B jako Bauhaus | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Soutěž audioknihy
  • La Loba
  • Sleva knihy

B jako Bauhaus

Cena:
399 Kč  359 Kč
Autor:
Dostupnost:
není skladem
ISBN:
978-80-7473-322-2
Překlad:
Radka Knotková a Lukáš Novák
Datum vydání:
25. 02. 2016
Žánr:
Počet stran / vazba:
503/vázaná
3.71 / 92

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 119 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: B jako Bauhaus

Každý den používáme předměty a pojmy, které nám připadají tak samozřejmé, že o jejich podstatě a vzniku vůbec neuvažujeme. Jezdíme auty, sedíme na židlích, píšeme na klávesnici, několikrát za den zapneme zip, vaříme v kuchyni, sledujeme YouTube, navštěvujeme muzea, nakupujeme v IKEA, používáme pojmy jako autenticita, vkus, nedokonalost, móda nebo design.

Deyan Sudjic, ředitel londýnského Muzea designu, novinář a kritik, ve svých abecedně řazených esejích věnovaných nejen věcem každodenní potřeby, ale i významným designérům a uměleckým hnutím, poutavě odhaluje, jak způsob, jakým jsou věci navrhovány a jak je používáme, ovlivňuje chápání světa kolem nás.

Tato tematicky pestrá, čtivá kniha plná inspirativních myšlenek a osvěžujících osobních vzpomínek pojednává nejen o světě, tak jak je vidět ve zpětném zrcátku ve videohře Grand Theft Auto V, o digitálních ornamentech a o naší lásce k nedokonalostem. Je také o popíjení suchého martini v Loosově Americkém baru ve Vídni a o architektuře ve filmech Alfreda Hitchcocka, o módě a technologii, politice i umění.  Dokládá, že myšlení skrze věci významným způsobem utváří popkulturu a že design je v dobrém i špatném neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života.

Upozornění: Kniha je graficky zpracovaná podle originálního vydání, např. v kapitole Kritický design je nadpis i stránkování vzhůru nohama, jedná se o záměr autora.

Úryvek: B jako Bauhaus

Recenze: B jako Bauhaus

B jako Bauhaus: Design a architektura od A do Z

Kulturissimo.cz, 15. června 2016, autor: Marek Jančík

B jako Bauhaus je publikace, v níž se sice o slavné meziválečné výmarské, a později desavské škole dozvíte řadu zajímavých věcí, ale hned na úvod je třeba sdělit, že zdaleka není jen o Bauhausu. Tím se zaobírá v zásadě jen jedna stejnojmenná kapitola. Kniha je souborem esejů na téma architektury, umění, designu a módy od britského spisovatele a novináře srbsko-chorvatského původu Deyana Sudjice. Autor ji původně zamýšlel napsat coby jakýsi encyklopedický slovník, posléze se ovšem rozhodl pro formu subjektivně laděných úvah řazených dle abecedního pořádku.

Deyan Sudjic se celý život pohybuje v centru dění – v roce 1983 spoluzaložil architektonický časopisBlueprint, později byl mimo jiné editorem periodika Domus se zaměřením na design a architekturu, v roce 2002 působil jako ředitel Benátského bienále, psal tematické kritiky pro The Observer a v současnosti je ředitelem Musea Designu v Londýně. Jde tedy o osobu povolanou a zasvěcenou. Pestrost, rozsah a neotřelost jeho esejů tomu odpovídá.

Rozepře

Svět architektury a designu je mimo jiné světem manifestů, kritik a názorových sporů o to, jak by měl uměle utvářený prostor, v němž žijeme, ideálně vypadat. Autor dokáže popisovaná témata podat v obecnějším rámci, nazřít argumenty protistran a následně věc zhodnotit dle svého subjektivního názoru. Jeho texty tak netrpí černobílým viděním – i přes značné výhrady nalézá určité porozumění pro konzervativní pohled viktoriánského výtvarníka a návrháře Williama Morrise, který údajně po návštěvě Křišťálového paláce na světové výstavě v Londýně roku 1851 zhnusením zvracel. Entuziastické provolávání herolda postmodernismu Charlese Jenckse o smrti modernismu pak usazuje do polemického rámce, v němž hraje individuální vkus oponentů větší roli, než by si ve své snaze o objektivní ukotvení přiznali: uznává nespornou hodnotu děl funkcionalistů a minimalistů, zároveň ovšem traktuje omezenost kréda „forma následuje funkci“ a k výroku Adolfa Loose „Ornament je zločin“ dodává, že prkna položená v jedné řadě, charakteristicky zajíždějící pod omítku a tvořící tak elegantní řešení interiérových přechodů bez rohových lišt, je také svého druhu ornament. V polemickém tónu mezi uznáním a ikonoklasmem se také nese kapitola o Bauhausu. Není apoteózou architektonických polobohů Ludwiga Miese van der Rohe, Waltera Gropiuse a dalších členů umělecké školy, jejichž celosvětový vliv na vývoj estetiky lze jen stěží přecenit, nýbrž střízlivou historickou analýzou zmiňující i souvislosti, jež řada jiných autorů přehlíží (ať už proto, že jim chybí odstup nebo dostatečný rozhled).

Od Křišťálového paláce ke GTA

Historii designu lze počítat přibližně od doby nástupu průmyslové produkce, která nahradila řemeslný přístup a stvořila designéra – člověka, který vymýšlí tvar, jaký je možné opakovaně získat skrze přesnou strojovou výrobu. Za dějinný mezník je často považována zmiňovaná londýnská světová výstava v roce 1851. S architekturou a módou je tomu pochopitelně jinak, ty byly součástí lidské kultury odjakživa. Sudjic se věnuje určujícím prvkům přechodu: nejprve řemeslná výroba předmětů, jejichž tvar a zdobnost byly více méně podřízeny individuálnímu umu, požadavku jednotlivého zákazníka, účelu i snaze zakrýt výrobní vady. Na konci stojí precizně promýšlené tvarosloví, jež je v souladu s materiálem a funkcí předmětu předem utvořeno ve virtuálním prostoru a následně fyzicky vtiskováno s dokonalostí neměnné formy. Zamýšlí se také nad možnými proměnami, které mohou nastat na základě rozvíjejícího se potenciálu některých současných fenoménů – např. 3D tisk, který umožní prakticky každému vytvořit si u celé řady spotřebních předmětů svůj vlastní tvar a rozmělní tak jedinečnou autoritu „velkého designéra“. Jiný fenomén, jenž nyní prochází bouřlivým vývojem, jsou počítačové hry. Virtuální svět je koneckonců také uměle utvářeným životním prostředím člověka. V eseji pojednávajícím o akční adventuře GTA (Grand Theft Auto) autor nahlíží široké pole možností vizuálního pojetí, emocionálních a intelektuálních prožitků a dodává, že i skrze počítačovou hru lze nahlédnout architekturu jinak a otevřít ji novým způsobům vnímání.

Umělci

Zajímavou úvahu přináší promýšlení vazeb mezi designem, architekturou, módou a uměním. Důležitou funkcí se zdá být propagace výrobku a firemní značky, spolu s podřízeností účelu výrobku či stavby. Mezi světem umělců a světem architektů a návrhářů lze vidět pomyslnou propast. Jak autor v kapitole Umělecký design vtipně poznamenává, většina designérů chce být pokládána za umělce, avšak umělci povětšinou nechtějí být považováni za designéry. Tato disproporce je zajímavě přetvářena obtížně zařaditelnými a provokativními výtvory lidí, jako je mezi oběma břehy rozkročený izraelsko-britský tvůrce Ron Arad. Deyan Sudjic rozvíjí argumentaci, že design není uměním, jakkoli může být umělecký či pro vytváření i vnímání umění inspirativní. Na druhou stranu ovšem také podotýká, že víra v čistotu, nekompromisnost a nepodřízenost uměleckých děl má spíše charakter náboženské víry – zpochybňovat nezávislost umění v tomto směru je pro některé jako popírat pravdu Božského zjevení.

Kalašnikov

Celek jednotlivých úvah představuje navzdory záměrné svévolnosti tematického výběru poměrně plastický náhled na svět stylistických tvarů, křivek a barevných odstínů. Autor dává u každého probíraného tématu najevo svůj osobní vztah k němu – eseje tak mají nezřídka vzpomínkový ráz s jemným nádechem nostalgie, avšak nikoli sentimentality – té brání Sudjicova ironie i myšlenková břitkost. Ne všechny Sudjicovy příspěvky mají stejnou úroveň – některé jsou překvapivě příliš stručné či se zajímavých námětů dotýkají jen letmo a spíše sklouznou po povrchu. Kupříkladu kapitola V jako Válka je krátkým nástinem historie zbraně AK-47, v jehož rámci autor načne úvahu nad vztahem mezi smrtícími zbraněmi a designem. Zbraně představují nepřeberný soubor zajímavých tvarových řešení a kreativního přístupu, do muzejních sbírek či designérských výstav se přitom zpravidla nedostávají (až na výjimky, jako je zmiňovaný Kalašnikov, který je vystaven v Londýnském Muzeu designu). Hlubší zamyšlení nad paradoxním spojením smrtících účinků zbraní a proklamovanému humanistickému poslání designu se však nekoná.

Slova a věci

Probíraných témat je přehršel – ať již těch obecnějších (autenticita, sběratelství, vkus, ornament, funkce, manifest, muzeum, logo, národní identita, nedokonalost, postmoderna) či naopak konkrétních (Bauhaus, Blueprint, Habitat, Expo, Jumbo Jet, Jim Nature, Xerox, YouTube). Značné množství kapitol je věnováno tvorbě nebo ideovému směřování celé řady významných tvůrců (William Morris, Pierre Chareau, David Chipperfield, Philippe Starck, Jan Kaplický, Léon Krier, Le Corbusier, Rem Koolhas, Ron Arad, Ettore Sottssass ml., Jørn Utzon, Dieter Rams). Nechybí však ani pojednání o ikonických předmětech, jako je auto, zip, psací stroj, fotoaparát, kuchyňská linka, a samozřejmě židle. Kniha samotná je vyvedena v graficky výrazné podobě, která jistě probíraným dílům nedělá ostudu. Za zmínku stojí také typografické zpracování, jež variuje dle jednotlivých kapitol – z důvodu čitelnosti se ovšem mění pouze názvy kapitol a paginace. Vzhledem k hojnosti popisovaných předmětů a staveb je škoda, že text nedoprovází žádná obrazová příloha. Publikace B jako Bauhaus na českém knižním trhu představuje v rámci pozvolna narůstající množiny literatury věnované umění, architektuře a designu bezpochyby důležitý příspěvek zaměřený na širší čtenářskou obec.

RECENZE: B jako Bauhaus vám otevře kouzelný svět designu

Kukatko.cz, 28. března 2016, autorka: Leona Šťávová

Z knihy ředitele londýnského Muzea designu Deyana Sudjica vám bude přecházet zrak. Z číslování stránek doslova. Graficky zaujme určitě každého, obsahově už je spíše pro náročnější čtenáře. Laikovi, neznalému uměleckého světa se při čtení místy trošku orosí čelo.

Obsah knihy B jako Bauhaus je jako právě otevřená bonboniéra. Kroužíte prstem nad jednotlivými položkami a nemůžete se rozhodnout čím začít. Abych získala potřebnou půdu pod nohama, rozhodla jsem se zprvu přečíst kapitoly, které měly v názvu běžná podstatná jména.

Každá kapitola je uvedena černobílou stránkou, na které je ztvárněno dané písmeno a slovo, o kterém bude řeč. Tyto stránky knihu povyšují na umělecké dílo. Nutno podotknouti, že grafické zpracování je původní. K některým písmenům je esejí více, některá písmena jsou úplně vynechaná.

Autor se narodil v roce 1952 a celý život zasvětil architektuře a designu. Vzhledem ke svým zkušenostem je jasné, že má čtenáři co sdělit. V této knize ovšem nejde jen o erudovanost. Velmi zajímavý je autorův pohled a komentář k věcem zdánlivě obyčejným – kuchyně či židle. Poměrně zajímavou myšlenkou je, že design zasahuje do mnoha oblastí našich životů. Vše co existuje musí mít nějaký vypadat. A ke všemu se váže nějaká historie.

Pokud vám neklesnou kolena pod náloží jmen a názvů v celkově čtivém a obsažném textu, odměnou vám bude i poodhalení autorova osobního života, jeho vzpomínek a pocitů.

„Neopomenutelnou součástí života na univerzitě bylo ošacení z druhé ruky. Já osobně jsem vlastnil švédský armádní kabát z ovčí kůže, který jsem byl po vyčerpání stipendia nucen prodat, a něco, co můj v módě daleko zběhlejší spolužák nazval „sáčkem veslařského klubu“.

B jako Bauhaus je pokladnicí příběhů. Mimo to vám určitě doplní znalosti z oboru, poskytne náměty k přemýšlení, témata k diskuzím a ukáže, že i na zdánlivě běžné věci lze nazírat z různých úhlů.

„Pokud jde o kancelářskou sponku, ta s žádným konkrétním jménem spjata není. Je klasickým příkladem anonymního designu. Jde o důmyslné a účelné využití materiálu k zajištění konkrétní funkce. Takové předměty mívají nezřídka velmi spletitou historii; spíše než příběhem o náhlém záblesku inspirace však bývají sledem epizod na téma individuální vynalézavosti. Stroj na výrobu kancelářských sponek byl patentován v roce 1889 v USA. Sponka samotná, která žádným patentem chráněná není, existovala dávno před tím.“

Některé části textu jsou lehkým vyprávěním, brouzdáním ve vzpomínkách opepřených spoustou zajímavostí. Jindy, pokud nejste odborník, musíte věty číst několikrát a vyhledávat pojmy, aby vám vůbec dávaly smysl. Ale každý si v knize najde to své. Stejně jako v té bonboniéře.

Téměř čtyřicet kratších kapitolek rozhodně pohladí po duši všechny, kdo mají rádi design. A ti ostatní se minimálně dozví, že Bauhas není jenom obchoďák.

Bauhauss všude kam se podíváš

Fremy.cz, 18. března 2016, autor: Jakub Vaněk

Název Bauhauss se kolem mě objevoval v posledních měsících častěji než dřív. Potom je jasné, že jsem po knížce B jako Bauhaus bsáhl. V září jsem bydlel v hotelu poblíž muzea Bauhauss-Archiv v Berlíně. Hned 2 měsíce na to studenti Stunome postovali fotky z výstavy. Příště musím taky dovnitř. Termín Bauhauss se objevoval také kolem výstavního prostoru DOX v Praze, jenž jsem letos konečně objevil i já sám. Navštívil ho autor knihy ředitel londýnského Design Musea, kritik a držitel řádu britského impéria Deyan Sudjic. S neskrývavým zájmem o umění, design a vše pěkné kolem nás, jsem se na jeho přeloženou sbírku témat řazených podle písmen abecedy těšil. Snadné se orientovat a číst po kapitolách jednotlivě věnovaných třeba filmu, Kaplickému, Youtube nebo G jako Grand Theft Auto.

Během jízdy metrem zvládnete přečíst po částech Sudjicův pohled a souhrn na moderní svět. Z odezvy, kterou mám, bude sbírka lidem pohybujícím se v umění den co den připadat jako dětská encyklopedie. Představil široké veřejnosti povrchní nástin oblastí, kterým věnoval svou část života. Zorientování se v oboru. Jako kdybych dostal nutkání zajít do muzea. Když mě čtení inspiruje, baví mě to. Ačkoliv nebudu působit alternativně ani nóbl (pozn. blogera popíjí při psaní aeropress), styl tzv. encyklopedie mi vyhovovuje.

Následně jsem zatoužil si obraz na ředitele Muzea designu v Londýně udělal sám. Muzeum sídlí poblíž Tower Bridge, přesto jsem ho během mých procházek Londýnem minul. Deyan Sudjic vede tento prostor od roku 2006. Vystudoval architekturu v Edinburghu, roku 1983 založil časopis Blueprint a mezi lety 2000 a 2004 byl šéfredaktorem milánského měsíčníku Domus zaměřeného na architekturu a design. Pracoval jako kurátor v Glasgow, Istanbulu a Kodani, psal kritické články o architektuře a designu do deníků The Observer a The Sunday Times a byl děkanem Fakulty umění, designu a architektury při Kingstonské univerzitě. B jako Bauhaus rozhodně nebyla jeho první kniha, ale s jeho předchozími nemám žádnou zkušenost. Přál bych si, aby vám Bauhaus načrtl jak umění může být rozmanité. A navedl o něčem přemýšlet.

K jako Kniha (třeba o designu)

Lukasgregor.cz, 6. března 2016

Publicista a kritik Deyan Sudjic, v současnosti také ředitel londýnského Muzea designu, rozšířil kolekci nakladatelství Knihy ZLÍN. Ve své knize B jako Bauhaus na pěti stovkách stran předkládá hned několik úvah na rozličná témata ze světa (nejen) designu.

Kniha ZLÍN kdysi probudila k životu edici TEMA, která sdružovala vskutku inspirativní kousky se záběrem od umění až po fyziku. Nakladatelství si „uklidilo“ ve všech svých edicích a rozdělilo je do kategorií, kterého každého hned navedou. B jako Bauhaus se tak ocitlo mezi „Knihami o umění“.

U zlínského nakladatele v daném segmentu převažuje především zájem o problematiku umění a trhu, relativizaci samotného pojmu a úvahy nad tím, kde vlastně hodnota uměleckého díla vzniká a jak se časem proměňuje. Daná edice však naštěstí počítá i se čtenáři, které kontext aukcí a výstavních síní tolik nevzrušuje, zde bych zmínil vynikající Umění jako terapie nebo Architekturu štěstí.

B jako Bauhaus v mnohém připomíná koncept ve Zlíně také vydané Snídani u Sothebyho. Svět umění od A do Z. Nelze se vyvarovat srovnání, z něj – dle mého – Sudjic vychází vítězně, ale to především pro o něco hloubavější způsob psaní. Jinak zde máme znovu texty seřazené podle abecedy a opět si zde občas kladu otázku, zda si daný termín svůj text v knize zasloužil, nebo zkrátka existuje, protože začíná na písmeno v abecedě, které autor ještě neměl využité.

Na stranu druhou si dokáži představit, že právě pro širší čtenářskou obec taková struktura působí svěže a přehledně. Ostatně i jazyk samotný počítá zejména s těmi, kteří se s „problematikou“ seznamují, rozšiřují si přehled a nespoléhají na to, že by je autor hodlal vnořit do podhoubí konkrétního „jevu“.

Možná právě v tom ale spočívá slabina Sudjicovy práce. Někdy je natolik obecný nebo rozkročený, že jeden pojem nám narůstá do objemu, v němž snad ani není možné chůzi se ctí a odborností ustát. Kupříkladu F jako Film. Sympatické téma architektury ve filmu skáče z dekády na dekádu, aby občas zakotvilo někde (v kontextu kapitoly ne zcela pochopitelně) u jednoho konkrétního filmu či filmaře.

Bylo by však nespravedlivé odsoudit knihu k nečtení. Jako vstupenka k poznání designu, architektury a některých dalších „odlesků“ umění poslouží, má poměrně atraktivní formu, byť obrázkový materiál by jí rozhodně neuškodil. Nepředpokládá, že čtenář je učenec, ale nemluví s ním jako se školáčkem. A vlastně si do značné míry kryje záda svou koncepcí coby sbírky esejů, takže s metodologií zachází volně a opírá se zejména o autorovy komentáře a vědění.

Od agamy po žraloka v designu a architektuře

Neoluxor.cz, 1. března 2016, autorka: Hana Kubíková

Studujete umělecko-průmyslovou školu nebo architekturu? Anebo vás prostě jen baví design a rádi byste si ujasnili pár pojmů, na které občas narazíte? Pak je kniha B jako Bauhaus pro vás přímo stvořená!

B jako Bauhaus připomíná svou formou encyklopedie pro malé děti. Právě ty totiž bývají postavené na stejném principu: každé písmeno abecedy v nich zastupuje a vysvětluje jeden pojem. Encyklopedii pro nejmenší ostatně odpovídá i podtitul knihy: Moderní svět od A – Z.  V B jako Bauhaus však nenajdete velké písmo a spoustu obrázků, zdejší hesla jsou vysvětlována formou autorských esejí. Na pěti stovkách stran tak na čtenáře čeká celkem 40 témat z architektury, módy, užitého umění, grafiky, počítačových her či předmětů denní potřeby. Od autenticity až po židli. Myslíte si, že třeba o zipu, klávesnici počítače nebo nábytku z IKEA víte všechno? Novinář a autor knihy Deyan Sudjic, jinak též šéf londýnského Muzea designu, vás určitě vyvede z omylu. Tušíte třeba, proč máme klávesnici s rozložením QWERTY a nikoliv ABCDE? A proč vypadají nejmodernější digitální fotoaparáty podobně jako desítky let staré analogy na kinofilm? Možná budete překvapeni, že i taková drobnost jako je grafický font může pomoci vyhrát prezidentské volby. Design je prostě každodenní součástí našeho života, a to i přesto, že si to ne vždy uvědomujeme. K mému potěšení  je značný prostor v knize věnován architektuře, nejen slavným jménům jako byli např. Le Corbusier, Kaplický, Mies van den Rohe, ale třeba i roli architektury ve filmech Alfreda Hitchcocka nebo historii světových výstav EXPO.

Eseje zahrnují autorovy osobní zážitky a vzpomínky, postřehy jsou celkem zajímavé a  historky zhusta i vtipné. Musím ale přiznat, že pro mě jako pro laika v oboru, to nebylo úplně lehké čtení. Jmen a pojmů, která jsem v životě neslyšela, tu bylo opravdu hodně, některé souvislosti mi zcela unikaly, a tak se mi nakonec nejvíc osvědčilo číst knihu vedle notebooku s otevřenou stránkou Googlu. Mohla jsem si tak souběžně se čtením prohlédnout obrázek karosérie automobilu Lotus Elan, nahlédnout do interiéru domu Maison de Verre nebo si najít keramiku od Helly Jongeriusové. Tohle „multimediální čtení“ bylo velmi obohacující, ale čtenářský zážitek to trochu komplikovalo. Každopádně poučenější laikové, či profesionálové z oborů jako je užité umění nebo architektura se asi budou mnohem „lépe chytat“. Jednotlivé kapitoly knihy na sebe nenavazují, takže je možné číst knihu na přeskáčku, příp. si ji přiměřeně dávkovat.

B jako Bauhaus je poměrně zdařilá kniha i co se týče vzhledu, který vychází z původního grafického zpracování originálu. Ve vaší knihovně se bude určitě pěkně vyjímat.

Hodnocení: 80 %

Dotaz k produktu B jako Bauhaus

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články B jako Bauhaus

Dále doporučujeme

Umění jako terapie

Umění jako terapie

Často slýcháme, že umění je velmi důležité. Jen zřídka se ale dozvíme, proč vlastně. Alain de Botton a John Armstrong jsou přesvědčeni, že umění nám může pomoci řešit ta…

Architektura štěstí

Architektura štěstí

Architektura štěstí je jednou z „knih života“, kterými chce autor obrátit zrak čtenářů na věci všední, věci kolem nás a otevŕít jim oči v jejich vnímámí. Jedním z…

Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Ojedinělý a v češtině unikátní pohled na světový trh se současným uměním. Nesmírně čtivou a zábavnou formou identifikuje ekonomické zákony a marketingové strategie, které vedou…

Deníky

Deníky

Svazek nabízí čtenáři sebrané deníky amerického výtvarníka Keitha Haringa. Časově deníky pokrývají období od roku 1977 až do podzimu 1989, tedy do doby několika měsíců před…