Příběhy z konce předměstí | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Závěje
  • Mistrovské dílo
  • Žízeň

Příběhy z konce předměstí

Cena:
289 Kč  260 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-23-4
Překlad:
Markéta Jansová
Datum vydání:
08. 11. 2011
Žánr:
Počet stran / vazba:
96/vázaná
4.33 / 6359
ks
Letos vyšel bezejmenný svátek na říjen. Ze svých nejcennějších věcí jsem vybrala knížku Shauna Tana Lost and found a sob ji o půlnoci ze střechy odnesl spolu s milovanými věcmi našich sousedů. Bodlo mě u srdce, pocit oproštění se však tentokrát nedostavil. Prosím, vydejte tu knížku v češtině... PISKKLE
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Příběhy z konce předměstí

Příběhy z konce předměstí (2008) jsou antologií patnácti velmi krátkých ilustrovaných povídek – humorných, poetických, dojemných, vážných, lehce děsivých, melancholických či jen hravě absurdních. Každá z nich se zabývá podivnou situací či událostí, která se odehraje v jinak důvěrně známém předměstském světě, ať již jde o návštěvu maličkého zahraničního studenta, dobrodružnou expedici dvou bratrů na samý konec předměstí, obrovského dugonga záhadně vyvrženého na trávník u sousedů, objev tajemného pokoje uvnitř domu, zlověstný stroj nainstalovaný ve veřejném parku nebo o moudrého buvola obývajícího prázdnou parcelu na konci ulice. Skutečným obsahem každého příběhu je spíše to, jak na tyto záhadné úkazy a absurdity reagují obyčejní lidé, do jaké míry je jejich význam odhalen, ignorován či zcela nepochopen. Mnohovrstevnatá kniha není určena zdaleka jen dětem nad 12 let, třebaže právě v kategorii knih pro děti a mládež za ni mladý australský autor a ilustrátor posbíral řadu prestižních ocenění.

Kniha obsahuje také povínku Erik.

Úryvek: Příběhy z konce předměstí

Recenze: Příběhy z konce předměstí

Shaun Tan: Výmluvný i téměř beze slov

Czechdesign.cz, 11. ledna 2017, autorka: Eliška Prokopová

Ještě jste o něm neslyšeli? Není možná. Australský umělec Shaun Tan v sobě spojuje to nejlepší, co můžeme v dnešních obrázkových knihách najít. A zásadně odmítá jejich slepé škatulkování jako knih pro děti, mají oslovovat všechny generace. A daří se jim to. Nakladatelství Kniha Zlín nabízí v češtině dvě skvělé ukázky: Erik a Příběhy z konce předměstí.

PŘÍBĚHY Z KONCE PŘEDMĚSTÍ

Předměstí Austrálie je magické místo, alespoň se tak ukazuje v patnácti krátkých povídkách nenápadně béžové knihy s obrázkem psa sedícího na televizoru. Obvykle se dočtete, že se jedná o povídky ilustrované, ale vizuální složka s tou jazykovou a příběhovou jsou v tak těsném kontaktu, že by se mělo mluvit spíše o příběhové symfonii. Všechny povídky vyprávějí o neskutečném – ať už je to střet dvou rozdílných světů (Větvičkové, Spodní proud či V žádné jiné zemi), bizarně mytických postavách (Vodní buvol a Rozbité hračky), anebo jen o zvláštní atmosféře daného okamžiku (Stroj na ztrátu paměti, Noc želví záchrany a Tryzna). Povídky Dědečkův příběh nebo Ostražití nikoli vystrašení zas naopak pohladí po duši a ukazují, že i lidstvo umí mít své světlé chvilky.

Každá povídka tvoří malý a ohraničený svět. A tak není divu, že se povídce Erik o zahraničním studentovi, která je jemným podobenstvím o kráse odlišných kulturních zvyklostí, dostalo samostatného vydání v podobě maličké zelené knížky, která potěší všechny – malé, velké, tlusté, tenké, dnes, zítra a nepochybně i za padesát let.

Pro našince se na stránkách naskytne i mnoho nepochopitelného – australské vedro si my z české kotliny těžko představíme tak živě, jako ti, co vyrůstali s klokany pod přísným dohledem spalujícího slunce. Překračovat hranice reálného světa do světů snových však nebude činit problémy nikomu, kdo má krapet fantazie a umí věřit hravému slovu více než bariérám rozumu. Čtení to není jednoduché – Shaun Tan nevede čtenáře za ručičku až do zdárného konce příběhu i s ponaučením. Každá povídka je jiná – jednou se ke čtenáři obrací Tan v domácké druhé osobě, jako by čtenář sám byl součástí příběhu, podruhé zas nechává vyprávět dědečka, umí řeč nechat zcela v režii slov zahozených a roztrhaných milostných básní anebo magický příběh vtělit do návodu na výrobu domácího mazlíčka. Nečekejte pohádky, nečekejte přímý příběh – a budete spokojeni. Ve světě Shauna Tana je možné všechno… a ještě něco maličko navíc!

Shaun Tan se již dlouho věnuje tvorbě vlastních autorských knih, které nás zavádějí do neskutečných míst, kde vše je trochu jednodušší i složitější naráz. Hravě sentimentálními příběhy ukazuje, že být odlišný není špatné, naopak, že z odlišnosti vznikají ty nejkrásnější poklady. Shodou náhod rozhodnutí věnovat se autorským knihám má tak trochu na svědomí náš Petr Sís a jeho kniha Tři zlaté klíče. Ta totiž Tanovi uhranula na výstavě v Paříži a v Petru Sísovi nalezl svůj vzor ve vyprávění příběhu.

V knize Nový svět (Arrival, česky vydal Labyrint) dovedl k dokonalosti komiks beze slov, kniha či z ní vycházející film Ztracená věc je až bolestnou palbou do řad lidské společnosti a jemný pohled zpět do dětských let přináší i kniha Pravidla léta (česky též Labyrint). Je držitelem sošky Oscara za nejlepší krátký animovaný film „The Lost Thing“ a spolupracoval například na pixarovském trháku WALL-E. Nám zůstává nejmilejší v knihách, kde se jeho vizuální styl snoubí s geniálně minimalisticky podaným příběhem.

Tan, Shaun: Příběhy z konce předměstí

iLiteratura.cz, 3. května 2012, autorka: Bohumila Adamová

Těžko uchopitelné příběhy z úplně cizího předměstí
Shaun Tan
: Příběhy z konce předměstí. Přel. Markéta Jansová a Eva Dejmková, Kniha Zlín, Zlín, 2011, 96 s.

České vydání Příběhů z konce předměstí australského spisovateleShauna Tana lze považovat za důležitou nakladatelskou událost loňského roku. V okolních zemích sklidila kniha mnoho úspěchů a její autor je řazen mezi uznávané výtvarníky vědeckofantastické literatury. Pro českého čtenáře však může být tento umělecký opus nerozlousknutelným oříškem.

Vytvořit Příběhy z konce předměstí nebyla jednoduchá práce. Ani v původním znění anglickém, ani v tom českém. Samotná tvorba zahrnovala dvě prostupující se a neoddělitelné části: textovou a výtvarnou. Oběma byla věnována velká pozornost a na každé stránce knihy je to znát. Když se do ní čtenář ponoří, bezesporu má dojem, že se setkává s něčím mimořádným. Příběhy z konce předměstí jsou jedinečný soubor patnácti minipovídek, které spojuje v první řadě předměstí australského velkoměsta, a možná právě v přímé spojitosti s tímto prostředím i jakási netradičnost, nenormálnost a odcizenost. Každá povídka je specificky vyprávěná a ilustrovaná a dožaduje se také specifické čtenářské pozornosti. Kromě ní si musí čtenář připravit i potřebnou dávku fantazie a tolerantnosti. Příběhy se totiž na první pohled tváří, že dokážou nabídnout reálný čas a prostor, hmatatelné postavy, zápletky a konečné vyústění. Tak to ale není. V místech, kde zprvu máme ve vyprávění pevnou půdu pod nohama, totiž najednou mizí břeh, my se nenávratně ztrácíme a jdeme úplně jinam, než bychom měli. Závažnost a naléhavost tématu se nás přestává týkat. Cítíme, že nás obklopuje tajemná snovost, ale přitom jako jediní stále bdíme a usnout se nám nedaří. Nemůžeme se ztotožnit s žádnou postavou a je nám vlastně jedno, jak to s ní dopadne. Střetneme-li se s často popisovaným dětstvím, budeme se snažit konfrontovat ho s tím svým, ale to se také nepodaří. Za celou dlouhou cestu všemi příběhy možná nenajdeme nic, čeho bychom se mohli dotknout a co by se naopak dotklo přímo nás. Jako by kniha ani nebyla pro čtenáře z tohoto světa, ale spíše pro někoho mimozemského. Když si knihu prohlížíme, je to, jako když opatrujeme podivný neznámý klenot uzamčený ve skleněné truhle, od které nemáme klíč. Čteme to znovu a znovu, ale nakonec stejně zjistíme, že tenhle poklad asi nebude nic pro nás. Na druhé straně planety, u australských protinožců, kteří vyrůstají v odcizených velkoměstských periferiích, možná existují čtenáři, kterých se příběhy dotknou; u nás je to komplikovanější, my totiž chceme, aby se kniha nejenom leskla, ale i dýchala a hřála.

A o čem tedy příběhy, které před námi postupně z velmi bohatě ilustrovaného předměstí vyplouvají, konkrétně jsou? Ten vstupní je například o vodním buvolovi. Jak seděl v trávě na prázdné parcele na konci ulice a občas někomu ukázal směr. Jak k němu lidé přestali chodit, a tak odešel. Následuje příběh s názvem Erik, který si Tanovi příznivci mohou pořídit jako samostatně ilustrovanou knihu. Zahraniční student o velikosti krabičky od sirek navštíví vypravěčovu rodinu. Chvíli v ní pobude, porovná kulturní zvyklosti a pak zmizí. Na rozloučení připraví rodině ve spíži překvapení. Na vzájemném neporozumění lidí a jedinců (často neživých nebo zvířecích) z odlišných světů, ale i lidí mezi sebou jsou založeny i ostatní příběhy. Ve Spodním proudu se před domem na trávníku objeví mořský savec dugong, a tak ho záchranáři odvezou pryč. Jeho místo na poničeném trávníku zaujme malý chlapec, jehož rodiče se neustále hádají. No a co? Výjev je plný jakýchsi náznaků a upozornění, že na těchto místech by se měl člověk hlouběji zamyslet. Rádoby závažná výpověď však působí křečovitě a povrchně, nepromlouvá tak, jak by si to sama představovala, a čtenáře neoslovuje, pouze štve. Takové pasáže se objevují ve všech kapitolách, občas se proud vyprávění hravě skryje do umělecky zpracovaného komiksu či novinového výstřižku. V těchto případech přichází na řadu právě ta trpělivost, kterou musíme jako stále nepřesvědčení čtenáři mít, abychom vypátrali začátek a konec kapitoly. Když se nám to podaří, hlavu a patu, respektive smysl této ilustrátorské hrátky dohromady stejně nedáme. Z těchto všech důvodů možná Příběhy z konce předměstí nezpůsobí v adresátech očekávanou velkolepou uměleckou radost. Naopak, kniha kolem sebe šíří zvláštní neklid a čtenář je na vahách, jak se svým poetickým zážitkem naložit. Procházíme příběhy znovu a znovu a nabízíme se knize jako potenciální kořist, která se bez boje chce nechat vtáhnout dovnitř. Ale nefunguje to, někde se stala chyba. Netvrdím, že za to může kniha, možná je to prostě v nás Češích. Anebo taky ne. Možná že Shaun Tan jen hrozně rád a ve velkém množství maluje, ale psát neumí vůbec. Je to opravdu těžké rozhodnout. Ostatně příběhy podivných, nezařaditelných knih mohou mít jen dva jisté konce. Buď se nenávratně proslaví, anebo zapadnou. To ať ukáže čas.

Buvol místo turistické značky: Příběhy z konce předměstí Shauna Tana

A2 1/2012, autor: Pavel Kořínek

Město se okoukalo, downtown zahnívá nudou a turistickým pozlátkem. Ideální čas pro výlet k okraji. Australský výtvarník Shaun Tan se představuje autorskou knihou Příběhy z konce předměstí, v níž vykresluje pozoruhodný katalog příměstských fantazií.

Vodní buvol, který postává v prvním příběhu knihy australského výtvarníka Shauna Tana Příběhy z konce předměstí (Tales from Outer Suburbia, 2008) na některém z dvorků a ukazuje kolemjdoucím cestu, zve do fantaskního světa jednoho urbánního předměstí. Prostředí sice ještě jménem přináleží k městu, ale nevyslovitelnými (protože nezjistitelnými) pravidly svého fungování už zasahuje spíše do chaotické, leč svůdně přitažlivé říše fantazie.

Obstojnou kariéru relativně úspěšného ilustrátora sci-fi příběhů vyměnil západoaustralský rodák na přelomu tisíciletí za tvorbu autorských knih a v této – u nás bohužel stále překladově velmi opomíjené – "disciplíně" od té doby dosahuje výjimečných úspěchů. Nejnověji se pak nadaný vypravěč a výtvarník začíná prosazovat i v animovaném filmu: za krátkometrážní adaptaci své knihy Ztracená věc (The Lost Thing, 2000) získal v roce 2011 Oscara. Nakladatelství Kniha Zlín představuje zatím poslední položku autorova rozrůstajícího se portfolia a nabízí příhodnou vstupní branku do Tanova urbánně -poetického vesmíru.

Poslušná symbióza

Představených patnáct příběhů z pomezí nudné uměřenosti městské reality a strhující, i když zároveň trochu znepokojující volnosti fantazie na první pohled zaujme svou brilantní atmosférickou vizualitou. Ta vždy těsně následuje potřeby příběhu a dle libosti se proměňuje a tvaruje. Nikdy přitom nepůsobí svévolně, pokaždé pevně setrvává v poslušně symbiotickém soužití s textem. Textová složka Tanových vyprávění se možná místy přibližuje oné hranici, kde si přístojné poetično potřásá pažemi s podezřelým patosem, v součinnosti výtvarné a verbální složky ale Tan snadno přesvědčí sebevětší cyniky.

Na japonskou strunu naladěné povídce Rozbité hračky tak dominuje dvoustránkový výjev jak z Hokusaiova dřevořezu a paměť oživující momentky z návštěvy zahraničního studenta Erika připomenou sépiové fotografie. Přízračně nepochopitelné, ur-mytické vyprávění o Větvičkových, totiž těch, co "nedělají potíže, jsou jen další součástí předměstské krajiny, jejich křehké nohy se pohybují jako oblaka", těch, co "vždycky tu byli, kam až paměť sahá, dávno předtím, než byla buš vymýcena a postavily se tu domy", promlouvá výjevy jak z obrazů Edwarda Hoppera. V pří-běhu Vzdálený déšť se autor skrze kolážové postupy dostává až do těsného sousedství komiksové vyprávěcí formy – tu si Tan ostatně s úspěchem vyzkoušel již v roce 2006 při práci na "němém" komiksovém albu Příjezd (The Arrival, letos chystá k vydání Nakladatelství Labyrint).

Průvodce periferií

Na konci předměstí se může stát leccos. Jistěže obranné balistické rakety, jež po dvorcích jednotlivých domů rozmístili vládnoucí, rozkvetou barvami a o Vánocích ožívají elektrickými světélky. Stovky psů z celé čtvrti drží tryznu za utýraného druha a dírou v podlaze lze propadnout do vnitřního nádvoří, které patří jen a jen vám a jež jako by poslouchalo a naplňovalo vaše nejtajnější tužby. Ať už se jedná o strnulé výjevy jak z fotografi cké momentky, o moralistní bajky či podobenství nebo o dějové vyprávěnky z předměstské každodennosti, pokaždé je tu ústředním tématem onen pomezní prostor a možná namnoze jen psychický stav okraje. Prostor, který postupně přichází o své "ratio", do té doby úzkostně střežené, a překvapeně nachází osvobození a zdůvodnění své existence mimo objektivisticky vnímaný smysl. Město se okoukalo, downtown zahnívá nudou a turistickým pozlátkem. Ideální čas pro výlet k okraji. Do uší poslední Arcade Fire, do batohu dle osobních preferencí Kureishiho Buddhu z předměstí nebo Langerovu Periferii. Poslechneme-li radu moudrého vodního buvola, necháme-li se při našich toulkách příměstskými zónami vést i Shaunem Tanem, čeká na nás jedinečný a těžko zprostředkovatelný zážitek.
Autor je bohemista.

Shaun Tan: Příběhy z konce předměstí. Přeložily Markéta Jansová a Eva Dejmková. Kniha Zlín, Zlín 2011, 96 stran.

Dotaz k produktu Příběhy z konce předměstí

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Příběhy z konce předměstí

Dále doporučujeme

Erik

Erik

Zahraniční student Erik není jen tak obyčejný kluk. Erik je maličký, zabydlel se ve spíži a místo zoologické zahrady nebo výletů do města ho zajímají ty nejobyčejnější předměty…

O slůněti, které chtělo usnout

O slůněti, které chtělo usnout

Ukolébejte dítě slovy ke spánku! Inovativní metodu, která vychází z kombinace relaxačních a psychologických technik a jednoduchého pohádkového příběhu, představil švédský…

Zloděj luridia

Zloděj luridia (William Wenton #1)

William Wenton si uvědomuje, že není jako všichni ostatní. Nikdo mu nikdy neprozradil, proč jeho rodina používá krycí jméno. A proč je tak neuvěřitelně dobrý v luštění šifer. A…

Cesta časem: Světové dějiny v obrazech

Cesta časem: Světové dějiny v obrazech

Příběh světových dějin pro malé i velké čtenáře, který vás vezme na cestu časem od okamžiku velkého třesku přes období dinosaurů, prvních velkých civilizací, středověku až k…