Důl | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Nudge
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Důl

Cena:
369 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-485-4
Překlad:
Vladimír Piskoř
Datum vydání:
10. 11. 2016
Počet stran / vazba:
277/vázaná
3.71 / 151

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 189 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Důl

Ctižádostivému novináři Jannemu Vuorimu se v průběhu několika zasněžených lednových dnů převrátí život naruby. Nejprve obdrží anonymní tip – jistý niklový důl na severu Finska vážně poškozuje životní prostředí, činnost dolu provázejí nezákonné machinace, propletenec vlastnických vztahů je neprůhledný a celá situace hrozí v dohledné době katastrofou. Brzy nato se Vuori poprvé po třiceti letech shledá se svým otcem, který se nečekaně vrátil z ciziny do Helsinek. A navrch všeho se Jannemu začíná rozpadat manželství – pohár manželčiny trpělivosti přetekl, manželka po něm chce, aby jí a jejich malé dcerce dokázal, zda je pro něho přednější rodina, nebo práce.

Román Důl vypráví příběh otce a syna, dvou cílevědomých lidí a jedné neobyčejné rodiny. Příběh, který se zažírá jak pod povrch země, tak pod kůži, klade aktuální otázky a požaduje věčné odpovědi. A jakousi vše zastřešující otázkou je, jak daleko člověk dokáže zajít, aby ochránil ty, jež miluje. Důl je román o hamižnosti a tajemstvích, o krevních poutech a krvavých činech, román o vraždě a odpuštění.

Antti Tuomainen si zachovává fazonu ze svých předešlých, celoevropsky úspěšných knih Léčitel a Moje temné srdce. Nechybí čtivé, „naposlouchané“ dialogy, výstižné popisy atmosféry i míst, ani pečlivě utkané předivo vztahů a vazeb mezi hlavními postavami. A ještě zbyl prostor pro nepředvídatelné rozuzlení.

„Tuomainen si v žánru krimi vytvořil svůj vlastní styl, důmyslný jak jazykem, tak zápletkou. Knize nechybí sociální aspekt, hrdina (nikoliv policista), který jedná v souladu s vyšší morálkou, ani výborné popisy a asociace. Je to čistá radost ze čtení.“ — Etelä-Saimaa

„Vytříběný styl i myšlení, originální a odlišné od mainstreamu.“ — Iltalehti

„V této knize si můžete vychutnat to nejlepší se Severu: intenzitu Stiega Larsona a reminiscence na televizní seriál The Bridge. Tuomainenův styl je téměř dokonalý.“ — Kainuun Sanomat

„Tuomainenův úsporný a výstižný styl i svižné dialogy ho řadí k tradici nejlepších noirových detektivek. Intenzita děje i vyprávění umocňují přímočarý realismus jeho jazyka.“ — ze zprávy poroty Ceny za nejlepší finský detektivní román

Úryvek: Důl

Recenze: Důl

Pohroma pro životní prostředí - recenze knihy DŮL

Chrudimka.cz, 16. ledna 2017, autorka: Ivana Pásková

Působivý příběh zasahující do mnoha citlivých témat jak z globálního úhlu pohledu, tak třeba i z osobního a rodinného pohledu. Setkáte se s ochranou životního prostředí, s touhou po úspěchu, která však zasáhne do rodinných vztahů a pochopitelně s touhou vyřešit veškeré problémy, pokud je to možné bez nutnosti zásahu policie. Toto všechno bych mohla říci o této knize, která se do mých rukou dostala náhodou.

Po přečtení prvních pár stránek můžete být na rozpacích, ale věřte tomu, že když opravdu vytrváte a prokoušete se hektickým začátkem, užijete si neskutečně napínavý příběh. Mnohdy je vcelku surový, ale jako mávnutím kouzelného proutku se přenesete jinam a budete prožívat naprostou idylu. V knize je možno postřehnout hned několik zajímavých postupů z různých oborů, ať už jde o žurnalistiku, geologii, nebo třeba i chemii.

Začtěte se do strhujícího příběhu. Usedněte, otevřete první stránku a užívejte si děj písmenko po písmenku. Autor vám naservíruje až téměř neskutečným způsobem hned dva životní příběhy v jednom románu.

Kniha, kterou bych vám chtěla prostřednictvím této recenze představit, vyšla v originále (Kaivos) v roce 2015. U nás se překladu dočkává v roce 2016 a knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín. Milovníci elektronických knih však také nepřijdou zkrátka, e-knihu nabízí portál Palmknihy.cz. Pokud se vám recenze zalíbí a budete si chtít tento poutavý román plný napětí přečíst, můžete si jej pořídit zde.

Román mě zaujal hned na první pohled. Na jeho obálce si můžete povšimnout červených skvrn na bílém pozadí. Tento výjev ve vás může vyvolat hned několik dojmů. Můžete v něm vidět stopy krve na bílém sněhu, nebo stopy chemického znečištění přírody zaznamenané na bílé mapě červenou barvou, nebo třeba dokonce obojí najednou. Pří prvním kontaktu s knihou mi tedy přeběhl doslova a mráz po zádech. Zajímavé mi přišlo i grafické zpracování informací na obálce. Název knihy je napsán velkými tučnými bílými písmeny, jméno autora menšími černými písmeny, stejně tak i informace o vydavateli. Vyobrazení, název knihy i její samotný obsah se sebou nádherně korespondují. V celém románu se řeší na neuvěřitelných 277 stranách řeší případ niklového dolu v Suomalahti, kvůli němuž umírají lidé a jenž znečišťuje svou činností životní prostředí. Jak to vše dopadne? A co vše je potřeba učinit, aby se této nekalé činnosti zabránilo? O tom si přečtěte právě v této knize.

Tento román je zařazován k thrillerům, a to zcela právem. Tolik napětí nakumulovaného na pár stránkách jsem snad ještě neviděla. Styl psaní i námět ve mně hodně vyvolávaly vzpomínky na přečtené dílo od Prestona & Childa. Mezi autory a jejich stylem však shledávám velký rozdíl. Díla Prestona & Childa jsou vcelku jednoduchá, avšak obsáhlá. Antti Tuomainen však při své tvorbě dokázal prolnout dva životní příběhy. Zpočátku to na čtenáře může působit hektickým dojmem, protože neví, kdo zrovna děj vypráví. Obě linie jsou však od sebe velice snadno rozeznatelné. Hlavní postava svůj příběh vypráví v subjektivní ich-formě, tím pádem se do ní čtenář velice snadno vžije. Příběh vedlejší postavy, která však do vyprávění též hodně zasahuje, je vyprávěn z pohledu objektivní er-formy. Obě vyprávěcí linie se pak na konci protnou. Celý příběh funguje skvělým způsobem, jak po jazykové stránce, tak i po té psychologické. Autor dokázal využít psychologizace vyprávěného příběhu, vždy, když gradovalo napětí, začaly se objevovat vcelku krátké věty, které zrychlovaly plynulost textu. Často se v těchto pasážích objevovala přímá řeč, avšak psychologizujícím dojmem působil i popis prostředí. Při čtení mi mnohdy běhal mráz po zádech.

Jak jsem již zdůraznila v předchozím odstavci, román je kompozičně vcelku složitý. Dvě linie, v každé použitá vlastní chronologická struktura, obě linie se vzájemně prolínají v paralelách a když se spojí úplně, objeví se velké množství retrospektivních prvků. Obě postavy vzpomínají na to, co bylo, i když to mnohdy není nic pozitivního, co by mělo vyvolávat dobré pocity. V retrospektivním vyprávění je kladen velký důraz na to, že člověk může udělat v životě množství chyb a že je jen na něm, jak se s nimi vyrovná a jak je vyřeší. Nesmíme však tvrdit to, že tyto kompozice fungují každá odděleně. Musíme totiž vnímat to, že i ve chvíli, kdy jednotlivé linie jsou od sebe separované, prolíná se zde chronologie s retrospektivními postupy. Věřte však tomu, že příběh není až tak složitý, jak se zdá. Navíc je tak čtivý, že si této složitosti pomalu ani nepovšimnete. Příběh vám bude utíkat před očima a vy si jej můžete sami pro sebe představovat.

Moje subjektivní hodnocení je velice pozitivní. Abych pravdu řekla, dokonce vysoce předčila i moje očekávání. Jak jsem se zmínila v úvodu, ke knize jsem se dostala náhodnou shodou okolností. Kamarádka se přede mnou zmínila, že je pro ni kniha nestravitelná a neuměla zodpovědět otázku proč. To se pro mě stalo velkou výzvou a já jsem teď neskutečně ráda, že jsem se do příběhu pustila. Mám na tento thriller diametrálně odlišný názor. Pro mě je to skvěle napsané dílo, které je plné života, nenávisti, pomstychtivosti, ale i lásky, ochoty odvést svou práci za každou cenu, obětavosti a spousty dalších lidských vlastností. Čtení jsem si naprosto užila a s oběma hrdiny jsem prožívala jejich radostné, ale i strastné chvilky. Hlavní hrdina si mě získal a byl sympatický, vedlejší hrdina mi tolik sympatický nebyl, ale v příběhu zaujal své místo velice dobře a vše fungovalo jako dobře namazaný stroj. Osobně mohu říci jen to, že není dobré se nechat odradit prvními stránkami, které pokaždé působí trošku hektickým dojmem. Dejte tomuto příběhu šanci a uvidíte, že si jej třeba užijete stejně, jako tomu bylo u mě.

Za skvěle odvedenou práci musím autora pochválit a smeknout před ním pomyslný klobouk. Dílo ode mě získává skvělých zasloužených 100 % a vřelá doporučení. Knihu bych vřele doporučila všem milovníkům napínavé četby, ale také těm, kteří milují severské detektivní romány. Věřte tomu, že jistě nebudete zklamáni.

Jak skončí novinářské dilema na dalekém severu?

Neoluxor.cz, 4. prosince 2016, autorka: Katka Stupková

Když Janne narazí na tajemství obklopující niklový důl daleko na severu Finska, ještě netuší, jak moc mu zahýbá se životem.

Janne Vuori je investigativní novinář, a když dostane přes mail anonymní tip, který ho upozorní na nekalosti odehrávající se v niklovém dole kdesi na severu, samozřejmě nemůže odolat. A jak se postupně odvíjejí nitky utajovaného příběhu, zamotávají se do něj další a další lidé. Janne se propadá hlouběji do kauzy, která by mu mohla snad přinést i nějaké novinářské ocenění.

Jeho zápalem ale trpí ti nejdůležitější – jeho rodina. Jeho žena a dcerka ho téměř nevídají, a když už ano, jeho mysl se stále probírá důkazy a útržky rozhovorů, které by mohly něco znamenat. Je snad Janne stejný jako jeho otec, který rodinu před třiceti lety opustil? Jak si v takové situaci vůbec vybrat? A co se děje na severu?

Anti Tuomainen není žádný nováček a Důl se drží laťky, kterou nastavily jeho předchozí knihy. Skoro si troufám tvrdit, že to nejdůležitější v tomto příběhu není mrazivá důlní záhada, ale mezilidské vztahy a vazby, které před námi autor v plné parádě rozkládá. Janne jako hlavní postava a vypravěč příběhu je nerozhodný a nespolehlivý a má všechny ty otravné lidské vlastnosti, díky kterým vůbec není těžké se s ním ztotožnit. Příběh ale vidíme nejen jeho očima. Jannovy kapitoly jsou prokládány kratšími a mnohem drsnějšími záblesky ze života někoho, kdo vraždí – zda z potěšení, nutnosti či na objednávku, na to si už čtenář musí přijít sám. Díky kontrastu běžného Jannova života a brutálních kapitol servírovaných se severským odstupem však příběh dostává ještě další rozměr.

Tuomainen je ve svých popisech stále stejně úsporný, ale přesvědčivý a jen několika slovy kolem vás vykreslí zasněžené pláně kdesi v pustině i útrpnou bezútěšnost finského velkoměsta. Jeho postavy promlouvají živě a reálně, jako kdyby šlo o vaše sousedy nebo kolegy z práce.

Příběh odsýpá vpřed jasně dávkovaným tempem – a když dospěje na svůj konec, nechá ve vás typicky severský hořkosladký pocit. Tak trochu smutek a tak trochu naději. Záhadné smrti, vztahové dusno a přibývající otázky, to všechno dělá z Dolu hutné sousto, které se vám bude v hlavě i žaludku převalovat ještě nějaký ten pátek.

Hodnocení: 85 %

Recenze: Antti Tuomainen - Důl

Severskedetektivky.cz, 30. listopadu 2016, autorka: Veronika Černucká

Čachry kolem dolu. Objednávky na vraždy. Tajemství, která měla zůstat navždy pohřbená. „Důl“ je mrazivý thriller ve stylu noir odehrávající se v mrazivém Finsku. Pokud máte rádi příběhy, které nejsou prvoplánově komerční, ale obsahují filozofická poselství, pak si rozhodně přijdete na své.

Fin Antti Tuomainen (1971) se dlouhá léta živil psaním reklamních textů, díky čemuž si vypěstoval břitký a úderný styl. Jeho prózy neoplývají slovy, a když už něco řekne, má to svou váhu. Jako vypravěč je přesný a zároveň nesmírně poetický. Číst jeho knihy je zážitek sám o sobě a je vlastně úplně jedno, o jaký žánr se jedná. Tuomainen vstoupil do světa literatury v roce 2006 románem o muži, který se živí zabíjením lidí. Podobné téma se objevuje i v aktuálním „Dole“, který ve Finsku vyšel minulý rok. Čeští čtenáři již měli možnost přečíst si „Moje temné srdce“, které stejně jako aktuální „Důl“ vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

„Důl“ je netypický příběh zpracovaný tak originálně, až budete mít chvílemi pocit, že nečtete drsný thriller, ale báseň v próze. Tuomainen si hraje se slovy a svou vášní pro stylistiku vás dokáže doslova uhranout. Jestli jste zvyklí na banální přímočarý jazyk, možná vám bude ze začátku činit potíže prokousat se k obsahu. Jestli ale máte rádi kvalitně napsané příběhy, které se odlišují od masové produkce, pak budete navýsost spokojení. Hlavní detektivní linie je promyšlená do nejmenších detailů a má velmi blízko klasickým detektivkám. Autor vám předloží vodítka k vyřešení a existuje jakás takás šance, že odhalíte, jak to vlastně všechno bylo.

Tuomainen se nespokojí pouze s detektivkou, a tak jeho „Důl“ funguje i jako psychologický nebo filozofický román. Postav je tady pouze hrstka, ale o to víc péče jim autor věnuje. Hlavní hrdina Janne je úspěšný a pohledný třicátník, který prochází manželskou krizí. Jeho žena mu (ne neprávem) vyčítá, že kašle na ni i na společnou dvouletou dcerku a zajímá se pouze o vlastní kariéru investigativního novináře. Jeho žena Pauliina kdysi také pracovala jako reportérka, ale své práce se vzdala, aby se mohla postarat o rodinu. Manželé spolu nekomunikují, a pokud žijete v trvalém vztahu, myslím, že v některých momentech se poznáte.

Janne se jako buldok vrhá do dobrodružství, ze kterých kouká sólokapr, a tak si nenechá ujít příležitost čmuchat kolem podezřelého dolu v severním Finsku. Už brzy je jasné, že majitelé dolu mají co skrývat, a Janne se ocitá v ohrožení. Další důležitou postavou je Adam. Je to nájemný zabiják a zároveň otec Janneho. Adam opustil svou rodinu beze slova rozloučení před třiceti lety a nyní se vrací do Helsinek, aby poprosil o druhou šanci. Nyní si možná říkáte, že už víte, kdo je v této knize klaďas a kdo záporák, ale neunáhlujte se. V „Dole“ není nikdo černo-bílý a věřte mi, že budete pořádně překvapení, jak se příběh bude vyvíjet.

V knize převažují popisy, a jak sami zjistíte, má to svůj důvod. „Důl“ vás vtáhne do děje a vy budete mít pocit, že všechno, o čem se tady píše, důvěrně znáte. Tuomainen vypráví detektivní příběh, vy ho hltáte a ani si neuvědomíte, že začínáte přemýšlet o dost závažných věcech týkajících se ekologie nebo smyslu života. „Důl“ má schopnost změnit vaše vnímání hodnot a to není právě málo. Kromě toho je to pěkně krvavé čtení, které ocení všichni milovníci detektivek.

Přečetl jsem: Antti Tuomainen – Důl

Poslepu.cz, 26. listopadu 2016

Román Důl seznamuje čtenáře s životními osudy Janneho a Emila – syna a otce, jejichž cesty se po třicetiletém odloučení proplétají víc, než si zpočátku jeden či druhý vůbec dokáží představit. Oba dva jsou ambiciózní a jdou tvrdě za svým cílem. Janne je ctižádostivý novinář, který má před sebou vidinu napsat svůj životní článek a je ochoten se kvůli němu vzdát naprosto všeho – i své rodiny. Emil pracuje v oblasti „lidských zdrojů“ a na stará kolena se vrací z ciziny do Helsinek, kde se chce usadit.

Kniha je rozdělena do tří rozsáhlých kapitol s názvy Nikl, Olovo a Zlato. Celý příběh se totiž točí kolem niklového dolu na severu Finska, jehož činnost vážně poškozuje životní prostředí, provázejí ji nezákonné machinace a neprůhledné vlastnické vztahy. Cílem Janneho snažení je zjistit, jak se věci opravdu mají. A protože se hraje vysoká hra, při které není v některých chvílích v sázce nic menšího než vlastní život, o napětí není nouze.

Nabízí se myšlenka, že jestli v budoucnu bude na světě něco chybět, tak to určitě nebude zlato, chrom nebo nikl a už vůbec ne těžební odpad. Tím nejpostrádanějším patrně bude čistá půda, voda a vzduch. Všechno uakzuje na to, že tohle se stane pravdou už v blízkých desetiletích.

Kromě vlastní kriminální zápletky kniha nabízí tři silné motivy. Prvním z nich je ochrana životního prostředí. Autor nutí čtenáře zamyslet se nad větami jako jsou ty, které jsem citoval v předchozím odstavci. Druhým nosným tématem jsou rodinné vztahy.

Celé znění rozhovoru, jímž jsem definitivně ztratil rodinu:
JÁ: Omlouvám se, Pauliino, ale –
PAULINA: Sbohem.

Třetím pak (sociální) politika v kontextu smysluplnosti poskytování na první pohled dobře vypadajících, ale na ten druhý spíše škodících dotací.

Ale jde o politiku: o tom, co vypadá dobře a rozumně, ačkoliv není ani jedno ani druhé. I jedno nové pracovní místo v odlehlé oblasti je pochopitelně výhra, ale pokud se jeho cena počítá v milionech a výsledný přínos v tisících, tak už se to jako moc rozumná investice nejeví.

Kniha nestojí na do extrémů dotažených situacích a detailně vykreslených postavách (řada věcí zůstává čtenáři utajena). Její silnou stránku vidím ve vytvoření realistického prostředí, uvěřitelných postav a ve skvěle vystavěné zápletce. Zatímco u některých jiných knih mám problém uvěřit tomu, co mi autor předkládá, příběh z Dolu mám za bez obtíží uvěřitelný.

A doporučení na závěr? Důl si rozhodně (obzvlášť pokud jste fanoušci severských detektivek) nenechte ujít.

RECENZE Antti Tuomainen, Důl

Krajskelisty.cz, 28. listopadu 2016, autor: Zdeněk Svoboda

S finským spisovatelem Antti Tuomainenem jsme se setkali poprvé. Ačkoli už v anotaci k jeho předešlým titulům stálo, že jsou plné uvěřitelných dialogů, svěžího větru a nápaditých přesahů, není nad to se o tom přesvědčit.

Kniha Zlín v minulosti vydala dva jeho tituly. Moje temné srdce, napínavý psychologický thriller o posedlosti a pomstě a Léčitele. Jeho děj se odehrává v Helsinkách blízké budoucnosti, kdy fatální změna klimatu přinesla do zdejších ulic kromě přívalů vody také chaos, utečence, narůstající zločinnost a epidemie různých chorob.

V podobném duchu, ačkoli pevně zasazeném do času i prostoru, sledujete i hlavní postavu Dolu, novináře Janne Vuoriho. Ten jednoho dne dostane e-mail. A jak praví anotace knihy: jistý niklový důl na severu Finska vážně poškozuje životní prostředí, činnost dolu provázejí nezákonné machinace, propletenec vlastnických vztahů je neprůhledný a celá situace hrozí v dohledné době katastrofou.

Novinář se pustí do své práce, kterou nakonec rozplete. Nic zvláštního, chtělo by se říci. Ale v tomto ohledu, právě v něm, se Antti Tuomainen ponoří ještě do jiných úhlů vyprávění. Prvním je rodina, druhým pak vztah s otcem. Začněme odzadu. Pakliže si dobře pamatujeme, vztah syna a otce se přeruší už v prvním roce "novinářova" narození. Otec, který své výčitky několikrát z pohledu třetí osoby připustí, se zničehonic objeví na scéně. Jeho poloha je věrohodná a velmi zajímavá. Naznačme, že jak se novináři straní popisů a přídavných jmen, jeho charakteristika se těmito dvěma aspekty jen hemží. Novinářův otec je totiž (nájemný) vrah. Ani zde se nejedná o klišé, i zde totiž autor nahlíží na člověka z několika stran. Otec sice vraždí, podle svých slov jen ty nesprávné muže, ale zároveň je plný boláků a ran z minulosti. A vzhledem k blížící se penzi potřebuje už jen pár „kšeftů“… I když se někomu může zdát, že vztah obou je velmi povrchní a nevysvětlený, nám přišel jako ideální. Novinář není muž citu, a to ani v práci, ani v rodině, natožpak aby se vyptával, co jeho táta uplynulou dekádu provozoval.

Druhým pilířem je právě zmíněná rodina. Janne Vuori má manželku a dceru. Vztah je typický pro zaneprázdněné partnery. Nefunguje. Strohé dialogy, časté ticho, absence jakékoli náklonnosti a jediné zdánlivé pojítko: dcera. V těchto třech mantinelech staví Tuomainenem celkem silný a pochopitelný příběh. Na půl se vydáte do nepříjemných míst, která jsou a budou plná sněhu, mrazu, tajících vloček a napůl obrovských peněz, odpovědnosti, podrazů a smrti.

Ve všech ohledech je jasná jedna věc: Příběh měl finský autor, který před pěti lety obdržel prestižní cenu Vuodenjohtolanka (volně přeloženo Stopa roku) udělovanou finským Klubem přátel detektivek, vymyšlený a promyšlený do posledního detailu. Jakoby se držel okřídlené fráze, že kde něco končí (vztah), něco jiného začíná (kauza). A že by mnoho čtenářů postavilo rodinu na první místo, o tom sice můžeme být přesvědčení, ale realita je často docela jiná.

Kniha je přibližně čtyřhodinovým maratónem za zprvu nejasnými okolnostmi uprostřed chladu a sněhu. Nemá žádnou výraznou slabinu a není v ní ani nic, co by nám vyloženě překáželo. Autor se zdržuje zbytečných popisů, příběh vypráví v ich-formě (vyjma například otcových návratů do minulosti) a tempo opravdu udržují právě ty výše zmíněné dialogy. Za nás jde o příjemnou volbu, kterou rádi doporučíme.

Recenze: Antti Tuomaien – Důl

Severskekrimi.cz, 20. listopadu 2016

Finský autor si v minulosti prošel kariérou kreativce na volné noze a reklamního textaře, až nakonec zakotvil u tvorby románů a také na pozici nezávislého redaktora magazínu Image. Důl je zatím posledním románem na Tuomaienově kontě a jeho fanoušci si autora cení především díky svižným dialogům a jasně daným konturám postav. Pojďme zjistit, zda je na tom alespoň zrnko pravdy.

Janne Vuori je investigativní žurnalista každým coulem. Každá šťavnatá kauza pro něj znamená výzvu, do níž se zakousne jako buldok a nepustí, dokud není článek připraven k tisku a nejlépe na titulku. Janne si sice uvědomuje, že jeho pracovní nasazení je pomyslným klínem vraženým mezi něj a jeho ženu Paulinu, byť je také od fochu, nicméně když obdrží anonymní tip na špínu ohledně niklového dolu na severu Finska, nemůže jej nic zastavit.

Dotyčný důl nejenže svou činností negativně zasahuje do životního prostředí, ale jeho provoz je rovněž ovlivněn nelegálními obchody a dohledat konkrétní osobu zodpovědnou za činnost niklového dolu je takřka nemožné. Jannovi je jasné, že současná situace je neudržitelná, a s vidinou šokujícího článku o niklovém skandálu je odhodlaný přijít celé věci na kloub.

Pokud je Důl prvním čtenářovým dostaveníčkem s Antti Tuomainenem, jsou na místě obavy, zda vůbec dojde k nějakému příznivému naladění se na autorovu předchozí tvorbu. Je fakt, že Důl rozhodně nesplňuje klišovitá měřítka některých severských detektivek a je mu jen k dobru, že přichází s něčím novým, nicméně v tomto případě přicházejí veškeré novoty vniveč. Redaktorské povolání autora je v románu silně cítit a stejně jako je Tuomainen jistě vynikající žurnalista, je o to horší vypravěč a romanopisec.

2016-10-02_1408Velkým mínusem jsou právě nedopracované charaktery postav. Setkání Janna s otcem po třiceti letech působí spíše jako mechanický náraz svou lokomotiv, než jako emocemi nabité shledání, jak by tomu mělo být. Všichni hrdinové budí dojem jalovosti a planosti a nenacházím zde jediný charakter, který by se vymykal slovnímu spojení nemastný-neslaný. Rovněž samotné téma není v případě Dolu tutovkou a přestože postrádá šablonovitost, nestačí s dechem a málokomu utkví dlouhodobě v paměti.

2016-10-02_1335_001Pro fanoušky podobných románů v žurnalistickém stylu bude možná podání Dolu plusem. Kdo má s oborem nějakou zkušenost nebo mu nevadí forma dialogů, ten si Důl může i oblíbit. Osobně se však v tomto stylu nevidím a existuje jen malá čtenářská obec, které bych román bez váhání doporučila.

Důl Anttiho Tuomainena

Orvokki.sk, 14. listopadu 2016

Po skvelých thrilleroch LéčitelMoje temné srdce prichádza do českých kníhkupectiev ďalšia kniha fínskeho spisovateľa Anttiho Tuomainena. Pre mňa osobne jedna z najočakávanejších jesenných noviniek, pretože Anttiho štýl písania ma veľmi baví a témy prekvapujú.

Podobne ako v Léčitelovi, aj v Důl je jednou z hlavných myšlienok životné prostredie a jeho zmeny. Avšak k ekologickej katastrofe takého rozsahu zatiaľ nedošlo. Dej sa odohráva približne v súčasnosti. Novinár Janne Vuori dostáva tip na nekalé praktiky niklovej bane na severe Fínska. Spoločnosť vypúšťa škodlivé látky priamo do prírody aj keď sa prezentuje ako ekologická.

Janne je svojej práci oddaný a tak po námete siahne, opäť na úkor rodinného života. Problémy vo vzťahu sa začínajú hromadiť, prípad vyzerá byť komplikovanejší, než sa prvý pohľad zdalo a do toho sa po tridsiatich rokoch ozval jeho otec.

Príbeh je rozvíjaný v dvoch dejových líniách. Janneho časť z pohľadu prvej osoby sa strieda z časťou jeho otca písanou v tretej osobe. Janne svojho otca vlastne vôbec nepozná, odišiel od nich, keď nemal ani rok. No aj po toľkých rokoch zisťuje, že majú spoločného viac ako dosť.

Stále platia slová Mikka Warisa pre Savon Sanomat „Tuomainenov jazyk je bohatý, precízny a presný”. A to aj teraz, v najdlhšej z doposiaľ preložených kníh. Antti Tuomainen totiž nie je žiaden megaloman. Na vytvorenie tej správnej atmosféry používa opisy, no žiadne slovo nie je naviac. Píše inak, má veľmi svojský štýl a to ho odlišuje od autorov píšucich podobný žáner.

Nevyžíva sa v do extrémov dotiahnutých situáciach, aj keď mŕtvych bude viac ako dosť. Vytvára veľmi realistické prostredie a uveriteľné postavy. Píše pútavo, napínavo. Mám pocit, že každou knihou lepšie a lepšie. Jediné, čo by som snáď tejto knihe vytkla je slabo rozvinutá línia o Janneho otcovi, mala som viacero otázok, ktoré neboli zodpovedané.

Pre koho je Důl? Tradične pre všetkých autorových fanúšikov a tých, čo milujú severské krimi. Ale svojou témou zaujme oveľa širší okruh čitateľov. Dráma, napätie, thriller, rodinné vzťahy i hroziaca ekologická katastrofa. To všetko v správnom pomere na dĺžke, kde nie je čas na nudu. A naviac výborný preklad Vladimíra Piskořa.

Důl

Holkamodrookata.blogspot.cz, 13. listopadu 2016

Přichází zima a s ní lezavá mlhavá rána a temné večery. Počasí, že by psa nevyhnal. Osobně když nemusím, nevycházím a raději se schovávám pod dekou v tlustých ponožkách a nějakou dobrou knihou. Čím temnější příběh, tím lepší. A tak mi finská noir detektivka Důl přišla celkem vhod.

Janne Vuorim je třicetiletý ctižádostivý novinář, jehož manželství balancuje na pokraji rozpadu. Mi ho potkáváme ve chvíli, kdy dostane žhavý tip, který ho zavede do niklového dolu na severu Finska. Při odhalovaní špinavých praktik důlní společnosti šlápne na nejedno kuří oko a stane se tak nepohodlným pro spoustu lidí. Na řadu přijdou výhrůžky a on musí volit mezi článkem svého života a svojí rodinou. A aby toho nebylo málo, objeví se na scéně jeho otec, nájemní vrah, který se po třiceti letech vrací zpátky do Helsinek....

"Čas se smrštil a čas se přetrhl. Bylo těžší než dřív přijmout, že skoro veškerý čas, co jeho syn je na světě, byl on z vlastního rozhodnutí pryč a synův život vůbec nezná. Z období, které prožili společně, nezbyla ani jedna vzpomínka, nic.
Musel si také vědomě připomínat, že k tomuhle setkání došlo nečekaně. Že na sebe narazili náhodou.
"Ahoj, Janne," řekl.
Viděl v synových očích, že nechápe.
"Promiň," dodal. "Asi moc spěchám. Myslel jsem, že když já poznám tebe, tak ty pozná taky mě. Viděl jsem tvou fotku v novinách, ale ty samozřejmě... Jsem tvůj otec."
Emil mu podal ruku. Janne se na ni chvíli díval, než ji přijal.
"Náhodou jsem tě zahlédl a napadlo mě, že bych se ti rovnou mohl představit."
"Jasně."

Ve vyprávění se střídají oba hlavní aktéři. Jak otec, tak syn jsou velmi cílevědomí co se týče jejich práce, jinak se jejich povahy dost liší. Ale jak se říká - padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina, a tak neústupný novinář a zabiják přece jen nachází společnou řeč.

Jak už jsme u severských románů zvyklí, má i tento příběh jistý sociální přesah. Ukazuje nenasytnost důlních firem, které jdou tvrdě za ziskem a věci týkající se životního prostředí hází na hlavu dalších generací. Kniha ale také vypráví o rodinných a pokrevních poutech, krvavých činech a jisté formě odpuštění.

Antti Tuomainen je řazen mezi autory píšící ve stylu noir. Ani román Důl není výjimkou. Svojí atmosférou je velice temný a mrazivý. Je však především příběhem o tom, že jablko nepadá daleko od stromu, že krev není voda a košile je bližší než kabát. Alespoň většinou...

Vzhledem k tomu, že temný styl vyprávění mám ráda, čtení jsem si maximálně užila. Úsporné dialogy, hrdinové nejsou žádní svatoušci, mrazivá nálada, rodinná tajemství rozpitvaná na samotnou dřeň a dávkovaná hezky po lžičkách, aby si je čtenář mohl náležitě vychutnat.

Autorovi se také skvěle podařilo zachytit neobvyklý vztah dvou dospělých mužů, kteří se kvůli kousku DNA snaží najít po třiceti letech společnou řeč. Pátrání po pravdě o záhadných úmrtích členů představenstva niklového dolu pak tvořilo už jen jakousi doplňkovou, i když ne nepodstatnou, kulisu.

Fanoušci severských detektivek by si neměli tento kousek neměli nechat ujít. Čeká je napínavý děj plný temných zákoutí a nečekaných zvratů, které vás rozhodně nenechají chladnými.

Kdy knihu Důl rozhodně číst

  • jste fanda do severských detektivek
  • líbí se vám styl noir
  • Helsinky jsou městem vašich snů

Kdy knihu Důl rozhodně nečíst

  • máte zrovna problémy v rodině
  • nesnášíte zimu
  • Finsko rozhodně není vaší vysněnou destinací

Dotaz k produktu Důl

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Důl

Dále doporučujeme

Moje temné srdce

Moje temné srdce

Moje temné srdce je napínavý psychologický thriller o posedlosti a pomstě. Je to příběh mladého muže, který se snaží zjistit, proč jeho matka před dávnými lety beze stopy zmizela a…

Léčitel

Léčitel

Děj románu se odehrává v Helsinkách blízké budoucnosti, kdy fatální změna klimatu přinesla do zdejších ulic kromě přívalů vody také chaos, utečence, narůstající zločinnost a…

Konec řetězce

Konec řetězce

Napínavý román, který kromě kriminální zápletky přináší i zajímavé otázky týkající se původu lidstva a skrytých hrozeb, jenž se mu v budoucnu mohou stát osudné.

Ostrov Antrax

Ostrov Antrax (John Corey #1)

John Corey, detektiv z oddělení vražd newyorské policie, se po zranění ve službě zotavuje ve venkovském domě svého strýce na Long Islandu. Právě v té době zde dojde k vraždě…