Ani ve snu | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Letní slevy
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Ani ve snu

Ani ve snu
Cena:
189 Kč  161 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-62-0
Datum vydání:
14. 05. 2010
Počet stran / vazba:
148/brožovaná
3.33 / 3
ks
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Ani ve snu

Kluk, který hlídá staršího náměsíčného bratra; soukromá agentka s dlouhými chodidly; holka z podivné balkánské rodiny; jednadvacetiletý mladík, který si myslel, že uspokojí každou; čertice a její nejlepší kamarádka andělka; rozpolcená dívka, která miluje jednoho, spí s druhým a bičuje třetího; milenci, který se bojí milovat; muž, který se naučil zašroubovat žárovku; moudrá stařenka poučená dítětem; obyčejná asistentka, co se rozhodne vraždit; tři bláznivé holky v lázních; babička na útěku z domova... V jedné sbírce celá škála zdánlivých podivínů. Oni ale jen hledají balanc mezi danými pravidly reality a neomezující studnou snů, přání a fantasií; mezi tím, co se smí a nesmí a tím, co se chce a nechce. A neexistuje nic, co by se Ani ve snu nemohlo odehrát.

Úryvek: Ani ve snu

Recenze: Ani ve snu

Povídkové předehry, kéž by k románu

TVAR, 17. února 2011, autor: Vladimír Novotný

Slušívá se začít obdivnými slovy a pro začátek tudíž přislíbená slůvka obdivu věnujme nakladatelství Kniha Zlín, které si pomalu získává nemalé renomé, až v abe­cedním pořadí i Druhé město a Host v něm musí spatřovat nadmíru nebezpečnou, ale naštěstí tvůrčí konkurenci. V nakladatel­ství si vytvořili systém několika edic s ryze nečeskými názvy: Fleet, Track, Walt a Neewit ­ a právě v edici Neewit vyšly ­ kromě slušné řádky zajímavých překladových prací ­ dozajista pozoruhodné tituly jako kupří­kladu Netopýři Ondřeje Macury, povídková sbírka Adam a Ema z pera či počítače Hany Pachtové nebo knížka Hany Lundiakové Vrh­nout ­ a nyní také povídková prvotina Vesny Tvrtković, tj. autorky, která se narodila v roce 1982 v Sarajevu, už osmnáct let však žije v Praze, kde vystudovala Literární aka­demii ­ Soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého ­ a kde po vysokoškolském absolutoriu píše články do novin anebo třeba i krátké divadelní hry. A samozřejmě rovněž povídky, z nichž Tvrtković sestavila svou první knížku s názvem Ani ve snu.

Jde o autorský název, žádná z vybraných dvaceti povídek se tak nejmenuje, mohl by to proto být s nemalou pravděpodob­ností i jakýsi klíč k interpretaci jednotli­vých povídkových vyprávění, nemůžeme si však tím být tak úplně jisti. Přispívají k tomu ovšem i konstatování ze záložky, podle nichž se tu potkáváme s celou škálou zdánlivých podivínů, kteří pouze „hledají balanc mezi danými pravidly reality a neome­zující studnou snů, přání a fantazií, mezi tím, co se smí a nesmí, a tím, co se chce a nechce. A neexistuje nic, co by se Ani ve snu nemohlo odehrát." Tak praví záložka. Jistě, mluvit o daných pravidlech reality je trochu drhnoucí upřesnění ­ a „neomezující studna snů"? Ouvej, kdyby aspoň studnice, když už naštěstí nikoli „omezující studna"! Nicméně na tomto tvrzení je mnoho pravdy, alespoň trsovité a kusovité pravdy, a to dokonce do té míry, že bychom mohli knížku Ani ve snu charakterizovat jako svého druhu novodobé dvacatero příběhů obyčejného šílenství, jis­těže se uskutečňujícího ve světě českém, nikoli ve vypravěčských kontextech Char­lese Bukowského ­ neboli takových příběhů, které by se ve snu mohly odehrát stejně dobře jako v ne­snu.

Ale ještě: přestože vydání povídkové sbírky nemůžeme posuzovat podobnými měřítky jako nějakou odbornou publikaci, nicméně se neubráníme určitému tápání, protože k nějakým vnějškovým záchytným bodům máme v tomto případě nesmírně daleko. Nevíme, kdo jednotlivé povídky do sbírky shromáždil (autorka?), kdo posléze sestavil jejich pořadí (opět autorka?), zda tyto texty jsou seřazeny v chronologic­kém pořadí, anebo podle nějakého jiného, namátkou motivického klíče: vždyť některé povídky mohly být napsány už v roce 2000 stejně jako až v roce 2010, jakékoli indicie tohoto typu však v knize postrádáme. Jen stěží potom můžeme mít za to, že se autor­čina poetika nějak zjevněji proměňuje, ba vůbec se neodvážíme vyslovit hypotézu, že se proměňuje velice výrazné anebo zhola vůbec: to vše můžeme pouze kriticky odha­dovat nebo nekriticky uhadovat. A nepři­jdeme na to „ani ve snu"! Z tohoto důvodu nezbývá než charakterizovat svébytný svět povídek Vesny Tvrtković jakoby z čiré kritické perspektivy, jakoby z globálního nadhledu. A také prostřednictvím žánrových a tema­tických měřítek.

Z tohoto pohledu bychom asi přinejmen­ším zkusmo mohli rozčlenit povídkovou tvorbu mladé autorky ­ jistěže se všemi riziky, která takovéto rozčleňování od počátku přímo nevyhnutelně přináší ­ nejprve na typ vyprávění, jež by se přece jenom „jako by" mohl opírat o sféru skuteč­nosti, čili o líčení, jež je v těchto vykladačských souvislostech více či méně zakotveno v určitém empirickém dění. I když pokaždé ve vybraných povídkách zřejmě jde víc o psychokresbu zúčastněných postav než o dějovou tkáň textu přičemž základní dějový půdorys prozaiččin nikterak a nikde nepokulhává a epické zarámování jejích historií taktéž odpovídá „daným pravidlům reality". A ten druhý typ? To jsou případy či situace, jejichž nereálnost ­ byť je podobně jako u povídek prvního typu zasazena, resp. vklíněna do konkrétního a soudobého časo­prostoru ­ připomíná spíše mnohotvárné snové zážitky a spoluvytváří prostor lite­rární fikce, v němž snové může být reálné a reálné snovým, fikce, v níž se příběhy nemohou odvíjet dokonce ani ve snu; ovšem ani v reálu, ani v životě.

Zvláště v těchto „ireálných" či všednodenně fantaskních textech jsme přitom napořád konfrontováni s vědomím něko­lika prolínajících se a protínajících se časo­prostorů, zatímco v oněch „empirických" mají naopak porůznu obměňované a per­manentně se z rozumářského bytí vyčleňu­jící životní reálie mnohokráte charakter pře­svědčivého snu. Leč v případě povídek ­ ať již z čtenářského náhledu fantasknějších nebo méně fantaskních ­ v knížce Ani ve snu nemá mnoho smyslu takříkajíc či rádoby zasvěcenecky promlouvat o nějakém fikčním světě nebo fikčních světech: přijmeme-­li však na okamžik tento módní diskurz, potom u Vesny Tvrtković se tzv. fikčním světem čili prostorem umělecké projekce a reflexe stává či stávají od samého počátku i svět, světeček či světy naprosto nefikční, zejména jakési průměty autorské imagi­nace a invence do určitých rituálů spojených s rozmanitými, nejednou však dosti stereo­typnímu vzorci chování, ­ a to se vzorci cho­vání konvenčního stejně jako se vzorci cho­vání nekonvenčního.

Připomněli jsme problém výběru jed­notlivých povídek ­ a i ve vztahu k těmto dvěma rozrůzněným žánrovým či stylovým okruhům se do uvažování o jejich specifice vrací zmíněný problém jako příslovečný bumerang. Některé autorčiny texty, ruku na kritické srdce či kritickou ruku na srdce, tak trochu inklinují k podžánru „časopi­secké povídky", věru nikoli plytce magazí­nové, ale přece jenom k takovému druhu povídkového vyprávění, které si spojujeme spíše s přečtením v časopise nebo nějakém periodiku a které se v knižním výběru, ­ nezamhouříme-­li obě oči, ­ mohou zdát být poněkud nadbytečnými, nemodelují osu knihy, těžiště knižní publikace nespočívá na nich. A pak tady figurují i ty druhé, které ve srovnání s nimi jsou jakoby otevřenější, jako by se jednou provždy neuzavíraly do zvolené povídkové plochy. Také se mohou vykázat údernou pointou. ­ Vesna Tvrtković se vůbec může pochlubit uměním vypra­věčské pointy , po ní však jako by v textu zůstával ještě další, nevyřčený a nevyslo­vený akord; zdá se pak, že ten či onen pří­běh mladá literátka nesepsala toliko kvůli pointě, nýbrž si v něm ponechala taková autorská zadní vrátka: může ve vyprávění pokračovat, třeba i naznačit víc než zřetelně, co v těchto „otevřených" záměrně naznačuje pouze a spíše nezřetelně.

Do oněch „neuzavřených" povídek či pří­běhů prozaiččiných pak jako by nenápadně a nevtíravě, pokradmu až plaše, nicméně svým způsobem neústupně vstupoval ryzí románový prostor: stávají se pak někdy bezprostřední, jindy spíše dosti vzdále­nou předehrou k budoucímu románovému tvaru. Pokud totiž nyní se sympatiemi hodnotíme vypravěčské finesy a piruety autorky povídkářky, v čase budoucím bychom mohli být právem zvědavi, zda ­ a zdali úspěšně ­ Tvrtković přetaví své směřování k významově nemálo brilantním psychologickým mozaikám cestou k jiným metám, zda se pokusí (nebo také nepokusí) o složitě (navenek ovšem jakoby nesložitě) strukturované a kompaktní pro­zaické nebo románové vyprávění. Vždyť i tam může uplatnit v intencích své invence všechno to, co se může přihodit i ve snu ­ nebo nemůže ani ve snu, obdobně jako v reálných vnějškových psychodramatech. Neustále přece může těžit i z dalšího, asi klíčového motivického zdroje: ze snové i nesnové reality dvou jiných zemí, dvou souměřitelných i nesouměřitelných časoprostorů, které vůčihledě poznamenávají skrytou nebo naopak i neskrytou snovost jejího vypravěčství. Třeba zastřeně tempe­rovaný vypravěčský leitmotiv, že už „byl čas prosit o nový domov".

Dotaz k produktu Ani ve snu

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Petrovy mozaiky

Petrovy mozaiky

Láska na druhou? Román s tajemstvím. Příběh o zrodu milostného vztahu a zároveň napínavé, téměř detektivní pátrání po stopách vášně a smrti. Konec dvacátého století. Žena a…

Augustin Zimmermann

Augustin Zimmermann

Augustin Zimmermann, hlavní protagonista novely, jejíž děj se odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, představuje až archetypální model nešťastného člověka. Zatímco…

Cena facky - třetí vydání

Cena facky - třetí vydání

Příběhy o průběhu a následcích kolonizace a komunistické zvůle na vesnici očima pamětníků. Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co…

Hadí dcera

Hadí dcera

Bible, Exodus 22,17 Čarodějnici nenecháš naživu. Ve stejnou dobu, kdy jsou v rozvalinách stavby poblíž Prahy objeveny oběti téměř padesát let staré vraždy, se na jachtě plující…