Augustin Zimmermann | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Doktor Proktor
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Augustin Zimmermann

Cena:
199 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-421-2
Datum vydání:
26. 04. 2016
Počet stran / vazba:
200/brožovaná
Přestože je Augustin Zimmermann autorčinou prvotinou, působí na mě jako velmi vyzrálé dílo. Zuzana Kultánová má schopnost uchopit autobiografický příběh s drsnou pravdivostí a nenechá čtenáře knihu odložit dřív, než ji dočte. Hlavní hrdina je neschopný přiznat si porážku a jeho pýcha ničí všechny blízké. Téma je zajímavé svou nadčasovostí a určitě osloví velké množství čtenářů. (Ljuba Valentová)
Kniha o Augustinu Zimmermannovi se ke mně dostala v pravou chvíli – na podzim. Přesně v tuto dobu si ráda přečtu temné příběhy, které svým obsahem a pocity připomínají počasí za okny. (Jana Mádlová)

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 99 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Augustin Zimmermann

Augustin Zimmermann, hlavní protagonista novely, jejíž děj se odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, představuje až archetypální model nešťastného člověka. Zatímco svět kolem něj prodělává prudké změny průmyslové revoluce, produkuje a prosperuje, jeho rodina se potýká s existenční krizí, jež se v důsledku jeho alkoholismu a bezútěšného pokusu uspět v novém světě, stále zhoršuje. Augustinova nevyjasněná minulost, podivný neklid a lstivá povaha vrhnou temný stín na celou rodinu, která zabředává do stále větší beznaděje a propadá se hlouběji na společenské dno, odkud není cesta zpět. Děj tragicky vyvrcholí v tehdejším pražském Josefově, místě bídy, jenž byl po staletí uzavřeným židovským ghettem.

Novela debutující prozaičky Zuzany Kultánové je inspirována skutečným příběhem Augustina Zimmermanna a jeho dětí, autorce se však podařilo na pozadí historických událostí a kulis staré Prahy zachytit nadčasový příběh o bláhové touze hlavní postavy vymanit se ze své přirozenosti a temných vášní, jež mají za následek řadu osudových chyb.

Úryvek: Augustin Zimmermann

Recenze: Augustin Zimmermann

Augustin Zimmermann jako zlem prožraný Jób

Digitimes.cz, 29. ledna 2017, autorka: Jarmila Flaková

Nakladatelství Zlín přineslo na knižní trh debut Zuzany Kultánové, ze kterého přímo čiší marnost lidského života. Na stránkách plných beznaděje, nejspodnější lidské špíny a záblesku smrti jako jediného možného vykoupení se jen letmo objeví jakýsi plaše bláhový přízrak štěstí. Prosvítá zlou tmou jako pozlátko, aby se po důkladnějším prozkoumání stalo jen další vrstvou špíny.

Zuzana Kultánová, mladá a talentovaná autorka knihy Augustin Zimmermann, nás provází životním utrpením hlavního protagonisty děje, které do sebe postupně vtahuje celé jeho nejbližší okolí. Na začátku Augustinova utrpení je neschopnost setrvat na místě (snad oprávněných) útoků a pomluv. Právě bláhová vidina lepších zítřků jej pak i se ženou vyrve ze zdánlivě nemilosrdného domova, aby se vydal na svou donquijotskou cestu plnou pádů a ponížení.

Pohybujeme se v šedesátých letech devatenáctého století. Průmyslová revoluce jede na plné obrátky, začíná věk industrializace a techniky, kdy se i lidské ruce stávají nahraditelnými pokrokovými stroji. Začíná éra prosperity, ze které těží i dříči i dobří ekonomové. Nikoliv však Augustin Zimmermann plahočící se neustále na periférii šťastného života. Jeho chvilkové naděje v lepší budoucnost se co chvíli rozplývají. Možná prostě jen čeká, že mu doba prosperity snese tu správnou lukrativní příležitost rovnou do klína. Opovrhuje poctivou prací a řádem, nesnáší pracovní ponižování ze strany zaměstnavatele. Možná proto nedosáhne na vydřené štěstí a raději se utápí ve skepsi a světabolu, který si vyhlídl jen a jen jeho jako svou oběť.

Zajímavé je zde i vykreslení osobnosti jeho ženy, která v bláhové touze po štěstí podlehne jeho svodům. Její nízké sebevědomí zničené navíc tragickou událostí ji žene do náruče mladého a silného muže, který v ní však brzy probudí nenávist ke všemu, co mají společného – včetně vlastních dětí. Absence charakteru, alkohol, špína, přežívání, ponižování za hranice sebe sama a k tomu nezměrná dávka vzteku… Zakouřená krajina, továrny, komíny, šlapky a zpití dělníci, zavšivené ghetto Josefova, pokoje bez matčina tepla, zato s alkoholovým odérem, hbité pěsti, strach a pláč… Taková je slepená mozaika knihy Augustin Zimmermann.

„Dělnice si najdou své dělníky a povedou s nimi mizerný hnusný život plný houkání továrních komínů, půtek a vřískání hladovějících dětí. Jaké krásné vyhlídky čekají tyto ubohé ženy nacpané do nevkusu, křepčící při odrhovačkách plných dvojsmyslů.

Přišly sem, aby si vyhlédly svého nahrbeného chlapa, který je jednou umoří, ale i tak to stojí za to. Obléct si šaty, tančit, pít a smilnit, dokud si ještě můžete namlouvat, že život se může stát jednou velkou nedělí.“

Příběh Augustinna a jeho ženy je také odrazem síly veřejného mínění. Lidé totiž odjakživa silně pnou ke slušným, otevřeným a srdečným zevnějškům, zatímco duše toužící po samotě a odmítající sdílení části svého života v nich probouzí pochybnosti, strach a odpor.

„Zimmermannová nechtěla mít s nikým nic společného, měla za to, že lidé nikomu v ničem nepomohou. Pouze okounějí, přihlížejí, hodnotí a všechno jen zhoršují zcestnými plky. Odmítala besedovat s lidmi. Chtěla být sama. Člověk se rodí sám, umírá sám a na život je stejně sám. Odmítala cokoliv oslavovat, ignorovala i císařovy narozeniny, nebyla ani s rodiči ve čtyřicátém pátém uvítat první parostroj. Příčila se jí představa, že stojí mezi davem lidí, kteří z ptačí perspektivy vypadají jako roj černých mravenců, a mává vlaku bílým kapesníkem. Jediné, co si přála, aby jí dali všichni pokoj. Přitom však byly dny, kdy mlčky polykala slzy a dívala se z okna, jestli se neobjeví někdo, kdo by jí alespoň na chvíli vzal unavenou ruku do široké teplé dlaně.“

„Lidé se k vám hned jinak chovají, když jste slušně oblečený. Už se na něj nebude nikdo dívat skrz prsty. Možná jeho obchod zkrachoval proto, že neměl slušný oblek, napadlo ho náhle. Kdyby byl v obleku, lidé by si ho vážili. Možná že kdyby on i jeho žena byli pohlednější a děti méně umouněné, lidé by tam rádi chodili nakupovat, protože by se jich dotkl blahobyt, dostatek a harmonie.

Harmonie, to bylo ovšem něco, co kolem Zimmermannových ani neprošlo. Harmonie, ta se zdržovala úplně někde jinde, v hezkých krámech a slušných domech. Lidé nepotřebují chaos, hledají řád, vystavené zboží a čistého seriózního obchodníka, který je s milým úsměvem okrade.“

Celý příběh života Zimmermannových ovšem není vylíčen stejně prostým způsobem. Je plný obrazotvornosti, symbolů a jinotajů. Celé dílo pak navíc dýchá odstínem lehce zolovským… A jaký je zdejší zabiják, pomalu strhávající svou masku?

„Zimmermann si bral na sebe beránčí kůži. Zpod kudrnaté vlněné houně trčely hubené rychlé nohy. Šedivé tuhé chlupy. Místo hloupých ovčích očí blýskal hladovýma vlčíma. Františka nosila jeho dítě a svého vlka se čím dál víc děsila. Beránčí kůže strhnout nešla. Proměnit ukrytého vlka v mírnou ovci není možné. Sedával ve světnici, dlouze se na ní díval, cenil tesáky a kůži nesundával nikdy, aby ji nemohla spálit v ohni. V noci se vracel, tlamu od krve, beránčí kůži zteřelou, proděravělou.“

Kniha nám také ukazuje pravý obraz manželství v chudobě a s nesprávným člověkem. Nutno však vzít v úvahu, že v té době neměla vdova s dítětem právě na výběr… A tak si žena – opět pod vlnou veřejného mínění – volí svůj osud, přičemž ztrácí svou hrdost i něžnou ženskou tvář. Peníze, morálka, závislost… Ty tam jsou rovnost, výpomoc nebo snad láska…

„Má špatného muže, pije, bije ji, ale smrt si nezaslouží. I přes to všechno, je tady a ona nemusí prosit v útulcích. Je přesvědčena, že i on má někdy dobré srdce. Jenom kdyby nebyl takový blázen. Na každou čeká někde muž, na ni čekal ten její, a tak se s tím musí smířit. On by nebyl tak zlý, kdyby tolik nepil, nepropíjel peníze, nebil ji a děti, nedělal ostudu, byl zodpovědný, vážil si života, nebyl ctižádostivý a nezáviděl. Jinak je to celkem dobrý člověk.“

„Musí se smířit s tím, co je. To je její úděl. S mužem a dětmi přicházejí jenom starosti. Na druhou stranu člověk se nemusí zabývat sám sebou, může si z plna hrdla užívat hnusu, jehož vám život nadělí vrchovatě, a na sebe v poklidu zapomenout.“

Ta největší bolest knihy však tkví v jedné jediné bobtnající ráně. Tou ranou je krutost, která se šíří jako mor a zasévá zrna hněvu, která jednou shodí své shnilé ovoce.

„Jsou to ti Zimmermannové, kteří umírají a nechávají za sebou ženy a děti, tragédie, sebevraždy a dluhy? Celou dobu čekáte, až odejdou, a přece odejdou tehdy, když to nejméně čekáte.

Rozpadají se v prach a nechávají za sebou spoušť ještě po mnoho generací. Ale ani jejich ženy nejsou o nic lepší než oni. Nakazí se od nich lichostí a krutostí, protože krutost rodí strach a strach rodí krutost, mnohdy nebrání své děti a vybíjejí si na nich svůj vztek. Viní děti z nedostatku soucitu. Chtějí, aby děti dělaly to, co otec nedělá. Aby byly oporou a při ruce. Nadávají dětem, že mají otcovy zlé vlastnosti, plísní děti za to, že se narodily, přejí si, aby byly jiné a neměly otcovu barvu očí. Nutí je se za nemocného otce modlit. Posílají děti hledat ztraceného otce a potají si přejí, aby se nikdo z nich nikdy nevrátil.“

„Volala své děti k sobě, ale ty se ani nehnuly. Nechtěly, aby je matka objímala, protože je běžně neobjímala a tato situace v nich budila strach. Nevěděly, co dělat. Byly spolu, samy, ať je nechá matka na pokoji, stejně je nemá ráda. Odmlouvaly, byly drzé, a i když toho litovaly, nemohly si pomoct, matčina agrese plodila agresi. „Nemáte úctu ke své matce, za to budete pykat. Proč nemůžete být alespoň vy co k čemu, když váš otec je takový? Na otce buďte zlé. To on a jeho nemoc nás ničí. Ale to se bojíte, co?“ končila své promluvy. „Bojíte se, ale na mě si troufnete. Tolik to bolelo, když jsem vás čekala a rodila, a nikde ani kapka vděčnosti. Mohla jsem umřít! Ano, mohla jsem umřít, a byl by svatý pokoj.“ „Nikdo se tě neprosil,“ štěkl po ní jednou Jan.“

Obraz Augustina Zimmermanna, jeho ženy a dětí je zde podán vážně, syrově a jak již bylo řečeno – lehce zolovsky. Čpí z něj kouř komínů, padlé touhy a bahno nejzapomenutějších ulic. I zde se ale v rukopisu debutantky objeví alespoň malé zrnko humoru…

„Otci kostel nijak zvlášť nevadil. Tenkrát ještě nebylo tolik v módě pohrdat Bohem. Konečně, to by starého ani nenapadlo. Bohoslužby vnášely do jeho života řád a rozptýlení. Faráři moc nerozuměl, ale od toho to byl farář.“

„Ta ostuda. S tímhle má jít k oltáři? Možná mu za to něco otec zaplatil.

Alespoň má jistotu, že jí nebude běhat za ženskýma. Když se navlékala ve svatební den do jednoduchých šatů, doufala, že cestou nikoho nepotkají. Potkali všechny.“

A tak se v tomhle hrůzostrašném příběhu dočkáme i trochy matného humoru. Nic však ani zdaleka nepřekryje sílu gradujícího děje, který je navíc odrazem děje skutečného. Kniha je totiž sepsána podle skutečných událostí. O vraždě na Žižkově (tehdejším Vítkově) toho nebylo moc napsáno, a tak je tato kniha Zuzany Kultánové i cenným materiálem pro vyplnění polozapomenutých stop lidské paměti.

Augustin Zimmermann

Lenka Voráčová v rámci Giveaway, 28. listopadu 2016

Popravdě - na začátku jsem přesně nevěděla, co od knížky očekávat, protože autorku jsem zatím neměla tu čest číst, ale téma novely mě lákalo velmi. Ráda si volím knížky s existenciálními tématy, kde je člověk vržen do složitých životních podmínek a musí se s nimi vyrovnat. To je i případ Augustina Zimmermanna, ústřední postavy výše zmíněné knihy, který se ocitá uprostřed industriálního prostředí Prahy v druhé polovině 19.století. Jeho život (vše dle skutečných událostí) se hroutí, věrnými druhy jsou mu alkohol a bída. Promítá se sem také židovská otázka, existenciální otázky a základní filozofické otázky lidského života. Hledá východisko ze své složité životní situace, to však ale nenachází. Bohužel konec je velmi krutý, naturalistický popis vraždy Zimmermannových dvou dětí a následně jeho vlastní sebevraždy je opravdu děsivý.

Augustin Zimmermann

Jana Mádlová v rámci Giveaway, 21. listopadu 2016

Kniha o Augustinu Zimmermannovi se ke mně dostala v pravou chvíli – na podzim. Přesně v tuto dobu si ráda přečtu temné příběhy, které svým obsahem a pocity připomínají počasí za okny. Tento příběh ukazuje pád člověka a s ním i jeho rodiny do takové hloubky, jakou si nikdo z nás ani neumí představit.

Dlouho jsem se bála číst české autory, poslední dobou však nechápu proč. Kdo jiný by uměl lépe popsat život, který se odehrával nebo možná i odehrává na místech, kterými denně procházíme a které můžeme navštívit, aniž bychom museli cestovat daleko. Kniha o Augustinu Zimmermannovi ukazuje nejen skutečný příběh této rodiny, ale spousty rodin, které v této době žili. Musíme si uvědomit, že to, co čteme v této knize, není pouze jedním smutným příběhem, ale že takových příběhů bylo kdysi daleko více, většina rodin měla spíš blíže k rodině Zimmermannových, než k vyšší společnosti, chudoba byla na každém kroku. Současně také boj s alkoholismem není jen historickým problémem a v této knize se můžeme podívat do hlavy takového člověka – i když s ním nebudete moci soucítit, litovat ho, ani ho pochopit, je zajímavé sledovat, jakým směrem se vyvíjí jeho myšlenky a jak si odůvodňuje své činy. Díky této historické výpravě se dozvíme také něco o naší historii, o místech v Praze a jak také kdysi vypadala. Kniha na nás dýchá atmosféru staré Prahy a prostého, skromného života.

Ačkoliv to není veselé čtení a mohlo by se zdát, že na podzim je té deprese už takhle dost, knížku bych určitě doporučila k přečtení. Dost už bylo objevování historie cizích národů, čtení bestsellerů ze všech možných i nemožných koutů světa – teď je čas dozvědět se také něco o té naší české historii.

Debut spisovatelky Kultánové líčí příběh muže, který v ozubených kolech moderního věku nechal duši

Art.ihned.cz, 15. srpna 2016, autor: Tomáš Weiss

Není každý Kolben nebo Daněk, jsou i ti, kteří prohrávají. Třeba Augustin Zimmermann, hlavní hrdina právě vydaného historického příběhu Zuzany Kultánové. Románová prvotina letos třicetileté autorky nese Zimmermannovo jméno v názvu a její děj se odehrává v Praze uprostřed průmyslové revoluce roku 1860.

Za sto let se počet Evropanů zdvojnásobil na 250 milionů a průměrná délka života se prodloužila ze 40 na 50 let. Stroj je symbolem zítřka, roste industrializace, vesele se čoudí z továrních komínů a lidský duch si převratnou rychlostí podmaňuje přírodu. Z venkova se do měst valí lidé za vidinou příležitosti zažít konečně život trochu po pansku. Stačí se přičinit a chytit štěstí za pačesy.

V próze Zuzany Kultánové jde o existenci a lidskost. O Augustina Zimmermanna, který nechal v ozubených kolech moderního věku neopatrně duši. A ty nadějné časy ho šmelcují do bezvědomí. Jako by neměl žádný morální základ, točí se ve víru doby coby spadané listí a je čím dál víc bez dechu.

Pro autorku jsou v knize důležitější věci existenční a existenciální než to, aby se snažila tak či onak ideologicky představit Zimmermanna jako pouhou oběť chamtivé doby. Každá má svoje trampoty a zlatý věk je pouze chiméra.

Zimmermann trpí na "špatné časy" jen jaksi druhotně. Je to ten typ člověka, na kterého padá stín, ať udělá, co udělá. Především je to krystalický sobec, ve kterém se životaběhem utvrdilo přesvědčení, že ostatní lidé jsou tu především na obtíž. Čím hůř se mu daří, tím víc se v něm tohle přesvědčení zabydluje. Lidé kolem chtějí pro něj jen to nejhorší, žena s vyvdaným dítětem a dalšími vlastními pro něj nemají pochopení, bratr mu nechce dávat peníze, když potřebuje. A navíc všichni ti továrníci a jejich vyšňořené paničky, hamižní obchodníci. A taky věrolomní Židáci.

Prostě všichni jsou proti němu, nikdo si neumí představit, jak je k Zimmermannovi život tvrdý. Na pivo a kořalku ale vždycky nějak schrastí. Pak dostane kuráž, ví jasně, kdo mu škodí, má plány, jak s bídou zatočí. Pro začátek se ale zpije do němoty, zbije ženu i děti a ráno zaspí do práce, odkud ho vyhodí. Však on jim jednou všem ukáže. Zatímco vzteklé oči plápolají lihem, Zimmermann se s nebohou rodinou propadá hlouběji a hlouběji do bezvýchodnosti.

Augustin Zimmermann je kniha převážně temná. Vypráví o slabém člověku, o jeho neklidu, o frustraci, zhoršované až pekelnými alkoholovými výplachy. Slovy se podařilo vybudovat lepkavou a zpocenou atmosféru, plnou křiku, horečnatých stavů, zápachu a tísně.

Text, inspirovaný skutečným příběhem, dokázal onu skutečnost zprostředkovat bez zaváhání. Cenné je na něm také to, že v sobě má prvky obecného podobenství. Za co může okolní svět a za co si může člověk sám? V čem to je, že jeden zvládne chudobu se ctí a s jiným šijou všichni čerti? Co všechno může mít vliv na takové apokalyptické zmršení charakteru?

Strhující novela Zuzany Kultánové možná připomíná hlavně to, že nebezpečí materialistického hédonismu, chamtivosti a závisti může zničit jakýkoliv život v jakékoliv době.

Silný příběh o špatném muži

Weekly-vomit.blog.cz, 27. července 2016, autor: Jáchym Šidlák

Opilec, nezodpovědný, sobecký, násilný, zkažený - přesně takový je Augustin Zimmermann. Budete ho nenávidět, ale tuhle knihu si zamilujete.

Jak se rozhlížím po internetu, zdá se mi, že se o téhle novele vlastně vůbec neví, což je obrovská škoda. Zuzana Kultánová je řemeslně velmi zručná spisovatelka, a i když bych nikdy neřekl, že se mi bude líbit český příběh z období průmyslové revoluce, život Augustina Zimmermanna mě zaujal více než většina knih, co se mi letos dostaly do ruky.

Mám zkrátka rád tyhle "lidské" příběhy, kde celou dobu čtenář bez přikrášlování proniká do duše hlavního hrdiny. Abychom však měli jasno, Zimmermann rozhodně není hodný chlápek, který občas šlápne vedle; spíše naopak, sledujeme věčně nasáklého, pokryteckého ubožáka, jemuž se občas na malý okamžik v hlavě rozsvítí a snad to i vypadá, že je na lepší cestě, stejně tak rychle ale sklouzne zpátky k pití a zahořklosti. Nebudete ho mít rádi, rádi ho však ani mít nemáte. S každou další přibývající stránkou cítíte víc a víc jeho opilecký dech a zapáchající oblečení a před očima se vám rýsují jeho žluté zuby, umaštěný šátek a žebrácký zjev. Nejspíše právě díky svým chybám je Zimmermann tak silným protagonistou.

Stejně tak důležitá pro příběh je i jeho rodina - žena a tři děti. I je si před očima představíte velmi snadno a s napětím sledujete, jak postupně zabředávají hlouběji a hlouběji do chudoby a zoufalosti a jak matka Františka propadá šílenství.

Za zmínku stojí i výborný autorčin jazyk. Je zajímavé, že i takhle špinavý a neúprosný příběh se dá napsat čistým, vybroušeným, až skoro elegantním stylem.

90 %

Dotaz k produktu Augustin Zimmermann

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Petrovy mozaiky

Petrovy mozaiky

Láska na druhou? Román s tajemstvím. Příběh o zrodu milostného vztahu a zároveň napínavé, téměř detektivní pátrání po stopách vášně a smrti. Konec dvacátého století. Žena a…

Panáček

Panáček

Kniha Panáček je svéráznou autobiografickou výpovědí o celoživotním boji se závislostí na alkoholu. Autor v ní věrně popisuje, jak alkohol plíživě začal ovládat jeho život a jak…

Adam a Ema

Adam a Ema

Texty nové knihy povídek Hany Pachtové se nesou ve znamení napětí mezi velmi lyrizovaným vyjádřením a krutým dějem. Ústředním tématem povídkového soubor sedmi vyprávění je…

Flying foxes

Flying foxes

Flying foxes je niternou, lehce ironickou zpovědí mladé ženy, která se po zhroucení osobního i profesního života pokouší nalézt ztracenou rovnováhu. Děj novely se odehrává na trase…