Moje první sebevražda | Kniha Zlín

Jerzy Pilch patří bezpochyby k nejvýznamnějším, nebo alespoň nejčtenějším současným polským prozaikům. Nositel prestižní polské literární ceny Nike z roku 2006, kterou obdržel za pijáckou prózu U strážnýho anděla (o českém překladu Báry Gregorové z roku 2007 Reflex referoval), bývá v tuzemském kontextu přirovnáván k jakémusi lepšímu Michalu Vieweghovi, občas dokonce k Bohumilu Hrabalovi nebo - s větší či menší přesvědčivostí a oprávněností - k Milanu Kunderovi. Fejetonistickou zkušeností ze spolupráce s mnoha polskými periodiky - v současné době je stálým fejetonistou časopisu Polityka. Snad i proto působí na čtenáře už po několika málo stránkách velmi přátelsky a sugestivně, lépe řečeno, dokáže jej svým vyprávěním strhnout, třebaže výrazný příběh nebo dramaticky vyostřené dějové zvraty rozhodně nepatří k dominantám autorovy tvorby. Pilch jednoduše, ale s nebývalou důmyslností i smyslem pro celkovou koncepčnost svých knih komunikuje se čtenářem prostřednictvím ironických komentářů vlastního textu, vtipně vysvětlujících poznámek pod čarou nebo řečnických otázek. Nejinak je tomu v souboru deseti povídek nazvaném Moje první sebevražda, jejž čerstvě přeložila Nina Vrbovcová.

Pilch se od prvního odstavce knihy drží svého standardu - řemeslné dokonalosti s citem pro sarkasmus a svérázného, ukecaného, okázale subjektivizujícího vypravěče se sklonem k alkoholismu a k beznadějně nefunkčním mezilidským vztahům. Pilchův Petr postupně rekonstruuje vlastní minulost od dětství; již ve dvanácti letech uvažoval o první sebevraždě, kterou od té doby zkoušel hned několikrát zopakovat (odtud tedy titul knihy). Pokračuje dospíváním, prvními láskami i prvními lžemi, jichž se musel dopustit na svých luteránských rodičích, aby ony milostné zápletky vůbec vznikly, až k sebereflexívnímu obrazu své ne zrovna růžové přítomnosti. Pilchův vypravěč a tradiční bohémská hlavní postava zároveň přes všechny ty groteskní události, nekonečně se vracející historky o stěhování, rodinných hádkách a podivných setkáních, bizarní noční hovory s náhodnými postavičkami vedené v osamělých ho hotelových pokojích i nekonečné milostné eskapády ovšem nakonec možná touží po smířlivém, harmonickém usazení ...

Nejzajímavěji vyznívají povídky, v nichž se autor velkoryse přehoupne přes hranici každodenní reality směrem k podivuhodným záhadám, jejichž prostřednictvím reviduje rodinnou historii. Nebo texty, které akcentují okázalou hyperbolu - jako Duch zázračných objevů, v němž vypravěč humorně komentuje životní příběh svého kamaráda z mládí. Třebaže se to nemusí na první pohled zdát, Pilch celkem citlivě proniká až k obyčejnému člověku s jeho problémy i drobnými šťastnými okamžiky právě svým zdánlivě povrchním neustávajícím vtipkováním a zlehčováním. Pointy ochucené černým humorem nezůstávají v Pilchových textech samoúčelnými stejně jako občasná absurdita, jejíž perspektiva dovoluje paradoxně detailněji nahlížet na čistokrevnou realitu. Podobně tomu je u jiného slavného polského spisovatele, Witolda Gombrowicze; a právě tento postup lze považovat za mírně skrytou, ale nepopiratelnou kvalitu Mé první sebevraždy.

Jerzy Pilch patří ke stálicím současné polské literatury a jeho díla vycházejí ve stotisícových nákladech. V roce 2006 byl za svůj román U strážnýho anděla oceněn nejprestižnější polskou literární cenou NIKE. Jeho poslední knihu, která se jmenuje Moje první sebevražda, vydalo v českém překladu Niny Vrbovcové nakladatelství Kniha Zlín. Recenzi připravil Jan Bednář.

Recenzi si můžete poslechnout na http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/589184.