Lovci hlav

Cena: 359 Kč  305 Kč
Autor: Jo Nesbø
Dostupnost: skladem
ISBN: 978-80-87497-50-0
Překlad:Kateřina Krištůfková
Datum vydání: 7. listopadu 2011
Edice: FLEET
Počet stran / vazba:252/vázaná
ks
Lovci hlav
Při čtení ztrácím sebekontrolu....v práci padám únavou kvůli ponocování s hlavním hrdinou....podchlazená opouštím večerní koupel, protože mě hrdinové knížky nechtějí pustit.....trpím znecitlivěním nohou když opouštím WC, protože mi splynula realita s dějem příběhu.....zkrátka Jo Nesbo... JANA
Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Můžu jen potvrdit. V novém domově vidím jen krabice. Zapomněla jsem si sbalit příbory, takže chleba ukusuji z bochníku. A jak se nezbláznit ze stěhování? Kupte si knížku od Kniha Zlín a stěhování pro vás bude jen jedno velké (severské) dobrodružství! TÉRA
Detektivky mě vždy vtáhnou do děje. Některé více, jiné méně. Ale autor norského původu Jo Nesbo mi dokáže neuvěřitelným způsobem zkrátit chvíle, které jsem nucen strávit v nemocnici. Někdy mám pocit, že bych měl číst něco jiného, protože napínavé chvíle nejsou pro můj tlak zrovna nejlepší odpočinek. XANCA
Knihy od Jo Nesbøa jsou tak napínavé, že je čte úplně celá rodina. Ovšem někdo musí být tím prvním... JINDŘICH ČERMÁK

Popis: Lovci hlav

Koupit e-knihu (vyšla 15. února 2012)
Doporučená cena: 189 Kč

palmknihy
kosmas ereading martinus.cz martinus.sk iBookstore

Přehled všech prodejců našich e-knih a seznam titulů dostupných v elektronické podobě

Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivydělávat krádežemi uměleckých děl. K tomu využívá kontaktů, které získává při své práci. Clas Greve je dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jeden Rubensův obraz stomilionové hodnoty. Dokáže-li Roger Brown tento obraz získat, vyřeší se tím jeho ekonomické potíže a navždy získá svou ženu Dianu. Když se však Brown dostane do Greveho bytu, zjistí něco, co vědět ani nechtěl. Roztáčí se nečekaný kolotoč událostí. Náhle se lovcem hlav stává někdo jiný, Brownovi jde o život a mění se ve štvanou zvěř. Začíná zběsilý hon a boj o přežití, ve kterém může zvítězit jen jeden...

Yellow Bird Productions (společnost, která natáčela také Larssonovo Millennium) natočila filmovou adaptaci knihy. Film měl premiéru v srpnu 2011 v Oslu a v listopadu 2011 také u nás.

 

 

Rozhovor s autorem (s českými titulky):


Úryvek: Lovci hlav


Recenze: Lovci hlav

Recenze: Lovci hlav (Jo Nesbø)

Studentpoint.cz, 13. března 2012, autor: Václav Schwertschal

Po uši ve sračkách. Doslova.

Lovec hlav je v business sféře označení pro hledače talentů. Stejně jako v zábavním průmyslu i tady se hledá ideální kandidát na perspektivní pozici. V korporátní oblasti to jsou pozice vrcholných manažerů, výkonných ředitelů, motivačních trenérů. Lidí,kteří vedou. Nemyslí, ale ví. Horentní sumy, na jejichž sečtení byste potřebovali minimálně atomovou kalkulačku, prolétávají na jejich bankovních účtech měsíc co měsíc. Workoholici. Lidé tvrdí, až vojensky disciplinovaní, s maskou z oceli, za kterou se však skrývá stále jen ten malý chlapeček, který chtěl, aby s ním táta šel na pouť. Roger Brown takové lidi sbírá.

A nejen to. Je to i vášnivý sběratel obrazů. Tedy,zloděj obrazů. Má překrásnou ženu, kterou musí dostatečně finančně podporovat v jejích uměleckých tendencích, materialistické požadavky  člověka, který je nejlepší ve svém oboru a dům, auto a postavení, na jejichž údržbu potřebuje částky minimálně šesti a víceciferného řádu. Krádež hodnotných malířských děl mu dopřávají luxus života na vysoké noze a krapet i toho, tolik potřebného, vzrušení. Samozřejmě, že se však někde něco podělá. Opět doslova.

Oproti Nesbově majoritní detektivní sérii v čele s postavou antihrdinského, workoholicky a notoricky založeného kriminalisty Henryho Cola jsou Lovci hlav čistým thrillerem. To znamená rozdíl v rozsahu, postavách, prostředí a samozřejmě i zápletce. Všechny aspekty si řádně probereme od A do Z až k A.

Rozsah, nebo chcete-li délka, knihy, patří k těm diskutabilním. Kdo byl zvyklý na autorův standard, v podobě 450 až 700 (gargantuovská Nemesis) stran, bude v případě nového počinu norského spisovatele pravděpodobně zklamán. Je to však jen a jen jeho chyba, neboť úderní 250 stránkoví Lovci hlav přesně splňují všechny thrillerové mechanismy. Někdy atraktivní, někdy otravný balast detektivek je ořezán na minimum a zbývá pouze čirá, na skřipec napnutá, energická jízda. Menší problém můžete shledat ve faktu, že tato jízda je zkrátka spíše taková jednohubka a vzhledem k poutavosti Nesbových příběhů se vám nebude chtít na konci hrdinovy odyssey Brownův svět opustit.

Postavy jsou opět velice plastické a jímavě amorální. Tak jak to máme u literáta Nesbova ražení rádi. Přirozeně nejvíce pozornosti, vzhledem k monologové formě, se dostává Rogerovi Brownovi. Malý muž vzrůstem, velký inteligencí. Pružný v otázkách morálky, zato však charakterní a charismatem oplývající antihrdina. Dále jeho žena Diana. Nádherná, o hlavu vyšší blondýnka, tíhnoucí k umělecké obci stejně neodbytně jako ke společenské smetánce. A nakonec padouch v podobě Clase Grevese, kterýžto představující archetyp alfa samce v kombinaci s vojenskou minulostí, nezahojenými jizvami po příkoří způsobených otcem a dokonalým maskulinním zevnějškem,ztělesňuje pro, lehce napoleonským komplexem nahlodaného, Browna, ideálního soupeře.

Prostředí uzavřeme krátce. Oslo zde jednoduše není tak atraktivně zvěčněno a zvláště nás,  pyšné „východní Evropany“, pravděpodobně žádný atmosférický genius loci této urban story nenadchne.

Naopak na zápletce si smlsneme. Extrémně filmová dramaturgie (pravý opak Larsonova Milénia)  spolu s malým počtem postav, poměrně explicitní brutalitou a černo„hnědým" humorem, vytváří perfektní ingredience pro moderní, napětím nasáklý thriller. Paradoxně nejvíce předesílaná devíza příběhu, v podobě krádeží vzácných děl, je po chvíli upozaděna, což možná zamrzí, nicméně je to pochopitelná berlička pro vynucený, avšak elegantní spád knihy.

Jediným, co na knize vzbuzuje negativní emoce, je konec. Poměrně předvídatelné vyvrcholení se v něm střídá s až příliš lacinou překombinovaností. Pocit, že všechna kolečka zapadla, se sice dostavil, faktem však zůstává, že v ústřední zápletce se, vzhledem k choutkám i průměrně náročného čtenáře, drží autor až ostudně při zemi.

Mohl bych si stěžovat dále kupříkladu na často se vyskytující nejasnou, hlavně emociální, motivaci vedlejších postav. To by ale bylo už jen zbytečné šťourání přemoudřelého bibliofila. Lovci hlav tak pro mě zůstávají prvotřídní a napínavou knihou se zábavnými postavami i příběhem, okořeněnou špetkou humoru i Nesbovou typickou sociální pointou. Body mu ubírá slabší konec a možná až přílišná provinčnost v tématu.

KNIHA: Lovci hlav

Neviditelný pes, 26. prosince 2011, autor: Ladislav Sedlák

Jo Nesbø se proslavil především sérií důvtipných detektivek s rozervaným hrdinou Harry Holem. Nyní se ale také na české pulty dostává kniha, která se ze série vymyká. A Cimrman by měl radost - autorovi se "úkrok stranou" rozhodně vyplatil.

Děj se odehrává v současném Norsku, v prostředí, kde si lovci hlav neberou servítky s životy druhých. Manipulativní hra, spokojenost se sebou samým, pohrdavé tahání za lanka loutkohry. Přitom se ale sami chytají do svých splétaných sítí finančně náročného života a lstí, do nichž lapají své oběti.

Hlavní hrdina Roger Brown se čím dál víc zamotává do přediv svého života na vysoké noze a díry ve stále náročnějším rodinném rozpočtu se pokouší zalátat prodejem hodnotných uměleckých děl. K těm se dostane způsobem nejen nelegálním, ale především velice rafinovaným.

Jako by nestačilo, že jeho život už tak nabírá stále nebezpečnější obrátky i směr, vstoupí do jeho života silný soupeř, Clas Greve. Ačkoli je od jejich prvního setkání zřejmé, že to s ním nebude tak snadné jako s ostatními oběťmi, Roger hozenou rukavici zvedne. Motivací mu je jednak vlastní zahleděnost a chuť porazit i toho nejlepšího, jednak možnost získat jeden z nejcennějších obrazů v historii umění a zajistit tak napořád sebe i svou vyvolenou.

Netuší přitom, že leze do osidel pavoukovi nejen ohavně chlupatému (scéna v kadibudce je dostatečně výmluvná), ale rovněž prudce jedovatému. Rozpoutává se tak souboj na život a na smrt, při němž si chlapci tak trošku "porovnávají své vrozené dary", neberouce ohled na nikoho a nic kolem.

Jelikož máme co do činění s Jo Nesbem, bylo by naivní se domnívat, že bude děj jednoduchý a přímočarý, ačkoli se tak na první i mnoho dalších pohledů tváří. Tah na branku je zde mnohem patrnější a linie čitelnější nežli v knihách o Harrym Holeovi. Ale to už je zase vysoká hra samotného autora, který čtenáře s oblibou vodí za nos.

Ten se u psaní knihy musel výborně bavit. Popis některých scén je natolik barvitý, že hraničí až s groteskou. Zdá se, že Jo Nesbø pojal tuto knihu jako slohové cvičení - v knize narozdíl od série s Harrym Holem využívá pohledu první osoby (ich forma) a naplno využívá její bezprostřednosti k podrobnému vylíčení smyslových vjemů tak, že bolest sami cítíte a není vám chvílemi právě veselo.

Nesbův styl by vás dokázal strhnout, i kdyby popisoval jen rozklepávání vajec při přípravě úterní snídaně nebo lov vší ve vlasech dětí na letním táboře. Ačkoli se mi od začátku příčila hlavní postava a vlastně mi byly protivní také všichni ostatní protagonisté, alespoň ve mně dokázal vzbudit nějaký postoj a emoce.

Autor ale použitím první osoby poněkud poodkryl karty, se kterými trumfuje při psaní příběhů Harryho Holea. Přestože hlavní hrdina do nejmenších podrobností líčí vše, co vnímá, umně při tom zamlčuje indicie potřebné k rozkrytí zápletky. Jako kočka hlodavce si tak čtenáře pohodlně dostrká tlapkou tam, kam potřebuje. Fungujícím fíglem je podstrčit mezi řádky nějaké řešení, takže si čtenář lebedí, že autora i hlavního hrdinu převezl a už ví, jak to celé dopadne. Při cestě z Nesbøva labyrintu však není radno chytat se chatrných nití.

A vůbec, nebylo celé dílo napsáno jako pokus o knihu, kterou pro akčnost a přímočarost kombinovanou s rafinovaností a překvapivými zvraty někdo zfilmuje? Šlo by ji totiž natočit bez větších úprav přímo podle knížky - chová se spíše jako scénář i s detailními záběry kamer. Ať už to byl původní záměr či nikoliv, zfilmování se tento thriller dočkal poměrně záhy.

Jo Nesbø - Lovci hlav. Překlad Kateřina Krištůfková, Kniha Zlín, 2011, stran 252

Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

Aktuálně.cz, 12. prosince 2011, autorka: Veronika Havlová

Recenze - V souvislosti s vydáním svazku Nemesis nakladatelstvím Kniha Zlín jsme v recenzi věnovali poměrně dost prostoru péči, kterou toto nakladatelství poskytovalo budování značky "Jo Nesbo" coby záruky literární události. Bylo zajímavé sledovat kreativní přístup Zlínských při propagaci dalších dvou Nesboho knih, které vyšly na podzim.

Zřejmě jako první nakladatelství u nás nabídli zdarma recenzentské výtisky blogerům, kteří tak měli možnost přečíst si očekávanou novinku ještě před oficiálním vydáním. Samozřejmě pod podmínkou, že o ní napíší článek. A tak mohla Kniha Zlín na svýchfacebookových stránkách dávat postupně k dispozici pestré spektrum ohlasů a posilovat těšení se na nový detektivní hit.

Pentagram pak Zlín vypustil v rámciVelkého knižního čtvrtku, Lovci hlav se zase na pulty dostali ve stejnou chvíli, kdy do českých kin vstoupil stejnojmenný norský film. A jak se můžeme přesvědčit v žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů, jejich marketingová strategie je úspěšná (od říjnového vydání Pentagramu se Nesbø drží v první desítce nejprodávanějších beletristických knih, jen počínaje 46. týdnem byl Pentagram vystřídán Lovci hlav).

Mefistofelská nabídka

Pentagram (Marekors, 2003) je pátou knihou ze série o Harry Holeovi; přímo navazuje na předcházející Nemesis (Sorgenfri, 2002) a spolu s Červenkou (Rødstrupe, 2000) tvoří tzv. Osloskou trilogii. Na konci Nemesis se Harrymu podařilo úspěšně vyřešit případ loupežné vraždy, setřást ze sebe podezření z vraždy, a navíc slušně pokročit v případu vraždy své bývalé parťačky, do které je - zdá se - zapleten jeho kolega z oddělení Tom Waaler.

Přesto na počátku Pentagramu nacházíme Harryho v neutěšeném stavu. Opustila jej jeho láska Ráchel, většina kolegů ho považuje za blázna posedlého konspiračními teoriemi, dokonce i jeho šéfovi asi definitivně dochází trpělivost. Jediné, co se Harrymu zatím daří, je postupné uchlastávání se k smrti. Do Osla dorazila vlna veder, většina sboru má dovolenou, a když je tak v jednom bytě nalezena mrtvola ženy s useknutým ukazováčkem, nezbývá šéfovi oddělení vražd než pověřit vyšetřováním jediné dva detektivy ve městě – Harryho a Toma Waalera.

O pár dní později je nahlášeno zmizení herečky Lisbeth, ženy producenta Willyho Barliho, v jehož letní produkci My Fair Lady měla hrát hlavní roli. Když na policejní stanici dorazí v obálce Lisbethin useknutý prostředníček, je jasné, že v Oslu řádí sériový vrah.

Pentagram je podle samotného autora knihou, která se z celé série nejvíc soustředí na postavu Harryho Holea. Nejenže jeho problém s alkoholem je akutnější než dřív, ale hraje se tu i o jeho duši. Mefistofelská postava Toma Waalera mu totiž nabízí spolupráci. Ví, že Harryho důvěryhodnost u šéfů je momentálně na nule, a tak mu bez obav odhaluje tajnou síť současných i bývalých policistů, kteří bojují za spravedlnost, přizpůsobivost, svalnatost a vůbec všechny ty správné hodnoty, pro něž v dnešní přehnaně liberální společnosti není místo.

Výlet do braku

Tom jako správný ďábelský svůdce nabízí Harrymu světské statky (lepší plat), masíruje jeho křehké ego (oni dva přece patří k těm nejlepším, k posledním spravedlivým) a využívá jeho slabostí (co ostatně zbývá profláklému alkoholikovi jiného než se přimknout k autoritativnímu vůdci). Síla Pentagramu je především v tom, že si čtenář až téměř do konce není jistý, kterou cestou se Harry vydá, jestli „dokáže říct ďáblovi ne“.

Jakkoli chceme věřit, že Harry jako skutečný správňák nemůže podlehnout jednoduchým a pohodlným řešením, přesto v nás hlodají pochybnosti. Kromě psychologického pitváníčka se samozřejmě dočkáme i napínavé detektivní linie korunované nečekaným zvratem, jak je pro Nesbøho typické.

Ve srovnání s předcházející Nemesis je Pentagram soustředěnější a přehlednější tím, že se omezuje na dvě roviny: hlavní osobní a o něco málo vedlejší detektivní. V obou rovinách příběhu odkazuje na slavné a staré literární motivy – zmíněný mefistofelský motiv doplňuje parafráze Pygmalionu v detektivní linii.

Zatímco Pentagram, respektive celá holeovská série, představuje v podstatě seriózní detektivku s mírným společenským přesahem, v Lovcích hlav Nesbø dokazuje, že se nebrání ani mnohem pokleslejší variantě krimirománu. Je sice pravda, že jeho tradiční překvapivé zvraty těsně před koncem příběhů mohou působit občas až lacině, zatím se dokázal udržet v mantinelech uvěřitelnosti.

V případě Lovců hlav se ale Nesbø pouští ze řetězu a užívá si naplno výlet do brakové literatury. Už prolog dává najevo, že se s námi autor nebude mazlit. Hlavní hrdina v něm pronáší monolog, jenž by se dal shrnout slovy: „Jsem vrah, brzo umřu, kolem mě kape krev a benzín, a tak vám musím honem povyprávět svůj příběh“. A jak řekne, tak udělá.

Přední norský headhunter (doslova lovec hlav) Roger Brown má skvělé výsledky, exkluzivní manželku a komplex méněcennosti ze své 168centimetrové výšky. Při výběru vhodných uchazečů pro nejvyšší manažerské pozice používá 9stupňový výslechový model FBI a zakládá si na tom, že každého brzy prokoukne. Nechce mít se ženou dítě, aby se nemusel dělit o její lásku, tak aspoň sype peníze do její ztrátové galerie. Na což si přivydělává krádežemi obrazů v bytech svých klientů.

Za málo peněz příliš policie

A pak mu osud přihraje opravdu velikou rybu. Bývalého manažera nizozemské firmy, kterého by mohl výhodně „prodat“ norskému výrobci navigačních systémů. Jmenuje se Clas Greve, má vizáž árijského poloboha a v bytě po babičce právě objevil ztracený Rubensův obraz.

Je zbytečné prozrazovat další podrobnosti ze spletitého příběhu plného zvratů, ale nechybí v něm snad žádná z typických rekvizit brakových románů. Dočkáme se zběsilých honiček, překvapivých odhalení, převratných vynálezů, bouraček, sexu, dokonce i mrtvol, které se nečekaně probírají k životu. Nechybí krev, mužská i ženská ejakulace, koupání ve výkalech a jiných tělních tekutinách.

Nesbø tu nezapře ani svoji lásku k filmům, Lovci hlav jsou tak sledem výrazných akčních scén proložených úvahami a ironickými poznámkami na adresu (tehdy ještě) spokojeně rostoucí kapitalistické společnosti. Roger Brown je sice hajzlík, ale je také vtipný a může nám i díky svému zlidšťujícímu komplexu méněcennosti být relativně sympatický. Hlavně proto, že jeho protivníci jsou ještě daleko větší zmetci, navíc bez smyslu pro humor.

„Ferdinand byl neuvěřitelně nedbalý na to, že byl homosexuál. A neuvěřitelně homosexuální na to, že byl lovec hlav.“ - „Přitom jsem soustředil myšlenky na svého otce v otevřené rakvi během pohřbu, což byla metoda, která se ukázala být efektivní proti předčasnému výronu semene.“

A uznejte, někomu, kdo dokáže navíc takto vystihnout personální nouzi norské policie, můžeme odpustit i jisté nedostatky: „Velrybí dvojčata oblečená do identických uniforem a s identicky nakroucenými knírky. Bylo to prostě za málo peněz příliš policie.“

Nesbø si v Lovcích hlav neustále pohrává s extrémy, často na hranici parodie. Některé scény jsou chvílemi už tak „přes čáru“, že jsou až neodolatelně groteskní (čehož zjevně využívá i filmová adaptace, k radosti mnohých recenzentů). I Nesbøho „autorský podpis“ – překvapivý zvrat těsně před koncem – je v Lovcích hlav doveden do extrému.

Jako by tím spisovatel dával najevo, že si je dobře vědom brakové povahy svých oblíbených postupů a chtěl si trochu odpočinout od „seriózní“ literatury. Pořád ale zůstává výborným vypravěčem a vtipným glosátorem. I když na Lovce hlav by si měli dát pozor ti, kteří vše, co jen zavání pokleslejším žánrem, nemají rádi a špatně snášejí nadsázku v detektivkách.

A pro všechny chladné i zapálené fanoušky tohoto norského autora dobrá zpráva. Chystá se americký remake Lovců hlav a Kniha Zlín na příští rok připravuje vydání dalších dílů z holeovské série – Spasitele (jaro) a Sněhuláka (podzim). Právě anglické vydání Sněhuláka prý zaujalo režiséra Scorseseho natolik, že by chtěl natočit jeho filmovou adaptaci. Zdá se, že naše potřeby budou i nadále dostatečně zanesbovány.

Jo Nesbø: Pentagram. Překlad: Kateřina Krištůfková. 449 stran. Doporučená cena 369 Kč. Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v edici Fleet, Praha 2011. -

Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

iDnes.cz, 26. listopadu 2011, autorka: Klára Kubíčková

Novinka Jo Nesba není jen napínavým thrillerem o honičce na zprvu nesympatického vyhledávače talentů. Je to kniha plná asfaltově černého humoru, jen to přehání s karikaturami namyšlených mužů.

Norský bestsellerista Jo Nesbo je chameleon. V Česku zatím známe jen jeho detektivní podobu, on je však původně finanční analytik, muzikant a v literatuře si libuje nejenom v drsných kriminálkách, ale píše i humorné knihy pro děti.

A jak je vidět z jeho čerstvě přeložené knihy Lovci hlav, která je předlohou k filmovému zpracování, umí velmi obstojně i tarantinovský thriller.

Detektivní zápletku nečekejte. Lovci hlav odpovídají přesně svému názvu – nejdřív jde o lov lidí personální agenturou, brzy se to zvrtne a jde o skutečný hon na lidi. Tedy na člověka, na Rogera Browna, namyšleného egocentrika trpícího napoleonským komplexem.

Zemři, nebo zalez do kadibudky

Není to sympatický hrdina. Ani náhodou se nepodobá Harrymu Holeovi z Nesbových detektivek. Ten je sice věčně opilý samotářský morous, ale v jádru je to dobrý člověk, který rozeznává dobro a zlo. Brown nikoli. Jeho žena Diana je tak trochu mimo jeho ligu, a proto jí Brown dopřává drahé dárky a luxusní možnosti.

Ačkoli je nejlepším lovcem hlav v Norsku, jeho plat na takové výstřednosti rozhodně nestačí. A tak si přivydělává krádežemi obrazů. Když na něj konečně dojde, čtenář mu přeje jen to nejhorší. Brown má však dost tuhý kořínek.

Nesbo to místy přehání s karikaturou snobského světa i sobeckého Brownova přístupu, zřejmě proto, aby ho pak mohl náležitě exemplárně ztrestat – málokterý autor zavře svého hrdinu do kadibudky a nechá ho v touze zachránit si holou kůži klesnout na úplné dno důstojnosti.

Nesbo je alchymista tajemných náznaků a překvapivých až šokujících odhalení. A ještě něco mu jde dobře – lehké náznaky ironie, scény jako vystřižené z Pulp fiction. Mrtvola není směsicí životní tragédie a detektivních vodítek, ale důvodem k diletantskému žonglování s tělem, jako by ho dostal do rukou nešikovný klaun.

Po Nesbově předchozích románech Nemesis a Pentagram je to pořádná změna. Ale zvyknout si na ni jde rychle a v rámci žánru to vůbec není špatné čtení.

HODNOCENÍ MF DNES 70 %

Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

Ourdeadradio.blogspot.com, 21. listopadu 2011, autorka: Sidi Santini

Kniha Zlín se rozhodla, že přeruší velmi slušně rozjetou sérii knih s hlavní postavou Harry Holem a na předvánoční trh uvede samostatný román Lovci hlav. Dalším rozdílem je, že se tentokrát nejedná o krimi román, ale o čistokrevný thriller. Rozhodnutí na první pohled podivné uvážíme-li popularitu knih s Harrym, ale v souvislosti se zařazením filmové adaptace do klasické mainstreamové ditribuce naprosto pochopitelné. Dost možná je to v našich končinách úplně poprvé, co jde ruku v ruce kniha s  její filmovou adaptací od norských autorů. Bohužel, neodkladné povinosti mi nakonec zabránili shlédnout film ale knihu jsem přečetl a rád bych Vám ji zde doporučil (nicméně, podle prvních recenzí, ani s filmem neprohloupíte).

Takže, oč vlastně jde tentokrát. Autor nám představuje hlavního (anti)hrdinu Rogera Browna, který je... ano, správně Lovec hlav. Tedy nejvetší eso v jedné z nejprestižnějších pracovních agentur. Zde ovšem zapomeňte na to, že by Vám snad dokázal sehnat místo pokladního v Tescu. Od toho je zde Addeco. Pokud nejde o velkou norskou korporaci a vy nejste vhodný kandidát, Roger se neobtěžuje. Vhodný kandidát se zajímavým uměleckým dílem ve své sbírce. Pan
Brown má, jak už to tak v thrillerech bývá, tajné, netradiční vedlejší zaměstnání. Je zloděj. Zloděj ve stejné kategorii, jako je jeho hlavní zaměstnání. To vše proto, aby ufinancoval svojí modelkoidní manželku a tomu odpovídající životní styl. Ano, klišé číslo dvě, ale tak to má být. A dál už všechno jede nadzvukovou rychlostí přesně podle pravidel žánru. Podivný komplic, nevěrná manželka, špatně zvolený kandidát na okradení...

První, co mne na novince od Jo Nesbøa zarazilo, je skutečnost, že je kniha podstatně kratší. Což se nakonec ukázalo jako velký klad. Při vší úctě k autorovi, zvolené téma by na 400-500 stran nevydrželo. Což si Jo Nesbø velmi dobře uvědomuje a na polovičním obsahu servíruje přesně to, co si thriller žádá. Napětí, spád a nečekaně-čekané zvraty. A jde mu to mistrovsky.

Nečekejte hloubku románů s Harry Holem, ani společenské přesahy tamtéž. Thriller má své pravidla a těch se autor drží. Co zůstává stejné s předchozími knihami je jejich filmovost. U "Harry Hole" série mne každou chvilku napadalo, že tohle jsou ideální knihy na zfilmování. U Lovců hlav
jsem si velmi často myslel, že jde o přepis filmu. A pozor,opakuji, tohle nejsou negativa, tohle myslím jako chválu. Druhou věcí, která zůstala, je autorova neskrývaná láska k hudbě a jím používané hudební vtípky v ději. Zde bych asi vypíchl použité zvonění na telefonu manželky hlavního hrdiny, kterým je A Hard Days Night od Beatles, resp."nejslavnější" začáteční akord v dějinách hudby. To, jak tohle vyzvánění Roger nečekaně uslyší, je geniální scéna. Zde se dostávám na místo, kde budu opět litovat toho, že jsem zatím neměl možnost vidět filmové zpracováni. Krom téhle drobnosti jsem velmi zvědav, jak se režisér popasoval s poměrně odvážnou (a poměrně krvavou) scénou s latrínou. Velmi pravděpodobně se ale není čeho bát, Evropa je tradičně ve filmech odvážnější.

Shrnutí na závěr. Tahle kniha mne bavila převelice a doufám, že si Jo Nesbø od Harryho podobně odskočí ještě několikrát. Jediné, co neumím říct,zda - pokud jste tímto norským géniem zatím nepolíbeni - je lepší začínat touto knihou, nebo raději nějakou s Holeovského cyklu...Což je možná nakonec jedno, protože ať začnete s tím, nebo oním, u druhého zaručeně skončíte.

Knihu opět brilantně přeložila dvorní Nesbøeova překladatelka Kateřina Krištůfková - podle osobního dojmu z besedy v brněnské knihovně velmi sympatická dáma, kterou tímto zdravím a děkuji za krásné čtenářské zážitky!

Vánoce se blíží, kniha je velmi vhodný dárek, takže nejvyšší čas nakupovat - třeba zde - a s příjemnou vánoční slevičkou...:
http://www.knihazlin.cz/

Lovci hlav – thriller, který chcete číst

Lidé, čtěte!, 16. listopadu 2011, autor: Michal Cemper

Po několika úspěšných knihách ze série o Harrym Holeovi do naší republiky doléhá další mrazivý závan mrazivého větru ze severu, který vás ale rozhodně nenechá chladným.

Lovci hlav od populárního spisovatele Joa Nesbøa již tradičně oživil české knižní stánky stejně jako předešlá díla od stejného autora. Svůj podíl si na tom rozhodně ukrojil i akcí nabitý děj, který nenechá čtenáře chladným a nutí ho číst dál.

Po mnohé slibujícím prologu vědecky popisujícím dopravní nehodu mezi nákladním vozidlem a běžným osobním vozidlem je nám představen standardní běžný den hlavní postavy Rogera Browna.

Celá koncepce příběhu o Rogeru Brownovi, nejlepším a nejhůře placeným lovcem hlav (hledač talentů pro vedení firem pozn. aut.), který i přes to, že patří k nejlepším z nejlepších, je ve svém osobním životě nešťastný a bezradný, protože ji nedokáže finančně zabezpečit, a tak si ke svému povolání vybírá i netradiční vedlejšák – krádeže obrazů, je postavena na stupňování napínavých scén prokládaných drobnými fillery rekapitulující děj.

Děj je díky tomu svižný a spolu s 250 stránkovou knihou jsou Lovci hlav záležitost spíše na dva až tři večery, nadšenci s volným odpolednem mohou mít tuto knihu zvládnutou i za pár hodin. Lovci hlav se tak stávájí knihou spíše kratší v porovnání s ostatními tituly, například ze série o Harrym Holeovi (Nemesis i Pentagram mají ~500 stran).

Postav se v knize objevuje poskrovnu, za to má každá svoji pevně stanovenou dějovou linku a posunuje děj dál. Nakonec, jak už je tomu u severské krimi zvykem, se dočkáváme i zvratu ve vztazích postav, které nám doposud zůstaly utajeny, leč jsme je mohli tušit, a tak se po prozření plácáme do hlavy s tím, proč nás to netrklo už dříve.

Žádná postava zde vlastně není epizodní a všechny mají i na poměrně útlou knihu nabitou dějem umně sepsané kratší i delší monografie mapující alespoň část ze života a charakteru zúčastněných. I díky tomu se dokážeme skrz ostatní postavy lépe vcítit do Rogera Browna, hlavní postavy.

Souběžně s vydáním knihy má v České republice premiéru i stejnojmenný film, který sbírá veskrze pozitivní reakce taktéž. V hlavní roli se zde objevují vesměs severská filmová esa jako Aksel Hennie (Roger Brown) a Nikolaj Coster-Waldau.

Lovci hlav jsou rozhodně kniha, se kterou můžete začít, pokud vám severská krimi nic neříká, a ostatní tituly jako Milénium, Nemesis nebo Pentragram vás svojí rozsáhlostí v počtu stran odrazují. Zároveň však nadchne i čtenáře, který se v severské krimi orientuje, především svojí neotřelostí a dalším originálním pohledem na detektivku a thriller. Lovci hlav jsou kniha, kterou chcete číst!

Děkujeme nakladatelství Kniha ZLIN za poskytnutí recenzního výtistku a volňásku na premiéru filmového zpracování knihy v Praze.

Jak se loví lovci hlav

eXil pana Kaplana, 14. listopadu 2011, autor: Tomáš Fojtík

Letos je už celkem zbytečné připomínat, kdo to je Jo Nesbo – Lovci hlav jsou třetím románem, který se v tomto roce dočkal českého překladu. Po jarní Nemesis a říjnovém Pentagramu ale v Knize Zlín vychází román, který je přece jen trochu jiný.

Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown  - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štvaná zvěř.Není to jen rozsah knížky a hlavní hrdina, co odlišuje Lovce hlav od ostatních Nesboho románů. Zatímco třeba zmíněný Pentagram s Nemesis byly čistokrevné detektivky, zde mluvíme o žánru thrilleru. Jaký je v tom rozdíl? Policejní vyšetřování zde nehraje téměř žádnou roli a policisté jsou zde spíše v roli statistů. Jiný je taky styl, jakým Nesbo svůj příběh vypráví. Je více filmový, více připravený na adaptaci, ke které pochopitelně již došlo a česká premiéra byla ve stejnou dobu, jako premiéra českého překladu knihy.Co mám na Nesboho knihách hodně rád je vývoj jednotlivých postav. Je to patrné i na sérii s Harry Holem, ale krásně vidět to je v této jediné, celkem útlé, knížce. George Brown se zezačátku jeví jako mimořádně negativní osoba, nikdo by mu ani skývu chleba dobrovolně nepodal (nepochybně by vás ale k tomu George Brown donutil a ještě byste si mysleli, že to je váš nápad). Postupem času ale najednou vyplouvají na povrch skutečnosti, možno je označit za polehčující okolnosti, které toto monstrum s napoleonským komplexem výrazně zlidšťují. Podobně nejednoznačně jsem cítil i postavu manželky Diany, u které jsem si dlouho nebyl jistý, jakou roli v celé kauze hraje. Lovci hlav jsou do velké míry takovou hrou na kočku a myš. Celou dobu si myslíte, že víte, kdo je predátor a kdo je budoucí oběť. A když si myslíte, že jste pochopili, jak to vlastně je, přijdou další pochyby. Tak to má ve správném thrilleru být. Trošku mě sice mrzí, že hlavní záporák byl jednoznačně známý prakticky hned ze začátku, ale na celkový dojem z knížky to nemělo vliv.

Jak už jsem zmínil, Lovci hlav mají svou filmovou adaptaci, která zrovna vstoupila do našich kinosálů. Vzhledem k tomu, že v knížce si Jo Nesbo rozhodně nebere sametové rukavičky a obsahuje několik poměrně drásavých scén, byl jsem v očekávání, jak si s tím poradí filmaři. Výsledek mě příjemně překvapil. Jsem v pokušení říct, že se mi dokonce film líbil víc než knížka, ale nemám dost odvahy na takové kategorické soudy. Film rozhodně není bezduchou kopírkou literární předlohy, oproti ní v něm vidím více poetiky a hlavně černého humoru – to je velká devíza.

Lovci hlav – teď už opět mluvím o knize – mohou být dobrým startem pro Nesboho literaturou lidi dosud nepolíbené. Tím, že stojí mimo jeho hlavní knižní sérii nejste „zavázáni“ sledovat příběh dál, a přitom můžete zkusit, jestli vám jeho styl a jeho příběhy budou vyhovovat. Já si těch dvěstě padesát stránek užil více, než se mi ze začátku zdálo. Více informací o autorovi si můžete přečíst na stránkách http://www.jonesbo.cz/

Lovci hlav (Jo Nesbø)

Centrum detektivky, 14. listopadu 2011, autor: Juan Zamora

Norský spisovatel s problematickým skloňováním a výslovností Jo Nesbø (čte se Jů Nesbé) je kromě úspěšné řady s kriminalistou Harrym Holem také autorem dětských příběhů, ve kterých vystupuje doktor Proktor; a od řady s Holem si odskočil napsáním thrilleru Lovci hlav, který v listopadu vyšel v češtině a zároveň do kin zamířilo norské filmové zpracování.

Hlavním hrdinou a vypravěčem celého příběhu je Roger Brown. Lovec hlav. On vybírá kandidáty na vysoce prestižní pozice v prestižních firmách a považuje se za nejlepšího ve svém oboru. Tenhle chlapík ve špičkovém oblečení má zkrátka o sobě hodně vysoké mínění. Užívá si rozhovory s potenciálními kandidáty a ještě na ně používá výslechovou metodu FBI. Zároveň je ale také poměrně zakomplexovaný: kvůli svým ani ne 170 cm výšky, kvůli strachu, že ztratí svou ženu, které navíc nechce dopřát dítě. Žijí v drahém domě, Roger manželce pořídil galerii. To něco stojí, a tak si Roger začal přivydělávat krádežemi obrazů. Když máte známého v bezpečnostní agentuře, je to hned jednodušší. A právě v galerii své ženy Roger narazí na Nizozemce Clase Greveho, který je nejen výborným úlovkem pro lovce hlav, ale také vlastníkem vzácného Rubensova obrazu. Tomu se přece nedá odolat…

Děj knihy se rozbíhá pomalu. Dá se tušit, že Roger nebude jen obyčejný lovec hlav, ale co všechno dělá, je odkrýváno postupně a nějakou dobu trvá, než příběh dostane pořádný spád a začne docela jiný lov hlav, takový, který má od práce personalistů hodně daleko. Ať už se však Roger vyjadřuje přímo k ději nebo popisuje věci s kriminální linií úplně nesouvisící (vzpomínání na otce, seznámení s manželkou, vztah s milenkou, líčení pracovního pohovoru či soulože), nechybí Lovcům hlavčtivost. Příběh je napsán svižně, lehce a oproti holeovské série je zde daleko více zastoupen humor, někdy až ironie, ale nevadí to a není to laciné, naopak: občas až neuvěřitelné zvraty a scény čítající honičky, útěky či střílení, jsou tak odlehčovány; někomu se možná zvedne i žaludek, když Roger popisuje své ukrývání mezi hromadou výkalů. Navíc: co by ve zcela vážně napsaném příběhu mohlo rozčílit a být považováno jako až příliš nereálné, v Rogerově vyprávění také pobaví.

Krom toho, že je kniha podstatně hubenější než holeovské případy, nám také přináší odlišný typ příběhu. Tady není hrdina tím, který odhaluje, ale do zločinu je sám zapojený a sám zločiny páchá. I když jde Rogerovi o život, pořád ale zůstává tím namyšlencem ze začátku knihy a není zcela lehké si ho oblíbit, to se v charakteristice postavy Joovi Nesbømu povedlo. Přesto všechno je třeba poznamenat, že je Roger také tím, kdo by rád měl milující krásnou ženu, a líčení jeho chlapských egoistických pocitů a tužeb thriller ozvláštňuje.

Vážnější trhlinou v příběhu je tak pouze závěr s odhalováním zločinu. Zbytečně dlouhý, a i když autorovou snahou zřejmě bylo, aby překvapoval, závěrečný zvrat spíše zaráží.

Jo Nesbø napsal jiný příběh, než jsou detektivky s Harrym Holem a ukazuje, že umí jiné věci vyprávět jiným způsobem. Nemá cenu řešit pravděpodobnost situací a sled zvratů v Lovcích hlav, ale užít si odlehčený styl knihy, který tentokrát připomíná spíše divoká dobrodružství Dana Starkeyho od Colina Batemana. Tahle kniha od Nesbøho ukazuje, že umí překvapit a přijít s něčím novým, a tak bude zajímavé, jak nás zaujme někdy příště.

Originál: Hodejegerne (2008)
Překlad: Kateřina Krištůfková
Kniha Zlín, Zlín 2011

Edice Fleet
256 stran
www.jonesbo.cz

Lovci hlav

Česká bibliografická databáze, 11. listopadu 2011, autor: Jiří Lojín

Co se to stalo, kam se ztratil Nesbøho oblíbenec Harry Hole? Nikam, to jen připravovaná česká premiéra filmového zpracování thrilleru Lovci hlav přiměla vydavatele, aby dočasně přerušil Holeovskou sérii a vydal knihu, jejíž prodej snad podpoří i film. Pro čtenáře, kteří si na Harryho už stačili zvyknout, to bude zajímavá změna, a budou moci také hodnotit, jestli Nesbø zvládá thriller stejně dobře jako kriminální román. Kromě nového žánru doznala jeho kniha i dalších změn, jako je typ hlavního hrdiny, rozsah textu a způsob vedení děje. Nesbø si pro svůj thriller vybral jiného hrdinu. Místo drsného detektiva, který má problémy s alkoholem i rodinným životem, ale drží se určitého, i když svérázného mravního kodexu, nastupuje upravený, distingovaný personalista Roger Brown, který ale mravní kodex zcela postrádá. Každý Rogerův krok je motivován. Celý svět Nesbøho knihy je sobecký, každý z protagonistů sleduje pouze svůj cíl. Liší se jen tím, jaké prostředky jsou pro své záměry primárně schopni použít, způsobem, jakým přežívají, a kam až jsou ochotni v případě, kdy se ji jejich plány začnou hatit.

Thriller Lovci hlav je výrazně kratší než předchozí Nesbøho kriminální romány, autor použil formu šetrnější k našim i norským lesům. Soustředil se výhradně na jeden děj a až na několik vzácných výjimek se nepustil do reminiscencí nebo odboček. Drasticky omezil vysvětlování detailů, které s příběhem souvisejí jen podružně. V předchozích románech, kde je více prostoru pro uvádění zajímavých faktů, postupoval s větší pečlivostí. V Netopýřím muži se měl čtenář možnost velmi detailně seznámit s historií a současností Austrálie, v knize Červenka nese smrt bylo tématem extrémistické hnutí v Norsku, v Nemesis se Nesbø dotkl romské komunity a román Pentagram byl okrajově věnován kódům. Tím, že Nesbø upustil od podrobného zkoumání marginální problematiky, knihu odlehčil, a zůstal pouze čistý thriller, který chce přitáhnout spádem děje a napětím. Lovci hlav dávají přednost stručnosti a akci před rozvětvenou románovou formou. Autor nevěnuje takovou pozornost detailům a dopouští se drobných chyb, zejména technických, třeba vysvětlení principu GPS navigace nebo informaci o původu internetu. Nedoporučuji zafixovat si tyto Nesbøho informace a pokoušet se jimi ohromovat společnost. Nesbø si dobře uvědomuje, že sofistikovaná zápletka a do detailu dotažená logika akcí je žánru thrilleru na škodu, protože snižuje dynamiku děje. Samozřejmě - dovedeno do extrému - může logika občas trochu pokulhávat. Ale čtenář, který si chce Nesbøho knihu užít, by se neměl nad takovými maličkostmi pozastavovat, jinak by mohl ke svému znepokojení usoudit, že pachatele by podle zanechaných stop dokázala vypátrat i česká policie v současném zuboženém stavu, a považoval by norskou policii za poněkud retardovanou. Je lepší méně uvažovat a raději se bavit. Spád a napětí dokáže Nesbø udržet od začátku do konce, překvapení dávkuje pečlivě, postupně, tak aby měl čtenář neustále důvod číst dál.

Za zmínku stojí navíc dva momenty. Dokonale sladěná charakteristika povahy hlavního hrdiny Rogera, jeho vztahu k práci i k osobnímu životu. Všemu vládne heslo PRESTIŽ. Pečlivě odvedená práce, chyby nejsou povoleny. V soukromí honosný dům, a hlavně reprezentativní manželka. Pověst znamená vše. Stoprocentní motivace, ale samozřejmě i obavy a nejistota. Roger si není v žádném případě ničím úplně jistý, ale chápe, že je nezbytné se tak tvářit. Následující krize vztahu je psychologicky náročná scéna, kterou Nesbø dokáže v několika větách citlivě vykreslit a dovede ji i spojit s pocitem ohrožení a ztráty prestiže, kolem které se vše točí. Mnoho spisovatelů nedokáže nalézt správná slova a tón, mají-li psát o sexu, je to pro ně zátěžová zkouška kultury tvorby. Nesbø je v této oblasti přesvědčivý. V popisu sexuálních scén se dokáže vyhnout trapnosti a neobratnosti, je otevřený, přirozený, bez obscénností.

V Nesbøho thrilleru není nikdo jednoznačnou obětí ani viníkem, konflikty přirozeně vyplývají ze střetu zájmů postav a z interakcí mezi nimi. Pokud by hlavním hrdinou a vypravěčem nebyl Roger, mohl by to být kdokoliv jiný, děj by fungoval naprosto stejně. Čtenář by si našel cestu ke kterékoliv z postav, dokázal by - třeba s výhradami - akceptovat její motivaci. S trochou nadsázky lze konstatovat, že hrdinou je ten, kdo přežije.

8.11.2011 se konala premiéra stejnojmenného filmu, natočeného Mortenem Tyldumem. Koncept u nás nepříliš známého norského režiséra zůstává zcela v mezích knižní předlohy. Tyldum se neodchýlil ani od děje, ani od posloupnosti jednotlivých scén. Pokud udělal nějaké zásahy, týkaly se především zestručnění, tak aby měl film přiměřenou délku. Tyldum zvolil cestu přímočarosti, děj thrilleru mírně osekal, u některých zápletek použil smysluplnou zkratku. Z jeho rukou tak vyšel filmový thriller, který je svižný, má málo hluchých míst a je, pokud to není pouze dojem znalce knižní předlohy, srozumitelný. Inspirován knihou Jo Nesbøho, vylil i filmový tvůrce na diváka litry krve, pár deci mozkové tkáně a hektolitry fekálií. Ale těžko se tomu mohl vyhnout, pokud chtěl zachovat Nesbøho koncepci. Oproti knize je ve filmu přece jen několik detailů, které, pro thriller jako takový nepodstatné, mění vyznění příběhu. Morten Tyldum Rogerovi a jeho manželce Dianě trochu vylepšil povahy, ubral na sobeckých pohnutkách, přidal několik gramů lásky, do jedné scény přimíchal i špetku skromnosti. Scéna, ve které se režisér snaží Rogera a Dianu postavit do lepšího světla, patří k těm slabším, a je to snad jediné místo, kde jinak svižný thriller ztrácí dech. Tyldum původní Nesbøho předlohu odlehčil, do dramatických scén vnesl náznak humoru, třebaže trochu černého. Příběhu to rozhodně prospělo. Ke konci ale začíná citovat sekvencí záběrů i hudbou typické „podrazové“ filmy. Je škoda, že nezachoval svůj styl po celou dobu a vnesl do závěru cizorodý prvek. Uvedení filmu a knihy evropských tvůrců zároveň je významný počin a je to určité riziko, i když Nesbøho a Tyldumův thriller bude určitě divácky stravitelnější než filmy Bély Tarra.

Hlava ulovena. Ale čí?

Slavek.posterous.com, 8. listopadu 2011, autor: Slávek Rydval

Není to příliš dávno, co jsem si tu pobrečel nad Nemesisem v současné době hodně čteného Joa Nesboa. Přesto, když jsem dostal možnost přečíst si před oficiálním vydáním jeho další knihu, využil jsem jí. OLovci hlav jsem neměl informací, ani co by se do hršle vešlo, proto mě hned po otevření zásilky překvapila jeho útlost. Kriminálka jednadvacátého století a jen 250 stran? První bod k dobru!

Prolog, první část, druhá část… Jasně, čte se to rychle. Netřeba se textem příliš zaměstnávat, jde o oddechové čtení. Scénářové. Přesně připraveno pro film (který právě vešel do kin) a bohužel autor vařil ze surovin, které jste už mohli stokrát vidět. Např. začneme nějakou scénou z prostřed děje, pak necháme příběh plynout od začátku, ve správný okamžik scénu zopakujeme a jedeme ku konci. Nebo uděláme hodně vážnou dopravní nehodu a kdo jako jediný zcela náhodou přežije? Odpovídat snad nemusím. A takovýchto omšelých šablon je v knize dost. Nic nového. Tady dávám bod dolů.

Na druhou stranu musím hned jedním dechem dodat, že jakkoli Joa nenapadlo nic závratného, tak zmíněné bazarové postupy většinou používá velmi umně. Jednak je zasazuje do scén, které už tak zavedené nejsou a tím není příběh nikterak všední, a jednak se mi líbil jazyk, kterým to vypráví (nevím, nakolik je dobrý originál a nakolik je dobrý překlad). Navíc realistické až naturalistické prvky knize určitě pomohly. Tady mohu dát zase kladný bod. Spíše dva.

Pojďme v hodnocení dál. Jo Nesbo se v této knize oprostil od již otravně (ne)dokonalého Harryho Holea a udělal dobře. Dámy nemohou předem nesmyslně vzdychat a místo snění se musí začíst. Pánové pak budou v klidu sledovat mnohem reálnějšího „hrdinu“, který má mnoho chyb.

Byť jsem ke knize ze začátku přistupoval s jistou dávkou skepse, tato mi byla autorem odňata. Samolibý fracek, který loví hlavy nejen obrazně, ale i doslova, mi vyhovoval. I přes zmiňované nedostatky mohu hodnotit čtyřmi body z pěti. Nesbo umí dobře vyprávět, překlad příjemně překvapil a pokud se chcete dozvědět, čí že to hlava byla nakonec ulovena, dá se to stihnout za večer.

Jo NesboLovci hlav, Kniha Zlín, 2011, 256 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN: 978-80-87497-50-0.

Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Kniha Zlín.

Další odkazy:

Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

Nofreeusernames.posterous.com, 7. listopadu, autorka: Olga Biernátová

Roger Brown se se svými 168 centimetry musí hodně zaklonit, aby pohlédl do očí Clase Grevea a pochopil, že tentokrát není lovcem, ale uštvaným kancem na mušce stříbrného glocku.

Právě jsem dočetla knihu Lovci hlav autora Joa Nesbøho, který tímto výtečným thrillerem dokazuje, že umí napsat neuvěřitelný příběh i bez sympatického potížisty Holea. Tentokrát nečekejte složitou a dlouze rozepsanou detektivní zápletku, těšte se na svižný děj, který vás dostane na pouhých 250 stranách. Zároveň doporučuji skvělé filmové zpracování, které se v našich kinech objeví od 10. listopadu. Celkem zbytečná rada zní: "Knížku čtěte jako první."

Roger Brown je špatně placený personalista, který dosazuje zaměstnance na významné pracovní pozice. Má krásnou ženu, velký dům a auto, vlastní galerii, která ho odírá z kůže, nakupuje drahé dárky a má vynikající renomé. Ptáte se, kde na to všechno bere peníze? Munch, Rubens, Klimt... Druhá tvář Rogera Browna – krádeže umění a překupnictví. Nepatří to mezi poklidná a bezriziková zaměstnání a jednoho dne se věci nevyvíjí tak, jak mají. Všechno nevinně začíná akordem G11sus4, který zazní z luxusního telefonu značky Prada.

První polovina knihy je víceméně poklidná, nedramatická, bez krve, zbraní a sraček. Jenom si říkáte, co je tohle zatraceně za pohádku. O to víc vás ale zasáhne náhlý přechod v ději, kdy nastoupí honičky, bouračky, vraždy, pistole, nože, pronásledování. Nemohu snad ani říct, že by byl děj napínavý, to totiž nestíhá – vše má příjemně rychlý spád, bez zbytečných průtahů a popisných pasáží. Možná se vám občas bude zdát nějaká postava nebo situace přehnaná a nepravděpodobná, ale nechte si to chvíli projít hlavou... nakonec se vám ani pes napíchnutý na nakladač traktoru, který řídí muž pokrytý výkaly, nebude zdát nijak zvláštní. Velké plus má u mě opět skvělý začátek knihy. Nesbøa můžeme už pomalu nazvat opravdovým mistrem "openning scene". A ty dialogy! Kdo už něco od Nesbøa četl, musí teď zákonitě souhlasně pokyvovat hlavou.

Řadu momentů si naplno vychutnáte až ve filmu, protože kniha jim nevěnuje příliš prostoru. Scéna, kdy se Roger schovává v kadibudce a otvorem v typickém tvaru srdce sleduje svého protivníka, je jednou z vrcholů. Kniha zároveň postrádá dechberoucí situaci, která se odehrává ve vraku auta. Narozdíl od filmu totiž v knize nejde vrah kontrolovat oběti a vy můžete svobodně dýchat (musím přiznat, že mi v tomto momentě v kině umřely tisíce mozkových buněk na nedostatek kyslíku). Ve všech ostatních aspektech ale víteží knižní předloha, navíc ve vynikajícím překladu Katky Krištůfkové. I přesto je nutné zdůraznit, že tvůrci filmu pozměnili a vynechali jen málo a filmové Lovce hlav rozhodně můžeme zařadit mezi špičky letošního roku.

A na závěr opět přidávám ukázku. Tu oficiální najdete zde.

Můj otec, Ian Brown, byl zapálený, ale nijak zvlášť dobrý hráč šachu. Hře se naučil v pěti letech od svého otce, četl knihy o šachu a studoval klasické partie. Přesto mě naučil šachy hrát, až když mi bylo čtrnáct, tedy poté, co jsem měl léta, kdy jsem se učil nejsnáze, za sebou. Jenže já jsem měl pro šachy cit a ve svých šestnácti jsem otce poprvé porazil. Usmíval se, jako by byl na mě hrdý, ale já jsem věděl, že prohru nedokáže unést. Rozestavěl figurky nanovo a pustili jsme se do odvety. Hrál jsem jako obvykle s bílými figurkami, namluvil mi, že mi tím ponechává výhodu. Po několika tazích se omluvil a odešel do kuchyně, kde, jak jsem věděl, si přihnul z láhve ginu. Než se vrátil, vyměnil jsem dvě figurky; nevšiml si toho. O čtyři tahy později zíral s otevřenými ústy na moji bílou královnu stojící proti jeho černému králi. A viděl, že ho v příštím tahu čeká šachmat. Pohled na něj byl tak komický, že jsem se neudržel a rozesmál se. A z jeho výrazu jsem poznal, že pochopil, co se stalo. Tehdy vstal a nejprve smetl všechny figurky ze šachovnice. Pak mě uhodil. Kolena se mi podlomila a já jsem upadl, spíš strachem než silou úderu. Nikdy předtím mě neuhodil.

„Vyměnils figurky,“ zasyčel. „Můj syn nefixluje.“

Cítil jsem v ústech chuť krve. Bílá královna ležela na podlaze přímo přede mnou. Ulomila se jí jedna špička koruny. Nenávist mě pálila v krku a hrudi jako žluč. Sebral jsem zničenou královnu a postavil jsem ji na šachovnici. Pak i ostatní figurky. Jednu po druhé. Postavil jsem je přesně tak, jak stály.

„Jsi na tahu, tati.“

Protože přesně tohle hráč s ledovou nenávistí udělá, jestliže měl právě vyhrát a protivník ho nečekaně uhodil do tváře, zasáhl bolestivé místo, odhalil jeho strach. Neztratí přehled o dění na šachovnici, nýbrž skryje strach a drží se dál plánu. Dýchá, rekonstruuje, pokračuje ve hře, vychutnává si vítězství. Odchází bez triumfálních gest.

Knihu Lovci hlav autora Joa Nesbøho vydalo dnes nakladatelství Kniha Zlín, foto: Aerofilms, oficiální webové stránky autora: http://www.jonesbo.cz.

RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

Filmaniak.cz, 7. listopadu, autorka: Iveta Hajlichová

Jo Nesbø je jméno, které bychom si měli dobře zapamatovat. Tento norský spisovatel se dostává do povědomí už i v České republice a s přibývajícími překlady jeho brilantně napsaných detektivek a thrillerů bude jeho popularita už jen stoupat. Současná severská detektivka patří k tomu nejlepšímu, co se dá na trhu v tomto žánru najít. A Jo Nesbø začíná tvrdě konkurovat u nás známým jménům, ke kterým patří Švéd Stieg Larson nebo dánský spisovatel Jussi Adler-Olsen. Kromě Lovců hlav vyšly česky ještě dvě knihy Joa Nesbohø v nakladatelství Kniha Zlín. Nemesis a nedávno vydaný Pentagram patří do série, kde je hlavní postavou svérázný detektiv Harry Hole.  V Lovcích hlav se čtenář poprvé seznamuje s novým protagonistou a tím je Roger Brown. (Jo Nesbø nejspíš vybírá jména pro své hlavní hrdiny tak, aby se dobře pamatovali. Ostatní postavy v jeho knihách mají většinou norská jména, nebo alespoň ne tak snadno vyslovitelná příjmení.) Roger Brown není jen jeden z nejlepších lovců hlav v Norsku, ale také šikovný zloděj umělecký děl, zejména obrazů. Jaká ale je nová kniha Joa Nesbøho?

Lhaní v Coelhově stylu

Čtete-li knihy Joa Nesbohø stále vás něco nutí myslet dopředu a hádat, kde se vyskytne zádrhel. Na jakém místě autor rozkryje karty a dá čtenáři možnost nahlédnout na skutečný stav věcí. Lovci hlav jsou zdánlivě jasní. Svým milým rozsahem a dějovým spádem se dají přečíst takřka za jeden chladný večer. Přesto jsou zhuštěny nejen zajímavým dějem, ale také množstvím vtipných úvah, hlášek a postřehů, které svou občasnou uštěpačností a břitkostí charakterizují autorův styl psaní.
Na rozdíl od Nemesis a Pentagramu se Lovci hlav drží v hranicích Norska a Roger Brown coby ústřední postava nepořádá žádné výlety za hranice. Kromě občasných výjezdů do Göteborgu, kde jeho partner Kjikerud „střílí“ ukradená umělecká díla. (Na chvíli se sice podíváme do Londýna, ale pouze v Rogerových vzpomínkách.)

Jedním z největších kladů jeho knih jsou dialogy. Pokud si čtenář sám nedovede představit, že by věty, které čte, ve skutečnosti mohl i někdo říkat, pak jsou umělé a tudíž prázdné. Jo Nesbø umí ve svých knihách postavy natolik oživit, že máte při čtení pocit, jako byste sledovali jejich počínání. Natolik plasticky dokáže děj popsat. Proto se vám při čtení může hravě stát, že se od knihy budete jen těžko odtrhávat.

Kdo si oblíbil knihy Paula Coelha, tomu rozhodně neunikne, že si Jo Nesbø z jeho stylu psaní v Lovcích hlav trochu utahuje. A opět to dělá svým břitkým, severským způsobem. Coelhovým odpůrcům tato pasáž na rtech vykouzlí potutelný vševědoucí úsměv. Protože on na rozdíl od Coelha nesděluje svým čtenářům velké filosofické pravdy zabalené do mnoha metaforických sdělení tak, že se obsah v množství kódů poněkud ztrácí. Lovci hlav mají kvapné tempo, ale ne uspěchané. Autorovi se daří zhuštěný, spletitý děj odvyprávět téměř ve zkratce. Na 250 stranách se Nesbøvi daří vystavět dokonalý thriller, při kterém vás bude mrazit v nohách a občas se vám sevře žaludek. V Lovcích hlav se krví nešetří, a hned v prologu si jí užijete více než dost.

Lov kalydonského kance

Náhodné setkání s „bludným“ Holanďanem Clasem Grevem se stává hybatelem veškerého děje a čtenář do poslední chvíle neví, jak se ve skutečnosti věci mají. Jo Nesbø má  neuvěřitelný vypravěčský talent, kdy s chladnou logikou neváhá podstatné zamlčet, aby čtenář na konci nepřišel o velké vyvrcholení, které by si s postupným odkrýváním naplno neužil. V prologu lze najít spoustu jemným stop k rozuzlení dalšího děje, ale na začátku čtení je to téměř nemožné. Pokud si uděláte čas a otevřete Lovce hlav podruhé, rozhodně neprohloupíte. Naopak oceníte mistrnou a přesně vykalkulovanou stavbu děje.

Jo Nesbøvi se podařilo něco, o co usiluje zřejmě každý autor beletrie. Smísit napínavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nebýt pouze prvoplánovým výkřikem, ale plnohodnotným literárním dílem. Nebojí se zajít do romantických poloh. Sex používá jako doplněk, ne jako lacinou vábničku pro čtenáře. (Dokonce i vztah Kjikeruda s ruskou prostitutkou Natašou má svou poetiku.) Nebojí se dát čtenáři nahlédnout do vzdálenějších kultur a rituálů (ochotně vysvětluje co je to mizuko jizo), a také rád poučuje (vyšetřovací techniky CIA, jak funguje curacit a jak jej nejlépe aplikovat).
Roger Brown je lovec hlav. Žije nad poměry. Stýká se s lidmi z vyšší společnosti. Je nasnadě, že ve hře bude nejen domnělý Rubensův obraz, ale také vrcholná pozice přinášející nemalé finanční zisky. Lov hlav možná nebude tak metaforický, jak by se zpočátku mohlo zdát.

Přestože nejsou ústřední, jsou v Lovcích hlav ženy velice důležité postavy. Není jim dán sice takový prostor jako mužským postavám, ale jsou to právě ženy, jež stojí v pozadí klíčových momentů. Jako by Jo Nesbø se svými mužskými postavami soucítil. Zdá se, že dovoluje mužům občas „vykolejit“ a i při spokojeném manželství zkusit štěstí chvíli jinde. Ovšem neděje se tak bez následků. I za malý „úlet“ se musí zaplatit.
V závěru knihy se autor nebojí upozornit na sílu, kterou mají hromadné sdělovací prostředky. Neříká, že je to dobře, či špatně. Jen upozorňuje, že je to jev, na který je třeba dát si pozor. Poukazuje na to, co je obecně známé. Pravda je jen úhel pohledu. Kdo ovládne média, ovládne pravdu.

Po nové knize Joa Nesbøho rozhodně sáhněte, máte-li chuť zaplést se do hutné atmosféry příběhu, jehož tempo vás strhne a nepustí až do poslední strany. V knize se šikovně mísí napětí a vtip, strach i hnus. Lovci hlav jsou rozhodně hitem letošního podzimu. Dostanou se vám pod kůži stejně jako se pach výkalů vryl nesmazatelně do paměti Rogeru Brownovi.

Lovci hlav

Autor: Jo Nesbø
Počet stran: 250
Nakladatelství: Kniha Zlín

Kniha Lovci hlav vychází 7. listopadu 2011 v nakladatelství Kniha Zlín. Pokud vás recenze nové knihy Joa Nesbøho navnadila a chcete se o tomto norském autorovi, jeho knihách a českých překladech dozvědět více, navštivte oficiální české stránky jonesbo.cz

Lovci Hlav, NESBØ

Atomn.cz, 2. listopadu 2011, autor: Adam Hencze

Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivydělávat krádežemi uměleckých děl. Tolik k vyňatku z popisu knížky z webu Knihy Zlín, jaký to je ale doopravdy? Recenze mé reading copy

Nesbø, nebo taky novodobej Larsson. Jednu jeho reading copy recenzi už jsem dělal, a byla to Nemesis, která mě absolutně dostala a u který jsem se rozhod, že “sakra musim tenhle žánr z tohohle severu číst mnohem víc”. Čas uzrál a příležitost další reading copy jsem chopil za pačesy, tři dny jsem v podzimních večerech hltal stránku po stránce a výsledek leju sem, jako obvykle. Tentokrát je to spíš ostrá whisky v krišťálove čistý “Jack Daniels” originálce, než temně červený víno v zaprášený skleničce v případě Nemesis. Oboje má svý pro a proti.

THE BOOK

První, co se mi rozlilo v hlavě po zaklapnutí poslední kapitoly bylo něco jako “Wau, na dvě stě čtyřicet stránek dost slušně rozehranej thriller”, taky jsem měl ale malinko hořkou pachuť v puse, to je prostě asi jasný, všechno nemůže bejt prostě perfektní (a je to tak dobře). Ve všem, co jsem od Nesba četl byl Harry Hole, kterej mi k srdci, ač se to může zdát třeba divný, moc nepřirost. Má zajímavý archetypní rysy a vůbec, perfektní vlastnosti sedící na hlavního hrdinu, ale já osobně je prostě nevidim, i přes jeho sherlockovský schopnosti rozlousknout většinu případů a ješte to bad guyům natřít s co největší elegancí.

Možná i proto se mi Roger Brown zalíbil, všechny jeho aspekty— vypočítavost, geniální odhad lidí skloubený s absolutní empatií, schopnost nezpanikařit ani v hodně zlejch situacích {set z latríny a následný stodoly snad mluví za všechno} a další věci. Přitom ten chlap není vlastně vůbec špatnej, chce jen to, co většina moderních mužů— milující, nádhernou a imponující ženu, kterou už vlastně (skoro) má, krásnej dům a život, kterej mu dá jistotu. V knížce je tohle téma hodně nadnesený a vlastně tak nějak neustále plyne se zbytkem děje.

Co se týče zpracování, tak bych to shrnul asi znaleckym “typickej Nesbø“, a to i když znalcem věru nejsem. Přesto se opovážim tohle tvrzení potvrdit, je to prostě tak, typickej zajímavej nástup, kterej má jasnej úkol Vás u toho udržet až do konce (a funguje to velmi dobře) a kterej se mi mimochodem moc líbil. Mám prostě moc rád intro momenty, kdy je hlavní postava— bez okolků— prostě v hajzlu, v situaci, která se zdá bezvýchodná a beznadějná, která Vás šokuje. Zbytek knížky se k tomu potom postupně dopracovává. Tyhle scénáře mám rád a nejde jenom o osobní vkus, jde i o to, že prostě fungujou. Proto mě bouračkovej nástup s hrdinou visícím hlavou dolů ve vraku auta s krví, vnitřnostmi a kusy lidskejch údů prostě dostal.

Jo se mi čte prostě perfektně, co k tomu víc říct. Proběhne snad jen jediná výtka— na dvě stě padesát stran mi prišlo dělení do částí trochu zbytečný, ale jak je libo. Chápu, že tim chtel Jo oddělit milestony jako “lov na kalydonskýho kance” v částech 1-2, rogerovo znovuzrovení mezi částmi 3 a 4 a podobný věci. Já to pochopil, ale asi bych to dal i bez dělení.

Ten chlap má úžasný nápady a ješte lepší slovní obraty. Hodně za to taky chválim Krištůfkovou (překladatelka), není to rozhodně takový dílo jako předved třeba Medek u celýho Pratchetta, ale i tak. Ovšem ty nápady, ty nápady! Aaah, to se mi na tom líbilo snad nejvíc— to libování si nad tím, co teď Nesbø použije, jak využije tenhle poznatek a tuhle zajímavost, co bude asi o pár kapitol dál znamenat to, že si Greve jede pro svýho megazlevypadajícího čokla, prostě skvost, v tomhle autor naprosto exceluje a knížce to dodává jakejsi další rozměr (alespoň pro mě).

Zkrátka a jasně, příbeh dua lovců hlav, z čehož jeden loví toho druhého, i když oba trochu jiným způsobem, mě dostal. Ať už šlo o již zmíněný intro, at už o naprosto vymazlenej konec, kterej jsem opravdu nečekal (a to se mi pár věcí odhadnout povedlo), ať už to byli ty malý zajímavosti, kterejma je kniha doslova nabytá. Ona to není vlastně ani moc knížka, spíš taková velká, rozvleklá povídka. Je to tak, pokud budete chtít, za jeden delší vecer to přelouskáte jedna báseň.

THE MOVIE

Na ten jdu zhruba za týden do Světozoru do Prahy, srovnání a jeho malá recenze proto až po zkouknutí.

Pro ochutnávku zatím alespoň trailer, který navnazuje, zároven mi ale tak trochu vrtá v hlavě a varuje pred podprůměrem—

LE VERDICT

Skvělej, napínavej a bravurně napsanej thriller od Nesba. Z týhle věty by to mělo bejt jasný— až to vyjde (7.11), kupte si to. Tohle ovšem doporučim stejně skoro vždycky a po všem, o čem tady napíšu, protože už to, že to sdílím, znamená, že to má pro mě hodnotu, která stojí za sdílení. Navíc, peníze, co dáte do knih— to nikdy nejsou špatně investovaný peníze, huh?

A díky moc Knize Zlín za poslání reading copy a za úžasnou práci v jejich oboru. Sněhuláka a dalších už se nemužu dočkat. Jen nevím jestli se podíleli na přebalu knihy přímo, v obou případech— moc se mi líbí.

Thriller ze severu

innereye.blog.cz, 1. listopadu 2011, autor: Pavel Ondra

Thrillery, ať už ty filmové nebo knižní patřily vždy k mému oblíbenému žánru.

Po přečtení takových hitů, jako je Šifra mistra Leonarda nebo Andělé a démoni jsem dlouho nemohl najít něco podobně zajímavého a dobrého. Teď to vypadá, že se mi to konečně povedlo.

Už prolog vypadá slibně

Když kniha začíná dlouhým odstavcem, kde se píše o poměru rychlosti, času a hmotnosti vozidel při autonehodě a následně je dosti detailně popsána krvavá scéna z vnitřku havarovaného vozidla, začne hned jeden přemýšlet, o čem by to celé mohlo být a že to asi nebude pohádka pro malé děti. Přitom po krvavém prologu následuje docela dlouhá část, ve které nikoho nezavraždí, nepostřelí či neoloupí.

Je nám představen hlavní hrdina, Roger Brown, pracovník personální agentury, jehož pracovní náplň spočívá ve vybírání vhodných lidí na významné pozice ve významných firmách "je to tzv. lovec hlav". Už to, jak v první kapitole jedná s jedním takovým uchazečem o vysoký post, používaje při tom výslechové metody FBI dává tušit, že to nebude jen tak obyčejný člověk.

Dál tu z děje moc prozrazovat nechci, ale řeknu, že se náš hlavní hrdina a to nejen kladný, zaplete v průběhu knihy do dosti spletitého spiknutí, které zahrnuje krádeže obrazů, nevěrné manželky a zrádné milenky a vrcholem všeho je člověk, který pro to, aby posloužil zájmům své firmy jde klidně i přes mrtvoly.

Co se mi na knize líbilo

První věcí, které si člověk při čtení určitě všimne je způsob vyprávění, celá kniha je psaná v první osobě z pozice hlavního hrdiny Rogera Browna. Tenhle styl vyprávění se mi zde zalíbil velice, člověka to pak víc vtáhne do děje.

Druhou věcí, kvůli které se mi kniha zalíbila je to, jakého hlavního hrdinu se autor rozhodl vykreslit. Není totiž ani kladný ani záporný. Má své problémy, jako každý člověk, dělá chyby jako každý člověk. Já osobně jsem si zhruba do půlky knihy sám myslel, že se z něj vyklube největší záporák celého příběhu, v čemž jsem se nakonec naštěstí mýlil.

Třetím z hlavních plusů je , jakým stylem autor vykreslil scény nechutné či krvavé. Všechny tyhle scény tu totiž mají svůj smysl a nejsou v knize jen proto, že autor chce, aby byla kniha prostě plná krve a humusu. Zde je to celé ještě "zajímavější" o to, že je kniha vyprávěna, jak jsem již říkal, v první osobě. Když hlavní postava popisuje, jak se schovává před padouchem v záchodové míse, autor zde detaily nešetří a i mě a to jsem docela otrlý, se začal zvedat žaludek. Zde se tedy sluší čtenáře upozornit, kniha rozhodně není pro slabší povahy.

Čtvrtým, posledním a asi největším pozitivem je příběh jako takový. Nejde o detektivku v pravém slova smyslu, policista vyšetřuje vraždu a hledá stopy které by ho vedly k dopadení padoucha.

Nejde ale ani o obyčejný thriller bez nápadu.

Všechno souvisí se vším a i věc, která se vám v daný okamžik zdá jako nepodstatná se na konci knihy ukáže jako docela zásadní.

Co se mi nelíbilo

První výtka je spíše technického charakteru, je to jen prkotina. Kniha, na to jak je krátká je rozkouskována do spousty kapitol a oddílů, přišlo mi to trochu zbytečné.

Druhou výtku zde mám k příběhu, je to ale jen maličkost zaviněná tak trochu i mou nepozorností. Ve vyprávění se často střídají scény ze současnosti a ty, v nichž hlavní postava vzpomíná na svou minulost. Ony scény z minulosti jsou jednak místy dosti rozvleklé a dvakrát se mi také stalo, že mi trvalo o něco déle, než jsem si uvědomil, že se vypravěč vrátil opět do přítomnosti.

Závěr

Knihu doporučuji každému, kdo má rád napětí, nečekané zvraty, trochu té krve a násilí a pěkně spletitou zápletku.Je to zajímavý příběh, vyprávěný zajímavým způsobem.

Nakladatelství Kniha Zlín děkuji za zapůjčení reading copy v elektronickém formátu, tohoto vstřícného kroku si velmi vážím, pro nevidomého člověka je přece jen jednodušší si knihu přečíst na počítači než ji pracně skenovat a riskovat ještě navíc poškození výtisku samotného.

Další informace a zdroje

1. oficiálně kniha vychází v ČR 4. listopadu v nakladatelství Kniha Zlín, celý náklad se na pulty dostane ale až 7. listopadu

2. téměř současně s knihou bude do kin uveden i film a to 10. listopadu

3. více informací o autorovi i knize samotné najdete na adrese: http://jonesbo.cz

Pavel Ondra


Dotaz k produktu Lovci hlav

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail: *
Číslo "10" slovy: *
Váš dotaz: *
 
 

Dále doporučujeme




Moderní nakladatelství
Aktuální literární trendy