraz za Washingtonem, vypustí do lesa králíka a skupince od FBI rozkáže: “Najděte ho.” Rozhlédl jsem se po ostatních. Všichni se tvářili obyčejně, jenom Mike O´Leary už se natěšeně usmíval. “Tak agenti vyrazí a za dvě hodiny se vrátí bez králíka, ale stejně svolají ohromnou tiskovku a na ní nahlásí: ´Naše laborka analyzovala v lese každičkou větvičku a lísteček, vyslechli jsme dvě stě svědků a dospěli k závěru, že králík neporušil federální zákony, takže jsme ho nechali běžet.´Ministryně na to: ´Kecy, vůbec jste ho nenašli.´Jako další vyrazí CIA a za hodinu se taky vynoří bez králíka, ale povídá: ´FBI se mýlila. Králíka jsme našli, přiznal se ke zločinnému spolčení. Vyslechli jsme ho, přetáhli na naši stranu a udělali z něj dvojitého agenta.´Ministryně spravedlnosti: ´Kecy, vůbec jste ho nenašli.´Jako poslední vyrazí newyorští policajti, a za čtvrt hodiny se z lesa vypotácí úplně dobitý medvěd, dá ruce nad hlavu a zakřičí: ´Přiznávám! Jsem králík! Jsem králík!”

VÝPISKY Z KNIHY

“Řeklo by se, že když vás natřikrát postřelili a málem jste se stal dárcem orgánů, budete se už nebezpečí radši vyhýbat. Jenže já nejspíš podvědomě toužím vyřadit svoje geny z oběhu nebo co.”

“Muslimové nechlastají, vždycky jim v hlášeních zkomolím jména, a když to jsou ženské, tak se nenechají sbalit.” – “Nic realističtějšího a sexističtějšího jsem léta neslyšela.” – “To moc nechodíte mezi lidi.”

“Absolvoval jste protiteroristické školení?” – “Tak trochu. Byl jsem ženatý. A četl jsem hodně románů z období studené války.”

“Však víte, dneska jsou všichni chorobně podezíraví, zvlášť na mezinárodních letištích. Za mého dětství jsme vyzvedávali lidi přímo u letadla, detektorem kovů se tak nanejvýš hledaly drobné na pláži a jediný únos, který jsme znali, byl únos nevěsty.”

“Osobně přímo srším energií, a tím pádem čekání nesnáším, ale u policie se člověk naučí trpělivosti. Jednou jsem při sledovačce strávil tři dny v přestrojení za prodavače hot-dogů a snědl přitom tolik vlastního zboží, že jsem se musel spravit kilem zažívací sody.”

“George nevěděl, jestli mě má radši držet pod dohledem, nebo mě nechat, abych se mu klidil z očí a pokud možno i ze života. Tohle dilema svým nadřízeným působím běžně.”

“Za starých časů na oddělení vražd v severním okrsku by některý z mých šéfů vytáhl vodku v lahvi od minerálky a nechal ji na uklidněnou kolovat. Bylo by ale naivní doufat, že se od pravidel někdo odchýlí zrovna tady, kde v chodbě visely plakáty varující před chlastem, kouřením, sexuálním obtěžováním a ideozločinem. Tak jsme si alespoň chvilku tiše poseděli a věnovali se zenové meditaci nebo čemu, zkrátka nám ke zklidnění nedopomáhal démon alkohol.”

“Na druhou stranu měl Ted Nash v něčem pravdu. Nevyplácí se mít lidi za žabaře jen proto, že vypadají, mluví a jednají jinak než vy. Zvlášť když vás chtějí zabít.”

“V duchu jsem si zapálil doutník, lokl si skotské a pobavil se košilatým vtipem.”

“Spokojenost v zaměstnání je přímo úměrná vzdálenosti od šéfovy kanceláře.”

“Irové jsou pábitelé par excelence. Víte, že vám lžou, jim je zas jasné, že to víte, a stejně jsou přitom tak okouzlující, přesvědčiví a plní života, že je z toho všem tak nějak dobře po těle.”

“Možná byla jen nadržená. Kdo ví? Jak jednou začne chlap spekulovat, proč si ho nějaká vybrala do postele, tak může raz dva skončit v blázinci.”

“Řítil jsem se do propasti lásky, důvěrnosti a štěstí, a všichni víme, co leží na jejím dně. Utrpení.”

“Znám jednoho spisovatele, který se v ženských mystériích orientuje, a ten mi jednou řekl: “Chlapi si s ženskými povídají, aby se s nimi mohli vyspat, a ženské spí s chlapy, aby si s nimi mohly popovídat.” Obě strany z toho zřejmě vycházely spokojené, jen si pořád nejsem jistý, kolik toho povídání musím po sexu vydržet.”

“Chodil jsem s ženskými, které daly na cudnost, zdrženlivost a podobné retro, ale i s ženskými, které měnily koně rychleji než jezdec pony expresu, a nejen že se tyhle kategorie nedaly pořádně rozlišit podle vzhledu, ale dokonce ani podle toho, co vám ta která dáma tvrdila. Ženské to mají jednodušší, protože všichni chlapi jsou prasáci. Takhle prosté to je.”

“Moc nechápu, jak vlastně internet funguje, ale podle všeho vám poctivě odpovídá na otázky a dělá, co potřebujete, což je víc, než bych mohl říct o spoustě svých známých.”

“Protože člověk beztak stráví devadesát procent života tím, že si dělá ostudu.”

Americký pohled do teroristické hry se lvem

Blábolník Chomutováka, 2. listopadu 2013, autor: Jakub Vaněk

Natěšen na pokračování série příběhu s Johnem Corey jsem si pro připomenutí otevřel pár posledních stránek knihy Ostrov Antrax. Vzápětí na to se mi v elektronické čtečce objevila nová obálka s motivem přistávajícího letadla a uvedena jménem spisovatele Nelson DeMille. Kniha Zlín vydala nové životní cesty detektiva oddělení vražd na odpočinku. Původně byla první kniha Ostrov Antrax plánována jako uzavřený příběh, široká čtenářská základna přiměla autora postavu vzkřísit. Nastala otázka, jak po zranění, ze kterého se John léčil, ho dostat zpět na oddělení vražd. Shodou náhod a přátelského setkání autora se známým detektivem se nechal inspirovat jeho životním příběhem. Johna nechal najmout federální protiterotistickou jednotkou JTTF. Solidní téma nahlédnout do myšlení atentátníků.

Kapitolami se listuje ohromně rychlým tempem už proto, že Nelson DeMille vhodně střídá linku vyšetřování protiteroristické jednotky složené z mnoha typů lidí, jenž do sebe zapadají a tříští zároveň, a linku libyjského atentátníka Asada Chalíla prozrazujícího svůj motiv a životní osud. Právě nahlédnutí do uvažování a jednání Asada, jehož jméno nese ve významu slova Lev, i když pohledem amerického spisovatele, považuji za hlavní úspěch knihy. Vydání originálu je datováno na rok 2000 (napsána kniha byla o rok dříve). Jak všichni víme, největší teroristický útok na půdě USA proběhl 11. září 2011. Živě si pamatuji, co jsme ten den dělal. Mnoho událostí změnilo život každému na planetě a mnoho z nich jich bude dlouho utajeno, přesto příběh rezonuje a je aktuální i dnes. V předmluvě, kterou DeMille napsal po 10 letech, aby získal nadhled, zmiňuje vizionářský pohled, který mu mnoho čtenářů po 11. září přisuzují. Není tomu tak, jak sám autor ihned dementuje, ale lidé zabývající se protiteroristickým vyšetřováním již delší dobu před útokem tušili, kam jednání vzdáleného Východu vede.

Podle mého názoru, je Hra se lvem psána svěžím stylem a napínavěji než předchozí.

Nelson DeMille - Hra se lvem

Hot Coffee, 1. listopadu 2013

Hodnocení: Večerní čtení, které nebudete považovat za ztracený čas.

Chuť: Silná a přitom jemná chuť s vůní mandlí.

Čtení ke kávě: Možná vás udrží vzhůru adrenalin z knihy. Ale pro noční čtení doporučujeme kávu Java Preanger Estate připravenou ve french pressu.

Když Kniha Zlín vyhlásila po letní pauze další konkurz na reading copies, s radostí jsem se přihlásila do fronty na pána, který o sobě s úsměvem řekl, že je samolibé, arogantní a tvrdohlavé šovinistické prase. Je to tak, John Corey, kterého jsme měli šanci poznat v detektivce Ostrov Antrax (Plum Island), je znovu na scéně. Oproti prvnímu dílu mu ale pořádně narostl hřebínek - nyní je snad ještě více sebevědomý, jeho připomínky ironičtější a jízlivější a musí být vtipný za všech okolností. Co jej přivádí na scénu tentokrát?

30. září 2013 vydala Kniha Zlín v edici Fleet pokračování osudů bývalého newyorského policisty pod názvem Hra se lvem (The Lion´s Game), jehož autorem je Nelson DeMille. Poté, co John Corey unikl smrti na Sto druhé západní ulici a následně přežil rekonvalescenci na Plum Island, začíná externě spolupracovat s Protiteroristickou operační skupinou. Znovu se v jednom týmu potkává s Tedem, pitomcem, Nashem, superagentem CIA, kterého nikdy nemohl vystát, a Georgem Fosterem z FBI, který ho nikdy nezaujal. Zato nová sukně na scéně, Kate Mayfieldová z Federálního úřadu pro vyšetřování, jej zajímá až příliš: “Rozhodl jsem se: Půjdu a řeknu Kate, že mířím k sobě domů. Vstal jsem, vzal jsem sako a kufřík, sešel jsem dolů a nasedl jsem s ní do taxíku.” Pokud odhlédneme od vedlejšího příběhu, který mnohdy připomíná telenovelu, o čem tento detektivní román/thriller je?

Na Kennedyho letiště v New Yorku míří z Paříže let Trans-Continental 175 s více než třemi sty pasažéry. Na palubě je mimo jiné přepravován v doprovodu dvou ozbrojených policistů i Libyjec podezřelý z terorismu Asad Chalíl, který se sám vzdal na americkém velvyslanectví v Paříži a v USA žádal o azyl. Asad, což v arabštině znamená lev, měl tu smůlu, že všude, kam se v západní Evropě vydal, tam se nějakému Američanovi nebo Britovi stalo něco ošklivého. Nebo to nebyla jen náhoda, ale za vraždami opravdu stál? Jisté je pouze to, že případ, kdy se Libyjec přišel na americkou ambasádu vzdát, nastal v tomto roce už podruhé. Ale protože pachatel v prvním případě spolupracoval, dostal mírný vazební režim... a nakonec vzal roha. V případě Asada se už nic nesmělo nechat náhodě. Dostal neprůstřelnou vestu, na palubě jsou tajní agenti a na letišti jej očekává eskorta.

Přestože řídící věž je bez spojení s letadlem přes dvě hodiny, dosedá stroj bez problému na dráhu. Nešlehají z něj plameny, ani není vidět dým, ale nakonec ani jakýkoliv pohyb. Boing stoicky dřepí na dráze a zásahová vozidla jej pozorují, co se bude dít. Až vzpomínka na rijádský případ, při kterém se v kabině všichni zadusili kouřem, protože piloti nevyrovnali přetlak a letušky proto nedokázaly otevřít dveře, záchranáře rozhýbává, aby do letadla vnikli…

Asad vstupuje na půdu Spojených států amerických symbolicky v den výročí amerického náletu na Libyi, který proběhl 15. dubna 1986. Tento útok stál život jeho matku, sestry i bratry. Nyní se vydává na svůj americký roadtrip, který má svůj jasný itinerář a cíl, ale málokdo tuší, co má lev chodící ulicemi v plánu a kdy udeří. Jak ale řekl federální agent John Corey: “Bavíme se tady o Asadovi, a to je lev, žádný osel.” Asad však má i svá slabá místa. I takto otrlého Araba dokáže rozhodit auto se čtyřmi blondýnkami, z nichž jedna je dokonce v plavkách. Nedokáže pochopit, jak je možné, že ženy chodí samy, mluví s neznámými muži, pracují v obchodech a kancelářích, nebo se dokonce staví mužům na odpor: “Jak vůbec mohli rodiče svým dcerám dovolit, aby se tak nestoudně připodobňovaly mužům?” Johnovo slabé místo jsou koneckonců také ženy.

Ve Státech byla kniha vydána už v roce 2000, ale dočkala se i několika negativních hodnocení. Nepochopitelné zůstává, že se po Státech pohybuje člověk, jehož fotka je ve všech novinách a nikdo ho nepozná. Románek Johna a Kate je podle některých názorů pubertální a odvádí od hlavního děje. I důvod, proč Corey jde po určité stopě, stojí hodně na vodě a čtenáři může zůstat utajený.

Bojíte se, že jsem toho prozradila příliš? Kdepak… Román má úctyhodných 839 stran a Nelson DeMille pro napsání tohoto románu zpovídal agenty FBI, CIA a vzdělával se v oblasti terorismu a historie. Dílo je tak kombinací faktu a fikce. Vzhledem k velikosti knihy máte jistotu, že ji v knihkupectví nepřehlédnete, ale do kabelky bych ji v papírové podobě nebrala. Překlad Pavla Bakiče je opět trefa do černého a je zaručené, že se nebudete nudit. Napjaté situace, ze kterých běhá mráz po zádech, prostřídává neopakovatelný humor Johna Coreyho, který si vyslechne jedinečné vyznání lásky: “Líbíš se mi takový, jaký jsi. To znamená bezcitný, sebestředný, egoistický, hrubý a jízlivý hulvát.” V knize narazíte na kapitoly psané z pohledu Johna Coreyho následované kapitolou popisující dobrodružství Asada. Čtenář si tak může krásně představit, kde je Asad a jak na tom jsou v danou chvíli federálové.

Máme tady podzim a dlouhé zimní večery. Knížka s příchutí thrilleru je na toto období jako dělaná.

Dotaz k produktu Hra se lvem

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Hra se lvem

Dále doporučujeme

Panter

Panter (John Corey #6)

Agent elitní protiteroristické jednotky John Corey se svou manželkou, vyšetřovatelkou FBI Kate Mayfieldovou, jsou vysláni do jemenského Saná, jednoho z nejnebezpečnějších míst na…

Noční pád

Noční pád (John Corey #3)

Za soumraku na pláži na Long Islandu se Bud Mitchell a Jill Winslowová oddávají milostným radovánkám a vše si natáčejí na kameru postavenou tak, aby zachytila každý lechtivý detail…

Lev

Lev (John Corey #5)

John Corey, člen elitní protiteroristické jednotky a bývalý policejní vyšetřovatel, je zpátky. Bohužel pro něj se vrací také Asad Chalíl, nechvalně proslulý libyjský terorista…

Ostrov Antrax

Ostrov Antrax (John Corey #1)

John Corey, detektiv z oddělení vražd newyorské policie, se po zranění ve službě zotavuje ve venkovském domě svého strýce na Long Islandu. Právě v té době zde dojde k vraždě…