Léčitel | Kniha Zlín

Právě jsem dočetl reading copy knížky Léčitel. Autorem je finský spisovate Antti Tuomainen.

Dá se o mě říct, že jsem fanda severské detektivky a o to víc mě tahle kniha překvapila, protože jsem od ní čekal něco úplně jiného.

Žánr
Knížka je na pomezí žánrů. Je to detektivka ve které osamělý detektiv pátrá po své zmizelé manželce. Je to scifi, protože se to odehrává v blíže neupřesněné postapokalyptické době. Je milostný příběh plný vzpomínek, flashbacků a pocitových scén. Je to ekologická agitka, protože atmosféra doby poté je vylíčena opravdu sugestivně.

Děj
Jak už bylo naznačeno, knížka se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti, kdy globální oteplování způsobilo výrazné změny jak klimatu, tak i celé společnosti. Bohatí mají větší moc, policie toho má tolik, že nestíhá řešit ani vraždy, soukromé bezpečnostní složky nikdo nehlídá, Finsko je plné přistěhovalců z jihu Evropy.

Ekologické hnutí se radikalizuje a dochází i k vraždám lidí domněle zodpovědných za tyto změny.

Na pozadí těchto událostí autor rozehrává příběh člověka, který se dozvídá, že mu zmizela manželka – investigativní reportérka. Policie se případem nemá čas zabývat a tak se se nechtěný detektiv vydává zoufale pátrat na vlastní pěst. Cestou rozkrývá nečekané vztahy a souvislosti v minulosti jak svojí manželky tak i jejich (a potažmo i svých) přátel. Chybět nesmí ani nečekaný (a možná i trochu nejasný) závěr.

Pocity

Knížka se odehrává v (doufejme nereálné) alternativí budoucnosti a možná právě proto mi knížka svojí atmosférou trochu připomínala Židovský policejní klub odMichaela Chabona. Budoucnost je v ní líčena poněkud depresivně, stejně jako celý příběh hledání milované bytosti. Knihy nenabízí akční scény ani jednoznačný závěr nebo dějové kotrmelce, které známe např. od Jo Nesboa, celá je laděná spíše komorněji, pocitověji.

Další detaily

Knížka má 127 stran, přeložil ji Vladimír Piskoř a vydává ji moje oblíbené nakladatelství Kniha Zlín

Zakoupit ji můžete nejprve v papírové podobě a od 25. června 2012 i jako ebook do čtečky, třeba na dovolenou.

Zběsilý úprk za ztracenou láskou, plný strachu, lidské rezignace ve světě s posledními zbytky lidskosti. Takový je skvělý román Léčitel finského spisovatele Antti Tuomainena.

Svět v rozkladu. Mají v tom prsty nedávné epidemie, nebo se začal rozkládat již dříve a z jiných příčin? A jde o budoucnost, nebo se to týká (velmi akutně) již nás?

Otázky, které mohou vyvstat, přesto je finský autor Antti Tuomainen ve své třetí knize nepokládá. Helsinky, nebarvité, s postapokalyptickou patinou, se staly bludištěm. A kdyby nebylo deště, uvažžovali byste, zda vůbec ještě s městem nebe nějak komunikuje. Jak už to bývá, v labyrintech zanikají cesty, stejně jako se rodí nové. A s nimi otázky. Mnoho odpovědí nečekejte. Ostatně, závěr útlé knihy má chuť po nabroušené oceli a rozprostře před vás hned několik možžných variant. Nejen kudy by se mohl děj dále ubírat, ale také těch zpětných – kudy vlastně šel.

Tuomainen získal prestižžní ocenění za nejlepší krimi roku 2011, zapomeňte však na nějaké vražžedné, leč žžánrově čisté čtivo. Ne žže by autor tápal, naopak dobře ví, žže temné helsinské uličky mohou reflektovat stejně tak "prosvětlená" zákoutí mysli – vraha/vrahů, obětí (??), amatérského detektiva, i nás samotných. A ví, žže kdyžž bludiště, tak bez jasného směřování a postupu.

Léčitel je provokativní. Už tím, žže nenabízí "poamericky" vybudované zázemí, tradiční dramaturgii od expozice až po katastrofu, kdy nás autor vede za ruku a říká, pozor, teď přijde chvíle, kdy se něco důležžitého dovíš. Zásadních momentů (informací) nabízí prakticky kažždá strana, Tuomainen s nimi ale pracuje doslova zákeřně. Nekřičí, neupozorňují na sebe, je obtížžné si všech při prvním čtení všimnout – ale neciťte se provinile, ani hlavní hrdina Tapani Lehtinen se často "nechytne". Nedivte se mu, jeho žžena je nezvěstná a několik indicií napovídá, žže se zapletla do velmi nepřívětivé sítě, která se spřádá i za pomoci vyvražždění několika rodin.

Léčitel ale provokuje i tím, žže je velmi krátký. Ze dvou důvodů. Tuomainen volí jen ta slova, která mají pro jeho příběh význam (takžé pozor na ně!). A nedoříká.
Napětí tak vzniká nejen uvnitř příběhu (ve fabuli, kdy chcete vědět, co se v těch Helsinkách, sakra, děje), ale také ve vztahu mezi čtenářem a knihou. Drᾞdit vás můžže syžžet, způsob vyprávění, který rozhodně nechce, abyste si knihu vzali na dovolenou na plើ u moře, nebo si ji rozkouskovali a po večer sem tam něco "zhltli".

P.S.: Užž dlouho se mi nestalo, abych detektivku měl chuť/potřebu přečíst znovu (hned) po jejím dočtení.

Léčitel je trochu sci-fi, trochu ekologická agitka, ale hlavně zajímavá detektivka. Ve finském originále vyšla v roce 2010, loni získala ocenění jako nejlepší finský detektivní román. Reakce čtenářů a jiné recenze mě zaujaly, rád jsem proto přijal nabídku nakladatelství Kniha Zlín přečíst si Léčitele ještě před českým vydáním výměnou za recenzi, kterou o něm napíšu.

Než začal Antti Tuomainen v roce 2007 (podle jiných zdrojů 2006) psát knihy, živil se jako reklamní textař. Mimo svou domovinu zatím není moc známý, i Wikipedia ho zmiňuje jenkrátkým heslem ve finštině. Až s Léčitelem se víc rozlétl do světa.

Knihu jsem dočetl už před čtrnácti dny. Bylo to na dvě posezení, má dobrý spád, ale zůstalo mnoho nezodpovězených otázek. Poznámky, které jsem si dělal, byly plné textů typu: Proč T. předstíral že zemřel; Jak to udělal; Jaký význam měla léčba rakoviny souseda; Kde se najednou vzal V.; Jak ho v noci poznal, když ho před tím neviděl; Jak poznal na videu G. jen podle pohybu; Jak mohl určit místo jen podle zvuku moře v telefonu? A proč mu proboha trvalo dvě třetiny knihy, než klikl na e-mail?

Krátké, svižné, trochu neukončené

Děj Léčitele se odehraje během několika dnů v Helsinkách. Může to být v blízké budoucnosti nebo za upravené současnosti poté, co se projevily efekty globálního oteplování. Po změně klimatu se lidstvo přesouvá k severu, kde se ještě dá jakž takž přežít. Jenže tím se v dříve klidných Helsinkách zvyšuje kriminalita, objevují se epidemie, utečenci, městem se prohánějí zločinecké gangy... Připomnělo mi to prostředí Neffovy Tmy.

Zápletka: básníkovi Tapanimu se domů nevrátí žena-novinářka, a protože policie příliš nefunguje, začne po ní pátrat sám.

V úvodu jsem se polekal ich-formy, která ráda svádí ke zdlouhavému a nudnému popisování vlastních pocitů místo děje. Nic takového se ale s výjimkou jednoho dlouhého a zbytečného flashbacku nekonalo. Ba co víc, Léčitel je velmi krátká kniha. Po několika stránkách jsem se podíval na ukazatel v Kindlu a zjistil, že jsem už na sedmi procentech.

Kniha má dost nejednoznačný závěr, vlastně nevím, jak to dopadlo. I když mám ale raději detektivky, kdy se na konci všechno vyřeší a vysvětlí, kde nezůstávají zásadní nezodpovězené otázky, Léčitel se mi líbil a zavrtal se do hlavy. Ještě se k němu vrátím a přečtu si ho znovu.

Kudy Tapani v Helsinkách chodil

Našel jsem typický znak severských detektivek: přesně a často zmiňované geografické informace. Kde americký autor zmíní nanejvýš část Manhattanu, tam Skandinávec jako Tuomainen popíše dům v konkrétní ulici a přidá ještě cestu, kudy tam jeho hrdina šel.

Dělají to velmi často. V posledních letech jsem přečetl hodně knih severských autorů a geograficky nestandardně přesně určená místa byla ve většině z nich. Mám to rád, mohu se potom podívat na mapu a události z knihy umístit tam, kde se odehrály.

U Tuomainena to šlo obzvlášť snadno, i když jsem musel pátrat po originálech přeložených místních názvů (Vorařský ostrov, Spálený ostrov, Jezevčí ulice, Most ptačího zpěvu). Podobně jako minule u knihy Neviditelný, jsem si i tentokrát místa vynesl přímo do mapy, můžete se na ně podívat:

Mapa míst v Léčiteli

Místa jsem seřadil podle toho, jak se objevila v knize, a přidal k nim procenta, která mi ukázal Kindle. I když se na mapu podíváte ještě před čtením, zážitek z knihy vám to myslím neubere.

V nie veľmi vzdialenej budúcnosti sa ukáže, že Klaus sa mýlil. Zmena prišla skoro zlomovo, klíma sa premenila. More stúpa, juh je vysušený, sever zaliaty nekonečnými zimnými dažďami. Na ľudstvo doľahli epidémie, hladomory a vojny.

Helsinki sú teraz skutočne multikultúrne. Ale iným spôsobom, ako by si ľavicový liberál predstavoval. V parkoch, na predmestiach a squattoch prebývajú stovky tisíc imigrantov z krajín, ktoré sú už takmer neobývateľné. Takmer každý, kto mal na to prostriedky, sa už uchýlil na ďaleký sever. Vznikajú tam opevnené mestečká ako huby po daždi. Kriminalita stúpa v nekonečnej špirále a polícia nemá dostatok prostriedkov, ľudí a času potierať a vyšetrovať zločiny. Bujnejú súkromné bezpečnostné agentúry, ktoré si právo vykladajú po svojom.

Johanna sa už dvadsaťštyri hodín neozvala. Stále idealistická investigatívna novinárka zmizla dva dni pred Vianocami. Pátrala po vrahovi priemyselníkov, podnikateľov a ich celých rodín. Ten sám seba nazýva Liečiteľom nemocnej zemegule, posledným hlasom pravdy vo svete, ktorý kráča do záhuby. Preto bude vraždiť tých, čo prispeli k urýchleniu klimatických zmien.

Manžel Tapani, básnik na voľnej nohe, sa domáha pomoci u zamestnávateľa a polície. Nijak zvlášť nepochodí, preto sa pustí do pátrania na vlastnú päsť. Tvrdohlavo získava informácie, vrhá sa do situácií, ktoré nemôžu dopadnúť dobre. Zisťuje, že všetko je zamotanejšie a prepojenejšie, než by sa dalo očakávať. Dozvedá sa fakty z minulosti Johanny, ktoré ho rozhodne nepotešia.

“Léčitel” nie je len krimi. Lyrické pasáže posúvajú knihu k milostnej dráme. Autor rieši aj otázku priateľstva. Blízki priatelia tu majú svoje špinavé tajomstvá a neznámy taxikár obetavo pomáha. Ľudstvo v procese sebadeštrukcie stále verí v lepšie zajtrajšky.

Antti Tuomainen (1971) využíva strohý jazyk. Na 178 stranách stručne, pútavo a rýchlo posúva dej ďalej. Núti to čitateľa domýšľať si a viac zapojiť fantáziu tam, kde chýba opis. Tento tvorivý prístup vyvrcholí nejednoznačným koncom. Kniha je napísaná v “ich” osobe. Sledujeme postup pátrania, no fakty sa nedozvedáme hneď, ale až keď majú dejový význam.

Všetko sa to odohráva v takmer apokalyptických kulisách. Skutočne sú to len kulisy, do deja nejak nezasahujú. Príbeh sa kľudne mohol odohrávať i v súčasnosti. Zbavil by sa tak ľahkej pachuti ekologickej agitky. No napriek tomu kniha stojí za prečítanie. Antti Tuomainen dostal za tento román v roku 2011 prestížnu cenu Vuodenjohtolanka udeľovanú fínskym Klubom priateľov detektívok.

Děj románu se odehrává v Helsinkách, v blízké budoucnosti. Tapani Lehtinen celý den nedostal zprávu od svojí ženy Johanny. Je mu jasné, že se jí něco stalo. Johanna je novinářka, píše o případech sériových vražd, spáchaných ekologickým aktivistou, který si říká Léčitel. Tapani ví, že s tím má něco společného, ale jít na policii je v dnešní době nesmysl. Rozhodne se jí v rozbořených ulicích Helsinek najít sám.

Na silnicích jsou měsíce vybouraná auta, lidé se navzájem okrádají před domy, kde bydlí rodiny, které se snaží najít první naději v novém životě. Spisovatel se dostává do role detektiva.

Kniha je rozdělena do čtyř částí: Dva dny před Vánoci, Den před Vánoci, Štědrý večer a Velký pátek ráno. Nic ve městě nenaznačuje, že je čas svátků. Dalo by se říct, že těžké chvíle, které Tapani prožívá, jsou podporovány okolním chaosem. Často vzpomíná na chvíle strávené s Johannou. Sentimentální pocity jsou podporovány častým deštěm. Ano, prší. Je prosinec, jsme v mrazivých Helsinkách a stále jen prší, teplota se pohybuje okolo nuly. To nás dostává k otázce, co se vlastně stalo. Obrázek o zbytku světa si můžeme udělat skrz postavu severoafrického taxikáře Hamida, který dělá Tapanimu nejen osobního šoféra. Přijel do Helsinek založit rodinu, zatímco jiní odsud prchají.  Katastrofa není nijak vysvětlena, ať si každý domyslí sám. Víme jen, že „lidé nepřestali a nechtěli přestat žít sobecky, hamižně a nezodpovědně“.

Tahle tajuplnost je podle mě na postapokalyptických knihách nejdůležitější. Jedno naznačení, které věrohodně vystihne dnešní svět a připomene jeho problémy. Čtenářův strach, který se snaží nevnímat, je probuzen. Začne přemýšlet nad větším spektrem života, než je jeho krátká přítomnost. V Léčitelovi je ukázána čitelnější a snad i pravděpodobnější možnosti zhroucení, než například v depresivnější Cestě od Cormaca McCarthyho. Stále mě napadá jediné: Kdy to přestane být sci-fi? Jednou určitě. A to je největší síla knihy.

Je něco okolo roku 2013, telefony jsou výkonnější, informace přístupnější a domy skoro nedosažitelné. I když si Tapani sežene pistoli, nečekejte žádné velké akční scény. Údery přichází nečekaně, z temných ulic za chlápkem, který na vás míří pistolí. Nezapomínejme, že Tapani je spisovatel, žádný velký hrdina. Občas projeví nenápadný humor, připomínající detektiva Marlowa. Vtipy jsou ale rozbořené a plné samovznícených ohňů jako město samo. Každý detail jeho pátrání je důležitý. Dlouze se zamýšlí a vzpomíná, někdy se text musí přečíst i dvakrát. A v tomto duchu se blíží konec.

Jste zvědaví, jak se uzel informací rozmotá, nemůžete se dočkat poslední stránky, jenže pak, z ničeho nic, konec knihy. Stránka s očekávaným vysvětlením chybí, naopak je v poslední kapitole doplněna momentem „po nějaké době“, který naznačuje další možnosti. V mysli vám leží nejméně tři varianty konce. Můžete číst znovu od začátku, to by nebyl takový problém, kniha má jen 127 stran. Nebo si můžete celé hodiny přemýšlet o alternativních koncích, zanechat v sobě detektiva a snažit se ve známých faktech nalézt tu nejpravděpodobnější možnost.

Kniha není pro čtenáře, kteří čekají velký děj a jasný konec.

Je spíše pro ty, kdo ji neotevřou jen jednou a nenechají v knihovně zbytečně zaprášit.

Na tuhle knížku jsem se hodně těšila, protože mám ráda detektivky a sci-fi, tak jsem si říkala, ty jo, dvě v jednom, to si nemůžu nechat ujít. Navíc se jedná o severkou záležitost, takže moje posedlost poslední doby, tudíž to by nebylo, abych si nepožádala o reading copy od Knihy Zlín.

Děj knihy se odehrává v Helsinkách v budoucnosti, aniž by čtenář věděl, v jak blízké či vzdálené. Očividně došlo na Zemi k jistým klimatickým změnám, které vedly ke značnému poškození životního prostředí, lidské hodnoty se změnily, miliony lidí žijí na ulicích, řádí choroby, nejsou peníze na doktory, světu pravděpodobně vládnou ti nejvíce penězi obdaření a pořád prší.

V tomto všem žije hlavní hrdina Tapani, básník, jehož knihy nikdo nečetl a jehož současný zdroj obživy jsem nedokázala rozklíčovat. Tapaniho žena, úspěšná  investigativní novinářka Johanna je pohřešována a jak vychází najevo, její zmizení má cosi do činění s brutálními vraždami, které provádí známý sériový vrah, který si říká Léčitel. Tapani se obrací na policii, je však odbyt s tím, že při tolika případech se nemohou zabývat pouhým zmizením jedné novinářky. A tak se Tapani vrhá do pátrání sám a postupně rozplétá vlákna, která ačkoliv se původně zdálo, že spolu nesouvisí, nakonec vytvoří souvislou síť, která přivede Tapaniho k překvapivému rozuzlení.

Popravdě musím přiznat, že jsem byla z knihy tak trochu rozpačitá. Ačkoliv příběhy z budoucnosti mám moc ráda a na tohle jsem se těšila především, v tomto případě mi to přišlo až příliš prvoplánové, příběh by se klidně mohl odehrávat i v současnosti (sériový vrah, který vraždí bohaté, policie, která nemá čas na méně důležité případy, korupce, lidé na pokraji společnosti, nedostatek zdrojů k obživě...), posazení děje do budoucnosti pro mě nemělo v tomto případě žádný smysl. Pořád jsem čekala, že se stane něco nečekaného, něco, co by mě donutilo, abych si řekla Jo, tohle je ten správný apokalyptický příběh se vším všudy, možná proto, že přímo v ději vlastně apokalyptická rovina příběhu nebyla až tak znát.

Přesto jsem si román přečetla s chutí. Autor si nebere servítky a všechno nám naservíruje poměrně dost realisticky a strohým způsobem. Hlavní postava Tapaniho mi byla velmi sympatická, takový umanutý chlápek, co si nedá nic vymluvit a po hlavě se vrhne několikrát do stejné jámy lvové. Líbilo se mi, že nám autor nikdy neřekl, na co vlastně Tapani přišel, a pak to prozradil, až když to mělo nějaký dopad. Romantické pozadí tomu dodalo trochu šťávy, ale vyloženě příběhem lásky bych to nenazvala.

Knížka rozhodně stojí za přečtení, je to taková jednohubka na nedělní odpoledne. Navíc autorAntti Tuomainen obdržel za tento román v roce 2011 prestižní cenu Vuodenjohtolanka udělovanou finským Klubem přátel detektivek. Vydává Kniha Zlín a vychází 21. 5. 2012.

Léčitel je presne tá kniha, ktorú začnete čítať a prestanete až keď ju dočítate celú. Tomu nahráva i skutočnosť, že má iba 178 strán. Ale aj na tak malom priestore dokázal Antti Tuomainen napísať perfektný príbeh, ktorý zasadil do doby,  v ktorej by nikto z nás nechcel žiť.

Blížia sa Vianoce, no vo svete v ktorom žije Tapani Lehtinen už nič neznamenajú. Klíma sa zmenila, životné prostredie je zničené, vojny a konflikty sú na dennom poriadku, ľudí zabíja H3N3, malária, tuberkulóza, ebola, mor i chrípka, všadeprítomné požiare už nikoho netrápia a utečenci hľadajú svoj domov čím ďalej tým viac na severe. Polícia každý deň eviduje toľko prípadov, že na samotné vyšetrovania už nemajú čas ani prostriedky. Takže keď je Tapaniho žena Johanna už 24 hodín nezvestná, začne pátrať na vlastnú päsť.

Johanna je novinárka a Tapani svoje pátranie začne pri jej aktuálnej práci. V materiáloch nachádza informácie o sériovom vrahovi vyvražďujúcom riaditeľov a politikov s ich rodinami, ktorí prispeli k urýchleniu klimatických zmien. Hovorí si Liečiteľ a s Johannou je spojený viac ako by sa Tapanimu páčilo. Čím hlbšie po ňom pátra, tým nepríjemnejšie infomácie sa o svojej žene s ktorou žije 10 rokov dozvedá.

Léčitel je výborným príbehom lásky, napätia, krimi, sci-fi i drámy. Má rýchly dej, fantastický záver, odohráva sa z pohľadu hlavného hrdinu a celú katastrofickú scenériu dopĺňa vytrvalý dážď. Žiadne zbytočné slová a opisy. Presne ako napísal Mikko Waris pre Savon Sanomat „Tuomainenov jazyk je bohatý, precízny a presný”.

„Míjel jsem celé země a kontinenty, procházel jsem jazykovými oblastmi a dialekty. Helsinky byly konečně mezinárodní. Ale zrovna o tomhle jsme určitě svého času nesnili.“

Antti Tuomainen (1971) sa narodil vo Fínsku, žije v Helsinkách. Pracuje ako nezávislý redaktor, spolupracuje napríklad s magazínom Image (najstarší fínsky lifestylový časopis), v minulosti pracoval v reklamnom priemysle (napríklad pre agentúru BOB Helsinki). Prvá kniha Tappaja, toivoakseni mu vyšla v roku 2006, o tri roky neskôr vydal knihu Veljeni vartija.

Významnejší úspech mu priniesol až Léčitel (Parantaja, 2010) za ktorého získal cenu Vuodenjohtolanka (v roku 1997 túto cenu získala aj Leena Lehtolainen za detektívku Luminainen, ktorú český čitateľ mohol čítať pod názvom Zasnežená žena a v roku 2004 ju získal Matti Joensuu za krimithriller Harjunpää ja pahan pappi – Kazateľ zla – ktorý bol pred dvoma rokmi sfilmovaný).

Léčitel vychádza 21. mája 2012, e-kniha bude o mesiac neskôr. Ukážku si môžete prečítať tu. Vydáva Kniha Zlín, ISBN: 978-80-87497-54-8, preklad Vladimír Piskoř. Zároveň ďakujem nakladateľstvu Kniha Zlín za poskytnutie reading copy.

Chtel bych, abyste tuto, mou uplne prvni (ne)recenzi knihy brali trochu s rezervou, byvam casto hodne kriticky a muj ctenarsky zajem je "lehce" vyhraneny.

Nez zacnete tento utly roman o 45 000 slovech a 180 stranach cist, zapomente nato, ze jste nekdy cetli trilogii Milenium, ale konec blabolu a pojdme na vec.

Chtel bych zacit: "Uz dlouho jsem necetl tak dobrou knihu", ale nezacnu, protoze tento zanr ctu docela hodne a soucasne publikujici finske autory mam rad snad vsechny, obzvlast Arto Paasillinu, o nem vsak psat nechci.

Ke knize Lecitel jsem se dostal jako slepy k houslim a reading copy v mailu mne zaskocila tak, ze jsem dost vahal, kdy zacnu cist. Jeste vice mne vylekal fakt, ze ji muzu recenzovat :) Ve finale to bolelo mene nez jsem ocekaval a kniha skoncila driv, nez jsem se do ni poradne vnoril. Delka romanu odpovidala 2:1 k delce, po kterou jsem jej cetl. (cteni cisteho casu jeden den, dej se odehrava dny dva)

Zacina strohym, avsak uplnym popisem toho, jak to ve Finsku a nejen v nem vypada v blizke budoucnosti. Mozna jsem to jen nerozklicoval, avsak o jak blizkou budoucnost se jedna jsem se nedozvedel.

Nabyval jsem postupne dojmu, ze na konspiracnich teoriich neco bude, a jestli se lidstvo nezacne hned chovat zodpovedne, opravdu se brzy ocitneme v podminkach zivotu velice nepriznivych stejne jako hlavni hrdina Tapani Lehtinen i cele Finsko. Zeme je znicena, vzduch temer nedychatelny, vsude vladne chaos a bezvladi a bylo nasnade rict no "hruza, sok, zdeseni". Nicmene tak strasne to nebylo, aspon z pocitu, ze Tapani i jeho okoli si na takove prostredi zrejme zvykli a az na "svetle" vyjimky (desetitisice finu, kteri nemeli takove stesti a bud ziji na ulici a v parcich, nebo v polorozpadlych budovach) jakz takz prezivaji. Tapaniho pratele si bali veci a planuji odjezd na sever. Tapani od nich tak kupuje zbran, ktera zasadne rozhodne o jeho dalsim pusobeni na tomto svete.

Ale abych se dostal k jadru veci, Tapani je zenaty, jako kazdy spravny dospely fin, jenze jeho zena, investigativni a uspesna novinarka Johanna, nahle zmizi. Jak uz to tak byva pisalek poezie Tapani, zrejme nemaje do ceho pichnout se rozhodne, ze po osloveni mistni slozky tajnych sluzeb, vezme vysetrovani do vlastni rukou a jme se Johannu hledat. Jednim z duvodu je neomalenost policie, zkorumpovanost a nedostatek zdroju. Jak se pozdeji dozvite policiste "utikaji" do jiste "bezpecnostni agentury" A-secure. Uvozovky a ironie je nasnade, protoze to se securitaky je trosku jinak, nez by se na prvni pohled mohlo zdat.

Ale zpet k Tapaniho detektivni kariere. Tapani tape, avsak brzy narazi na par drobnosti, ze kterych zacne pomalu skladat mozaiku udalosti a kontaktu, ktere se pomalu sviraji okolo jeho zmizele zeny. Nema to lehke v apokalyptickem svete plnem nastrah a securitaku si obcas dost nabije.

Odhaluje pomalu detaily, jez sklada do mozaiky, kterou pred nim jeho zenuska zatajila. A to nejen soucasnosti, ale zejmena z minulosti. Tapani ji vsak neprestava milovat.

Trosku mne zklamalo, kdyz to zacalo vypadat, ze Johanna ...

Jak to vsechno dopadne Vam vsak neprozradim, ale reknu, ze toho za ony dva dny Tapani zvladne opravdu hodne. Holmes by se stydet nemusel.

Strelim se ted trochu do kolena, kdyz reknu, ze ta Anttiho Tuomainena strohost prece jen neni uplne na skodu. Jeho smysl vyjadrit vse nejmensim poctem pridavnych jmen a prislovci mne fascinoval a docilil pouze toho, ze vse ostatni se musi odehrat ve ctenarove hlave. Protoze v rychlosti deje neni cas na rozvlacnena souveti, i vy si udelejte cas a nenechte se pri cteni nicim vyrusovat, protoze se budete ztracet. Jmen je tak akorat, a jsou hezky zapamatovatelna.

Antti se narodil ve finsku a zije v Helsinkach, a uz se moc tesim, az se zactu do nektereho z jeho dalsich dilek (tak prekladatele sup, sup):

The killer, I hope a nebo My brother's keeper.

Omlouvam se, ze nepouzivam diakritiku, ale je to proste tak.

Knihu si muzete zakoupit napriklad jako paper book jiz 21.5.2012 nebo jako ebook 25.6.2012 napriklad v Knize Zlin. Dve kilca, za takto kvalitni knihu, na niz se urcite podepsal i kvalitni preklad Vladimira Piskore, jsou urcite vic nez adekvatni.

Dekuji Knize Zlin za poskytnuti readin copy.

Svet románu Léčitel degeneruje. Autor Antti Tuomaninen predstavuje čitateľovi akúsi blízku budúcnosť ľudstva, v ktorej ropa a ľudský život nemajú skoro žiadnu cenu. Čierneho zlata je prekvapivo stále dosť, dokonca aj na to, aby táto surovina bola stále hlavnou príčinou ničenia atmosféry, znečisťovania pitnej vody a devastácie celkového životného prostredia. Ekologické problémy sú následne spúšťačmi viacerých negatívnych spoločensko-ekonomických javov, ktoré zmenili svet na nepoznanie.

Jižní část Španělska a Itálie byly oficiálně ponechány svému osudu. V Bangladéši, který se propadl do moře, vypukl mor a hrozilo, že se epidemie rozšíří do celé Asie. Spor mezi Indií a Čínou kvůli zdrojům vody v Himálaji vyústil ve válku. Spojené státy uzavřely hranici s Mexikem, na což drogové kartely odpověděly řízenými střelami: Cílem se stala města Los Angeles a San Diego. Lesní požár v Amazonii se nepodařilo uhasit, hořící oblasti se nepovedlo izolovat ani proražením nových říčních kanálů pomocí výbušnin. Rozpoutané války nebo ozbrojené konflikty na území Evropské unie: 13, většina na hranicích. Odhadované množství klimatických běženců na zeměkouli: 650-800 milionů lidí. Pandemická varování: H3N3, malárie, tuberkulóza, ebola, mor. Odlehčení na závěr: Čerstvě zvolená Miss Finska věří, že na jaře bude všechno mnohem lepší.

Už dlouho jsem nečetla tak výbornou knihu! Antti Tuomainen není jen autorem krimi, je autorem mnoha žánrů, které umně spojuje do jednoho příběhu. Českému čtenáři se do rukou dostává jeho nejnovější kniha s názvem Léčitel, kterou se vůbec nehodí zaškatulkovat do žánru severské detektivky. Antti totiž definuje žánr sám o sobě: směs sci-fi, krimi a lovestory, tak trochu existenciálně-ekologické drama. Rozhodně je to kniha, kterou musíte číst!

Jsou dva dny před Vánocemi, nacházíme se v Helsinkách v blízké budoucnosti (je to cca 2030 a dál) a před očima máme učiněné peklo. Svět už nehraje podle zavedených pravidel, přichází doba, kdy se příroda lidem mstí za jejich hamižnost. Války, klimatické změny, uprchlíci, násilí, chudoba, knihovny, divadla, muzea, školy a jiné veřejné budovy jsou zavřené, nemocnice jsou přeplněné, na policii už ani nemá smysl volat a stále nepřestává pršet. Lidé se snaží přežít, jak jen to jde, žít dál své životy a udržet je alespoň trochu v normálu. V nastálém chaosu se ztratí reportérka Johanna, která je na stopě tzv. Léčiteli. Vraždí průmyslové magnáty, kteří dostatečně nemysleli na ekologii a trvalou udržitelnost a zaslepeni touhou po penězích dostali tuhle planetu na pokraj zhroucení. Jsme svědky konce jedné civilizace, kde mnozí už rezignovali a jiní si myslí, že svět může být ještě "vyléčen".

Po Johanně na vlastní pěst pátrá její manžel, básník Tapani, a zjišťuje, že případ L je ještě zapletenější, než se na první pohled zdá. Sahá hluboko do minulosti a ukazuje, že i nejlepší přátelé a na první pohled bezbranní ubožáci mají špinavá tajemství.

Léčitel je výborně napsaná kniha, plná skvělých metafor a dialogů. Antti poutavě vykresluje svět, ve kterém lidstvo zabíjí samo sebe a zároveň ještě věří v lepší zítřky. Na osudech různých lidí vnímáme zoufalství i naději doby. Přimíchejme skvělou zápletku a upřímný milostný příběh. Láska je modrou tečkou na věčně šedém nebi. 130 % dávám závěru knihy, který je dráždivě nepochopitelný a otevřený.

Léčitele brzy nabídne Kniha Zlín také jako reading copy pro blogery, takže si to rozhodně nenechte ujít (přihlaste se k odběru newsletteru, sledujte web, Facebook nebo Twitter). A vy ostatní si zaškrtněte 21. května, jako den, kdy na trh přichází naprosto neobyčejná kniha, popř. si nastavte hlídacího psa!

P.S. Název tvoří citace z knihy (je v ní v různých variacích vložená do úst mnoha postavám).