Stoner | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Letní slevy
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Stoner

Cena:
289 Kč  260 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-304-8
Překlad:
Jiří Popel
Datum vydání:
21. 05. 2015
Počet stran / vazba:
282/vázaná
4.27 / 43457
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 169 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Stoner

William Stoner přichází na univerzitu v Missouri v devatenácti letech jako student zemědělství. Později tu začne sám učit. Ožení se s nesprávnou ženou a jeho jediné milostné vzplanutí zhatí univerzitní pletichy. Prožije klidný, nenápadný život a kolegové si na něj po jeho smrti málokdy vzpomenou. I tak může znít shrnutí děje románu Stoner, románu o všedním životě nikterak úspěšného titulního hrdiny. A přesto je tento průzračný a hluboce dojemný román Johna Williamse dílem nenápadné dokonalosti. Je to příběh konfliktů, porážek a vítězství, které netvoří velkou historii a nejsou nikde zaznamenány, příběh vyzdvihující význam jednotlivého života. Jeho hrdina neaspiruje na nesmrtelnost, ale vzbuzuje úctu svou smířlivostí a oddaností vlastním ideálům. Příběh muže, který zasvětil život literatuře, se díky autorově mistrovství stává sám o sobě poctivým literárním počinem, jehož prostá síla přináší hluboký čtenářský zážitek.

Úryvek: Stoner

Recenze: Stoner

Příběh o obyčejném muži

Literarni.cz, 12. dubna 2016, autor: Jakub Ehrenberger

V současné knižní nadprodukci jsou podobné události stále vzácnější, ale jak vidno, ještě pořád k nim občas dochází. Stoner, nenápadný univerzitní román amerického akademika Johna Williamse (1922–1994), vyšel poprvé roku 1965 a navzdory slušným dobovým recenzím si na něj už krátce nato nikdo nevzpomněl. Podle nemilosrdných pravidel trhu by se tak na něj teď mělo prášit někde v hloubi městských knihoven jako na řadu dalších děl, jež propadla sítem času.

Jenže Stoner dostal na počátku 21. století novou šanci. Irský spisovatel John McGahern se o titulu zmínil v prestižním nakladatelství Vintage, které knihu na jeho doporučení opětovně vydalo. Bez úspěchu. Až o pár let později se ujal francouzský překlad a o Stonerovi se opět začalo mluvit. Po románu v roce 2013 sáhl také známý britský prozaik Ian McEwan, který jej ihned po přečtení neváhal doporučit posluchačům BBC, a z takřka zapomenuté knihy s mizernými prodeji se prakticky přes noc stal obdivovaný bestseller. Zaslouží si však Stoner skutečně pozornost čtenářů?

Odpovědět na tuto otázku je snadné: Ano, zaslouží. Těžko soudit, zda se Stoner tentokrát protlačí do novodobého literárního kánonu. Na to je román možná až příliš konvenční a ve své podstatě obyčejný. Jenže právě v této obyčejnosti tkví jeho mimořádná podmanivost. Hořký životní příběh univerzitního lektora Williama Stonera čtenáře hned od prvních stran chytí za srdce a okouzlení nevyprchá ani několik dní po dočtení. Přitom na první pohled není moc co vyprávět.

William Stoner je jediný potomek dvojice chudých amerických farmářů. Když jej rodiče na počátku 20. století pošlou studovat na čerstvě otevřenou zemědělskou fakultu Missourské univerzity, doufají nejen v lepší budoucnost pro syna, ale i pro sebe a celou farmu. Jenže Stoner se v druhém ročníku během povinného kurzu anglické literatury nečekaně nadchne pro svět knih a namísto prakticky orientovaných předmětů o zemědělství upřednostní studium angličtiny a literárních dějin. Zatímco v Evropě zuří první světová válka, získá Stoner na provinční univerzitě doktorát z filozofie a následně i místo odborného asistenta, na němž setrvá s většími či menšími obtížemi až do odchodu do důchodu. Mezitím se stihne neuváženě oženit se špatnou dívkou z dobré rodiny, vychovat dceru, která se stane obětí sváru obou manželů, a dopřát si krátký, leč osvobozující románek s jednou z nadaných doktorandek. Jinými slovy příběh, který takto ve zkratce nepoutá přílišnou pozornosti.

Ne vždy se však vyplatí vybírat si knihu jen podle shrnutí děje. Stoner má totiž potenciál zaujmout čtenáře napříč generacemi, a to především nebývalou silou a lidskostí své výpovědi. Střízlivě a bez velkých slov či okázalých stylistických fines líčí John Williams v románu příběh obyčejného člověka, který bojuje za důstojný život všemožným překážkám navzdory. S paličatou láskyplností se mladý akademik stará o jedinou dceru, kterou jeho zatrpklá a nešťastná manželka Edith brzy po porodu zavrhla. Na pracovišti zase s pokorou a místy až přehnanou apatičností snáší nedůstojné zacházení ze strany ředitele ústavu, záštiplného kolegy Hollise Lomaxe, jehož oblíbence kdysi Stoner vyrazil od zkoušek. A čtenář veškerá tato příkoří prožívá se sympatickým hrdinou bezmála na vlastní kůži, stejně jako se mu na rtech automaticky rozbíhá úsměv, když se raduje ze Stonerových drobných životních vítězství.

Stoner je vypravěčsky pečlivě vycizelovaný román, který se obejde bez velkých gest či atraktivity významných historických událostí. Jeho hrdina se osobně neúčastní ani jedné ze světových válek, nevymetá večírky divoké mládeže během bouřlivých dvacátých let, nestřídá manželky a milenky jako na běžícím páse a do kolen jej nesrazí ani pád newyorské burzy a hospodářská krize. Jako by se Stonera vnější svět dost dobře netýkal, třebaže je jednoznačně jeho součástí. Opakovaně si kupříkladu připomíná kamaráda ze studijních let, který padl za první světové války. Život mimo univerzitní kampus je však pro osamoceného bojovníka Stonera plný zklamání, není tedy divu, že jedinou skutečnou potěchu a současně i útěchu nachází ve vyučování středověké literatury.

To vše zdaleka neznamená, že by byl román naprosto dokonalý. Ústřední padouši – na duši i na těle pokřivený profesor Lomax a Stonerova zahořklá manželka Edith – by si nejspíše zasloužili psychologicky komplexnější zobrazení, je ale dost dobře možné, že i jejich poněkud prvoplánová zášť je součástí mnohoznačné jednoduchosti a přímočarosti, která z celého románu čiší.

Johnu Williamsovi se z profesních tahanic na univerzitě, tiché manželské války a několika málo záblesků osobního štěstí podařilo utkat silnou románovou látku, která by neměla znovu jen tak zapadnout. Jeho jímavý příběh o obyčejném muži, jemuž v životě nebylo příliš přáno, je současně holdem zatvrzelým milovníkům literatury i sladkobolnou čtenářskou odměnou.

Uzdravený literární Lazar

Iliteratura.cz, 13. listopadu 2015, autorka: Jitka Ambrožová

Stoner, román z univerzitního prostředí amerického spisovatele Johna Williamse (1922–1994), bývá nazýván literárním Lazarem. V roce 1965, kdy byla kniha poprvé vydána, se jí navzdory pochvalnému přijetí od časopisu The New Yorker prodalo pouze 2000 výtisků a rok nato byla stažena z prodeje. Stonerovo zázračné zmrtvýchvstání se odehrálo o více než čtyřicet let později: román se dočkal nového vydání (2006) a od té doby se těší jak čtenářské, tak recenzentské přízni. Roku 2013 byl Williamsův román, na který pěl chválu i Ian McEwanJulian Barnes čiNick Hornby, vyhlášen knihou roku britským knihkupectvím Waterstones. Čím Stoner současné čtenáře a kritiky tak uchvátil?

Jak Williams předestírá hned v prvním odstavci celého románu, Stonerův životní příběh není ničím výjimečný: „William Stoner začal studovat na Missourské universitě v roce 1910 ve věku devatenácti let. Po osmi letech, v době, kdy ve světě vrcholila první světová válka, obdržel doktorát z filozofie, nastoupil do téže školy jako učitel a pracoval v ní až do své smrti v roce 1956. Po celou kariéru zůstal jen odborným asistentem a ze studentů, kteří navštěvovali jeho přednášky, si na něj matně vzpomene jen malá hrstka z nich“ (19). Stonerův osobní, rodinný a milostný život je podobně neúspěšný. Na univerzitě není nijak populární, přátel má pomálu a to jediné, čím se vyznačuje, je uzavřenost a pasivita. Manželka ho nenávidí a ve snaze mu co nejvíce ublížit sabotuje jeho zpočátku slibně se vyvíjející vztah s dcerou, milostný románek s kolegyní skončí katastrofou. Nedejme však na první dojem.

Úryvek z předchozího odstavce, nemilosrdně a bez servítek popisující bezvýznamnost Stonerovy kariéry, je téměř šokující. Williams ovšem strohostí tohoto popisu sleduje jistý účel – poukazuje na propastný rozdíl mezi tím, jak je náš život vnímán zvnějšku, známe-li pouze suchá fakta, a jaký je z pohledu toho, kdo jej prožívá. Když se podíváme na základní údaje o Stonerově působení na univerzitě, uvidíme jen neuspokojivou kariéru, ale už ne to, co pro Stonera práce na univerzitě ve skutečnosti znamenala. Univerzita pro něj představovala útočiště, bezpečný přístav; studium literatury pro něj bylo potěšením, naplňovalo ho a i v těch nejtemnějších chvílích mu poskytovalo útěchu. Stejně frustrujícím by se nezúčastněnému pozorovateli mohl jevit rodinný a milostný život hlavního hrdiny. Stoner však, alespoň zpočátku, svou ženu miloval, záleželo mu na ní a chtěl pro ni to nejlepší. Totéž platí pro jeho dceru. Vztah s mladou doktorandkou sice vlivem vnějších událostí končí skandálem a rozlukou, ale Stoner díky němu poznává skutečnou lásku a vášeň.

Práce a láska, podotýká John McGahern v předmluvě k této knize, jsou nosnými tématy Williamsova románu. Práce Stonera v různých variantách provází celý život: narodil se na farmě ve středním Missouri jako jediné dítě těžce manuálně pracujících rodičů, kteří v životě nepoznali nic než dřinu; sám byl odmalička zvyklý tvrdě pracovat. Po nástupu na univerzitu se mění povaha Stonerovy práce, nikoliv však jeho pracovní nasazení. Celý román prostupuje přesvědčení, že poctivá práce má svou hodnotu – činí život člověka ušlechtilým a dává mu smysl. Ostatně sám Williams v jednom z rozhovorů tvrdí, že Stonerův vztah k práci z něj dělá dobrého člověka: „Řada z lidí, kteří román četli, si myslí, že prožil smutný a mizerný život. Já si ale myslím, že to byl život velmi dobrý. […] Živil se tím, co měl rád, měl k tomu kladný vztah a vysloužil si za to určité uznání. Byl svědkem důležitých hodnot. […] Učení pro něj byla práce v tom dobrém a váženém smyslu. Jeho práce mu vtiskla jistou totožnost a udělala ho tím, kým byl“ (Předmluva, s. 12). Totéž platí pro lásku. Je to Stonerova schopnost milovat, ať už svou rodinu, milenku, či anglickou literaturu, která z něj dělá lepšího člověka.

McGahern ve své předmluvě vyzdvihuje Williamsovo „sebejisté a psychologicky precizní“ vylíčení postav. To však neplatí pro postavu Stonerovy manželky Edith. Edith jejich manželství nikdy nedala šanci – Stonera začala nenávidět a odmítat již během svatební noci. Je náladová, věčně nespokojená a naštvaná a zdá se, že její jedinou ambicí je udělat svému manželovi ze života peklo. Williams se Edithino chování snaží vysvětlit poukázáním na její viktoriánskou výchovu, naznačuje, že její potíže vyvěrají z potlačované sexuality. Přesto zpodobnění Edith působí nereálně a neautenticky, její reakce jsou přehnané a motivace jejího prapodivného jednání je jen těžko uchopitelná. Dalším negativem, které jde tentokrát na vrub nakladatele, je poměrně velké množství překlepů v textu.

Čím ale Stoner vyniká, je jazyk. Jazyk, jenž je na první pohled jednoduchý a prostý, ale zároveň až chirurgicky přesný a výstižný, navenek neokázalý, ale přesto působivý. Williamsův styl nás oslovuje právě svou jednoduchostí a civilností, stejně jako nás svou obyčejností oslovuje Stonerův příběh. Stonerův život není příběh cesty k úspěchu a slávě, nýbrž příběh obyčejného člověka, který se se světem pere, jak umí. A právě svou všedností a nevýznamností, svým mnohdy marným bojem s osudem na nás Stoner působí, právě tím nám tolik připomíná naše vlastní životy a umožňuje nám se s ním v mnoha ohledech ztotožnit. I proto jistě tento prostě vyprávěný, ale nikoliv jednoduchý román zaujal v posledních letech tolik čtenářů.

Neobyčejně silný obyčejný román

Lukasgregor.cz, 30. července 2015, autor: Lukáš Gregor

Před padesáti lety se Stoner objevil na knižním trhu, vzbudil příznivé kritiky, ale de facto jen velmi malý zájem. Život jednoho z mála románů, které John Williams napsal, si však našel cestu k procitnutí v novém tisíciletí.

Od roku 2003, kdy se znovuobjevil, pluje na vlnách nadšení. Neminulo jej ani nyní, v roce 2015, kdy jej s příchodem léta vydalo nakladatelství Kniha Zlín vůbec poprvé v českém překladu.

Prakticky v každé z recenzí potkáme, jak se jejich autoři jako by podivují nad vzkříšením a úspěchem. Vždyť Stoner neoplývá invenčním literárním jazykem, způsobem vyprávění a dokonce ani hrdinou či příběhem, který by čtenáře usazoval do židle, znepokojoval, popřípadě intenzivně drásal jeho pocity. Stoner naopak jde po přesně opačné straně chodníku. Charakterizuje jej jednoduchost ve vyjadřování, struktuře textu, respektive členění životního příběhu ústřední postavy, a obyčejnost hrdiny a jeho údělu.

William Stoner se narodí a zemře. Během života si zamiluje anglickou literaturu, učí, ožení se, má dítě. De facto v každém zmíněném vztahu přichází období zamilovanosti, aby jej vystřídalo utlumení až pasivnost. Pouze u literatury, potažmo pracovní činnosti na univerzitě, se Stoner umí vzchopit k aktivitě, aby neztratil před sebou (a literaturou) hrdost. U zbylých vztahů naopak Stonera obklopuje ticho – s manželkou šťastný není, ale vlastně s tím nic nedělá. Dcera se mu ztrácí, ale našli bychom pouze záchvěvy, kdy jakožto otec proti tomu něco učiní. Stoner představuje člověka, který nemá mnoho sil. Žije, možná přežívá. Třeba by rád byl šťastný, ale neví/neumí/nechce (?) pro to něco udělat. Neustále však díky Williamsově drobnokresbě na sebe pojí naše sympatie. Nejde o uzoufaného zbabělce, jen zkrátka nekráčí v řadě s ostatními dramatickými figurami, které v románech (tak rádi) potkáváme, protože se od nás liší. To Stoner je nám dost podobný. A možná, třeba trošku paradoxně, proto jej máme rádi.

Stoner je vskutku vydařený román. Čteme jej a máme pocit, že jsme přímo poblíž hlavního hrdiny. Nepustíme jej z očí, sdílíme jeho pocity – ty, které nedává najevo (většinou), rozpoznáme díky jemným nuancím v jednání, ale také díky faktu, že jde o román a napomáhá nám jeho autor. Křehkost, která se ukrývá v jednoduchosti literárního jazyka Johna Williamse, se nekamarádí s patosem – o to nepřekvapivější mohou být naše slzy při posledních stranách. Stoner je totiž o obyčejném člověku, při rozboru by se mohl stát i obyčejným románem. Ale je neobyčejně silný…

Znovuobjevený klenot

Reflex 30–15

Recenzi si můžete přečíst zde.

Stoner: jak žít či nežít

Kulturissimo.cz, 23. června 2015, autorka: Tereza Škoulová

Román Stoner amerického autora Johna Edwarda Williamse vyšel poprvé v roce 1963. Prostřednictvím osudu „bezejmenného“ hrdiny zvažuje hodnoty lidského života, na nichž se ani po padesáti letech nic nemění. Vydání románu v roce 2015 se navíc přesně strefilo do naší doby: Stoner je jedním slovem „loser“. Dlužno dodat, že právě loseři jsou skutečným hrdiny dnešních dnů.

William Stoner žil v době, kdy věci měly řád. Narodil se na konci devatenáctého století jako jediný syn chudým farmářům. Samozřejmě se očekávalo, že zdědí vyprahlý kousek půdy a svůj život na něm umoří stejně, jako půda umořila jeho rodiče. Jenomže William na univerzitě, kam šel původně studovat zemědělství, zaslechne Shakespearův sonet a zahoří pro literaturu. Od té chvíle prakticky neopustí univerzitní půdu. Na profesorském večírku potká svou budoucí ženu, se kterou se po celý život (!) zoufale míjí, univerzita vymezuje okruh jeho přátel a nepřátel, později se zde zaplete s kolegyní, aby na jedinou chvíli v životě vystoupil ze svého osamění, a nakonec, vpleten do sítě tamních vztahů, zde dojde (skutečného?) naplnění.

V předmluvě k románu je nastíněna autorova polemika nad tím, zda Stoner prožil dobrý, nebo špatný život – a čtenáře tato otázka nutně napadne. Tak, jak jej autor popisuje, jednoduchým jazykem s nezaujatým nadhledem, se spíš jeví jako naplněný. Syn chudého farmáře zasvětil svůj život vytouženému oboru, milované literatuře. V určitém okamžiku učinil těžké a odvážné rozhodnutí: opustil tradici, rodinu, zpřetrhal kořeny a pustil se do neznámého světa. V tomto smyslu je Stoner skutečně „opravdový hrdina“: kvůli vášni pro literaturu obětoval celý dosavadní život. Jeví se potom jako přirozené, že román nese právě jeho jméno; aby hrdina nezůstal bezejmenný, aby jeho hrdinství nezapadlo.

Pokud se ale zaměříme na Stonerovy niterné prožitky, na jeho osobní a milostný život, musí nám ho být líto. Za celý život měl jen dva přátele: první z nich zahynul v první světové válce, takže na něj Stonerovi zbylo jen pár hospodských vzpomínek. Jeho manželka je citově plochá, chladná až krutá. Vztah s dcerou je komplikovaný, jeho fáze se střídají s rozpoložením jeho ženy: chvíli mu nechá dítě na krku, pak ho o něj vypočítavě připraví, aby z potomka nakonec vyrostla lhostejná, uzavřená bytost neschopná lásky. O mnoho utěšenější nejsou ani Stonerovy vztahy se studenty a kolegy. Až na krátký okamžik v kariéře, opět zmařený sobeckou a ukňouranou manželkou, se nestane inspirativním mentorem. Jakkoli je ve své práci poctivý, zůstává nudným patronem, který vyvolává vášně pouze u svého největšího nepřítele. Právě ten, proti Stonerovi nespravedlivě zaujatý šéf katedry Lomax, mu zhatí i tu poslední naději na dlouhodobější prožitek lidského souznění.

John Williams prostým, přímým jazykem dokonale servíruje charaktery a zachycuje atmosféru. Když Stonera ničí jeho žena, čtenáři se samým rozrušením bezděky třesou ruce. Když se hrdina zavrtává do kůry lhostejnosti, chce s ním zatřást nebo jej okřiknout. Jeho jazyk však nese čtenáře nesmlouvavě dál, až k snově rozmazanému konci.

Stoner je román jednoho života, spíš kronika než deník. Nahlédnout z odstupu život obyčejného člověka, uvědomit si závažnost každého rozhodnutí a vlastně si rekapitulovat smysl života, v tom spočívá síla románu. Stoner se ani navzdory tomu, jak mizerný se jeho život a odkaz může zdát, nikdy nezaprodal. Vždy byl věrný svým zásadám, pracoval a žil poctivě, měl svou životní náplň. Na jednoho člověka se to zdá až příliš. Nebo taky ne. Zůstává na čtenáři, aby rozhodl.

Tahle kniha není pro mladý

Kukatko.cz, 11. června 2015

Jsou knihy, které – aby se jejich kouzlo naplno rozvinulo – potřebují setkání se čtenářem příznivě vyladěným, s člověkem určitého rozpoložení. Kerouacovo Na cestě (On the Road) vyžaduje čtenáře mladého, rozjitřeného city a bolestně toužícího po svobodě, naopak nutit nezkušeným teenagerům, žijícím s prstem na tepu doby, pomalost Babičky a její (pro ně) nutně archaické životní postoje znamená téměř spáchat zločin proti lidskosti. A pak existují tituly, které se prostě jen tak vyskytují v naší blízkosti, abychom se s nimi mohli kdykoliv potěšit, zamyslet nebo si s nimi jednoduše příjemně odpočinout.

Román Stoner od amerického spisovatele Johna Williamse patří v tom nejlepším slova smyslu do první skupiny. Přestože se jedná o dílo dvacátého století, působí překvapivě svěže starosvětsky nejen co do hodnot, které autor vyzdvihuje. Svěže (fresh) proto, že v poslední době o sobě stále silněji dává vědět nostalgie po vybroušené eleganci, dobrých mravech a zdvořilosti starých časů (retro). Děj se zcela příznačně odehrává na univerzitě, v instituci, která je odedávna chápána jako chrám pravdy, dobra a krásy, duchovní hojivá mast, útočiště pro ty, kteří nejsou dostatečně tvrdí pro tento svět, kdo věří, že svět je něco, co rozhodně není a co ani být nechce, ve světě snílků a donkichotů střežících (dávno vysmívané) tradice. Přesně takovým typem hrdiny je Stoner (stone = kámen), syn drobných farmářů, ve kterých dřina, těžká, nikdy nekončící lopota a odříkání ubily city i inteligenci, původně student agronomické fakulty. Zprvu svou houževnatostí a otupělostí připomíná rodiče, ale stačí kratičký dotek s velebným světem umění, aby byl navždy lapen. Shakespeare ho v jediném okamžiku naučí pohlédnout na svět tak, jak ho dosud nikdy neviděl, z temnot vystoupí minulost, mrtví vplují mezi živé (magic) a Stoner zakusí pocit vytrženosti z času. To je ta chvíle, kdy navždy spojí svůj život s univerzitou a stane se profesorem literatury.

Jen zřídka a nerad opouští svět krásných slov a ušlechtilých myšlenek. Vytržením se pro něho stane milostné vzplanutí k průměrné středostavovské dívce Edith, jejich manželství je však pro oba krutým zklamáním, protože Stonerova tajená touha a vášeň naráží na ženinu nezralost a naprostou neschopnost převzít do svých rukou odpovědnost za dospělý život. Od soustředění na práci ho odvádí spory s výstředním, nedbale povrchním a jízlivým nadřízeným Lomaxem. V jeho deformovaném těle se setkaly jiskřivá inteligence s touhou podmanit si okolí a získat nad ním moc. Za svůj nástroj si zvolí studenta Walkera, spřízněnou duši, přehnaně sebevědomého mladíka, jehož tělesný hendikep (handicap), ale i nepoctivost a lenost, dovedly k bezohlednosti, s níž vyžaduje bezpracné získávání výhod.

Stoner je staromilsky pevných zásad, dokáže jít proti proudu (mainstream), stát si za svým přesvědčením tiše a klidně, nenechá se manipulovat ani v době, kdy se univerzitní svět otevře politice, ani v osobních sporech: dokáže hlasovat pro Walkerovo vyloučení ze školy a tím si proti sobě postaví silného nepřítele, který ho téměř zničí – nejen odborně. Lomax odvolávající se na „morálku“ připraví Stonera i o jedinou milovanou bytost, pozdní, společensky nepřijatelnou lásku Katherine.

Stoner je román v době tzv. maximalizace změny vskutku archaický, jeho hrdinou není člověk, ale obyčejný život plný těžkého, houževnatého usilování (out) a klopýtání, na jehož konci – jak překvapivé – čeká smrt. Působí anachronicky svým důrazem na to, jak důležité je pokračovat v tradici, protože tradice je civilizace. Mohlo by se zdát, že Stoner žil smutně a mizerně a přišel o všechno, na čem mu doopravdy záleželo: milovaná dcera se mu pod Edithiným systematicky vyvíjeným vlivem odcizí, vztah s Katherine zardousila faleš a přetvářka okolí, nemorální Lomax dosáhl na místo vedoucího katedry. Ale něco mnohem podstatnějšího zůstává: historická zkušenost předávaná po tisíciletí (nejen) prostřednictvím literatury: lidé a svět se nezmění. Představa, že vstoupíme do politiky, získáme moc a přes (skrz) ni budeme měnit svět, je falešná. Svět je tam, kam dosáhneme, a člověk nemusí mít ctižádost jej změnit nebo si dávat velké cíle. Stačí, že bude žít eticky.

Post scriptum: Stoner je kniha, v níž se nic podstatného neděje. A přece ji čtete jedním dechem. Takže: pokud je vám přes třicet/možná lépe čtyřicet … naváhejte a čtěte.

Prostý příběh, který vám vyrazí dech

Neoluxor.cz, 28. května 2015, autor: Jáchym Šidlák

Román Johna Williamse Stoner vyšel v USA poprvé před padesáti lety a dodnes tamní čtenáře nepřestává uchvacovat. Teď je konečně díky nakladatelství Kniha Zlín k dostání v českém překladu a i my tak máme možnost se přesvědčit, že o jeho kvalitách nemůže být ani těch nejmenších pochyb.

Předem objasním jednu věc – Stoner je jednou z nejlepších knih, jaká se mi kdy dostala do rukou a všechna další chvála, jež bude následovat vzápětí, je upřímná, nejde o zveličování a myslím ji zcela vážně. To je vlastně všechno, co potřebujete vědět a jestli už dál nechcete číst, řeknu vám aspoň jedno: tu knihu vám doporučuji všemi deseti a měli byste si ji přečíst, ať už máte jakýkoli vkus!

Nejedná se totiž o literaturu jen pro určitý druh čtenářů. Stoner je skutečně jednou z knih, o níž se nebojím bez nadsázky říct, že by si ji měl přečíst každý. A jakmile dojdete k poslední stránce, zjistíte, že jednou to nestačí. Sám mám už několik dní problém se pustit do další knihy, a to nejen proto, že vím, že u mě pravděpodobně nedosáhne stejných kvalit, ale také proto, že se mi od Stonera zkrátka nechce odejít.

Alespoň stručně uvedu něco k ději: Sledujeme život muže, který se jmenuje William Stoner a který se roku 1892 narodí chudým farmářským manželům. Vyrůstá jako jedináček a celé dětství spolu s rodiči tvrdě pracuje na farmě, aby sehnal dostatek peněz. Dřina pro něj skončí až v devatenácti letech, kdy se odejde vzdělávat na univerzitu v zemědělství – postupem času však neodolá touze studovat anglickou literaturu a na farmu se už nevrátí. Potká dívku svých snů, ožení se s ní a budoucnost, kterou má Stoner před sebou, vypadá skvěle. Jenže takhle to zřejmě nefunguje.

Láska k literatuře, k jazyku, k tajemstvím lidské mysli a srdce, která se projevují v drobných, podivných a nečekaných kombinacích písmen a slov, v nejčernějším a nechladnějším tisku – láska, kterou skrýval, jako by byla zapovězená a nebezpečná, se teď začínala drát na povrch: zpočátku nesměle, později odvážně a nakonec hrdě. (str. 123)

Williama Stonera si oblíbíte, pochopíte ho a nebudete ho moci dostat z hlavy, a to vlastně jen proto, že je to člověk tak všední, že i kdyby šel na chodníku přímo proti vám, ani byste o něj nezavadili okem – zkrátka je jako jeden z nás. John Williams však vdechnul do vyprávění takovou míru procítění a porozumění jeho obtížným trápením, že jakmile se začtete do Stonerova životního příběhu, není cesty zpátky a každé hodiny, minuty i sekundy s ním strávené si budete cenit.

Ačkoliv čteme příběh táhnoucí se přes několik dekád, kniha není loudavá nebo rozvleklá – nemá ani tři sta stránek, takže není čas se zdržovat a roky Stonerova života se čtenáři doslova míhají před očima.

S každou přibývající stránkou jsem byl četbou víc a víc fascinován a čím dál jsem byl, tím zběsileji ve mně vřely emoce. Na několika stránkách se vystřídal vztek, smutek i pocit štěstí. Autor má obrovský vypravěčský talent a i zdánlivě ohranou zápletku dokáže rozvinout a podat neobyčejným způsobem, vy se tak občas můžete přistihnout, jak čtete s otevřenými ústy.

A ano, na konci si nejspíš popláčete a jen těžko se za to můžete stydět. Stoner je smutné, dojemné a neuvěřitelně silné čtení, které jasně a zřetelně říká, že život se s vámi někdy prostě nepáře. Přál bych si, abych si ho mohl přečíst ještě jednou poprvé, ale to nejde. Z mého hlediska si tenhle skvělý román zaslouží jen a jen to nejvyšší hodnocení.

Hodnocení: 100 %

Dotaz k produktu Stoner

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Co se ztratilo

Co se ztratilo

Nákupní centrum Zelené doubí se svými nablýskanými obchody i desítkami kilometrů obslužných betonových chodeb je Mekkou pro ztracené duše, které se snaží zaplnit vakuum prázdných…

Pád

Pád

Rob Dewar se zrovna vrací autem domů, když v rádiu uslyší zprávu o smrti svéhostarého kamaráda a kdysi také horolezeckého partnera Jamieho Matthewsona, známého a úspěšného…

Na scéně

Na scéně

Románový debut Na scéně mladé novozélandské autorky Eleanor Cattonové je brilantním postmoderním pohledem na svět dnešních dospívajících, kteří se pokoušejí nalézt vlastní…

Julius Winsome

Julius Winsome

Julius Winsome žije sám v chatě v lesích státu Maine, společnost mu dělají jen knihy a jeho milovaný pes Hobbes. Jednoho chladného zimního odpoledne najde Julius svého psa umírat ve…