Pátý rozměr | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Nesbo sleva
  • Touhy Džendeho Džongy
  • Gangsterova přítelkyně
  • Konec řetězce

Pátý rozměr

Pátý rozměr
Cena:
289 Kč  246 Kč
Dostupnost:
není skladem
ISBN:
978-80-87162-44-6
Datum vydání:
28. 04. 2009
Počet stran / vazba:
290/vázaná
3.17 / 12
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Pátý rozměr

Nejnovější román Pátý rozměr česky píšícího autora židovského původu Martina Vopěnky přináší překvapivé a filozoficky objevné názory. Nepostrádá ani napětí a hluboký psychologický vhled do myšlení hlavního hrdiny. Pro některé čtenáře bude poutavým poznáváním odlehlých oblastí naší planety, konkrétně vysokohorské argentinské „puny“; jiní ji budou vnímat jako vzrušující výpověď o dokonalém zločinu rituálního původu. A další se ponoří do Vopěnkovy nové filozofické teorie o stavu našeho bytí v tomto světě, o vzniku a původu vesmíru, o podstatě toho, čemu říkáme život. Pro ty čtenáře, kteří pojmou všechny možné roviny románu, to bude strhující zážitek literární dokonalosti.

Hlavní hrdina románu Jakub v rámci experimentu, jehož skutečný účel mu zůstává skrytý, tráví mnoho měsíců sám na pusté náhorní plošině v argentinských Andách. Jak zjišťuje později, tak úplně osamocený není. Do jeho života vstoupí domorodý Indián Fabian, vedoucí experimentu Američan Denis a posléze výprava horolezců. Právě oni zřejmě na vrcholu Incahuasi vykonají rituální vraždu. Jakub si o samotě vytváří svůj vnitřní svět, komunikuje se svojí na tisíce kilometrů vzdálenou rodinou. Jde o skutečnou komunikaci nebo přelud? Jakub zná jediný způsob, jak zjistit pravdu: vystoupit na Incahuasi. Vypadá-li vrchol tak, jak se mu zjevil v souvislosti s vraždou, je jeho teorie pátého rozměru pravdivá. Mezitím také pociťuje znovu přítomnost jednoho z vrahů, který se vrátil do hor a na přání otce zavražděné dívky po ní fiktivně pátrá. Následuje Jakubův výstup na Incahuasi a několik nečekaných rozuzlení, na jejichž konci Jakub nachází vnitřní klid a mír – prožil toho příliš, než aby se ještě něčeho bál. Zjišťuje, že je to v jeho životě poprvé. Závěr knihy dává čtenáři prostor pro vlastní uchopení spisovatelových filozofických úvah.

Recenze: Pátý rozměr

Černá díra v nitru skal

Lidové noviny, 18. listopadu 2010, autor: Jáchym Topol

Ve své dosud poslední knize Pátý rozměr namíchal Martin Vopěnka neobvyklý koktejl.

Hlavní ingredience: samota v mystických velehorách, cvičení z matiky a fyziky, zášlehy duše směrem k absolutnu a sexuální posedlost. Tenhle román opravdu není pro každého.

Počátek děje je jemné kolotání před výbuchem. Podnikatel Jakub přijde o peníze díky zlodušskému „známému, původem z Ruska“. Vrší se manželské problémy: „Jsem zničený,“ stěžuje si rozladěný hrdina. „Aha. Tak to musím být zničená i já.“ Nebo: „Jsem vyčerpaná, otrávená. Nejsem stroj na plnění tvých představ!“ Není divu, že Jakub zatouží po úniku. A pak to přijde. Pohádková nabídka americké firmy. Prý vědecký experiment. Jakub získá ohromné peníze, když stráví rok života v pustině. Proč? To se nikdy nedozvíme, je prostě odsunut do samoty a do dálky. Na pomoc si bere knihu astrofyzika Kipa Thorna Černé díry a zborcený čas. Děj se pěkně vyvíjí, hrdina se v horách bojí a stýská se mu. Jeho samota je však porušována – kolem poustevny, kterou je luxusní bunkr, bývá občas rušno jak někde na křižovatce I. P. Pavlova. Pozornosti se dožadují dva američtí týpci, v Boha věřící Jack a Denis, ze kterého se vyklube náruživý homosexuál, zjeví se tajemný indián Fabian. Kolem prochází tlupa vrahounských fanatiků se svou obětí, nedaleko je prastará indiánská svatyně, „osudová hora“ Incahuasi. A hrdina co chvíli při četbě knihy o fyzice upadá do jakéhosi kómatu a z tohoto stavu štědře obdařuje čtenáře. „Přestože číslo vyjadřující počet možností černé díry je ohromné, kladu si otázku, proč není nekonečné. Když si představím, jak velké množství částic mohlo do díry spadnout, nechápu, že je to číslo konečné. Ale po chvíli si sám odpovídám. Odpovídám si kvantově a jsem na to hrdý.“

Stránky plné fyziky mohou snad leckoho fascinovat. Zvláště když kmotrem knihy je věhlasný astrofyzik Jiří Grygar. Pro jiné jsou ovšem brzdou děje. Autor neustále střídá výhybky, exaktní zázraky proplétá s cestopisem. V horách hrozí vichry, mráz, cesta lávovým polem může končit smrtí, v dáli prchají divoké lamy. Grantem exotiky je druhý kmotr knihy, dobrodruh a „mistr přežití“ v divočině Jaroslav Pavlíček. Právě on autora při cestě do pustých argentinských velehor, kde prý křísnul první nápad na knihu, provázel.

Pro pořádek dodejme, že Martin Vopěnka (1963) vystudoval jadernou fakultu ČVUT. Přes dosud malý kritický ohlas svých knih je zkušeným autorem a nakladatelem, ve své firmě Práh vydal přes dvě stě titulů. Z jeho díla připomeňme reportážní knihu o ostrově Nelson Antarktida na prahu konce (2000) či Konec zákona (2003), novelu z doby, kdy „zlo zvítězilo a lidé ctí desatero zvráceností“, plnou agrese a šílených ukrutností. Jiné Vopěnkovy knihy jsou sice laděny více v moll, u tohoto autora ale máme jednu skálopevnou jistotu: těží z extrémů. Z extrému pustiny, horské pouště či Arktidy i z pustin lidské duše, těch často nezajizvených temných komor, kde poznání hraničí se zmatením ducha.

I argentinská příprava k románu Pátý rozměr probíhala extrémně. „Ta naše cesta byla hodně drsná, pouštní krajinou ve výšce až pět tisíc metrů, šílený žár, slunce. V noci mráz, přes den horko, že se nedalo jít, fantastické odstíny žluti, šedi, písek, kameny. To bylo hodně silný. Protože jsem to vytrpěl až na dno. A tak jsem si dovedl představit, co by tam můj hrdina prožíval,“ řekl Martin Vopěnka v rozhovoru o vzniku knihy.

Chtíč a pátý rozměr Eremita Jakub se v horách neoddává jen bádání o černých dírách či meditaci. Kdepak, zcela jako svatý Antonín Poustevník je vystaven pokušením. A tady je přehozena další výhybka. Jakub sní o nevěře své ženy tak úpěnlivě, že netušíme, zda je náhle nadán schopnosti do té Prahy prostě uvidět, nebo se jen trýzní.

Akty „drásavého chtíče“ jsou popisovány magazínovým stylem: „Alena vybuchuje gejzírem dlouho potlačované vášně.“ Nebo postkoitální rozhovory, které Jakub vede se zamilovaným Denisem: „Tvůj penis není jediný na světě. Já hledám lásku. Duši.“ Mezi pustými skalami, kde hrdina tuší možnost spatřit onen pátý rozměr, ať už jím myslí hmotu nadanou duchem, Boha, či lásku, se zatím žene smrt. Ano, vražedná sekta. A na obzoru ční posvátná hora jako výzva. Novodobý poustevník se k ní samozřejmě vydává… Je toho všeho ale až moc.

Moc dobrodružství, vědy, fantastična i sexu. Lovit z románu Martina Vopěnky onen pátý rozměr jako alfu a omegu bytí, jako jakýsi kámen mudrců, ale stojí za pokus.

Martin Vopěnka: Páty rozměr

Tvar 01/2010, autor: Pavel Janoušek

Laskavý čtenář si snad již povšimnul pravidla určujícího tuto rubriku, totiž toho, že pokaždé má závazný rozsah 969 slov. Vzhledem k recenzovaným dílům je to někdy málo a jindy až moc. V druhém případě pak recenzentovi nezbývá, než aby svůj soud trochu protáhl, například tím, že začne věnovat pozornost také textům na obálce. Například obálku přítomné knihy nás může překvapit hned dvakrát. Poprvé charakteristikou autora, která v některých předchozích knihách Martina Vopěnky chyběla a která jej zařazuje mezi „česky píšící židovské spisovatele“, tedy do prestižního „klubu“, k němuž se takto demonstrativně nehlásí ani takový Arnošt Lustig. Druhou pozoruhodnou formulací na obálce je prohlášení, že čtenář má co do činění s dílem, „které nemá v současné české literatuře obdoby“. – V tomto ovšem musím s obálkou víceméně souhlasit, neboť skutečně nevím o jiné současné české próze, v níž by vyprávění příběhu obdobně opentlovalo fyzikálně-filozoficko-náboženský traktát.

Vopěnkova próza je vyprávěna v ich-formě. Její dějovou osnovu utváří příběh zkrachovalého podnikatele Jakuba Dohnala, který se rozhodl nabýt ztraceného bohatství tím, že přijme roli pokusné myši v jakémsi experimentu. Američtí vědci (?) mu slíbí velké prachy, pokud bude po deset měsíců téměř sám a bez jakéhokoli kontaktu s rodinou žít vysoko v jihoamerických Andách. Proč? Co tím sledují? To neví nikdo: pro hrdinu, ale i pro čtenáře to zůstane tajemstvím do konce knihy; obávám se ale, že to patrně netuší ani ti Američané. Možná jim jde o to, aby si hrdina mohl pěkně o samotě užívat krás exotické přírody, jakož i příležitostných setkání s jediným Indiánem, jenž v té pustině žije. Mohl by ale také zkoumat, co udělá odloučení s mužem, jemuž jeho bujná fantazie navozuje velmi živé představy o tom, jak si bez něj počínají jeho děti a krásná manželka. Nemá ta vášnivá ženská pletky se šéfem výzkumného týmu, jak Jakubovi příležitostně, leč ochotně naznačují technici, kteří jej tu a tam v jeho samotě kontrolují? Další případnou součástí experimentu by mohlo být zkoumání toho, jak se zachová osamělý heterosexuální muž, když po něm vyjede homosexuál. Vopěnkův hrdina na sexuální obtěžování ze strany zamilovaného technika reaguje dosti svérázně: jeho sexuálním praktikám se poddává s odporem, ale de facto velmi ochotně.

O tom všem by – čistě teoreticky – onen amerikánský experiment mohl být. Obávám se však, že ve skutečnosti tyto dějové prvky vyrůstají jen z autorovy snahy využít vlastních cestovatelských zkušeností a zvýšit atraktivitu prózy exotičností prostředí a lechtivostí erotických pasáží; případně z rozhodnutí postavit hrdinu do izolace, v níž mu opravdu nezbude nic jiného, než se oddávat tiché žárlivosti a fyzikálně-filozofickým úvahám.

O čem? U autora, jenž je vzděláním jaderný fyzik, nepřekvapí, že jediná kniha, kterou jeho vypravěč během svého odloučení čte, je výklad teorie relativity, čtyřrozměrného časoprostoru a černých děr. Samota a nuda tu tak jsou výbornou záminkou pro to, aby si hrdina mohl tyto teorie přečíst a také populární formou převyprávět – a také osobitě rozvinout a domyslet: naroubovat na ně vlastní metafyzické úvahy. Ty mají velmi sofistikovaně prokázat, že náš vesmír má ve skutečnosti ještě jeden – tedy pátý – rozměr. Tím je Duch jako objektivně existující veličina, kterou si můžeme uvědomit například prostřednictvím telepatie. Duch vytváří základ života, zákonitě nastoluje řád věcí a vyvíjí se k dobru a k pravdě. Lidský rozum je produktem, ale i jedním z možných „průhledů“ do tohoto pátého rozměru.

Snad se příliš nemýlím, když tvrdím, že Vopěnka využil prozaický text jako nádobu, jejímž prostřednictvím mohl představit svůj objev: ideu tak kolosální, že by – pokud by se potvrdila – pro lidstvo znamenala více než všechny Einsteinovy teorie dohromady. A vzhledem k tomu, že literatura je možností relativně nezávaznou, nemusel přitom riskovat konfrontaci s odbornou veřejností, tedy především s filozofy a teology. Ti by totiž mohli začít uvažovat o tom, nakolik jsou jeho spekulace průkazné, případně nakolik má jeho úvaha o pátém rozměru světa blízko k Hegelovu pojetí Absolutního ducha a jeho stálého vývoje k dokonalosti.

Ale zpět k literatuře. Martinu Vopěnkovi nelze vytknout, že by neuměl napsat větu, situaci, dialog... Jako celek je však jeho próza nezáživná. Není projevem otevřeného a kreativního literárního myšlení a cítění, je jen ozdobnou ilustrací předem zformulované teze. Čtenáře tak příliš neosloví ani dobrodružné pasáže, v nichž se vypravěčovy filozofické a náboženské spekulace mají proměnit v živý příběh, potvrzující tezi o existenci pátého rozměru. Aby totiž prokázal autor její pravdivost, vyslal za hrdinou do jeho andského osamocení skupinku Čechů s podivnými úmysly. Vypravěč se tak setkává s trojicí mužů odhodlaných na vrcholku hory zopakovat indiánské rituály a na kameni k tomu speciálně určeném Slunci obětovat mladou ženu. Díky telepatii se dokonce stává přímým účastníkem této krvavé události. Což jej zaujme natolik, že začne pátrat po pravdě a sám se několikrát vydává na ono tajemné obětní místo a tam také cosi divně nejasného prožívá.

Závěr prózy měl být totiž efektní, mysticky tajemný a mnohoznačný. Vopěnka tu své vyprávění úmyslně zkonstruoval tak, aby to při prvním čtení vypadalo, že se hrdina ze svých výprav za tajemstvím hor pokaždé šťastně vrátil. Leč ouha: cílem této vypravěčské strategie je jen čtenáře ukolébat a tak si připravit prostor pro nečekanou pointu. Tou je dopis oznamující hrdinově manželce jeho tragickou smrt kdesi pod vrcholkem Incuhuasi. Jde o vypravěčský trik, jehož pomocí chtěl autor čtenáře donutit, aby se zarazil a začal stránkami zuřivě listovat zpět: hledat „trhliny“ v toku vyprávění, které by ho měly dovést ke zpětnému pochopení skryté pravdy věcí a jevů.

Problém je v tom, že tento závěr není přesvědčivý: hlava by sice chtěla, ale výsledek je nejasný až zmatený. Čtenář tak musí moc a moc spekulovat, než pochopí, že autor svého hrdinu chtěl patrně dovést až do situace, kdy na místě tradičních obětních rituálů překročí křehkou hranici mezi pozemským životem a pátým rozměrem reality. Postoupí tak do levelu, kde jeho těla zbavený duch může brázdit celým vesmírem a s celým lidstvem, potažmo s Absolutnem sdílet lásku a elementární hodnoty krásy a dobra.

Bože, jak rafinovaně vymyšlené! Jen jako literatura trochu nuda...

Fyzikální orgie a fyzické strádání v Andách

Reflex, 7. září 2009, autorka: Klára Kolářová

Psaní románu Pátý rozměr prý jeho autora, vystudovaného jaderného fyzika Martina Vopěnku, duševně vyčerpalo. Nakolik však jím použitá ingredience „pátého rozměru“ stojí za přečtení?

Spisovatel Martin Vopěnka sice absolvoval fakultu jaderné fyziky, ale svou školu upřímně nenáviděl. Studiem naostřená schopnost porozumět teoretické fyzice a astrofyzice se mu však hodila v konstrukci originální zápletky románu Pátý rozměr, po níž mohou bez obav sáhnout i čtenáři, kteří si z fyziky pamatují jen něco o tom, že se Archimédes rád koupal.

Román Pátý rozměr zpočátku překvapí hlavně výborným nápadem. Zkrachovalý podnikatel Jakub se přihlásí do podivného experimentu americké společnosti, které je ochotná zaplatit nehoráznou sumu peněz za úplnou „nicotnost“ – Jakub musí strávit deset měsíců sám na neznámém odlehlém místě, bez jakéhokoli kontaktu, bez rodiny, přátel, moderních technologií. Dílem ze zvědavosti a dílem z touhy narovnat si polámanou sebedůvěru Jakub na neprůhlednou hru přistoupí a několik dní nato se ocitá v argentinských Andách. Tady mu má být po celou dobu odloučenosti domovem neosobní bunkr v horské pustině. Zdánlivé stojaté, dusivé prázdno však brzy zčeří nečekaná společnost.
Vopěnka se s prostředím, do kterého chuděru Jakuba poslal, nejdřív pečlivě seznámil. „Argentinské Andy jsem procestoval se synem. Chtěl jsem to prostředí dobře poznat. Na výsledku popisů krajiny i celkové atmosféry je to pak, doufám, znát. Kvůli své knize Moje cesta do ztracena (2005) jsem byl zase v Rumunsku, Bulharsku a Řecku; tenhle způsob přípravy pro mě není ničím výjimečný. Dřív jsem jezdil po světě proto, že jsem si od cest sliboval zázračnou inspiraci. Dnes jsem naopak rád, když má moje cestování víceméně pracovní náplň, můžu si ho nějak prakticky zdůvodnit, a omluvit tak čas, kdy nejsem doma,“ popsal pro Reflex.cz svoje zkušenosti autor.

Na Pátém rozměru se dají najít mouchy a není jich zrovna málo. Smysl a poslání tajnůstkářské americké společnosti zůstávají na konci knihy stejně nečitelné a nezdůvodněné jako na začátku, jen s tím rozdílem, že při listování posledními stránkami není už čtenář rozpálený, ale rozmrzelý. Sexuální představy hlavního hrdiny jsou zase sice barvité, ale často působí jen jako povinné exhibice na téma „V moderních románech se na tělesnosti a otevřenosti nemá šetřit“. Některým postavám je pak zas věnováno až moc prostoru na to, že od nich čtenář očekává poněkud dynamičtější roli a živost než naplnění konceptu přijít – překvapit – odejít.

Všechno to lze s trochou smířlivosti odpustit. Vopěnka má totiž své řemeslo dobře zvládnuté. Do svého dobrodružného románu zručně přimíchal choulostivá témata zodpovědnosti jedince, krizi manželství, homosexualitu, víru, to celé ozdobil lehkou pěnou metafyziky a navrch vmáčkl pár vědeckých třešinek o černých dírách. Vše ztužuje a drží pohromadě báječně nápaditá ingredience „pátého rozměru,“ jejíž obsah je škoda vyzrazovat dopředu a která svou výrazností dokáže překrýt některé nedotaženosti, jako je třeba téměř neměnné navozování dramatických okamžiků větou: „A potom se to stane.“

„Psaní Pátého rozměru mě úplně vyčerpalo. Cítil jsem v sobě hotové duševní vakuum, nebyl jsem si jistý, jestli ještě vůbec něco napíšu. Teď mám ale naštěstí rozepsanou další knihu, charakterizoval bych ji asi jako literaturu pro mládež. Myslím, že současný trh má v této oblasti mezery,“ prozrazuje Martin Vopěnka, jenž by se chtěl za pár let věnovat hlavně poezii.

Knižní recenze: Pátý rozměr

Houser.cz, 11. června 2009, autorka: Mariana Zilynská

Prostřednictvím fiktivních deníkových zápisů jedince izolovaného na deset měsíců v pustině autor systematicky vytváří proměnlivou soustavu silných pocitů.

Prostředí, v němž mysl nevyhnutelně abstrahuje od druhotných civilizačních nánosů, nekompromisně vybízí k odvrhnutí slupek i dužiny a definici samotného jádra. Proces obnažování probíhá v různých rytmech a kadencích. Rozvahy nad tím, co se děje se smysly, když se časoprostorové souvislosti radikálně a dlouhodobě změní, ilustrují, že posuzování okolí a utváření postojů bezprostředně souvisí právě se zvolenou či danou vztažnou soustavou. I když „vypravěč“ připouští, že pátý rozměr je spekulativního rázu, znamená pro něj zásadní záchytný prvek. Na tomto principu vybuduje systém poskytující „pokusnému člověku“ alespoň nouzovou existenční oporu. Konstrukci Jakubova osobního vesmíru (potažmo jeho vize mechanismů univerza) však trvale ohrožují četné rušivé efekty v podobě halucinací, malomyslnosti a homosexuálního instruktora. Vydírání ze strany muže zasvěceného do utajeného výzkumného projektu je jednou z proměnných podílejících se na stupňujícím se psychickém vypětí. Kniha pojímá život jako experiment, do jehož zázemí nesmíme v žádné fázi nahlédnout a o němž nemáme ve vlastním zájmu pochybovat.

Dotaz k produktu Pátý rozměr

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

IMAGO. Ty trubko!

IMAGO. Ty trubko!

Nepraktická křehká svobodná matka Houžvička jde do světa. Do loktovačky o životní pohodlí, o práci, o úspěch, o peníze, o virtuální komunikaci, o kariéru. Stop! FUCK SEX! Ani…

Ani ve snu

Ani ve snu

Kluk, který hlídá staršího náměsíčného bratra; soukromá agentka s dlouhými chodidly; holka z podivné balkánské rodiny; jednadvacetiletý mladík, který si myslel, že uspokojí…

Zastřelte růžového medvěda

Zastřelte růžového medvěda

Román o obnoveném přátelství dvou pětačtyřicátníků, kteří se po dvaceti letech od svých br­něnských studií náhodou setká­vají v Praze, kde teď žijí, o jejich dávných i…

Flying foxes

Flying foxes

Flying foxes je niternou, lehce ironickou zpovědí mladé ženy, která se po zhroucení osobního i profesního života pokouší nalézt ztracenou rovnováhu. Děj novely se odehrává na trase…