Honicí psi | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Doktor Proktor
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Honicí psi (William Wisting #8)

Cena:
369 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-502-8
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
18. 11. 2016
Počet stran / vazba:
379/vázaná
3.45 / 435

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 189 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Honicí psi

Po sedmnácti letech je znovu otevřen případ vraždy mladé dívky s tím, že rozhodující důkaz, který vedl k usvědčení pachatele, byl zfalšován. Vrchní komisař William Wisting je jako šéf někdejšího vyšetřovacího týmu pohnán k zodpovědnosti a suspendován. Po celou svou policejní kariéru honil zločince, teď se však stává štvanou zvěří sám. Má na krku policejní inspekci i média a všichni mu kladou nepříjemné otázky. Na vlastní pěst se musí pokusit očistit své jméno a zjistit, kdo tehdy falešný důkaz vyrobil. Nechce se mu přitom věřit, že by to byl někdo z jeho týmu. Ale kdo tedy? A jaký k tomu měl důvod? Nabízí se také další otázka: Byl onen odsouzený člověk skutečně nevinný? Když zakrátko zmizí další děvče, mají nejen Wisting, ale i jeho kolegové o čem přemýšlet a hon se na všech stranách rozbíhá naplno.

„Lépe už to snad ani nejde. (…) Honicí psi obsahují vše, co si lze v tomto žánru přát: náboj, velmi propracovanou zápletku a hluboký psychologický popis jak ústřední postavy, tak pachatele. A to vše nám předkládá spisovatel, který umí děj dobře vystavět i posouvat vpřed a který dokáže dodat látce naprostou věrohodnost.“ — Tønsbergs Blad, Norsko

„Úžasná zápletka, skvěle napsaný román, komplexní a plný napětí.“ — Crime Time, Velká Británie

„Jeho novou knihu by si měli přečíst všichni milovníci detektivek. Je prostě výjimečně zdařilá.“ — Dagbladet, Norsko

Honicí psi jsou skvělý příběh. Mají výborně napsané postavy a chytrou zápletku s několika dějovými linkami a postupně narůstajícím napětím.“ — Örnsköldsviks Allehanda, Švédsko

Recenze: Honicí psi

Začíná hon na „čarodějnice“

Vaseliteratura.cz, 7. března 2017, autor: Pavel Polcar

Sever je mrazivý a pochmurný, stejně jako příběh z policejního prostředí chladného Norska, nová detektivka z pera Jørna Liera Horsta. Sedmnáct let stará vražda mladé dívky z bohaté rodiny je znovu otevřena. Usvědčený vrah je podmínečně propuštěn na svobodu, shodou okolností je v té době unesena další dívka. Dívka se žlutou mašlí. Ale co my víme, vždyť může jít o pouhou náhodu! A co vražda muže, jenž žil dobrovolně prakticky odříznut od ostatních lidí, může tam být nějaká souvislost? Jeho mrtvé tělo leží uprostřed lesa a věrný pes vyje u hlavy, která už nepromluví.

Vrchní komisař William Wisting je férový policajt, starý vlk ze staré školy. Život mu uštědřil mnoho ran, on ale přesto zůstal stejně poctivý. Jak je tedy možné, že právě on je obviněn z falšování důkazů, které před sedmnácti lety pomohly dostat za mříže hlavního podezřelého? Je opravdu možné, že by chlap plný cti a morálních zásad dovedl udělat něco takového? Navíc se případu chopí noviny a je z toho článek na první stranu. Wistinga suspendují.

Když je ale někdo policistou tak dlouho jako William, zůstává jím i mimo službu. Na vlastní pěst se pouští do vyšetřování, aby zjistil, jak to tenkrát bylo, a dostává se do víru událostí, jež ovlivňují minulost, přítomnost i budoucnost. Navíc pokud je Wisting nevinný, kdo se mohl dopustit činu, který staví policii do velmi nepříznivého světla? Nikomu se nedá věřit, přítel nemusí být přítelem a nepřítel může posloužit jako cenný pomocník.

Kniha Honicí psi je poutavá a napětí v ní graduje až do poslední stránky. Autor, který sám přes dvacet let pracoval jako policista, se ani tak nezaměřuje na temnost severu či na vykreslení postav, spíš se zabývá samotným policejním vyšetřováním. V příběhu je zřetelná autorova osobní zkušenost. Děj knihy je uvěřitelný a plyne jako voda v řece. Zajímavé je prolínání dvou světů – policie, která v příběhu hraje první housle, a novinařiny, jež jí velice zdatně sekunduje. Postava komisaře Wistinga je sympatická, je to prostě pohodář, není vnitřně rozhádaný, je inteligentní a ví si vždy rady. Mne ale víc oslovila postava jeho dcery, novinářky Line. Line je žena, která se v životě vyzná, nebojí se říct, co si myslí, tím si získává čtenářovo srdce.

Jediné, co bych knize – nebo spíš autorovi – vytkl, je nepropracovanost charakterů postav. Já osobně bych uvítal, kdyby byly postavy více psychologicky rozebrané. Na druhou stranu to ději neubírá na čtivosti a je pravda, že to z knihy dělá snadnou záležitost. Jedná se prostě o oddychovou detektivku na příjemně strávené odpoledne. Dialogy zaujmou, nechybí špetka humoru, děj je vyvážený, příběh neobsahuje infarktové zvraty. Prostě jde o svižné a nenáročné čtení.

Jak už bylo řečeno, Horst má praxi coby policista – vrchní vyšetřovatel, kterou při svém psaní využívá. Je úspěšným spisovatelem detektivních románů pro dospělé i pro děti. Jeho knihy získaly několik ocenění doma v Norsku i na poli světové krimi scény.

Honicí psi – norský autor skvěle zúročil své kriminalistické zkušenosti!

Knihcentrum.cz, 31. ledna 2017, autor: Jan Hofírek

Nestává se často, aby autorem detektivních příběhů byl takříkajíc „člověk z branže“, tedy policista, vyšetřovatel a vůbec kdokoli, jehož povoláním je či bylo stíhání zločinců. Jednou z několika málo výjimek je norský spisovatel Jorn Lier Horst. To, že po dvě desetiletí pracoval jako policejní vyšetřovatel a tudíž bezpochyby získal obrovské množství praktických zkušeností, je u detektivního žánru pochopitelně velkou výhodou, v žádném případě to ale neznamená, že takovýto člověk bude apriori i dobrým spisovatelem. U J. L. Horsta však došlo ke vzácné symbióze kriminalistické odbornosti a literárního talentu, o čemž se může přesvědčit každý, kdo je s jeho tvorbou obeznámen přečtením byť jen jedné knihy. Paradoxní podle mého názoru je, že tento autor tzv. „nordkrimi“ stále zůstává ve stínu svých slavnějších a čtenáři preferovanějších kolegů, neboť mnohé z nich evidentně převyšuje – potvrzuje to ostatně i románHonicí psi, který před časem vydalo nakladatelství Kniha Zlín ve skvělém překladu Kateřiny Krištůfkové.

William Wisting má za sebou exceletní kariéru policejního vyšetřovatele, takže jeho odborné erudice je dnes využíváno i na policejní akademii, kde přednáší studentům. Dcera Line je novinářkou a jednoho dne mu sdělí, že její šéf chystá uveřejnění článku, majícího upozornit na vážné pochybení či dokonce manipulaci s důkazy v případu, na němž její otec kdysi pracoval. Jde o sedmnáct let starou vraždu mladé Cecílie Lindeové – Wisting si na vyšetřování velmi dobře vzpomíná, ovšem bez toho, aby si byl vědom jakéhokoli svého prohřešku. Je tedy sice trochu překvapený, ale zároveň přesvědčený o tom, že komise, ustavená k prošetření vzneseného obvinění, jej záhy očistí od všech pomluv.

Line je po rozhovoru s otcem na základě zprávy informátora z místa činu vyslána napsat reportáž o vraždě postaršího muže. Uvědomuje si přitom, že pokud svůj úkol splní dobře, může dosáhnout toho, že článek o jejím otci se v zítřejším vydání listu možná neobjeví na titulní straně! Do uzávěrky sice zbývá už jen několik hodin, ale Line se vrhá na vlastní pěst do horečnatého pátrání a zdá se, že úspěšně – např. dříve než policie zjistí totožnost mrtvého a adresu jeho bydliště, kam se vzápětí vydává zjistit další podrobnosti...

William Wisting se mezitím svěřuje své ženě s nepříjemností, která jej potkala a snaží se pokud možno v klidu odrážet dotazy dotěrných novinářů. Zároveň se ale začíná rozpomínat na některé detaily té dávné vraždy a mimoděk jej napadají rozličné otázky. Proč třeba jeho tehdejší kolega v jednu chvíli požádal nadřízené, aby jej z případu odvolali? Co za tímto jeho rozhodnutím mohlo být? A také ty nelogičnosti v jednání pachatele – vždyť už jen motiv, konkrétně uvěznění mladé ženy ve sklepě za účelem jakéhosi pozorování, byl bizarní a stěží pochopitelný! Ať už je tomu ale jakkoliv, vrah byl identifikován na základě vzorků DNA a ty přece nelze zpochybnit...

Tímto Jorn Lier Horst načrtl základní půdorys příběhu a dále pokračuje mistrnými tahy v jeho rozvíjení. Je evidentní, že v knize dokonale zúročil své dlouholeté působení u kriminální policie – čtenář ani na chvíli nezapochybuje, že autor „ví, o čem píše“ a že nemá sebemenší potřebu fabulace či vymýšlení složitých vypravěčských konstrukcí. Právě pro svou věcnost a střízlivost jsou však Honicí psi tak uhrančiví – mohu říct, že jsem se málokdy setkal s takto skvěle propracovanou detektivkou, v níž na sebe vše logicky navazuje bez sebemenšího „škobrtnutí“. Autorova vytrénovaná anylytická mysl je přítomna na každé stránce knihy, navíc jeho hrdina si okamžitě získává čtenářovy sympatie – kdo by nestál na straně osudem těžce zkoušeného stárnoucího muže, který je po letech tvrdého a poctivého boje proti zločinu nucen obhajovat svou čest a dobré jméno! Ještě dodám, že ona „jednoduchost“ příběhu v žádném případě neznamená, že by v něm absentovalo napětí – je možná trochu jiné než v jiných detektivkách, víc latentní a neurčité, ale o to působivější.

Jorn Lier Horst v sobě zkrátka nezapře, že vystudoval kriminologii, psychologii a filosofii. Přečtěte si Honicí psy a dáte mi za pravdu, že jejich autor zaujímá v pomyslném žebříčku „severských detektivkářů“ jednu z nejvyšších příček!

Přečetl jsem: Jørn Lier Horst – Honicí psi

Poslepu.cz, 2. prosince 2016

Dva sympatické hlavní hrdiny. Uvěřitelný a logicky vystavěný příběh, který pěkně odsýpá a v němž do sebe zapadá vše, co zapadat má. Několik paralelně běžících dějových linek, které se průběžně proplétají, až se nakonec spojí v logický konec. Atmosféru Skandinávie. To vše přináší Honicí psi – krimi román z pera norského spisovatele Jørn Liera Horsta, bývalého vrchního vyšetřovatele vestfoldského policejního obvodu.

William Wisting je stárnoucí vrchní komisař, cele oddaný své práci. Z každodenní rutiny jej vytrhne telefonát jeho dcery Line – novinářky, která jej informuje o znovuotevření sedmnáct let starého případu vraždy Cecilie Lindové, jež vedl právě její otec. Rozhodující důkaz, vedoucí k usvědčení pachatele, byl dle nových zjištění zfalšován a William Wisting je jako šéf někdejšího vyšetřovacího týmu pohnán k zodpovědnosti a suspendován.

Šéfredaktorovy argumenty byly pokryteckou zástěrkou pro to, co pro něj mělo skutečně význam, a to byla výše nákladu. Jejich list si mohl zachovat čest i bez senzačního titulku s jejím otcem coby hlavím aktérem.

Williamovi nezbývá než se na vlastní pěst pokusit očistit své jméno a zjistit, kdo tehdy falešný důkaz vyrobil. Svému otci se pokouší pomoci i Line. V předvečer publikování informace dojde k vraždě a reportáží o ní se snaží Line získat prostor na titulní straně novin. Nezapře geny svého otce a vydá se po vrahově stopě. Ač si počíná velmi zdatně a zkušeně, sama je napadena pravděpodobným vrahem a situace se tak pro ni komplikuje.

Před Line a Williamem se kupí čím dál víc nezodpovězených otázek. Souvisí tato vražda s vraždou Cecilie Lindeové? Byl důkaz opravdu zfalšován a za mříže poslán nevinný člověk? Podrazil Williama někdo z jeho tehdejšího vyšetřovatelského týmu? A podaří se mu obhájit svou čest?

Když zakrátko zmizí další dívka a na potvrch vyplouvají nové a překvapivé skutečnosti, začíná pro všechny na straně dobra boj s časem, aby nedošlo k další zbytečné smrti.

Jako velmi zajímavý prvek mi přišlo zakomponování prolínání dovedností a postupů „staré“ školy, reprezentované Williamem, a „nové“ školy, kterou zastupuje Line. A tak zatímco William má radost z kvalitního sádrového odlitku podrážky boty, Line čerpá informace ze sociálních sítí a nejrůznější databází.

Kdes k té informaci přišla?
„Na Facebooku.“
„Na Facebooku?“
Line se na něj zadívala. „Copak ho u policie nepoužíváte?“ podivila se.

Na knize je velmi znát, že ji psal člověk „od fochu“. Jørn Lier Horst je díky své praxi detailně obeznámen s tím, o čem píše, a k tomu jako příjemný bonus využívá své skvělé vypravěčské schopnosti.

Recenze: Jørn Lier Horst - Honicí psi

Severskedetektivky.cz, 25. ledna 2017, autorka: Veronika Černucká

Máte rádi reálně působící krimi romány založené na pátrání po brutálních vrazích? Pak si nenechte ujít tuhle novinku z Knihy Zlín. Dvojice vyšetřovatelů je hodně nesourodá, případ hodně zapeklitý a na vás čeká opravdu hodně překvapivých zvratů. Protože autor využil i prvky z klasických detektivek hádanek, máte jakous takous šanci případ vyšetřit dřív než oficiální orgány.

Nor Jørn Lier Horst (1970) vystudoval kriminologii a psychologii a přes dvacet let pracoval jako vyšetřovatel. V současné době je spisovatel z povolání, ale stále udržuje kontakt s bývalými kolegy, aby zůstal v obraze. Horst píše výhradně detektivky, a to pro dospělé i pro děti. „Honicí psi“ jsou součástí série, která čítá už přes deset dílů. Horst románově zpracovává skutečné kriminální případy, anebo si vymýšlí takové, které působí reálně. Žánru přizpůsobil i hlavního hrdinu Williama Wistinga, profesionálního policistu.

Wisting se v knize „Honicí psi“ ocitá v netypické roli podezřelého ze závažných trestných činů, a protože je suspendován, nemůže využít nic z toho, na co byl dosud zvyklý. Wisting se stává psancem, a jak sami uvidíte, je z něj hrdina par excellence. Osamocený stojí proti mocným nepřátelům a absolutně netuší, která bije. Na pomoc mu přispěchá dcera Line, která pracuje jako novinářka v bulvárním plátku. Vlastně je to právě ona, kdo jako první zjistí, že se otec řítí do maléru. Podle jistého právníka před sedmnácti lety zfalšoval důkazy v případě vraždy mladé ženy, a nyní má nést důsledky.

Vyšetřování probíhá ve třech liniích. Wisting řeší dávný případ, zároveň musí odhalit zrádce v řadách policie, a aby toho nebylo málo, dojde k únosu další mladé ženy. „Honicí psi“ jsou čtivý příběh, který je napínavý a díky Line i vtipný. Line je typická investigativní novinářka, a co se týče intelektuálních dedukcí, občas se od ní její otec má co učit. Line si z ničeho nedělá těžkou hlavu, a když se zakousne do případu, chová se jako pitbull. Wisting je klaďas, který by nelhal, ani kdyby to pomohlo spravedlnosti, zato Line nemá žádný problém znásilnit pravdu nebo provést něco, co je na hraně.

Wisting najde několik překvapivých spojenců a málokdo je tady jednoznačně buď černý, nebo bílý. Horstovi aktéři jsou vcelku obyčejní lidé, kterým uvěříte každé slovo, a rozhodně nebudete mít problém se s nimi ztotožnit. „Honicí psi“ mají schopnost vtáhnout vás do děje, takže úplně zapomenete na to, že čtete knihu. Horst má smysl pro břitké dialogy a zašmodrchané zápletky. Jeho styl psaní je úsporný až minimalistický a připomíná drsnou americkou školu. A i když ho baví hrát si s detaily a text sem tam ozvláštní nějakým originálním výrazem, největší důraz klade na akci a rychlé tempo vyprávění.

Horst nezapomněl ani na falešné stopy, a tak si přijdou na své i ti, kteří rádi namáhají své šedé buňky mozkové. „Honicí psi“ jsou svěží, zábavní a úplně jiní než všechno, co dosud vyšlo. Příběh je jistým způsobem univerzální a nadčasový, takže potěší čtenáře bez ohledu na národnost. Tohle je prostě příběh, který bude bavit ještě hodně dlouho. Kniha Zlín plánuje další díly ze série s Williamem Wistingem a soudě podle ukázek z knih se máme opravdu na co těšit.

Hodnocení: 95 %

Možná ne hned, ale jednou svou kořist dostihnou

Hotcoffee.cz, 1. prosince 2016

Severská detektivka taková, na jakou jsme už zvyklí. Plná těžko vyslovitelných názvů měst a jmen, šedivé oblohy, studeného deště, který zamrazí na kůži stejně jako celý příběh. Přesto je jiná, psaná rukou bývalého vrchního vyšetřovatele a propracovaná léty policejní praxe.

Co může najednou někoho, koho pustili po sedmnácti letech na podmínku z vězení, motivovat k tomu, aby chtěl znovu obnovit řízení, otevřít svůj případ a dokázat tak svou naprostou nevinu? Rudolf Haglund byl před lety odsouzený za únos a vraždu dívky, o jeho vině nebylo téměř pochyb. Jisté je ale teď to, že drží v ruce důkaz o manipulaci s jeho genetickým materiálem, a to přímo někým od policie. Jako honicí psi jdou po tomto případu novináři a za toto selhání je předem označen tehdejší velitel vyšetřování William Wisting, zásadový a zkušený šéf, který má za sebou jedenatřicet let ve službě. Má i on důvod k pochybám o postupu v případu?

“Wisting našel Velký vůz a zbytek souhvězdí Velké medvědice. Za tímto mýty opředeným souhvězdím se štvali Canes Venatici. Honicí psi.”

Kromě toho se v knize odvíjí druhý, na první pohled oddělený, případ vraždy nevýznamného muže, který byl zajímavý snad jen tím, že sbíral modely autíček. Novinářka Line, dcera Williama Wistinga, se chopí tohoto článku a ve svém volném čase pomáhá otci s procházením starého případu. Je to právě ona, kdo jako první narazí na možnou vzájemnou souvislost. Honicími psy musí být hlavně policisté, neboť je nahlášena další zmizelá dívka a nikdo neví, kde by mohla být.

“Hleděli výhradně jedním směrem a nadále shromažďovali pouze takové informace, které odpovídaly jejich hlavní teorii. Proměnili se v honicí psy a hnali se za kořistí, jejíž stopu zachytili. Veškeré vedlejší stopy a možné odbočky opomíjeli. Šli po Rudolfu Haglundovi a v hlavách měli jen snahu ho obklíčit.”

Příliš mnoho otázek a zamotaných zápletek, ale o to zajímavější je jejich rozuzlení, které by bez mravenčí práce nebylo možné. Neuvidíte vrahovi do hlavy, neuslyšíte monology oběti, a i přes pomalejší nástup a popis policejní práce a procházení spisů k sedmnáct let starému případu budete příjemně napnutí a plní otázek, na které odpověď jen tak zadarmo nedostanete. Jsou detektivky, u kterých je jasný závěr hodně brzy, v tomto případě se toho bát opravdu nemusíte a budete muset číst dál a dál. Honicí psi od Jørn Lier Horsta vás dostanou.

Hodnocení: 90 %

Honící psi

Holkamodrookata.blogspot.cz, 30. listopadu 2016

Jsou chvíle, kdy jste o své pravdě natolik přesvědčeni, že přestanete poslouchat svůj rozum a intuici a přehlédnete očividné nesrovnalosti. Když se pak ohlédnete, máte tendence mlátit čelem o zeď a říkat si, jak jsem mohl být tak slepý....

Vrchní komisař William Wisting je suspendován kvůli obvinění z falšování rozhodujícího důkazu v případu zmizení a vraždy mladé dívky, který se stal před sedmnácti lety. I když je případ dávno promlčen, je pro novináře hodně zajímavý a tak jdou po komisaři jak honící psi po raněném kusu. Wistingovi nezbývá než se vrátit ve vlastních stopách a pátrat na vlastní pěst, aby očistil jméno. V pátrání mu pomáhá jeho dcera, která je sama novinářka. Když pak za velmi podobných okolností zmizí další dívka, začíná být ve hře daleko víc než jen pošramocená reputace.

"Prima, že jdeš," spustil, "mám tu něco, na co bychom se měli mrknout."
"Já už se..."
Hammer ho nenechal domluvit. "Hlášení o pohřešované dívce. Linnea Kaupangová. Sedmnáct let. Zmizela v pátek."
Pokusil se Wistingovi podat fotografii, ten na ni však jen hleděl a nevzal si ji. Usmívala se z ním mladá dívka s trochu křivými zuby. Měla jasné tmavé oči. Světlé vlasy jí v loknách spadaly na ramena a na jedné straně do nich měla vetknutou sponku s tmavě žlutou mašlí.
Cosi však nakonec Wistinga přece jen přimělo, aby si snímek vzal. Cosi čistého a nevinného v dívčiných rysek v něm při pomyšlení na to, že by se jí mohlo něco stát, vyvolalo přímo fyzickou bolest.
Už už chtěl něco říct, v hlavě se mu formulovaly myšlenky na to, jak by se k tomuto případu měli postavit, avšak nakonec ústa zase zavřel.
"Já už se...," zopakoval a vrátil snímek Hammerovi. "Musíš se do toho pustit sám."

Komisař Wisting je zásadový chlap, který má rád své povolání a je zvyklý odvádět kvalitní a poctivou práci. Muž na pravém místě, přirozený vůdčí tip, klaďas, na kterého bych se s důvěrou obrátila, kdybych se dostala do maléru. Ani na moment nevěříte, že by byl schopný nějaké zásadní levárny a jeho "kostlivce ve skříni" mu vždy nějak omluvíte.

Line je otci v mnohém podobná. Má dobrý postřeh, všímá si detailů a kdyby nebyla novinářka , byla by velmi schopnou policistkou. Vůči svému otci je velmi loajální a snaží se mu v rámci svého povolání pomoci. Ve stejné době, kdy je její otec pronásledován stíny minulosti, píše o neobvyklém případu zavražděného pejskaře a snaží se za každou cenu pozornost médií odklonit jiným směrem.

Kniha měla vše, co si od správné detektivky můžete přát. Neotřelou zápletku, psychicky narušeného vraha mladých dívek a zásadového policistu. Je vidět, že autor je "od fochu" a vyzkoušel si jak kariéru kriminalisty tak novináře. V románu kombinuje svoje pracovní zkušenosti a bylo velmi zajímavé sledovat tyto dva odlišné a přesto velmi podobné úhly pohledu. Díky tomu děj působí velmi uvěřitelně.

Honící psi na mě působili velmi vyváženým dojmem. Sehraný tým "otec x dcera", chytrá zápletka, postupně dávkované napětí. Děj je postaven hlavně na logických postřezích a detailech, takže žádné potoky krve nečekejte. Příjemně svižné čtení tak akorát na víkend, které vás jednoduše nemá čím zklamat.

Kdy knihu Honící psi rozhodně číst

  • líbí se vám "chytré" detektivky
  • dáváte přednost zásadovým policistům
  • máte rádi rodinné týmy

Kdy knihu Honící psi rozhodně nečíst

  • od správné detektivky očekáváte potoky krve
  • když hlavní hrdina není psychicky labilní policista, který fetuje, není to ono
  • nesnášíte novináře

Recenze: Jorn Lier Horst – Honicí psi

Severskekrimi.cz, 22. listopadu 2016

Jorn Lier Horst má k detektivkám rozhodně co mluvit. Norský autor je totiž bývalým vrchním vyšetřovatelem vestfoldského policejního obvodu a jeho debut Klíčový svědek z roku 2004 byl inspirován skutečným případem vraždy.

Stárnoucí vrchní komisař William Wisting je přesvědčen, že ve své branži už zažil ledacos a nic jej nemůže překvapit. Teprve telefonát jeho dcery Line, novinářky, jej vytrhne z iluze. Noviny chystají na základě argumentů vyšetřujícího advokáta rozmáznout sedmnáct let starou vraždu a únos teenagerky Cecilie Lindeové. Advokát tvrdí, že při procházení případu narazil na nové skutečnosti a že důkaz, který poslal domnělého vraha za mříže, byl zfalšován. Will Wisting, který před lety vyšetřování případu vedl, je nyní nucen opět vzít na svá bedra zodpovědnost za kauzu a postavit se starým strašákům čelem. Jeho dcera Line však krev svého otce nezapře a je rozhodnuta zjistit pravdu dříve, než noviny ráno článek otisknou. Dívka se svým jednáním dostává do pořádné šlamastyky, natož když je objevena mrtvola muže a Line je během pátrání napadena pravděpodobným vrahem. Souvisí tato čerstvá vražda s vraždou Cecilie Lindeové? Podaří se Wistingovi obhájit své počínání před sedmnácti lety a dokázat, že s důkazy nemanipuloval? Jak do všeho zapadá únos další dívky a byl tehdy před lety za mříže poslán skutečný vrah?

Honicí psi představují ve svém žánru menší raritu. Prošetřování staré kauzy tady sice bylo již mnohokrát, ale ne vždy máme možnost nahlédnout na problematiku očima zkušeného vyšetřovatele. Horst je unikátním ztělesněním neúnavného vyšetřovatele a skrytého spisovatelského talentu, který vyplul na povrch v pravou chvíli.

2016-10-02_1335_001Autorova detektivní minulost je tedy bezesporu největším kladem románu. Honicí psi tak nepostrádají autenticitu, nepůsobí přehnaným dojem a striktně se drží hlavní vyšetřovací linie. Díky tomu v románu nenarážíme na nesmyslné a nelogické odbočky, které zůstávají nevysvětleny, naopak vše má své místo a řád. Horst umožňuje čtenáři proniknout do zákulisí policejního vyšetřování tak, jak tomu ve skutečnosti je, a přes nesporně beletristickou formu jsou Honicí psi zároveň i kvalitním dokumentem. Charaktery postav jsou zpracovány na jedničku, dialogy jsou přehledné, románu nechybí ani špetka humoru na zpestření.

2016-10-02_1408Přes veškeré tyto klady zůstávají možné nepatrné mínusy dokonale skryty a patrně se čtenář ani žádných nedopídí.

Knihu Honicí psi ocení nejen ten, kdo si potrpí na zpracování skutečných případů a jejich volné interpretace a inspirace, ale i běžný čtenář řadových detektivek.

Jorn Lier Horst: Honící psi

Naskokjinam.blogspot.cz, 19. listopadu 2016

Před sedmnácti lety byla při běhání unesena dívka z bohaté rodiny. Policie ji nedokázala včas najít, ale její vrah byl odsouzen. Po letech byl podmínečně propuštěn na svobodu a začíná bojovat o obnovu řízení, tvrdí, že vyšetřování bylo podjaté a policisté manipulovali s důkazy. Vrchní komisař William Wisting, který tenkrát vedl vyšetřování, je postaven mimo službu a hrozí mu i odnětí svobody. Pouští se do náročné práce – chce očistit své jméno a přijít na to, kdo z jeho party selhal. Velmi nápomocná je mu v tom dcera Line, která jako novinářka pracuje na jiném kriminálním případě, který ale s tím prvním pojí slabé nitky. A do toho zmizí další dívka a hraje se o čas. Podaří se po tolika letech učinit spravedlnosti za dost? Zjistí Wisting, kdo zabil Cecílii a kdo z týmu kriminalistů a techniků profesionálně selhal?

Jørn Lier Horst je bývalým  policejním vyšetřovatelem a v současné době také velmi známým  norským autorem detektivek. První román s kriminalistou Williamem Wistingem mu v Norsku vyšel v roce 2004, v současné době má série 10 svazků.  Ve své literární dráze využívá cenné zkušenosti, které získal za dvacet let u policie, je ale i nadšeným čtenářem detektivek. Detektivky píše nejen pro dospělé, ale i pro děti. V češtině zatím Jørnu Lierovi Horstovi vyšla právě jedna taková dětská detektivka  (Záhada mloka) a pak jeden z dílů série o Williamu Wistingovi – Na zimu zavřeno. Honící psi patří k nejlépe hodnoceným dílům ságy s komisařem Wistingem v hlavní roli, tato kniha získala řadu norských a severských literárních cen, například Cenu Rivertonova klubu a Skleněný klíč, a to byl asi i důvod pro to, že se nakladatelství Kniha Zlín rozhodlo Honící psy vydat. Pro mě to bylo první setkání s tímto autorem a musím říci, že jsem si to docela užila.

Kniha má zajímavou a propracovanou zápletku, děj je uvěřitelný, navíc se rychle posouvá dopředu a kniha se velmi dobře čte. I rozsah je adekvátní – přečtete za večer či dva. Bavilo mě prolínání dvou světů – světa investigativní novinářky, který je plný technologií a komunikace a světa trpělivého starého policisty, který staví na tradičních metodách a puntičkářské práci. William Wisting je ostatně v porovnání s dalšími hrdiny severské krimi dost atypický hrdina – nepije, nefetuje, nemá psychické problémy, nepere se, je to úplně normální člověk, který se snaží co nejlépe dělat svou práci a ještě navíc funguje dobře v týmu. Docela osvěžující, i když tedy občas mi přišlo, že být takovým správňákem snad ani není normální. Objevují se tu i útržky z osobního života – tady by asi stálo za to znát předchozí díly série, ale není to nic, bez čeho by se čtenář neobešel.  Dcera Line je velmi sympatickou hrdinkou, je zajímavé vidět, jak funguje komunikace mezi policií a médii, tady by se asi mohli čeští novináři i policisté dost naučit…

Suma sumárum: Honící psi jsou napínavou knihou, nedalo mi to a přečetla jsem ji během několika hodin. Dobrý tip na dárek pod stromeček.

Dotaz k produktu Honicí psi

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Honicí psi

Dále doporučujeme

Jacobova obhajoba

Jacobova obhajoba

Andy Barber je respektovaným žalobcem v kanceláři okresní návladní. Zvrat v jeho dvacetileté kariéře – a nejen v ní – přinese případ vraždy čtrnáctiletého chlapce, jehož…

Policie

Policie (Harry Hole #10)

10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy…

Andělé strážní (paperback)

Andělé strážní (paperback) (Fredrika Bergmanová a Alex Recht #3)

V lesíku na stockholmském předměstí Midsommarkransen je nalezeno rozřezané a zahrabanétělo mladé ženy, kterou se podaří identifikovat jako studentku Rebecku Trolleovou, která už je dva…

Levhart (paperback)

Levhart (paperback) (Harry Hole #8)

Objednejte si ke knížce i tematickou magnetickou záložku. Krásně ladí! 8. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Norským hlavním městem otřásl nález dvou ženských těl i…