Architektura štěstí | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Soutěž audioknihy
  • La Loba
  • Sleva knihy

Architektura štěstí

Cena:
359 Kč  305 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-64-4
Překlad:
Eva Dejmková
Datum vydání:
27. 10. 2010
Žánr:
Počet stran / vazba:
168/brožovaná
3.83 / 5936
ks
Architektura štěstí - poster
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Architektura štěstí

Architektura štěstí je jednou z „knih života“, kterými chce autor obrátit zrak čtenářů na věci všední, věci kolem nás a otevŕít jim oči v jejich vnímámí. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je prostředí, v němž žijeme – ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují. Přesto bývá zájem o architekturu a design často odbýván jako frivolní až požitkářský. Architektura štěstí začíná od myšlenky, že to kde jsme, může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být – a argumentuje tím, že je úkolem architektury je, aby nám stále a výmluvně připomínala náš vlastní potenciál. I když se mnoho architektů úplně vyhýbá diskuzi krásy, tato kniha se točí kolem velmi široké a naivní otázky „Co je krásná budova?“ Najít odpověď se rovná výpravě do filozofie a psychologie architektury a cílem je změnit náš pohled na naše domovy, ulice i na sebe sama. Ve vydavatelství KNIHA ZLIN vychází také další z „knih života“, Umění cestovat a Útěcha ve filozofii.

Úryvek: Architektura štěstí

Recenze: Architektura štěstí

Alain de Botton a jeho Architektura štěstí

Studentpoint.cz, 1. prosince 2013, autorka: Věra Pospíšilová

Švýcar Alain de Botton je známý šířením zdravého přístupu ke světu a životu, který společnosti předává prostřednictvím „knih života“ od svých třiadvaceti let. Hloubavým čtenářům tak pomáhá znovuobjevit krásu a význam všedních věcí působících na to, jak velký pocit štěstí a neštěstí právě prožíváme. Jednou z nich je právě Architektura štěstí, jež vyšla poprvé v roce 2010 v nakladatelství Kniha Zlín. V dnešní době, kdy už je v České republice k dostání i druhé vydání knihy, je Architektura štěstíobohacena o filmovou verzi s názvem Dokonalý domov (The Perfect Home). Z dalších děl připomenu Bottonovu Útěchu z filozofie, ve které pomocí vybraných zápisků filozofů jako je Friedrich Nietzsche, Michel De Montaigne či Platón rozhání černé nálady, které čas od času poctí svou návštěvou každého.

„Právě ve spojení s bolestí získávají mnohé krásné věci svou hodnotu. Seznámení se smutkem bývá jedním z neobvyklých požadavků chápání architektury. Dáme-li stranou všechny ostatní požadavky, potřebujeme asi být i trochu smutní, aby se nás budovy opravdu dotkly.“

Alain de Botton v knize Architektura štěstí rozkrývá tajemství, jakým způsobem ovlivňuje výstavba a vybavení interiéru náš vývoj, ambice a pocit spokojenosti. Nutno říct, že se mu to daří. S pomocí mnoha černobílých fotografií uvádí opomíjený svět krásy staveb, jejich vizuálního významu a symboliky. S notnou dávkou životní filozofie nutí čtenáře myslet na pozitivisty často opakovaný koncept, který doporučuje se občas zastavit, odlepit oči od chodníku a nechat na sebe působit okolní budovy.

V knize se hojně věnuje sémiologii architektury a designu nábytku. S hravostí sobě vlastní nám Alain, stejně jako ve svých ostatních knihách, dává možnost vyzkoušet si náš pozorovací smysl na libovolném interiéru bytu a hrát tak hru „ukaž mi, jak bydlíš a já ti řeknu, kdo jsi“. Jako učitel ve Škole života (kterou založil v Londýně roku 2008) vysvětluje například účelnou strohost funkcionalismu, původ panelových domů sahající k Le Corbusierovým návrhům na přestavbu přeplněné Paříže, či souměrnost a řád, které ve svém nitru střeží železobetonem obalené korporátní budovy.

Domy umí mluvit - o štěstí

Knihožrout.cz, 5. září 2011, autor: Lukáš Gregor

Radovat se z krásy nemusíme pouze na rozkvetlé louce nebo při pohledu na oblohu plnou hvězd. Stejný pocit blaženosti totiž vyvolá i ulice, dům nebo byt. Alespoň to tvrdí Alain de Botton, zakladatel londýnské univerzity The School of Life.

Dovolím se napasovat do ideální cílové skupiny, pro niž Botton knihu o architektuře psal. Jde o lidi, kteří ke kultuře mají dobrý vztah, dokonce vědí, že Monet a Manet nejsou bratři jako třeba Tip a Tap. Mnoho z nich také rádo vzhlédne na klenbu chrámu, s uznáním pokývne či vzdechne. Když však kráčí ulicemi, zaregistrují spíše neonový nápis, zamazanou ceduli nebo figurínu ve výloze, než aby uznale obdivovali harmonii architektornických prvků dané budovy. Cílové čtenářstvo nemusí nutně trpět absencí estetického cítění, nicméně když dojde na řadu rozhodnutí, jaký rodinný dům povstane na jejich pozemku, pragmaticky hledí u typového projektu na metry čtvereční a kalkulačku.

Jenže Alain de Botton ví, jak na ně. Ukáže jim několik desítek inspirativních fotografií a zaníceně se o nich (a o dalších) rozvypráví. Proč? Protože věří, že architektura má významný podíl na naše(m) štěstí...

Vzdělávání jako rozkoš

Aniž bych chtěl prozradit pointu své recenze, neodpustím si podotknout, že kniha Architektura štěstíbude patřit k té, o níž budu dalším lidem povídat. Ne tedy že bych si zapamatoval všechna zmíněná jména architektů, poslepu nakreslil uvedené půdorysy, ale cítím, že Bottonovi se podařilo ve mně vzbudit hlubší touhu po poznání všeho, co člověk naprojektoval a postavil. Kostely, domy, ale také interiéry. Schází mi teoretické vědomosti, ale s tím jako by autor tiše počítal (nedává to však najevo, gentleman jeden), o to více jsem se zájmem text četl. Botton jej rozčlenil do šesti částí, které ale po myšlenové rovině mezi sebou hodně prostupují. Jestliže první z nich nese pojmenování Význam architektury, neznamená to, že by se autor nedotýkal rozličného vnímání architektury, dobových proměn vkusu a pravidel či možného působení staveb na nás také v následujících částech.

Osobně jsem měl z knihy nesmírně ucelený pocit. Odnáším si z ní, že bychom neměli podceňovat to, jak stavba a interiér vypadá, ale také to, zda je funkční. Ne nadarmo zmiňuje esteticky uhrančinovou Villu Savoye, kde se Le Corbusier nechal unést svými vizemi a názory, že ani ne do týdne její obyvatelé museli z domu pryč kvůli zatékání a neobyvatelnosti. Botton totiž jako architekturu štěstí nevnímá projekty, které musejí být něčím originální, inovativní, nebo naopak vycházet a držet se tradic a přírodních materiálů. Jde o dobrý pocit, který v sobě máme, přičemž nemusí jít nutně jen o domov.

Kniha Alaina de Bottona má několik předností. Můžete ji číst pomalu, postupně, ale také opakovaně. Budete ji číst s chutí – chvílemi jde až o poezii, protože autor očividně práci psal s nadšením. Bude vás bavit se do ní dívat – nejen díky grafickému řešení dané edice TÉMA nakladatelství Kniha Zlín, ale také díky desítkám fotografií, které často dokáží hovořit sami za sebe. Může vás posunout dál – začnete se rozhlížet po dalších knihách o architektuře, bavit se o tom, jak na vás působí design nábytku, nebo zkrátka v kostele při pohledu na klenbu obdivně vzdechnete ještě hlasitěji.

Povinné meditácie pre milovníkov (dobrej) architektúry

Inaque.sk, 15. srpna 2011, autor: Ľubomír Jaško

S architektúrou je to ako s literatúrou či publicistikou. Exhibicionizmus škodí dobrej veci a za nápadným štýlom sa často skrýva prázdnota. „Filozof bežného života“ Alain de Botton v ďalšom diele série o rozličných oblastiach ľudského života musí sám riešiť túto dilemu.

Od architektúry čaká istý druh pokory, ale pritom on sám sa predvádza a voľká si vo svojej pop-filozofii. Pre idealistického čitateľa - čakateľa na stavby, ktoré budú mať okrem úspechu na realitnom trhu aj ducha - je takéto čítanie balzamom na dušu. Botton potvrdzuje všetky jeho túžby po stavbách, ktoré okolo nás nezabijú krásu.

Ničím však neprekvapí, ponúka „biblický“ text a zbierku základných dogiem pre nepriateľov nevkusu a architektonického gýča. Napriek týmto výhradám platí, že akákoľvek podpora kritického uvažovania o dizajne prostredia, v ktorom fyzicky žijeme, je stále a výnimočne prospešná.

Každý dom má poskytovať nielen fyzické, ale aj duševné útočisko. Záujem o architektúru je svätým poslaním každého, kto inak fandí hlavne svetom nehmotným. Škaredé bývanie vyvoláva predtuchu nenaplneného života. Dejiny architektúry dokumentujú najrôznejšie spôsoby, akými sa stavitelia snažili naplniť spoločenskú objednávku. Raz slúžili funkčnosti, inokedy zase účelovej estetike alebo snahe cez stavby potvrdiť spoločenský status objednávateľov.

Budovy hovoria vlastnou rečou. „Môžu hovoriť o demokracii alebo aristokracii, otvorenosti alebo arogancii, prívetivosti či hrozbe, náklonnosti k budúcnosti alebo túžbe po minulosti.“ Nakoniec teda nie je dôležité riešiť, ako chceme bývať, ale predovšetkým aké hodnoty (aj štýlom architektúry) podporíme. Botton píše o architektúre, ktorá bude „sebavedomá a láskavá“ až natoľko, aby si mohla dovoliť byť nudnou v záujme vyšších cieľov.

Výsledky takejto architektúry podporujú poriadok, rovnováhu a stabilitu. Prejavmi architektúry šťastia sú elegancia a ucelenosť. Elegancia svedčí o schopnosti tvorivého ducha prekonať technické alebo prírodné prekážky. Aj budovy hovoria vlastnou rečou. Vždy je to polyfónia, budovy sú viac „zbormi ako sólistami“.

Náš neúspech v hľadaní pravej architektúry je jednou z podôb neúspechu v hľadaní pravdy o sebe. To, prečo si vyberáme zlé stavby, spôsobuje aj našu nepodarenú psychiku a partnerské zlyhania. Pesimizmus našťastie nie je jedinou odpoveďou na architektonické hrôzy. „Nemáme dôvod opustiť vieru vo všadeprítomnú možnosť pretvárať okolnosti k lepšiemu.“ Botton vie byť aj realistom. Peniaze (teda ich nedostatok) často slúžia ako alibi pre ošklivosť stavieb. Často je to však len zakrývanie tej podstatnej chudoby – nedostatku inšpirácie.

Čítanie Bottona nie je len hltaním písmen. Architektúra šťastia je doplnená bohatou zbierkou fotografií, ktoré na konkrétnych stavbách dokumentujú autorove prístupy. Asi aj vďaka tomu bola Architektúra šťastia sfilmovaná do trojhodinového dokumentu. Nejde o jednu z encyklopédií, tu sú texty viac než múdro sa tváriace a skoro reklamné komentáre k projektom architektonických ateliérov. Utešene narastá počet tých, ktorí vo svojich knižniciach držia reprezentatívne monografie Gaudího, Le Corbusiera či výberové prehľady súčasnej architektúry. Začína sa to považovať za dôkaz dobrého vkusu. Katalóg luxusných vín však ešte nikoho nenaučil piť dobré víno. Kniha esejí Alaina Bottona je v tomto zmysle užitočnejšia.

Nie je nutné so zbožnou úctou vzdychať nad nedosiahnuteľnými výtvormi, na ktoré v našom kontexte chýbajú ľudia a peniaze. Kultivovanejšie prostredie - naše ulice a mestá - začínajú kvalitou vnútorného života ľudí. A to je fakt, s ktorým budú musieť časom počítať aj tí najtupší developeri.

Príjemné letné čítanie nielen pre architektov

Kultura.sme.sk, 20. července 2011, autor: Ľubomír Jaško

Pop-­filozofická kniha určená tým, ktorí chcú, aby nové stavby mali aj vlastného ducha.

S architektúrou je to ako s literatúrou či publicistikou. Exhibicionizmus škodí dobrej veci a za nápadným štýlom sa často skrýva prázdnota.

„Filozof bežného života“ Alain de Botton v ďalšom diele série o rozličných oblastiach života musí sám riešiť túto dilemu. Od architektúry čaká istý druh pokory, ale pritom on sám sa trochu predvádza a voľká si vo svojej pop-filozofii. Pre idealistického čitateľa – čakateľa na stavby, ktoré budú mať okrem úspechu na realitnom trhu aj ducha – je však jeho kniha veľmi príjemným čítaním.

Azyl pre telo aj pre dušu

Botton potvrdzuje všetky túžby po stavbách, ktoré okolo nás nezabijú krásu. Ničím však neprekvapí, ponúka „biblický“ text a zbierku základných dogiem pre nepriateľov nevkusu a architektonického gýča. Napriek týmto výhradám platí, že podpora akéhokoľvek kritického uvažovania o dizajne prostredia, v ktorom žijeme, je stále prospešná.

Každý dom má poskytovať nielen fyzické, ale aj duševné útočisko. Škaredé bývanie vyvoláva predtuchu nenaplneného života. Dejiny architektúry dokumentujú najrôznejšie spôsoby, akými sa stavitelia snažili naplniť spoločenskú objednávku. Raz slúžili funkčnosti, inokedy zase účelovej estetike alebo snahe potvrdiť spoločenský status objednávateľov.

Budovy hovoria vlastnou rečou. „Môžu hovoriť o demokracii alebo aristokracii, otvorenosti alebo arogancii, prívetivosti či hrozbe, náklonnosti k budúcnosti alebo túžbe po minulosti,“ tvrdí de Botton. Nakoniec podľa neho nie je až také dôležité riešiť, ako chceme bývať, ale najmä, aké hodnoty (aj štýlom architektúry) podporíme.

Nejde len o písmená

Autor píše o architektúre, ktorá bude „sebavedomá a láskavá“ až natoľko, aby si mohla dovoliť byť nudnou v záujme vyšších cieľov. Výsledky takejto architektúry podporujú poriadok, rovnováhu a stabilitu. Náš neúspech v hľadaní pravej architektúry je jednou z podôb neúspechu v hľadaní pravdy o sebe. To, že si vyberáme zlé stavby, ovplyvňuje aj našu psychiku a partnerské zlyhania.

Čítanie knihy nie je len hltaním písmen. Architektúra šťastia je doplnená bohatou zbierkou fotografií, ktoré na konkrétnych stavbách dokumentujú autorove prístupy. Asi aj vďaka tomu bola sfilmovaná do trojhodinového dokumentu. Nejde o jednu z encyklopédií, tu sú texty niečo viac než len múdro sa tváriace a skoro reklamné komentáre k projektom architektonických ateliérov.

Utešene narastá počet tých, ktorí v svojich domácich knižniciach držia monografie Gaudího, Le Corbusiera či výberové prehľady súčasnej architektúry. Začína sa to považovať za dôkaz dobrého vkusu. Katalóg luxusných vín však ešte nikoho nenaučil piť dobré víno. Kniha esejí Alaina Bottona je v tomto zmysle užitočnejšia.

Nie je nutné vzdychať nad nedosiahnuteľnými výtvormi, na ktoré u nás chýbajú tvorcovia a peniaze. Kultivovanejšie prostredie je fakt, s ktorým budú musieť časom počítať aj tí najtupší developeri.

Architektura štěstí je návodem, jak posílit své prožitky skrze vnímání krásy

Novinky.cz, 12. prosince 2010, autorka: Kristýna Křížová

Kniha s názvem Architektura štěstí od švýcarského autora Alaina de Bottona žijícího v Londýně je působivým návodem, jak začít uvažovat o architektuře jako o možném zdroji životního štěstí. Naleznete v ní odpověď na otázku co je krásná budova podle Bottona a podíváte se na svět očima tohoto spisovatele a teoretika. Botton v publikaci nabádá k větší vnímavosti vůči krásám světa.

Jednačtyřicetiletý Botton, jenž se architektuře věnuje dlouhodobě, založil v květnu 2009 novou architektonickou organizaci s názvem "Living Architecture" a v říjnu téhož roku byl za své působení v oblasti architektury jmenován čestným členem Královského institutu britských architektů.

Pocit štěstí a slasti můžeme mít i z dobré architektury

Spisovatel ve svých esejistických úvahách vychází z Epikúra a jeho filosofie štěstí založené na smyslově vnímaném světě běžné zkušenosti. V tomto pojetí by lidé měli vyhledávat slast, protože ta je považována za dobro.

V dnešní společnosti podle Bottona platí, že štěstí je možné dosáhnout skrze práci a lásku. Podle něj ale existuje řada dalších cest ke štěstí, které jsou dnes zcela zbytečně upozaďovány. Jednou z nich je podle Bottona právě architektura. Tato slast je navíc zdarma.

V knize Alain předvádí, jak je možné o architektuře uvažovat a odhaluje tak "tajné umění jak si zařídit život", což je také podtitulem knihy. Úkolem architektury je podle něj poskytnout nám živý obraz toho, jací bychom měli být.

K vnímání bychom si ale měli vybírat architektonicky zdařilé budovy. Publikace má proto bohatý obrazový doprovod, který je zároveň Bottonovým předvýběrem toho, co podle něj rozhodně stojí za pozornost. "Nemůžeme zůstat napořád vnímaví k prostředí, které nejde změnit k lepšímu - a současně zůstat tak citliví, jak bychom mohli být," píše Botton.

Boton v publikaci neopomíná ani českou architekturu. "V obývacím pokoji vily Tugendhat v Brně vidíme příklad, jak zkombinovat stěny, židle a podlahy a vytvořit prostředí, v němž mají nejlepší stránky naší společnosti příležitost se rozvíjet," píše Botton.

Jste takoví, jaké budovy a interiéry se vám líbí

Botton v knize zároveň vyslovuje i odvážné a trochu naivní psychologické úvahy, kdy předpokládá, že lidé budou mít některé z vlastností budov, které se jim líbí. Lidé podle něj budou chtít naplnit svůj život hodnotami, které představují objekty jejich zájmu.

Botton se v publikaci zabývá i soudy krásy a nabádá zároveň své čtenáře k tomu, aby krásu viděli i tam, kam se předtím nikdy nepodívali a kde ji nehledali.

Spisovatel se tak snaží podnítit čtenáře, aby revidovali svůj vkus a vkus architektů. "V případě, že začneme zoufat nad myšlenkou, co všechno by bylo třeba k zahájení opravdové revoluce vkusu, připomeňme si, jak skromné byly prostředky, kterými bylo dosaženo předchozích estetických revolucí," píše.

Kniha Architektura štěstí byla zfilmována do tříhodinového dokumentu s názvem Dokonalý domov (The Perfect Home).

Dotaz k produktu Architektura štěstí

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Útěcha z filozofie

Útěcha z filozofie

Ve starověkém Řecku a Římě byli filozofové přirozenou autoritou při hledání odpovědí na ty nejnaléhavější otázky. Od té doby se ale myšlenka hledání moudrosti ve filozofii…

Náboženství pro ateisty

Náboženství pro ateisty

V roce 2006 se na anglosaském knižním trhu nečekaně rozhořela válka o náboženství: Známý evoluční biolog Richard Dawkins ve svém bestselleru Boží blud napadl jménem vědy a…

Umění jako terapie

Umění jako terapie

Často slýcháme, že umění je velmi důležité. Jen zřídka se ale dozvíme, proč vlastně. Alain de Botton a John Armstrong jsou přesvědčeni, že umění nám může pomoci řešit ta…

Umění cestovat

Umění cestovat

Kniha Umění cestovat je jednou z řady originálních esejistických knih, které svého autora proslavily ve třiceti zemích světa. Filozof Alain de Botton se v nich obrací k základním…