IMAGO. Ty trubko! | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Touhy DD soutěž
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

IMAGO. Ty trubko!

Cena:
259 Kč  233 Kč
Dostupnost:
není skladem
ISBN:
978-80-7473-060-3
Datum vydání:
30. 11. 2014
Počet stran / vazba:
296/brožovaná
3.17 / 12

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 129 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: IMAGO. Ty trubko!

Nepraktická křehká svobodná matka Houžvička jde do světa. Do loktovačky o životní pohodlí, o práci, o úspěch, o peníze, o virtuální komunikaci, o kariéru. Stop! FUCK SEX! Ani náhodou! Hrdinové existenciálního románu IMAGO jdou jednoznačně proti tomuto žebříčku hodnot. Přinášejí tak surreálně pitoreskní obraz současné české společnosti: dystopicky hluché, nesvobodné, dokonale obchodovatelné a plně závislé na zdrojích, které jsou mimo její kontrolu. Budeme ještě lidmi, až ztratíme schopnost naslouchat? Budeme ještě lidmi, až ztratíme schopnost řeči, smíchu a intuice? Budeme?

Úryvek: IMAGO. Ty trubko!

Recenze: IMAGO. Ty trubko!

Lundiaková, Hana: IMAGO. Ty trubko!

iLiteratura.cz, 22. dubna 2015, autor: Jaroslav Soukup

Za lehce provokativní obálkou románu Hany Lundiakové vydaného v rámci edice neewit Knihou Zlín čeká na čtenáře příběh rozkročený od 80. let minulého století do současnosti, který okamžitě upoutá jazykem a záhy poetikou.

Houžvička (postupem času se ukáže, že jde spíš o jednu z hlavních postav než o postavu ústřední), dívka z pohraničního města, odejde studovat do Prahy a stane se zde svobodnou matkou. Ona sama i další postavy v knize pomyslně cirkulují, mizí ze scény a zase se na ni vracejí, čímž uzavírají či usouvztažňují svůj příběh. Společným rysem těchto příběhů jsou nenaplněná očekávání – nikoliv však hrdinů samotných, ale společnosti, která se pod záminkou nikdy nedojednaného konsenzu musí ubírat permanentně vpřed za stále světlejšími zítřky, vyššími zisky a větší efektivitou práce. Na scénu se vrací opojná svoboda 90. let, kdy se leckomu zdálo, že nic není nemožné, první vystřízlivění i následné sklapnutí podpatků pod tíhou poznané nutnosti platit nájmy, alimenty a hypotéky i alibi před vlastním špatným svědomím.

Lundiaková nenapsala tradiční román. IMAGO svou poetičností připomněl autorovi recenze knihu Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí. Dějové pasáže jsou protkávány intuitivními obrazy, pseudosymboly i dobovými apely, které se s odstupem času podobají stále více spíše směšným manýrám.

S postupujícím věkem Houžvičky i časem příběhu se stále častěji a zřetelněji vynořuje symbolický trest v podobě tinnitu, jinak šelestu v uších, který jako mor kosí či uvádí v amok další a další jedince vystavené soustavnému diktátu vydělávání peněz, společenské únosnosti a očekávání. To vše se odehrává v útrobách města, které, ač ztotožněno s Prahou, funguje rovněž jako symbol. „Polis se stávala umělejší a umělejší, a to i přesto, že ve zběsilém úprku vpřed už začínala zadrhávat škytavými pohyby. Byly ignorovány coby nějaké obyčejné poslíčky. Život lidských bytostí se odehrával stále méně in natura a s tím, jak ubývalo osobních, skutečných událostí, hromadilo se a vznikalo stále více holografických prožitků, neúplných, dokonale nedotknutelných a předem odhadnutelných“ (s. 197). Ubíjející pomíjivosti a nejistotě je možné se vyhnout úkrokem k tradici, přátelům, reálným setkáním, což postavy IMAGA seznají skrze vlastní lapsy a kolapsy, přestože pro některé je poznání „vykoupeno“ vydělením ze společnosti bezpohlavních a další částečnou a snad dočasnou ztrátou sluchu.

IMAGO není čtení do tramvaje, snadno se vám může stát, že přejedete. Pokud přesto podstoupíte risk útržkovitého čtení, hrozí, že zůstanete tápat mezi roztříštěnými obrazy a dílčími fragmenty a budete marně čekat na usouvztažnění v podobě epičtější pasáže. Text, potažmo autorka vyžaduje od čtenáře netěkající pozornost, za niž se odvděčí jazykovou hravostí, odlesky reálných postav i událostí, humorem i překvapivými zvraty a napětím.

RECENZE: IMAGO. Ty trubko!

Kukatko.cz, 21. března 2015

Nejdříve ta „špatná“ zpráva: toto je kniha, u které se musí myslet. A ta dobrá: nejen, že se při čtení nadřete, také se i zasmějete – románovým hrdinům, svým bližním a především sami sobě. AutorkaHana Lundiaková s „něhou“ svlékne do naha nás všechny a pak už jí stačí jen počkat si a dívat se, jak své šaškovské role v tragédii jménem život hrajeme. Jako by se kniha psala sama inkoustem vypozorovaných zákonitostí a vyposlechnutých rozhovorů, místy absurdních, ale o to víc uvěřitelných.

Projdete se ložnicí a hospodou od kolébky až po „produktivně-neproduktivní“ věk protagonistů, kteří se setkávají a míjejí, padají na hubu, zvedají a přivádějí na svět dítka, aby tato opakovala „chyby“ svých rodičů nebo ještě lépe, aby se jim poštěstilo nadělat chyby vylepšené či novátorské v souladu s proměňujícím se duchem doby.

Nakonec si je stejně oblíbíte všechny. Ubohou Houžvinu s facebookovými absťáky, podivína Jaktala, který se vzorně postará o umírajícího tatínka, i přistěhovalkyni Jane, matku na střídavku, monotónně hudrující „Fuck sex!“, kdykoliv a kdekoliv připravenou si zanadávat a zapít smůlu hektolitry kávy v mizerném openspacu.

Hana Lundiaková vsadila především na sobě známé prostředí Sudet – konkrétně rodného Broumova, do kterého zasadila svá semínka jednotlivých příběhů-fragmentů knihy. Co postava, to jedno semínko. Každé zvlášť Lundiaková nechala vyklíčit do neočekávaných směrů a velikostí. Jak řekla v jednom rozhovoru o knize, každá z „hlavních postav“ je svéhlavá a až na výjimky nedělá to, co se od ní očekává (tak jako sama autorka). Zároveň samotný způsob vyprávění je neobyčejný, na první přečtení chaotický a záhadný, při druhém čtení pochopíte, že autorčin záměr nebyl napsat klasický román, jde spíše o suspensi různorodých osobností vnořených do drsného prostředí, ve kterém se každá postava po svém adaptuje a přežívá.

Až na odlehčené groteskní prvky to opravdu není „lehké“ čtení. Někdo by určité pasáže mohl označit dokonce za básnické „výblitky“, ale z hlediska jazyka je to pro labužníky krásy nezapomenutelná kniha. Místy těžko srozumitelné části vynahrazují pasáže úderně a prostě zaznamenávající děj.IMAGO se honosí košatostí a jazykovou hravostí. Autorčin talent vidět a umět vyslovit je pozoruhodný, už abychom se připravili na další knihu. Tato si jistě zaslouží pozornost stejně jako umělkyně samotná. Nabízí mnoho podnětů k přemýšlení o našem každodenním, mnohdy nereflektovaném „utíkání před svobodou“.

„Stála tam jako trubka. Povzdechla si, že na to teď zůstala sama, a najednou uviděla kousek nad splavem něco živě oranžového, co se drželo mezi větvemi, chaluhami a bordelem zachyceným do pokrouceného drátu čouhajícího odněkud ze dna.

Gumová kachnička, tatiiii, gumová kachnička!“ zařvala, leč odpovědi se jí nedostalo. Natáhla se, přidržujíc kalhoty co nejvýše, aby se dostala blíž k hračce. Natáhla se ještě jednou. A už ji měla. Fikla sebou a vítězoslavně třímala kachničku nad hladinou, aby se ten poklad nedejbože neztratil. Promáčené na kost se jí dál nešlo zrovna komfortně, ale při přelézání zdi se mokré oblečení ukázalo jako výhoda. Na betonu a cihlách dobře drhlo, měla vynikající přilnavost.

Rozhlédla se po dvoře, jenže otce nikde neviděla. Zmáčkla kachničku a ta několikrát zakejhala.

Tadýýý!“ ozvalo se odněkud shora.

Já tě nevidím.“

Tadýýý,“ volal a kynul utrženou skývou chleba, aby jej následovala.“

Kniha vyšla v edici NEEWIT mapující mladou evropskou literaturu.

O autorce: Hana Lundiaková (nar. 1978 v Broumově) debutovala sbírkou experimentálních povídekVrhnout (2010). V r. 2012 vydala eroticko-sentimentální novelu Černý Klarus. Román IMAGO s podtitulem Ty trubko! je její v pořadí třetí kniha. Skládá také písně a pod pseudonymem Stinka hraje na akordeon a zpívá. Úryvky z jejích písní se objevují na začátku některých kapitol knížky IMAGO.

Hodnocení: 90 %

Imago. Ty trubko!

Broumovské noviny, č. 1/2015, s. 28-29, autor: Jan Meier

Hana Lundiaková (1978) při cestě na literární Parnas poctivě stoupá na všechny schůdky zdola k vrcholu. Začala povídkami v časopisu Tvar a ve sbornících Divoká jízda (2006) a Ty, která píšeš (2008), zaujala vlastní povídkovou knihou Vrhnout (2010), která získala hlasy v prestižní anketě Lidových novin Kniha roku, ale zdejší zároveň pobouřila její prezentace v televizních a rozhlasových pořadech, v roce 2012 vydala novelu Černý Klarus, a vloni dokončila svůj první román Imago. Ty trubko! (Kniha Zlín 2014. 293 s. Edice Neewit.).

Její knihy mj. spojuje to, že vyšly v renomovaných nakladatelstvích (Knižní klub, Kniha Zlín, Novela Bohemica), ale také množství autobiografických prvků, včetně odkazů na autorčino rodné město. Z tohoto hlediska je stávající román nejotevřenější: Broumov, Velkou Ves, autorčinu rodinu i přátele čtenář poznává už od první strany a rozpoznat se v něm může i mnohý zdejší – občas k nelibosti, neboť autorka ve svých prózách nešetří nikoho, nejméně však sebe. Čtenář vstoupí do domu, kde autorka vyrůstala („bílá bárka na konci města“, píše o něm v pozdějších pasážích románu), mezi tkadleny ve Vebě, do zaniklé formanky i do městské knihovny.

Od líčení studentských let se příběh přesunuje do undergroundové, intelektuální a podnikatelské Prahy, kde se opět převážně odehrává ve svébytných autentických prostředích. Laskavost, jež čtenáře občas pohladí v úvodních pasážích knihy, postupně mizí. Dostavují se temné, tragické, podprahové momenty. V surreálných obrazech autorka líčí dystopický zánik přirozeného lidského společenství, jež v románu doslova rdousí odosobněná společnost byznysové čtvrti. Samotný závěr příběhu přitom vyznívá nadějně.

Ve vyprávění může překvapit u autorky ne úplně obvyklá groteskní složka, která je přítomná vedle bohatě obrazného, imaginativního, asociativního jazyka, jenž v textu postupně převládne. Prohlubují ho úvody jednotlivých kapitol, intermezza tvořená poezií v próze či automatickými texty. Ani v nich přitom nechybí autorčina ironie a sebeironie, stejně jako působivé neologismy. Na jiných místech autorka s vtipným či lehce ironickým nadhledem používá vančurovsky květnatý majestátní plurál. Text je plný odkazů na reálné osobnosti (např. bratři Topolové) či literární díla (Westův Den kobylek, Topolova Noční práce i autorčin Černý Klarus). Důležitou roli v něm hrají symboly (např. černé labutě, letenský „Molochov“ nebo autorčina oblíbená stínka). Výsledkem je polyfonie jazyka, stylu a děje, která se stupňující naléhavostí může čtenáře zasáhnout opravdu hluboce.

Svůj román Hana Lundiaková věnovala kamarádu Radku Oranžovi Volhejnovi, jenž nečekaně odešel ze světa před dvěma lety. Knihu představila i v pořadu ČT Art U zavěšené knihy, rozhovor o ní lze nalézt v archivu programu.

Začni a přestaň, kdekoli chceš

Respekt, únor 2015, autor: Petr A. Bílek

Dotaz k produktu IMAGO. Ty trubko!

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Vrhnout

Vrhnout

Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš; Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let…

Denní menu

Denní menu

Poprask na valašském maloměstě způsobí jeden trýzněný, bezmocný holub. Reakce na jeho bezeslovné utrpení ostře nasvítí povahy protagonistů příběhu, lidí, které dnes a denně…

Pátý rozměr

Pátý rozměr

Nejnovější román Pátý rozměr česky píšícího autora židovského původu Martina Vopěnky přináší překvapivé a filozoficky objevné názory. Nepostrádá ani napětí a hluboký…

Nejaký Jura Vičík

Nejaký Jura Vičík

Vítězné národy mají své historické hrdiny a poražené národy zpravidla lumpy. Sedimentace času způsobuje, že se ze všech stávají hrdinové. Nebo aspoň nositelé Nobelových cen míru…