Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback) | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Soutěž audioknihy
  • La Loba
  • Sleva knihy

Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback)

Cena:
209 Kč  188 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-369-7
Překlad:
Martina Neradová
Datum vydání:
25. 09. 2015
Žánr:
Počet stran / vazba:
398/brožovaná
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 209 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback)

Jestliže stojíte před uměleckým dílem v muzeu nebo ve výstavní síni, obvykle si pokládáte dvě otázky: 1) Líbí se mi to? A následně 2) Kdo je autorem? Jestliže stojíte před uměleckým dílem v aukční síni nebo v galerii obchodníka s uměním, budou po těchto dotazech následovat další: jakou má toto dílo hodnotu? Jakou bude mít hodnotu za pět nebo deset let? A co si o mně lidé pomyslí, když uvidí, že mi tohle visí na zdi?

Snídaně u Sothebyho vám objasní, jak lidé nacházejí na podobné otázky odpovědi a jak výtvarné dílo nabývá finanční hodnoty. Philip Hook se opírá o pětatřicetileté zkušenosti na trhu s uměním a ve své fascinující a velmi subjektivní knize nám předkládá pohled na vizuálního umělce a jeho zázemí (včetně -ismů, tvůrců, jejichž dílo odpovídá obecnému vkusu, Géricaulta a sebevražd), na téma a styl (od abstrakce a všednosti až k surrealismu a válce), na sílu díla zavěšeného na zdi, na jeho původ a na proměnlivost trhu s uměním, jehož fungování autor v jednu chvíli přirovnává k vyjednávání přestupů fotbalových hráčů do konkurenčního týmu.

Snídaně u Sothebyho je kniha humorná, objevná, pikantní, báječná a absurdní, plná inteligentních postřehů a vnímavá vůči výtvarnému umění i světu, který ho obklopuje.

Úryvek: Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback)

Recenze: Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback)

Jakou má umění hodnotu?

Czechdesign.cz, 2. září 2016, autorka: Jana Mattas Horáčková

Svět umění od A do Z v recenzi publikace Snídaně u Sothebyho. Umělecká díla jsou podrobena hodnocení z mnoha úhlů pohledu a kromě estetiky je poměřována především jejich komerční hodnota. Právě otázky ohledně hodnoty uměleckých děl se snaží objasnit další kniha z nabídky Knihy Zlín, a její autor, bývalý ředitel dvou nejslavnějších aukčních síní světa, neváhá střílet do vlastních řad.

SLOVNÍK SBĚRATELE UMĚNÍ

Poměrně obsáhlý paperback (téměř 400 stránkový) je rozdělen do pěti tematických kapitol, které zkoumají zásadní faktory, rozhodující o tom, jakou částku za konkrétní dílo kupující zaplatí. Vysvětluje, jak lidé hledají odpovědi na otázky ohledně hodnoty uměleckých děl a jak probíhá proces, při němž je umění přisuzována finanční hodnota. Tyto faktory popsané v krátkých kapitolkách, jsou navíc řazeny abecedně, z knihy proto vzniká jakýsi slovník sběratelů umění.

ZEŠÍLÍŠ-LI, BUDEŠ SE PRODÁVAT

Autor Philip Hook* v této oblasti působí více než 35 let, nejprve pracoval pro Christie´s, později zakotvil v Sotheby´s, je tedy jeden z nejpovolanějších, kdo se k této poměrně kontroverzní činnosti, přisuzování hodnoty uměleckým dílům, může vyjádřit. Podrobnosti  tohoto zvrhlého, ale zároveň fascinujícího vztahu, mezi uměním a penězi, popisuje s nadhledem, ironií a vtipem, které jsou i pro laického čtenáře velmi poutavé.

Zákulisní informace z oboru Philip Hook „sype z rukávu“. Postupně však dojde k trefování se do vlastních řad a podpoření populisticky rozšířeného názoru, že veškerý odborněji pojatý komentář umění je pouze pseudointelektuální humbuk. Jistě, sbírání umění není jen investicí, ale také vášní a hodnotu díla určují mnohdy těžko měřitelné faktory, jako je osobní vkus, nebo emoční dopad zobrazeného námětu, ale také zákulisní příběh ze života autora, nebo konkrétního díla. Pro příklad, podívejte se na významné umělce, které znáte. Všichni tito muži buď zešíleli, vypěstovali si závislost na drogách, zemřeli v křečích po vdechnutí jedovatých barev vlastní výroby nebo je aspoň někdo postřelil. To jsou právě ty pikantnosti, které prodávají.

Co ještě se můžete z tohoto osobitě zabarveného slovníku dozvědět? Jako dobrý test komerčního potenciálu portrétu autor doporučuje představit si, jestli byste vedle portrétované osoby chtěli sedět na večeři. Dále předkládá názor, že způsob, jakým je obraz orámován, má nesmírný vliv na to, jak ho vnímáme a za jakou cenu se prodá. Nevhodný rám drasticky snižuje hodnotu díla, atd. Zajímavá je kapitola, kde autor popisuje své zkušenosti ze zábavného televizního pořadu oceňování uměleckých děl, Antiques roadshow. Údajně pro většinu Britů představuje tento pořad jediný kontakt se světem výtvarného umění.

JEŠTĚ KONTROVERZNĚJI

Kniha jde dál a dotýká se i kontroverznějších témat. Připomíná, že Sotheby´s i Christie´s po tři staletí pohotově sklízí poklady, které se dostanou na trh v důsledku úmrtí, rozvodů, zadlužení nebo válečných katastrof. To je trh s uměním.

Sám také předkládá otázku, je-li vůbec nějak obhajitelné, že se umělecká díla prodávají za astronomické částky. Peníze tak vysoké, že by za ně bylo možné vystavět nespočet nemocnic, které zachraňují lidské životy.Hookova obhajoba zní: Je nutné, aby tu bylo něco, pro co stojí za to lidské životy zachraňovat. A umění takovou věcí, nebo jednou z takových věcí, je. Z toho vyplývá, že nákup výtečných uměleckých děl – která neprospívají tělu, ale duši – představuje v civilizované společnosti legitimní vynaložení finančních prostředků. Sám ale v zápětí dodává, že veškeré závěry, ke kterým dospěl, jsou pouze jeho názory, s nimiž se nemusíte ztotožňovat. Naštěstí.

Jak již bylo naznačeno, kniha je čtivá, ale poněkud heslovitá a klouzající po povrchu. Pokud již jako čtenáři máte zkušenost s jinými tituly z nakladatelství Kniha Zlín, z oblasti umění, neubráníte se dojmu, že jste již podobnou knihu v ruce drželi. Heslovitost může odkazovat na knihu Deyana Sudjice B jako Bauhau(také jsme recenzovali ZDE), téma trhu s uměním pak díla Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarůSupermodelka a krabice Brillo. Do jisté míry se i kniha Philipa Hooka s posledně jmenovanými tematicky překrývá.

Jestliže jste ani jednu z výše jmenovaných knih nečetli a skutečně vás zajímá trh s uměním, či jak probíhají aukce uměleckých děl, doporučuji se podívat na práce zmiňovaného Dona Thompsona. Heslovitost může být i osvěžující, zvláště, hledáte-li v četbě zábavu a oddech.

A máte-li přece jenom nějaké dílo, u něhož jste přemýšleli, jakou má hodnotu a zjistili, že bohužel ne příliš velkou, ale přesto je to velmi zajímavý kousek. Nechte si ho doma a těšte se z něj.

-----------------------------------------------

* Philip Hook nastoupil do slavné aukční síně Christie's v roce 1973. V roce 1994 nastoupil do oddělení pro impresionismus a moderní umění u konkurenční společnosti Sotheby's, kde je v současnosti na pozici ředitele. Také pravidelně vystupoval v pořadu o umění stanice BBC Antiques Roadshow a je autorem odborných či populárně naučných knih o umění a pěti románů z uměleckého prostředí.

Poněkud cynický, ale osvěživý pohled do světa umění a jeho kupců

Iliteratura.cz, 14. září 2015, autor: Jan Lukavec

Kdo jsou nejvýznamnější „umělci průměru“ a kdo nejslavnější umělečtí sebevrazi? Jaké jsou vztahy mezi kurátory muzeí a obchodníky s uměním? Jak to vypadá, když zaměstnanec muzea s námahou překoná pomyslný „plot z ostnatého drátu, uteče na protilehlou stranu“ a přidá se k obchodníkům? Z jakých důvodů se ztrácejí obrazy? Které se nejčastěji padělají? A co by měl obraz obsahovat, aby byl dobře prodejný?

Na tyto otázky s humorem a nadhledem odpovídá Philip Hook, ředitel aukční síně Sotheby’s a odborník na oceňování obrazů, ve své knizeSnídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z. Částečně v ní vzpomíná na své zkušenosti ze světa umělců a umění. V minulosti totiž rovněž působil jako ředitel aukční síně Christie’s a jako mezinárodní obchodník s uměním se pravidelně objevoval v pořadu BBC Antiques Roadshow coby jeden ze znalců posuzujících starožitnosti. Díky tomu může plasticky vylíčit, jak kupříkladu prostí občané před televizní kamerou reagovali na jeho šetrně formulované oznámení, že jejich obraz nemá velkou finanční cenu. Anebo v čem se podle jednoho ze starších ředitelů Christie’s jeho firma lišila od té konkurenční: „Rozdíl mezi námi a (nimi) spočívá v tom, že my jsme všichni heterosexuálové.“

V jednotlivých heslech pak svoje zkušenosti autor generalizuje. Se suchou věcností až mírným cynismem konstatuje, že nejvyšší prodejnost mají portréty krásných žen: „Pohledné ženy od J. Reynoldse se prodávají desetkrát lépe než pochmurní starci od téhož umělce,“ ať by ti druzí byli namalováni sebelépe. Podobně u zátiší jsou prý například v pořádku květiny, ovoce je „žádanější než zelenina“, a co se týká výjevů s mrtvou zvěřinou, „ta znamená téměř vždycky problém, zejména pokud jsou přítomné stopy krve“. Atraktivním námětem pro potenciální kupce jsou také výjevy železnice; podle Hooka je totiž chápou jako „doklad technického pokroku, ale stále vzrušující historie“. Polovážně také konstatuje, že z hlediska finanční hodnoty děl platí: „Čím dřív umělec umírá, tím lépe.“ To samozřejmě mnozí slovutní teoretici naznačují rovněž (zvláště v kontextu vztahu umělcova utrpení a kvalit jeho tvorby), ale málokdy takto otevřeně až brutálně.

S ironií píše i o některých módních vlnách. Například o tom, kterak v druhé polovině devatenáctého století přišlo období, kdy byli malíři „podivně fascinováni“ deštěm. Irský malíř a kritik Norman Garstin prý tehdy prohlásil: „Vaše dílo nemůže být kdovíjak dobré, pokud jste si při jeho tvorbě neuhnal nastuzení.“ Nikoli banálně také autor postihuje, jak se například vyvíjelo pojetí zvířat nebo erotických scén. Hook, autor pěti románů, přitom sebeironicky podotýká, že je držitelem ceny za nejhorší sexuální scénu roku 1994, takže jeho odbornost je v tomto ohledu sporná. Podnětně líčí i proměny exotična, které nejprve evropští umělci hledali v Itálii, později tuto pozici přebral Blízký východ a ještě později Japonsko. S humorem pak poukazuje na paradox, že dnešní Arabové zbohatlí díky ropě si kupují ne příliš realistické výjevy starého Orientu, jak je coby své sny a vize ztvárnili západní umělci, a věší si je na zeď jako „symboly své civilizace“. A čtenář v knize kupodivu narazí i na hesla jako FotbalSport, protože se prý „v nejtajnějších zákoutích anglické duše skrývá pozůstatek přesvědčení, že jediným uměním hodným úcty je umění sportovní“. Řeč dokonce přijde i na samotného Petra Čecha z doby, kdy ještě hrál za Chelsea; vyjednávání přestupů fotbalových hráčů do konkurenčního týmu autor přirovnává k proměnlivosti trhu s uměním a jeho fungování.

Kniha přináší autorův osobitý pohled na svět umění, který je snad trochu jednostranný, ale jistě poučný. Je vzdálena obecným filozofickým úvahám o objektivní estetické hodnotě, ale je zakotvena v tvrdé realitě aukčních síní. Svým věcným a deziluzivním přístupem se blíží například publikaci Jak prodat vycpaného žraloka rovněž z produkce Knihy Zlín. Charakterizuje ji svěží, čtivý a místy až prostořeký styl, autor se neuchyluje k nijak složitému či abstraktnímu slovníku. Ten naopak zesměšňuje v krátkém Glosáři, v němž se snaží demaskovat nejomílanější a nadužívané či vyprázdněné pojmy a fráze vztahující se zvláště k současnému umění: „Náročný = dílo natolik obskurní, že je nelze přehlédnout“; „upřímný = nejapný“, „důležitý = umění, které má historický význam, ale těžko se prodává“; „označující = samotné použití pojmu značí, že je pisatel obeznámen se sémiotikou. Pokud je to jen trochu možné, mělo by být označující při první příležitosti dekonstruováno a následně rekonstruováno s cílem dosáhnout transformace nebo transmutace“. Kniha se tak dá doporučit zejména těm, kteří se přemíry těchto „transformací“, tedy občas těžko srozumitelného kunsthistorického a uměnovědného ptydepe, bojí.

Knižný tip: Snídaně u Sothebyho

Dennikn.sk, 30. srpna 2015

Philip Hook napísal výbornú knihu o umení, ktorá dáva odpoveď na otázku, akú má dielo hodnotu.

Kniha Zlin vydala knihu, ktorá nie je len ďalšie ťažkopádne čítanie o umení, akých existujú stovky a nemajú už čím prekvapiť. Snídaně u Sothebyho má veľmi zvláštne rozvrhnutie. Päť hlavných kapitol rozdeľujú abecedne zoradené časti, ktoré tak vytvárajú dojem slovníka. Pojmy ako – bohémství, déšť, fotbal, šílenství, fiktivní umelci… na prvý pohľad pôsobia akoby to bol bulvárnejšie poňatý text, ale krátko po začítaní sa všetky obavy rozplynú.

Snídaně u Sothebyho je kniha o umení vo svete aukcií a zberateľstva z pohľadu skúseného odborníka. V úvode sa Philip Hook predstavuje ako človek, ktorý sa na trhu s umením pohybuje viac ako 35 rokov, a preto sa rozhodol napísať túto knihu. Nezaoberá sa v nej únavnými výkladmi o dejinách umenia, ani siahodlhými výkladmi prečo je ten a ten umelec taký dôležitý pre svet. Tieto všetky informácie môžeme nájsť v hromade publikácií o umení, takže to nie je nutné. Cieľom knihy je umenie vo vzťahu k peniazom: “vztahu, z nehož mívame špatné svědomí”.

“BOCCIONI, Umberto (1882-1916) Italský futurista jako Balla, ale na rozdíl od něj měl smůlu a v roce 1916 přišel o život na bitevním poli ( i když z tržního hlediska to byl výborný tah).”

V tomto “slovníku” sa autor postupne zameriava na umelca, jeho zázemie, obľúbené námety, veľkosť a pôvod obrazov, rámy, ekonomický rozvoj a množstvo ďalších prvkov, ktoré vplývajú na cenu obrazov. Ak sa na obraze nachádza vlak, vlaková stanica, výjav z arabského sveta alebo je plný príjemných optimistických farieb, cena obrazu je určite vyššia ako u obrazov, kde tieto prvky chýbajú. Zaujímavá história môže dielu výrazne pomôcť, ale tiež veľmi uškodiť, pretože obraz síce môže byť veľmi hodnotný, ale ak ho raz malo v rukách Gestapo, riziko, že bolo zabavené a potomkovia pôvodných majiteľov sa ozvú, je príliš vysoké na to, aby niekto uvažoval o jeho kúpe.

Snídaně u Sothebyho je veľmi subjektívna kniha a voči niektorým názorom môže mať čitateľ isté výhrady. Každopádne, ide o výbornú záležitosť, ktorá na svojich 400 stranách predstavuje úžasné, živé a podmanivé čítanie, plné zaujímavých, niekedy až prekvapivých informácií. Tento inteligentný a pútavo napísaný text je doplnený príkladmi z praxe (niekedy až absurdnými), ktoré tak podopierajú Hookove závery nazbierané počas dlhoročnej praxe. To, ako je táto kniha napísaná, zaručuje, že zaujme široké publikum ľudí, aj takých, čo sa bežne o umenie veľmi nezaujímajú.

Jak vzniká „hodnota“ uměleckého díla

Lukasgregor.cz, 29. července 2015, autor: Lukáš Gregor

Edice TEMA nakladatelství Kniha Zlín patří mezi mé nejoblíbenější. A těší mě, že už několik „kousků“ svou pozornost směřuje k výtvarnému umění. Nejčerstvější z nich, který se mi dostal do rukou, se jmenuje Snídaně u Sothebyho a znovu vrací do hry téma prodeje uměleckých artefaktů.

Tentokrát však se zcela odlišným přístupem, než jakým to činilo knižní duo Dona Thompsona. Zatímco Thompson se v Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) a Supermodelka a krabice Brillo pohyboval ve zcela aktuálních trendech a neštítil se, v pozitivním slova smyslu, určité míry bulvarizace, Philip Hook, ředitel prestižní aukční síně Sotheby’s, ukotvuje své příklady především v obrazech 18. a 19. století a volí serióznější jazyk, potažmo komunikaci se čtenářem.

Jestliže jsem u Thompsonových knih spíše kroutil nevěřícně hlavou (co se a za kolik dá dnes prodat), u Hooka jsem si některé informace potvrzoval, jiné objevoval, ne však s nějakou dechberoucí fascinací, v žádném případě však ne bez upřímného zájmu. Hookova kniha má totiž smysluplně promyšlený záměr a od něj odvislou strukturu. Nemusíte být, stejně jako já, potenciální kupci uměleckých artefaktů, abyste po Snídani u Sothebyho sáhli a uchovali si ji pro opakovaná pročítání na viditelné místo ve své knihovně. Svým způsobem totiž onen svět aukcí a prodejů nestaví autor na exponované místo, pouze se k němu odvolává a v závěru knihy směřuje. Většina textu poslouží velmi dobře i k pochopení toho, kde se rodí zájem o ten který obraz či malíře. Zájem ne nutně zištný či komerční, třeba jen a pouze toho druhu, s jakým i my sami při procházkách galeriemi či listováním historií výtvarného umění se u některých obrazů zastavíme na delší čas.

Zkoumání Philipa Hooka se ubírá skrze několik vystopovaných faktorů, jež onen zájem posilují. Kupříkladu jde o výběr lokací, zakořenění do určité skupiny, ideálně -ismu, nebo rozhodnutí žít poněkud neuspořádaně, bohémsky, ideálně mít nějakou živou múzu, pikantní vztah. To vše, ale i další prvky vstupují do hry a hodnotu o malíře a jeho konkrétní počin zvyšují. Můžeme vést diskuzi, co konkrétně lze pod tou hodnotou cítit. Pojem je to ošemetný a Philip Book nikterak nekomplikuje jeho definici, neboť si jej určí vlastním cílem (a pod vlivem svého povolání): hodnotou zde rozumí právě zájem o dílo a možnost jej co nejlépe prodat dál. V mnoha případech, jak jsem už uvedl v předchozím odstavci, se však lze od takového přístupu oprostit.

V rámci jednotlivých, nedlouhých kapitol, si vypomáhá autor vždy několika málo konkrétními příklady – někdy dokonce věnuje kapitolu jedinému umělci/dílu. Podotýká, kde vzniká potenciál pro úspěch, kde naopak přicházejí na řadu možné svízele (a zklamání). Tak třeba modrý Miró je lepší než ten hnědý, což postupně Hook rozvádí na příkladech, kdy lidé zkrátka raději jasnější a výraznější barvy. Obdobně se to má u aktů, kde vítězí krásná těla, ať už ženská či mužská, u portrétů ženy, u interiérů větší prostory, přijímací salóny… Mohl bych dál a dál pokračovat, dostat se až ke známé skutečnosti, že lukrativnosti napomáhá sebevražda autora, nebo přinejmenším jeho tragický (brzký) skon.

Zajímavé je, že současně lidi láká, znají-li nejrůznější provokativní historky ze života umělce (ideální je mít přímo deníkové zápisky), současně ale neradi, když je autor přílišný solitér a vybočuje. Měl by být jasně definovatelný jeho styl – čili začlenění do konkrétního -ismu či nějaké skupiny funguje jako určitá značka. Malíře dáte snadněji do kontextu, prodáte jej s celým balíkem znalostí.

Jestliže jsem zkraje uvedl, že Thompson si vypomáhal určitou mírou bulvarizace, všemožných historek, Book o nich občas píše, ale vesměs se drží zkrátka a jeho kniha tak, byť obsahuje i trochu britského humoru, působí i coby dílek do uměnovědné vzdělávací skládanky, kterou si třeba – jako já – budujete v knihovně. V knize jsou i reprodukce, bohužel jich mnoho není, jsou černobílé (pro představu stačí, ale pokud je řeč o barevných kompozicích, taková zobrazení poté drhnou). Základ však spočívá v textu, obrazy není problém si dohledat na internetu či v knihách.

Proč existuje málo starých obrazů o golfu, vysvětlí skvělá kniha

E15, 14/15

Přečtěte si recenzi zde.

Dneska koupím umění, zítra fotbalový klub

Neoluxor.cz, 23. června 2015, autorka: Anežka Adamíková

Na trhu s uměním se točí velké peníze. Obrazy se stávají prodejním artiklem a kupci si je pro své potěšení, status a důkaz své významnosti kupují stejně jako fotbalové kluby. Snídaně u Sothebyho vám řekne proč.

Trh s uměním má své zákonitosti a Phillip Hook (díky své mnohaleté zkušenosti z pozice ředitele renomovaných aukčních domů Sotheby’s a Christie’s) umí tento specifický svět trefně popsat. Své vyprávění prošpikovává patřičnou dávkou ironie, humoru i nadhledu. Působí to velice svěže, realisticky a absurdně současně, ostatně i on sám byl celý život součástí tohoto divadla s uměním.

Snídaně u Sothebyho je odborná knížka o tom, jak funguje prodej umění. Díky jazykovému stylu autora však není odsouzena k tomu zdobit knihovničky úzkého kruhu odborníků. I laici si vychutnají zábavné historky z praxe, krátké kapitoly a stručné popisy, díky kterým se tento průvodce světem umění čte lehce a vykouzlí vám nejeden úsměv na tváři.

Tematicky je publikace rozdělena podle aukčních kategorií, což přispívá k logice řazení informací – neznalého čtenáře seznamuje s prvky trhu s uměním, odborník jede podle zajetých pravidel. Stejně tak prochází autor krok po kroku aspekty působivosti obrazu – např. barva, autentičnost ale i rámování nebo restaurování. Vzhledem k tomu, že byl Phillip Hook ředitelem obou nejvýznamnějších aukčních síní světa, v poslední třetině knihy se poměrně štědře věnuje i historii a příběhům obou institucí.

Žádné umělecké dílo jsem si zatím nekoupila a za celý svůj život patrně ani nekoupím – nepovažuji se tedy za odborníka, ale zároveň nejsem v oblasti výtvarného umění ani úplným laikem. A asi právě díky nedosažitelnosti tohoto světa, tajemství i posměchu mě kniha zaujala. Čtenářům jako já bych doporučila se prvně seznámit s druhou polovinou – prolustrovat slovníček, zjistit něco o Sotheby’s a Christies’ nebo o charakteru sběratelů a obchodníků s uměním (kdo jsou a proč jsou ochotni investovat statisíce dolarů do umění). Teprve pak bych přistoupila k jednotlivým částem, které se týkají konkrétních kategorií, témat a umělců.

Škoda jen, že je v knize jen malé množství doprovodného obrazového materiálu, těch pár fotografií, které se přece jenom vešly, jsou navíc jen v černobílém provedení. Vždyť jde o knihu o umění, kde na každé straně padají jména umělců a jejich děl jako kulky na bitevním poli!

V každém případě je však Snídaně u Sothebyho velmi poutavým čtením ve stylu “behind the scenes”, což je – řekněme si to narovinu – dnes opravdu trendy. Na druhou stranu si nemohu odepřít pocit, že je publikace dobře provedeným marketingovým tahem s cílem zpopularizovat trh s uměním (nebo jde o vedlejší produkt jednoho životního příběhu?). Ať je to tak či onak, Phillip Hook je skvělým vypravěčem, který vás svým suchým smyslem pro humor pobaví.

Po přečtení knihy se sice profesionály nestanete, ale získáte dostatečný přehled a vhled do této specifické business sféry. Jistá dávka komerčnosti k umění prostě patří. Aukce je ideální prostředek prodeje umění, komodity, jejíž hodnota neplyne přímo z její podstaty, ani ji nelze objektivně změřit, zato ji lze nesmírně nafouknout za pomoci fantazie, ctižádosti a lidské řevnivosti. Každá kapitola vás udiví nějakým svým zjištěním. Ať už budete číst o umělcích, kteří měli to štěstí a zemřeli mladí nebo těch, kteří takové štěstí neměli a být tomu naopak, jejich díla mají dnes několikanásobně vyšší hodnotu.

U jednoho Mattisova interiéru s dámou Hook například konstatuje fakt, že přestože má obraz perfektní předpoklady pro vysokou cenu (jako je barevné pozadí, světlo, ladná ženská postava), zobrazená dáma se neusmívá. “Stačilo by ústa srovnat do neutrální přímky a hodnota obrazu by se zdvojnásobila, či možná dokonce ztrojnásobila. Úsměv by ji zečtyřnásobil. Pokušení přimět restaurátora, aby se dopustil drobné opravy a jediným tahem štětce obraz vylepšil, bylo téměř neodolatelné. Někdy se zdá až nepochopitelné, že si umělci podobné věci neuvědomovali nebo je zanedbávali. Co se asi Matisseovi honilo hlavou? Copak neměl kouska slitování s budoucími generacemi obchodníků a licitátorů a s jejich srdnatým úsilím najít pro jeho dílo kupce?” Právě v takovém lehce sebeironickém duchu se trefuje do vlastních řad po celou dobu. Podobně je to s výše zmiňovanou předčasnou smrtí umělců: “Z pohledu současného trhu s uměním dojdeme k nemilosrdnému závěru: většina těchto umělců (pozn. red. tvořících před 1. sv. válkou) by po sobě zanechala hlubší a vyrovnanější otisk v dějinách uměních, kdyby ve válce zemřela, než ji přežila.” Obecně vzato, čím dřív umělec umírá, tím lépe. Body plus (desítky stovky tisíc) pak přičítají například i psychické nemoci, krásné ženy, srdceryvné životní příběhy apod.

Absurdní? Vítejte ve světe businessu s uměním, kde kupec touží po potvrzení svého postavení a významu a kde hlavní roli hrají peníze.

Hodnocení: 91 %

Kdyby tak Miró používal více modré, prodával by se dnes na aukcích mnohem dráž

Blog.nofreeusernames.cz, 7. června 2015

Snídaně u Sothebyho je další z publikací o umění, které v rámci edice TEMA představuje nakladatelství Kniha Zlín. Nemusíte mít ale strach, že by tato kniha drnkala na stejnou strunu jako Žralok a Supermodelka od Dona Thompsona (i když k tomu anotace trochu svádí). Philip Hook je mnohem méně bulvární a navíc se zaměřuje na prodej umění z konce 19. a začátku 20. století. Impresionismus, kubismus, abstrakce, surrealismus…

Philip Hook je ředitel a odborník na oceňování obrazů aukční síně Sotheby’s. Ve světě výtvarného umění působí už třicet pět let, v minulosti byl ředitelem aukční síně Christie’s a mezinárodním obchodníkem s uměním. Od roku 1978 do roku 2003 se pravidelně objevoval v pořadu BBC Antiques Roadshow jako jeden ze znalců posuzujících starožitnosti. Zkušenosti má tedy autor opravdu bohaté a rád se o ně ve své knize dělí. Kdybych náhodou zakopla o nějaké umělecké dílo, pravděpodobně bych se dle jeho instrukcí byla schopna rozhodnout, jestli a za kolik ho asi prodám. Také historek ze zákulisí má Philip Hook v rukávu požehnaně, i když nejsou tak kontroverzní jako drby ze světa současného konceptuálního umění. Žádné vycpané veverky, zvířata naložená ve formaldehydu a vajgly srovnané na poličkách, tady vedou krajinky, akty a portréty.

Snídaně u Sothebyho se zabývá podrobnostmi zvrhlého, ale zároveň fascinujícího vztahu mezi uměním a penězi. Je rozdělena do pěti částí, z nichž každá zkoumá jiný faktor, který rozhoduje o tom, jakou částku za to které dílo kupující zaplatí. Kniha překypuje absurdními i inteligentními postřehy a především je absolutně brutálně britská (suchý humor, nosy trochu nahoru, vyleštěné polobotky a chytré řeči o umění). Během čtení jsem si poznamenala několik věcí, které údajně zvyšují cenu díla na současném trhu. Jestli budete mít někdo cestu do minulosti, předejte, prosím, seznam mému oblíbenému umělci Degasovi, aby se poučil a současné sběratele ožebračil ještě o pár milionů.

1. Buď bohémem

Bohémství umělců je důležitou částí mýtu o umění. Umění je něco magického, transcendentního, něco, za co se vyplatí vydávat velké peníze právě proto, že je jeho hodnota nevyčíslitelná a neocenitelná. Umělci coby tvůrci této nesmírně žádoucí duchovní komodity se musí oblékat a chovat jinak, aby se odlišili od obyčejných lidí. Jejich bohémství je znakem pomazaného stavu, připomínkou, že umění je čímsi mimořádným – a čímsi cenným i z finančního hlediska.

2. Piš si deník

Neříkám, že Delacroix je obecně vzato dražším umělcem, protože si psal deník. Ale domnívám se, že hodnota konkrétního Delacroixova obrazu by vzrostla, kdyby v deníku odhalil podrobnosti jeho vzniku.

3. Nevybočuj

Chtějí-li umělci, aby jim veřejnost porozuměla, potřebují se zaškatulkovat. Zařazení umělce do konkrétního -ismu je dalším aspektem procesu budování značky. Typické dílo toho kterého umělce dodává kupcům jistotu a podobně vyhledávaná jsou také díla, která se prodávají jako typická pro určitý -ismus.

4. Přemýšlej o tom, kde maluješ

Montmartre, Chelsea, Soho, Pont-Aven, Newlyn, Murnau, Skagen, Collioure: všechna tato místa se zapsala do mytologie výtvarného umění. Obrazy namalované v těchto lokacích posilují značku a získávají na trhu s uměním přidanou hodnotu.

5. Najdi si múzu

Není pochyb o tom, že stal-li se vztah umělce k múze v dějinách umění legendou, potom je o jeho díla znázorňující příslušnou múzu mimořádný zájem, což se odráží na jejich ceně. A pokud múzu potká předčasná a/nebo násilná smrt – jak tomu často bývalo –, je to ještě lepší.

6. Spáchej sebevraždu, nebo umři ve válce

Sebevražda nebo předčasná smrt má pozitivní vliv na hodnotu umělcových obrazů. Takový skon má v sobě romantickou tragiku a zároveň limituje počet děl dostupných na trhu – a neumožňuje pozdější přísun patrně slabších děl, která by umělec vytvořil, kdyby se dočkal požehnaného stáří.

7. Trocha šílenství neuškodí

Jestliže umělec tvoří a současně zápasí s vlastní šíleností, posiluje tím svou značku. Autoři katalogů aukčních domů jsou velmi citliví na všechny informace, které by mohly poškodit prodejnost popisovaného díla. Z toho důvodu nevítají zmínky o nemocech těla – jestliže se ukáže, že umělec maloval nějaké dílo v příliš vysokém věku, nebo když byl nemocný, trh je bude považovat za méně kvalitní, než kdyby ho umělec vytvořil v plném zdraví. Zajímavé je, že duševní choroby podobné pochybnosti obvykle nevyvolávají. Je-li obraz vytvořen umělcem prožívajícím duševní, nikoli fyzická muka, vyvolá to pozitivní reakci: zatmění mozku géniům zřejmě pomáhá tvořit.

8. Nech se zavřít do vězení

Bylo by přehnané tvrdit, že je dnes o umělce větší zájem jen proto, že strávili nějaký čas ve vězení. Ale pobyt za mřížemi obohatil jejich status malíře o auru troufalosti a hrdinskosti tváří v tvář perzekuci.

9. Buď muž

Před rokem či dvěma proběhlo sčítání 2300 umělců, jejichž díla byla v dané chvíli vystavena v londýnské Národní galerii. Při této příležitosti se zjistilo, kolik z nich jsou ženy. Čtyři. Ženy malovaly, ale nikoho to nezajímá.

10. Modrá je dobrá

Při posuzování abstraktního umění se vzhledem k jeho minimalistické povaze zaměřujeme na naprosto základní estetické otázky. Například na barvu: modrý Miró má větší cenu než hnědý. Moderní západní umění se prodává, pokud je namalováno v jasných barvách, nejdůležitější je červená a modrá.

11. Maluj pěkné nahotinky

Jestliže budou modely pohledné, půjdou akty na odbyt vždycky, a to nejen ženské, ale i mužské, i když ve druhém případě se jedná o specializovanější segment trhu.

12. Bacha na počasí

Důležitým faktorem v prodejnosti krajinomaleb je počasí. Slunečná obloha je předvídatelně žádanější než deštivá nebo bouřková oblaka. A lidé nemají rádi ani povodně. Déšť představuje komerční riziko, jsou tu ovšem polehčující okolnosti. Jednou z nich je deštník.

13. Nemaluj porno

Klíčem k úspěšnému prodeji erotického umění je zdůraznit složku uměleckou a potlačit složku sexuální. Neříkejte klientovi: „Podívejte se, jak má neuvěřitelně provokativně vykasanou sukni.“ Řekněte: „Tohle je výtečný příklad nekompromisního realismu.“ Nebo: „Výtečně ironický pohled na naši konzumní společnost.“

14. Vyhni se náboženství

Dnešní poptávka po obrazech starých mistrů znázorňujících biblická témata je velmi slabá, protože tato díla obvykle souvisejí se smrtí. Krucifix kupujícímu náladu nezvedne. Většina výjevů spojených s mučednictvím lidi odrazuje. Výjimkou je – v rámci specializovaného tržního segmentu – svatý Šebestián, jehož smrt (jeho nahé tělo se stalo terčem lukostřelců) má jistou homoerotickou přitažlivost.

15. Interiéry frčí

Obrazy zachycující interiéry jsou módní a vyhledávané. Jedná se totiž o téma působící jaksi kompletně a odhodlaně – pocit uzavřeného prostoru se zamlouvá malíři i divákovi. Občas se podaří, že šikovně vymyšlený průhled interiérem a oknem ven dodá dílu na pikantnosti. Nejžádanějšími tématy jsou: velkolepé přijímací salony, koupelny (když je maluje Bonnard), hotelové pokoje v Nice od Matisse, opuštěné dánské pokoje s jedinou židlí, umělecké ateliéry, kolem roku 1820, s otevřenými okny a výhledem na Řím, podkroví taktéž s otevřenými okny, za nimiž jsou vidět pařížské střechy. Interiéry kostelů tak oblíbené nejsou.

16. Maluj známé krajinky s kriketem, klidným mořem a kolejemi

Jestliže lidé rozpoznají krajinu ztvárněnou na obraze, má to velký vliv na to, kolik jsou za něj ochotní zaplatit. Anonymní vrchovina z devatenáctého století má menší hodnotu než podobná krajina identifikovaná například jako australské Sydney nebo dobový pohled na Rio de Janeiro. Anglická krajinka z osmnáctého století, kde na pozadí vidíme, dejme tomu, kriketový zápas, má v Británii mnohem větší cenu než tatáž krajinka bez kriketu. Tatáž pravidla jako pro krajinky platí i pro obrazy znázorňující výhledy na moře. Nejžádanější jsou klidné vody. Čím je moře rozbouřenější, tím hůř se dílo prodává. Také pokud je na obraze téma železnice, zlepší to jeho prodejnost. Lidé mají vlaky rádi.

17. Maluješ-li portréty, lepší jsou pěkné ženské v horizontální poloze

Portréty by měly ztvárňovat (v pořadí podle komerčních preferencí): 1. krásnou ženu, 2. někoho slavného, 3. psychologickou hloubku. Realita je taková, že pohledné ženy od sira Joshui Reynoldse se prodávají asi desetkrát lépe než pochmurní starci od téhož umělce. Přitom nezáleží na tom, jak dobře je pochmurný stařec namalován. Dalším faktorem je formát portrétu; všiml jsem si, že ženy zobrazené v horizontální poloze se často prodávají za vyšší částky než ženy ve vertikální poloze. Podmínkou je, že musí být mladé a krásné. Jestliže jsou po smrti, nehraje jejich poloha roli.

18. Vybírej si pečlivě zvířata

V otázce koňských obrazů platí jasná hodnotová hierarchie, která přetrvává dodnes: nejžádanější jsou dostihoví koně, potom koně honební a teprve po nich následují tažní a farmářští koně. Důležitá je i barva: siváci nebývají tak vyhledávaní jako ryzáci a hnědáci. Obzvlášť žádaní jsou arabští hřebci, a to i proto, že se zamlouvají silnému blízkovýchodnímu trhu. Mezi trvale oblíbená témata obrazů patří také jeleni, kanci, lišky, bělokurové, bažanti, sluky, křepelky, kachny a tetřevi do nejmenšího detailu láskyplně vykreslení s péčí hodnou zoologa nebo ornitologa.

19. Hlavně vesele

Usměvavý obličej se prodává lépe než zamračený. Obecně vzato lidé dávají přednost štěstí před smutkem, pokoji před konfliktem a potěšení před bolestí.

20. Když zátiší, tak květiny

Jednotlivé prvky tradičních zátiší lze seřadit podle cenové hierarchie. Květiny jsou v pořádku, ovoce je obvykle žádanější než zelenina a mrtvá zvěřina znamená téměř vždycky problém, zejména pokud jsou přítomné stopy krve. Dalšími žádoucími prvky zátiší jsou hudební nástroje a knihy.

Hodnocení: 80 %

Dotaz k produktu Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback)

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z (paperback)

Dále doporučujeme

Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z

Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z

Jestliže stojíte před uměleckým dílem v muzeu nebo ve výstavní síni, obvykle si pokládáte dvě otázky: 1) Líbí se mi to? A následně 2) Kdo je autorem? Jestliže stojíte před…

Deníky

Deníky

Svazek nabízí čtenáři sebrané deníky amerického výtvarníka Keitha Haringa. Časově deníky pokrývají období od roku 1977 až do podzimu 1989, tedy do doby několika měsíců před…

Sbírání umění: vášeň, investice a mnohem víc

Sbírání umění: vášeň, investice a mnohem víc

Konzultanti v otázkách umění Thea Westreichová Wagnerová a Ethan Wagner s využitím svých rozsáhlých zkušeností, které nasbírali za léta spolupráce se sběrateli a uměleckými…

Zdravím, světe

Zdravím, světe

Design je jedním z nejmocnějších hybatelů našich životů. Když se užívá moudře, přináší člověku potěšení, možnost volby, sílu, důstojnost a mnoho dalšího. Ale když se jeho…