Zastřelte růžového medvěda | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Nudge
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Zastřelte růžového medvěda

Zastřelte růžového medvěda
Cena:
159 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-55-2
Datum vydání:
15. 09. 2009
Počet stran / vazba:
168/brožovaná
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Zastřelte růžového medvěda

Román o obnoveném přátelství dvou pětačtyřicátníků, kteří se po dvaceti letech od svých br­něnských studií náhodou setká­vají v Praze, kde teď žijí, o jejich dávných i současných vztazích se ženami a o jejich posto­ji ke světu, který je obklopuje. Autor skloubil zemitost gene­račních reflexí, dobře odposlou­chané a živě napsané dialogy, křehkost romantických pasáží i napětí kriminálního příběhu v kompaktní celek, který se čte jedním dechem. Sovák v knize posunuje základní atributy svého stylu – doplněné o dobře odposlouchané a živě napsané dialogy – na vyšší úroveň. Vypravuje v něm o obnoveném přátelství dvou pětačtyřicátníků, kteří se po dvaceti letech od svých brněnských studií náhodou setkávají v Praze, kde teď žijí, o jejich dávných i současných vztazích se ženami a o jejich postoji ke světu, který je obklopuje. Autor skloubil zemitost generačních reflexí, křehkost romantických pasáží i napětí kriminálního příběhu v kompaktní celek, který se čte jedním dechem.

Recenze: Zastřelte růžového medvěda

Sexuji, tedy jsem

Host 2/ 2010, autor: Radomil Novák

Záložka na knize Romana Sováka toho slibuje opravdu hodně: zemitou generační reflexi dvou pětačtyřicátníků, romantiku i napínavý kriminální příběh. Vše prý působí kompaktně a bude se nám i díky „dobře odposlouchaným a živě napsaným dialogům“ číst jedním dechem. Tolik záložka románového debutu s poněkud (při dobré vůli) metaforickým, na první ohledání parodicky znějícím názvem, v němž se apeluje na likvidaci jakéhosi růžového medvěda. V té chvíli ještě netušíme, že půjde o malé plyšové zvířátko z Ikea a vůbec: čekají nás mnohá překvapení.

Překotné tempo vyprávění, krátké kapitolky, střídání vypravěčů i způsobů vyprávění odstartují hned od počátku knihy příběhový dostih v ostrém staccatovém rytmu. Tempo zrychluje i občas použitý „scénický“ typ vyprávění, který posiluje epičnost, například: „Já: A čím se tedy chceš jako poznamenanej živit? On (radostně): Žádnej kapitalistickej ani úřední pupek už futrovat nebudu…budu psát knihy. Já (cpu mu vztekle svůj text): Piš, co chceš, rozumíš - ale roztrhej mě s Andreou!“ (s. 42). Souvětí prošpikovaná slovoslednými inverzemi a elipsami je nutné číst opakovaně, ale ani to úplnému porozumění mnohdy nestačí. Autor se zjevně pokouší o autentickou současnou mluvu, což by dokazovalo i užívání vulgarismů, anglicismů, hovorových obratů, obecné češtiny i brněnského dialektu, to vše v pestré směsici.

Čtenář nejenže nečte jedním dechem, on nemůže dech vůbec popadnout a jeho orientace v příběhu připomíná bludného Holanďana. Stručně vylíčeno: Jeden z hrdinů Vladimír napíše a chce vydat milostný příběh, dá jej přečíst Karlovi, druhému z dvojice protagonistů, který zjistí, že je o něm a jeho lásce ke kurvě Andree. Vyprávěno je malinkatému růžovému medvědovi (drobkovi, minibéďovi, hlupáčkovi) — Andreině dárku Karlovi na den svatého Valentýna. V onom příběhu se mimo jiné dozvídáme, jak to chodí v bordelu, jak je Karel psychicky neschopen pracovat, jak se zamiluje do kurvy a jejího růžovoučkého (podobnost s medvědem) pohlaví, o týdnech hojnosti sexu i nepříjemném rozchodu, končícím návratem těhotné Andrey do bordelu. Poněkud pikantnější lidové čtení ve třech aktech. Karel se vzteká a napíše protitext o Vladimírovi a jeho lásce ke spolužačce na vysoké škole, a to v podobném duchu. Tyto vložené příběhy z minulosti však tvoří jen určitý prolog (odrazový můstek) k avizovaným „zemitým“ reflexím současnosti.

Takže jak se to má s naší současností? Nepříliš optimisticky a smysluplně. Několikrát je víceméně didakticky řečeno, že žít v kapitalismu není zas o tolik lepší než v socialismu, bezcharakterní kapitalisté-žraloci a jejich „zlaté parlamentní rybičky“ na nás vymysleli spoustu pastí, ovládají nás čipy a dělají z nás levnou pracovní sílu, případně nám práci záměrně nechtějí dát. Na rozdíl od nich nám všem ostatním osud nepřál, a i kdybychom stokrát chtěli, nemáme proti „nim“ a jejich neviditelné ruce trhu šanci. Shrnuto slovy autora: „Vykurvit si všechno hned, zemský ráj to na pohled.“ Navíc jsme anonymní ve vztazích, které budujeme ve virtuální realitě, bojíme se globalizace, jsme svědky morálního úpadku atd.

Překvapením pro čtenáře nebude nakonec ani tak rafinovaná kompozice či příběh samotný, jako obscénní charakter vyprávění, balancující na hranici pokleslosti: „Andrea s kapkou rómské krve byla veselá a hezká, i na Karlově duši bylo veselo a hezky, za oknem taky bylo hezky, a tak jí políbil prdel a odchvátal udělat kafe. Jsou chvilky, kdy je i život muže s mládím v hajzlu neuvěřitelně krásný.“ Silně erotizující tón se vine vlnami „něžné“ i slovně obnažené vulgarity celým příběhem, začíná jí a je jí pravidelně prokládán. Příkladem může být motiv „nanebebrání“ Vladimírovy sousedky, který se ostentativně vrací v různých variacích. Erotika je neustále přítomna jako hlavní zákon zachování bytí: Sexuji, tedy jsem. Vladimírovi se sice zdají sny o „chlapecké lásce plné něhy bez pitomého sexu“, symbolický pštros emu mu symbolizuje naději, že i v jeho věku má ještě šanci takovouto „pocukrovanou bábovkovou lásku“ najít, avšak zvolí si ke své záchraně bývalou Karlovu milenku Andreu, kterou zná pouze z vyprávění, a přesto je jí fascinován. Kýčovité a neuvěřitelné snění, „jak pěkná kurva Andrea to mé srdce na vycházce stezičkami petřínského úbočí krásně napravuje“, tak dostane přídech pokleslého scénáře pro německé romantické seriály.

Pokud by si někdo ze čtenářů myslel, že úvodní vložené příběhy jsou záměrně nadsazeny a budou využity k hlubší reflexi současnosti, je zklamán, neboť celý román se nese v jednotném duchu a slibovaná „zemitost“ se projeví snad tvrzením, že muži po čtyřicítce potřebují dobrého urologa a „řiťaře“ a že je potřeba nějakým způsobem zahnat nudu. Proč se tedy nezabavit psaním a sexem?

A tak se v závěru nabízí otázka, jak Sovákovu románu rozumět? Možná jako pokusu o „obnovu čtivosti“ užitím pokleslých žánrů erotického čtení a detektivky, čemuž by odpovídal slovník i tematika? V tom případě, nechce-li být pouze pokleslým čtivem, co opravdu nabízí? Příběh o věčné touze po lásce (v tomto podání „pocukrované bábovce“), a to v každém věku? Příběh o hledání smyslu života ve středním věku, komplikovaném nechutí k práci pro novodobé buržoy, když všechno je nanic, komunismus dobrý nebyl a kapitalismus také přeje jen vyvoleným šťastlivcům? Nebo jde o hledání času a energie na život a výzvu k intenzivnějšímu prožívání? Takže co s tím? Dalo by se říci v duchu knihy: zachovat si zdravou prostatu a stolici.

Ať tak či onak, těžko říct, zda celý román má být v nadsázce slibovanou reflexí. Jisté však je, že čtenář to nebude mít v rafinovaně komponovaném příběhu se střídáním časových rovin, neúměrným tempem vyprávění a často obtížně srozumitelným střihem vůbec jednoduché. Nic proti reflexi současnosti v literatuře ani proti generačním výpovědím, ale tady si téma, zdá se, nenašlo tu svou formu, i když… papír snese všechno. Nakonec i naši hrdinové Vladimír a Karel považují svoje psaní za „činorodou srandu, aby jim pomaleji krněly mozky a nic z toho že by proti vůli toho druhého nevydali, i kdyby nakladatelské domy dychtily vyvažovat každé […] slovo zlatem“.

P.S.: A věřte nebo ne - toho růžového plyšového medvěda opravdu na konci zastřelí!

Roman Sovák: Zastřelte růžového medvěda

A2 23/2009, autorka: Anna Vondřichová

Román Romana Sováka má dle anotace obsahovat mimo jiné „zemitost generačních reflexí“ a nutno říct, že zemitost mu vskutku nelze upřít. Autor zjevně využívá své textařské a bohemistické praxe, mísí různé stylové roviny, slang, brněnský i pražský dialekt spolu s módními výrazy současné generace milovníků smajlíků, mejlíků a ftípků. Tato pestrost se ale stává pastí, protože text sklouzává k tomu, co autor paroduje – je přesycen slovy, ale chybí mu myšlenka a hloubka. Pokud má být onou generační reflexí míněn fakt, že jsou oba protagonisté ve svých čtyřiceti stále v jádru nesmělí a křehcí chlapci toužící vodit se s děvčetem za ruku, avšak před sebou a dotyčnými děvčaty hrají zhýralé cyniky, pak to není pranic originálního. A ani to, že takových komplikovaných mužů existují stovky ve skutečnosti i v literatuře, nedodává románu na opravdovosti. Příběh spadá do linie totálního realismu moderní prózy s trochou poetiky Bukowského. Rozlišují se „léta nucených prací manželského života“ oproti bujarému popíjení a svádění „lízátek“, případně „roštěnek“, přičemž hodnota vztahů je nezměrně zvyšována uměním převést je v dobrý příběh a případně jím ohromit další mladou, trochu zkaženou a velmi zklamanou intelektuálku nebo svůdnou prostitutku s nekalými kontakty v podsvětí. Vztahy Karla i Vladimíra se vzájemně proplétají a zrcadlí, jak v jejich rozmluvách, tak ve vnitřních monolozích. Téma lásky a vztahů je dále rozvíjeno ve vedlejších dějových liniích, ty však jsou načrtnuty jen povrchně a budí dojem nahodilosti. Je to škoda, protože například historka o bezdomovci Emilovi začíná sympaticky věcným tvrzením, že „hlavním benefitem nepřeemancipovaných a nepřemanažerovaných žen je nakonec stará dobrá něha“, avšak když později vrcholí recitací Shakespearova Sonetu LXVI za Emilovu družku, již zabil alkohol, není jasné, máme-li se smát nebo plakat. A máme-li se smát, je-li to záměr.

Napsat příběh využívající známé reálie, od prostoru po značky cigaret či telefonních operátorů, a většině lidí středního věku i známé životní obtíže a přitom nesklouznout ke kýči je problém. Každý z nás zažil více či méně milostných faux pas, přesto většinou stále doufáme, že se to jednou s někým někde podaří. Teze možná banální, základ klišé. Nicméně, jen proto by se na příběhy o hledání lásky nemělo rezignovat, stejně jako se přes veškeré trápení nerezignuje na lásku samu. Bohužel, v Sovákově románu se toto hledání rozplývá v efektních popisech nevěstinců a moderních firem, světáckých poznámek o ženské tváři a mužské duši a podařeného pozorování pouličního dění okořeněného kriminální zápletkou s gangem taxikářů. Autorovi nelze upřít vtip a postřeh, ale pokud má být tento román opravdu románem generačním, jde o výpověď nepříliš přesvědčivou.

Dotaz k produktu Zastřelte růžového medvěda

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Vrhnout

Vrhnout

Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš; Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let…

Osobní poplach

Osobní poplach

O své spalující touze zaznamenat bohatýrské historky a průpovídky svého strýce Jožky Slováka, řezníka „masára“ z horňácké Velké nad Veličkou, mi Josef Holcman tolik let…

Ani ve snu

Ani ve snu

Kluk, který hlídá staršího náměsíčného bratra; soukromá agentka s dlouhými chodidly; holka z podivné balkánské rodiny; jednadvacetiletý mladík, který si myslel, že uspokojí…

Na jeden život až příliš

Na jeden život až příliš

Historie tohoto biografického románu je zasazena do první poloviny 20. století. Hlavní hrdina, voják, legionář a pedagog František Kreps, pochází z ekonomicky zajištěné rodiny…