Sběratel | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Touhy DD soutěž
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Sběratel

Cena:
369 Kč  332 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-172-3
Překlad:
Josef Línek
Datum vydání:
29. 09. 2014
Počet stran / vazba:
301/vázaná
3.99 / 32351
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 219 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Sběratel

Autorovu románovou prvotinu inspirovala novinová zpráva o únosu dívky a jejím věznění v londýnském protileteckém krytu. Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, které by mu otevřelo dveře do bohatšího a kultivovanějšího světa. Clegg je v podstatě mírný, nenásilný člověk, který ale nechápe, že plnohodnotný lidský vztah může vzniknout a rozvíjet se jen ze svobodného rozhodnutí. Miranda, studentka výtvarných umění a nadaná kreslířka, Clegga intelektuálně i osobnostně výrazně převyšuje. Je si toho vědoma a dokáže jím obratně manipulovat. Tragické vyústění své situace však odvrátit nedokáže.

Úryvek: Sběratel

Recenze: Sběratel

Fowles, John: Sběratel

Iliteratura.cz, 11. ledna 2015, autorka: Markéta Musilová

Poslední dobou se stalo skoro pravidlem, že přední česká nakladatelství přicházejí s novými překlady již dříve vydaných děl významných autorů. Podobný osud „postihl“ i větší část tvorby předního autora soudobého britského románu Johna Fowlese. V tomto případě se jedná konkrétně o jeho literární prvotinu,Sběratele.

Jak ve své studii „Fowlesova studie kalibanství“ píše profesor Martin Hilský, Fowles patří po zásluze mezi nejvydávanější britské autory. Je totiž jedním z mála spisovatelů, kterým se podařilo jak oslovit širší čtenářskou obec, tak vysloužit si ocenění ze strany literární kritiky. Důvodů pro tuto ne úplně obvyklou konstelaci může být několik. Fowles vždy dokázal mísit vysoké s nízkým, na zdánlivá klišé a kritikou znevažované žánry uměl naroubovat nejmodernější literární postupy a i na první pohled čistě historickými romány se vyjadřoval ke zcela aktuálním tématům. Oslovoval tak milovníky tradiční literatury i nejmladší generace odkojené modernistickou, či dokonce postmoderní literaturou.

Román Sběratel vydal John Fowles v roce 1963. Do té doby působil jako učitel, například i ve Francii a Řecku. Díky velkému úspěchu tohoto literárního debutu se však mohl posléze věnovat psaní profesionálně. Inspirací mu byl novinový výstřižek o mladíkovi, který unesl v Londýně dívku a věznil ji v protileteckém krytu. Na základě této banální, lehce skandální zprávy rozehrál Fowles psychologickou hru, doslova souboj dvou osobností, v němž se karty zdají být již od počátku jasně rozdány, ale posléze se ukáže, že nic není tak černobílé, jak se může zdát.

Pokud by Fowles vyprávěl příběh úředníčka Fredericka Clegga a jeho oběti Mirandy Greyové tradičním způsobem, bylo by již od počátku evidentní, kdo je padouch a kdo bezbranná oběť. První část románu je výpověď právě únosce Fredericka, který líčí, jak Mirandu unesl, popisuje jednotlivé dny jejího uvěznění i jemně nastiňuje události, které jejímu únosu předcházely. Frederick totiž vyhrál v loterii, a tak si mohl dovolit koupit si dům na samotě a zosnovat plán únosu. Jeho výpověď je mechanická, konvenční, v podstatě je to záznam událostí. Jeho verze příběhu je posléze přerušena a autor dává slovo oběti, Mirandě. Její část přirozeně líčí již jednou převyprávěné události jinak, ostatně jak říká známé přísloví, když dva dělají totéž, není to totéž. Kromě vlastní verze událostí totiž přináší Mirandina část i něco navíc. Je to spíš její osobní zpověď, jakýsi autoportrét mladé, vzdělané, levicově zaměřené intelektuálky, která se kromě osoby únosce vyjadřuje i ke společnosti. Díky Mirandinu deníkovému záznamu nám postupně dochází, že to není Frederick, kdo ve sklepě vládne. To Miranda má navrch. Frederickem pohrdá, ale nikoliv kvůli tomu, že ji unesl, nýbrž proto, jaký je, jakého je původu, pro jeho nedostatečný rozhled a vzdělání, typicky maloměšťáckou omezenost.

Frederick je totiž ztělesněním všeho, čemu se mladí intelektuálové v 60. letech posmívali. Je to ovšem v podstatě hodný a neškodný človíček, který v „nové době“ po skončení druhé světové války oficiálně může cokoliv – třeba snít o lepší budoucnosti a postavení. Jenže k tomu je potřeba mít buď dobré vzdělání, nebo pocházet z dobré rodiny. Ani jedno se Cleggovi nepoštěstilo. Právě proto se uchyluje k tak hrůznému činu. S vědomím, že jeho jedinou šancí je „dobře“ se oženit, ale že mu v tomto ohledu nebude nikdy přáno, se rozhodne si vhodnou ženu unést. Jeho motivace není čistě kriminální, nechce ani Mirandě ublížit, ani ji přímo sexuálně zneužít. Není toho ostatně ani schopen. On ji chce vlastnit, stejně jako vlastní sbírku motýlů. Chce ji mít vystavenou za sklem, aby tím potvrdil svůj sociální status.

Za zdánlivě jednoduchým až bulvárním příběhem únosce a oběti se tak skrývá přímý útok na anglickou poválečnou společnost. Fowles není tak nekompromisní, jako byli například jeho předchůdci z řad tzv. Rozhněvaných mladých mužů. Osbornův Jimmy Porter ve hřeOhlédni se v hněvu zuřivě útočil na manželku Alici, dceru koloniálního důstojníka, Joe Lampton v Brainově románu Místo nahoře se zase zcela nepokrytě pokoušel vyšplhat po společenském žebříčku pomocí sňatku s dceruškou z dobré rodiny, byť vším, co souviselo s ní i její rodinou, pohrdal. Miranda není v žádném případě tak radikální jako její mužští literární předchůdci. Je spíše pozorovatelkou a glosátorkou, která si uvědomuje, jaký dopad měla radikální společenská proměna po válce na nižší střední třídu, zde reprezentovanou jedním poněkud deviantním úředníčkem.

Zajímavá je také Fowlesova práce s literárními vzory. Sám mluví o přímé inspiraci Bartókovou operou Modrovousův hrad. Druhý hlavní inspirační zdroj je nasnadě, mj. i proto, že Miranda sama nazývá svého věznitelem Kalibanem. Fowles si lehce pohrál s motivy zeShakespearovy Bouře, byť použil pouze dvě z postav. Chybí nám zde samozřejmě druhá polovina mileneckého páru a postava kouzelníka Prospera. Tu si však autor schoval až do svého dalšího románu, Mág. Podobně jako Shakespearův Kaliban je Frederick-Kaliban sice monstrum, kterého je třeba se bát, ale také hluboce nešťastné stvoření, které je kvůli lidské malosti navždy poznamenáno, a to fyzicky i duševně.

Sběratel je mnohem tradičnější román než Fowlesova pozdější díla. Pokud čtenář, který dosud neměl tu čest se s touto knihou setkat, bude očekávat podobnou mnohovrstevnatost, jakou se vyznačuje například již zmiňovaný Mág, nebo postmoderní hříčku se čtenářem jako v proslulé Francouzově milence (jíž na popularitě přidal i nadmíru povedený filmový přepis s Meryl Streep v hlavní roli), bude možná trochu zklamán. To však nic nemění na tom, že je Sběratel po zásluze považován za jeden z nejlepších románů poválečné britské prózy a že je dobře, že se novým vydáním tento román a tento autor české čtenářské obci zase připomněli.

Nelze se však na samý závěr nepozastavit nad motivací nakladatelství Kniha Zlín k reedici Fowlesových textů. Pokud si uděláme podrobnou rešerši dosud vydaných Fowlesových knih, dospějeme k následujícímu zjištění:

Ve většině případů jde o již minimálně třetí český překlad jednotlivých textů. První vycházely v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, a to v různých nakladatelstvích a v různé kvalitě. Posléze se rozhodlo vydat většinu Fowlesových prací nakladatelství Volvox Globator. Tak od konce 90. let vyšly například romány Sběratel, Mág, Francouzova milenka, Daniel Martin, Larva, Strom. Nad tím, že dochází k novým, modernějším překladům děl moderní britské nebo americké prózy, když ty původní pocházejí z doby před 1989, se asi nikdo nepozastaví. Některé z nich mohou být zastaralé či v něčem nepřesné. V tomto případě je však nové překládání Fowlese trochu překvapivé, o to více, že předchozí překlady, ty z přelomu tisíciletí, nebyly dílem začínajících nebo nekvalitních překladatelů, ale české anglistické překladatelské špičky (Petr Fantys, Hana Žantovská, Josef Línek, Jiří Hanuš a další). Navíc se nové překlady objevují v době, kdy se díla nejuznávanějších autorů angloamerické provenience stěží prodají navzdory už tak nízkým nákladům nebo k jejich českým vydáním z důvodů malé komerční atraktivity ani nedojde. Ne že by si Fowles takovou vydavatelskou pozornost nezasloužil, ale možná by se našli i jiní autoři, kteří se zatím modernějších překladů nedočkali, případně se nedočkali českých překladů některých svých děl vůbec.

Nechci, abys byla mým exponátem

Aaron71.tumblr.com, 5. listopadu 2014

Všechno je jinak. I když si něco naplánujete, do detailů promyslíte všechny možné problémy, zajistíte únikové cesty a připravíte si ty správné krabice a šuplíky. Bez náhody se neobejdete a stejně budete pořád podezíraví. K mraku, který zakrývá slunce nějak moc dlouho, k autu co podezřele často přeřazuje a zejména k ženám, které mají deštník ve chvíli, kdy prší. Za svůj úspěch v životě považujete výhru v tombole a díky té výhře chcete žít. Je to Váš svět a všichni se mu podřídí. Neexistuje totiž jiná varianta.

Teprve zahnána do kouta poznáváte, že je úplně jedno, že jste soběstačná a sebevědomá. Že jste vzdělaná a nadaná. Že dokážete opravdu milovat mozek s hezkou tváří a tělem do kterého se dá schoulit. A potom se najednou objeví na scéně idiot, který tvrdí, že Vás miluje. A každý den Vám znovu a znovu dokazuje, jaký je to debil. Milý a zároveň odporný. Vzrušený a zároveň impotentní. Ochránce a zároveň kat.

V románu Johna Fowlese - Sběratel, se naučíte připravovat, uklízet, zatloukat i vytloukat, číst, psát i malovat. Ale pokud nedokážete milovat, pochopíte, že Vám nezbyde nic jiného, než se stát sběratelem a nebo exponátem ve sbírce někoho jiného.

Je to komorní, je to akční, je to mučivé a je to tak trochu o nás.

JOHN FOWLES - SBĚRATEL (Recenze)

Z-kultury-i-nekultury.blogspot.cz, 1. listopadu 2014, autorka: Jindřiška Mendozová

Sonda do duše únosce i do duše jeho oběti. Jistě nejde o téma, které by se v literatuře objevovalo poprvé. Podstatné je, jak dobře a jak poutavě je zpracované. John Fowles si toto téma zvolil pro svoji prvotinu s názvem Sběratel. Inspirací mu byla zpráva v novinách o únosu dívky, kterou její věznitel ukrýval v protileteckém krytu v Londýně.

Fowlesův hlavní hrdina, Frederick Clegg, vyhraje v loterii sumu natolik vysokou, aby mohl opustit své dosavadní pracovní místo. A potom se už pouze a jedině věnovat své zajatkyni. Tou je studentka výtvarného umění Miranda. Od úplného začátku je sám motiv toho, že rukojmí intelektuálně výrazně převyšuje svého únosce, velice zajímavý. Ve finále ale tragickému závěru zabránit nedokáže.

Kniha je rozdělena do tří částí. V první části sledujeme příběh očima Fredericka Clegga. Očima, které vnímají svět výrazně pokřiveně. Očima člověka, který ve své pokřivenosti nechápe, že svoji touhu po vztahu a manželství nemůže naplnit uvězněním jiné bytosti, znásilněním její svobody. Okleštěný jazyk a jednoduché věty jen podtrhují představu prosťáčka, který ovšem není jen tím, ale právě a především psychicky narušeným člověkem.

Ve druhé části knihy sledujeme příběh očima Mirandy. Očima člověka, který svého věznitele intelektuálně výrazně převyšuje. Miranda svůj příběh vypráví prostřednictvím deníku, takže máme možnost nahlédnout i do jejího života před únosem a postupně poznávat chytrou, osobitou ženu, která sleduje jediný cíl – jak se dostat na svobodu. Navzdory situaci, v které se nachází, nejde ale o Mirandě říct, že by byla zcela a výlučně sympatickým člověkem.

Třetí část je samotný závěr celého příběhu. Konec je mrazivý, což člověk u tohoto druhu knih tak trochu očekává, současně je ale velmi překvapivý, což se ne vždy podaří. Více prozrazovat nebudu, právě kvůli momentu překvapení.

Kniha jako celek se mi líbila velice. Nejen po stránce příběhové, ale i po stránce jazykové, kterou autor skvěle odlišil své dva hlavní hrdiny. V Mirandině části se rytmus možná maličko zpomalil, ale celkově silné momenty převažují. Rozhodně se jedná o knihu, kterou čtenář neodloží, ale s napětím ji dočte až do samotného konce.

RECENZE: Sběratel

Nel-ly.blog.cz, 29. října 2014

Frederick Clegg, nevýznamný úředník sbírající motýly, který měl štěstí, když v loterii vyhrál velký obnos peněz a mohl tak odejít z práce a věnovat se na plno svému hlavnímu koníčku - díky prostředkům si psychopatický sexuální deviant může dovolit "starat" se o svou zajatkyni.

Po výhře v loterii se úředník z klasické nižší střední třídy vydá do Londýna, aby poznal lepší život. Lidé jsou nechutní primitovové, v kanceláři se Fredovi posmívali chlípní hlupáci, kteří nechápali jeho koníček, i jeho vlastní rodina byli jen hlupáci, stejně tak študovaní vejtahové v Londýně, kteří okamžitě poznali, že mezi ně nepatří a dívali se na něj spatra.

Vzhledem k nenaplněnému životu si Fred vysnil nový; manželství s krásnou ženou, které by mu umožnilo cestu do vyšší třídy. Jeho vysněnou se stal jeho první objekt touhy, Miranda, a tak se ho rozhodl zařadit do své "sbírky".

Pak mě napadlo, že jako bohatý jsem teď vlastně dobrá partie, ale pak jsem si zase uvědomil, jak je to směšné, že lidé se přece berou z lásky, zvlášť takové dívky jako Miranda. Chvilkami jsem si dokonce umiňoval, že na ni zapomenu. Jenže člověk si nemůže poručit, že zapomene - to se buď stane, nebo ne. A mně se to nestalo. (Str. 16)

John Fowles námět svého románového debutu údajně zpracoval během asi čtyř týdnů na sklonku roku 1960, zabralo však další dva roky, než byla kniha, inspirována novinovým článkem o únosu dívky a jejím vězení v protileteckém londýnském krytu, připravena k publikaci.

Ten vůz byl vlastně jediný velký luxus, který jsem si dovolil. V zadní části byl speciálně upravený, bylo tam polní lůžko, které se mohlo sklopit a dalo se na něm spát. Koupil jsem si ho, aby se do něj vešly všechny potřebné věci, až budu jezdit po venkově, a také jsem myslela na to, že když budu mít dodávku, nebudu pořád muset vozit tetu Annie a Mabel, až se vrátí. Rozhodně jsem si ho nekoupil pro ten účel, pro který jsem ho použil. Celá ta věc mě napadla zčistajasna, skoro jako nějaký geniální nápad. (Str. 20)

Jednou ze zvláštností knihy je, jak je psána, vypravována ich-formou. Polovinu knihy Fredericka, a pak se objeví Mirandin deník.

Fred jednoduše a lehce promlouvá o svém životu a o tom, jak se to všechno seběhlo. Neplánoval to. Tedy ano… ale všechno to bylo vlastně jen jako. Jenže jeho představy se rychle začaly měnit ve skutečnost a měl plán, i když to vlastně nechtěl. Ich-forma se čte příjemně, autor je zaměřený na postavu a doopravdy z hrdiny dokáže udělat dýchající bytost, s níž čtenář může sympatizovat - ano, s pychopatem - a to dodává knize unikátní formu. Trochu zvláštní je snad slohové pojetí, kdy se Fredova přímá řeč neuvádí v uvzovkách, což je chvilkami matoucí.

Pak přichází na řadu Miranda. Miranda si vede deník odhalující její pocity, který slouží jako její jediná záchrana před samotou ve sklepním vězení. Mirandin deník zabírá necelou polovinu knihy a snižuje kvalitnu knihy, ne však proto, že by byl nezajímavý. Jen ich-forma devianta je v tomto případě mnohem zajímavější a unikátnější, než vzpomínky dívky na jejího milého. Zajímavostí ale určitě je, že Miranda okamžitě pochopila, že svého věznitele převyšuje a vzhledem k tomu, že je od přírody dominantní, nebojí se na něj zkoušet všechny možné metody a moc, kterou nad mužem má.

Sklapla knihu. "Řekněte mi něco o sobě. Řekněte mi, co děláte, když máte vlno."

Jsem entomolog. Sbírám motýly.

"No ovšem," přikývla. "Vzpomínám si, že to bylo tenkrát v těch novinách. A teď jste si přidal do sbírky mě." (str. 52)

Frederick je možná sexuální deviant, ale ale zároveň je neschopný mít fyzický vztah se ženou, vlastně jakýkoliv vztah - Fred chce Mirandu vlastnit, mít ji neustále poblíž, jako krásného motýla ve své sbírce. Vlastě je to mírný, nenásilný člověk s odporem k nepořádku a neúctě. Má rád čistotu, řád a správné vychování a Miranda je v jeho očích ztělesněním dokonalé čistoty. Brzy však zjišťuje, že je úplně jiná, než jakou si ji představoval… A proto se vše vyvíjí jinak, než mělo.

Málo platné, všechno to romantické kouzlo zničila, zůstala jen tuctová ženská. Nadobro jsem si jí přestal vážit, nebylo čeho si vážit. Bylo i jasné, co tímhle nápadem sleduje, jakmile se dostane nahoru, bude vlastně jednou nohou venku. (str. 121)

Jak už bylo řečeno - z čistě subjektivního hlediska - byla první "polovina" knihy z Fredova pohledu zajímavější a to především proto, že on opravdu věřil, že by se za sebe Miranda měla stydět, když se pokusila utéct. Frederick nedokázal pochopit, co dělá tak špatně, když si ji chce vzít a žít s ní, mít ji u sebe... a nedokázal to pochopit ani na konci poté, co se mu všechno vymklo z ruky. Chtěl ji lépe poznat... tak se ji rozhodl unést.

Miranda se hodně zamřovala na sebe, na svého B. G. a na život, který vedla předtím. Díky deníkovým zápisům se jeví úplně jiná, než z Fredova pohledu (což je na jednu stranu dobře, protože určitě nebyla klasickou "unesenou dívkou"). Dokonce i ona sama si uvědomuje, že je snob, je tak trochu nevyrovnaná a vše hodnotí s pohledu na slavná literární a umělecká díla, protože tohle je její styl. Obdivuhodnou vlastností je její vůle přežít... za každých okolností, ať se stane, co se stane. Ať sní Fred bude dělat, cokoli bude chtít - přestože se zdá, že on vlastně ani nechce.

SBĚRATEL je hlubokou sondou do psychiky dvou osobností, které jsou diametrálně odlišené. Kvalitativně je kniha trochu nevyrovnaná, protože první část zdaleka přesahuje druhou, ale vše zachrání dokonal závěr. Jen těžko byste hledali tak rozdílné lidi, jakými jsou dominantní Miranda a zakřiknutý asociál Fred. Příběh je založený především na vývoji osobností směrem, který už od začátku nemůže dopadnout než katastrofou, ale na tu se dá pohlížet z různých úhlů pohledu.

Rozhodně mě tady drží jako vězně. Ale jinak jsem tu vlastně paní já. Takt o vidím, je to přímo jeho záměr, chce, abych se necítila tak nespokojená, jak bych měla. (str. 156)

A.N: Pozornější a literárně zdatnější čtenář si všimne mnoha odkazů na klasickou anglickou literaturu. Shakespeare je ta dost nepřehlédnutelný, objeví se i náznak Jane Austenové, Miranda vzpomíná na profesora Higginse a monoho dalších klasickcých anglických děl... No a ten méně zdatný a méně pozorný si to může přečíst v anotaci :D

UKÁŽE VÁM SVOU SBÍRKU MOTÝLŮ...

Fototerarium.blogspot.cz, 28. října 2014

Když máte peníze, máte moc. A můžete realizovat věci, o kterých jen sníte. To zní vcelku logicky. Přesně takhle také přemýšlí Frederick Clegg ve Fowlesově prvotině s názvem Sběratel (první vydání v roce 1988). Jenomže pokud jsou to sny, ve kterých se zmocníte dívky a tu uvězníte ve svém domě, pak se logika a zdravý rozum vytrácejí. Fowles nabízí pohled do hlavy sexuálního devianta, vášnivého sběratele motýlů, který si splní sen. A že to vůbec není banální a jednoduchý příběh Vám dojde hned po několika stránkách...

Pokud jste četli Fowlesův psychologický román Mág, který vyšel letos v květnu, pak asi tušíte, že ani v případě Sběratele nemůžete očekávat lehkou četbu před spaním. Frederick Clegg je "obyčejný" muž, kterého byste v davu zřejmě minuli bez povšimnutí. Má obyčejnou práci, obyčejný život. Až do chvíle, kdy vyhraje v loterii...

Několik let je zamilovaný do mladičké Mirandy, kterou z povzdálí sleduje. Touží po ní od první chvíle, kdy ji spatřil. Ví, kde bydlí, z jaké pochází rodiny, jaké má přátele a zájmy. Jenže ona by ho nechtěla... Možná by se za něj před přáteli i styděla. A tak vymyslí geniální plán. Díky štěstěně, která mu do klína přihrála několik set liber, si pořídí odlehlý dům s rozsáhlým sklepním komplexem a to by bylo, aby se mu nepodařilo Mirandu získat jen pro sebe...

A tím se roztáčí pomyslný kolotoč. Dívka uvězněná v jediné místnosti bez možnosti útěku a zdvořilý tyran, který by jí snesl modré z nebe... Když se do příběhu začtete, možná budete mít pocit, že čtete něco, co Vám číst nenáleží. Jako byste otevřeli cizí deník... A čtete každé slovo s napětím, co přijde dál. Je to tak delikátní záležitost, že číst dál je jako zkusit chytat mýdlové bubliny. Když se moc přiblížíte, bublina praskne.

Příběh, který vznikl podle novinového článku, je opravdu silný. Vzbuzuje odpor a zároveň lítost. Pře se v něm tolik emocí... Frederick je prostý člověk... Ztělesněný introvert, který touží po lásce - špatným způsobem. Protože jak se do Vás může zamilovat někdo, koho uvězníte? Jak Vás může chtít poznat a alespoň se s Vámi přátelit, když mu odpíráte volnost, svobodu vlastního rozhodnutí? Miranda, ač mnohem mladší, je jeho přesným opakem. Člověk, toužící objevovat, být volný jako ptát, zamilovat se tak silně a celou bytostí, jak je jen existenčně možné. Každý je v podstatě z jiné planety.

Přesto ty dva svede dohromady krutý žert osudu, respektive šílené rozhodnutí jednoho z nich a už nic není tak, jak by bývalo bylo možné... Budete číst zpověď nemocného člověka a snahu zoufalé dívky, která chce přežít a uvědomuje si svůj dosavadní život z jiné perspektivy - motýla lapeného v rozletu, přišpendleného ve sbírkové krabici...

Sílu příběhu zmocňuje i styl, jakým je napsán. Když svou stranu příběhu vypráví ON, mluví jednoduše, stroze, jako by jen popisoval danou situaci a vysvětloval příčiny svého jednání. Když vypráví ONA, je to švitoření, složitý myšlenkový tok, kdy se snaží poznat danou situaci, alespoň vytušit, co má ON v plánu a přitom se vrací k vlastnímu milostnému tápání, vztahům a polemizuje nad životem...

Čistě osobně musím říct, že Fowles mě opět doslova dostal. Tak jako při čtení románu Mág, který působí naprosto magicky, Sběratel mě odzbrojil - jak v průběhu, tak svým závěrem. Nevím, který pocit nakonec převážil, protože pocit odporu a zhnusení jsem měla po celou dobu. Ale Fowles vždycky nabízí něco navíc... Možná není radno se na věci dívat pouze černobíle... Smutné je, že takových lidí jako je Frederick Clegg, je spousta. Jen doufám, že takových reálných příběhů bude co nejméně... Pokud možno vůbec žádný, aby se tyto situace a příběhy staly pouhou fikcí...

Knihu rozhodně doporučuji, možná Vás donutí se nad některými věcmi zamyslet. Ale zvažte dobu, kdy si Sběratele přečtete. Pokud na Vás působí podzimní deprese, není to zrovna ideální čtení.

Čtyři hvězdičky dávám jen proto, že Sběratel pro mě není kniha, ke které bych se ještě někdy dokázala vrátit.

Sběratel

Holkamodrookata.blogspot.cz, 28. října 2014

Poslední dobou, jako houby po dešti, vyrašila nová vydání starých knih. Někdy reedice dopadne na výbornou a starý příběh si i po letech najde nové čtenáře. Bohužel mi přijde, že s knihou Sběratel udělalo nakladatelství Kniha Zlín menší krok vedle.

Hlavním hrdinou je Frederick Clegg, nenápadný, zakřiknutý, samotářský, průměrný úředník. Otec zemřel a matka ho opustila, když byl ještě malý. Bydlí společně se sestřenicí Mabel u tety Annie. Jeho největším koníčkem je sbírání motýlů. Platonicky je zamilovaný do mladé umělkyně Mirandy. Krásná malířka však patří do úplně jiné společenské vrstvy. Má svůj svět, svoje přátele, záliby a ani netuší, že má nějakého obdivovatele. Jednoho dne Frederick vyhraje v loterii 73 091 liber. Zaplatí tetě a sestřenici výlet za příbuznými do Austrálie a pro sebe si koupí osamělý dům na venkově. Když uvidí sklepní prostory, zrodí se mu v hlavě zcela nečekaný nápad. Unese Mirandu.

"Promiňte, zavolal jsem na ni, vyznáte se trochu ve psech?
Zastavila se. "Proč?" zeptala se.
Je to hrozné, já jsem zrovna jednoho přejel, řekl jsem. Vběhl mi do cesty. Teď nevím, co s ním mám dělat. Mrtvý není. Nakoukl jsem starostlivě do vozu.
"Chudinka malá,"vyhrkla soucitně.
Zamířila ke mě, aby se podívala dovnitř. Přesně, jak jsem čekal.
Žádná krev tu není, ujišťoval jsem ji, ale nemůže se hýbat.
Obešla otevřené zadní dveře a já jsem ustoupil, jako bych jí nechtěl zaclánět. Předklonila se, aby tam nakoukla, bleskově jsem obhlédl ulici, nikde nikdo, a pak jsem ji dostal. Nevydala ani hlásek, tak ji to zřejmě překvapilo. Přimáčkl jsem jí polštářek, který jsem předtím držel v kapse, přímo na ústa a na nos, tiskl jsem ji k sobě, až jsem cítil zápach chloroformu, rvala se jako ďas, ale nebyla žádný silák, spíš drobnější než jsem si myslel. Z hrdla jí vycházely nějaké klokotavé zvuky. Zase jsem se podíval na ulici a říkám si, už je to tady, bude se bránit a já ji budu muset uhodit nebo utéct. Už jsem chtěl málem vzít do zaječích, ale vtom zčistajasna zvadla, najednou jsme ji spíš podpíral než držel, aby se nevzpouzela. Vstrčil jsem ji napůl do vozu, pak jsem jedním trhnutím otevřel druhé dveře, vlezl dovnitř, vtáhl ji k sobě a oboje dveře tiše zavřel. Obrátil jsem ji a zvedl na lůžko. Byla moje."

Frederick Mirandu uvězní ve sklepě, kde pro ni dopředu zařídil pokoj. Nechce ji nijak zneužít, ani jinak jí ublížit. Chce ji vlastnit. Doufá, že časem Miranda pochopí, jak moc ji má rád, a zůstane s ním dobrovolně. Postupně však zjišťuje, že Miranda není tou dokonalou ženou, kterou si pro sebe vysnil. Pohrdá jím, považuje ho za ubožáka a násilníka a jediné na co myslí je útěk.

Autor rozebírá příběh ze dvou různých úhlů. Nejdřív sledujeme situaci z pohledu únosce a pak z perspektivy unesené, formou deníku, který si v zajetí vede. Mirandin odpor, zloba a zoufalství proti zakřiknutému, přesto však velice nebezpečnému Frederickovi. Je tak možné velice dobře vidět, jak se postupně mění charakter jednotlivých postav a co se vlastně skrývá za jejich jednáním.

Román vznikl v 60. letech a svojí atmosférou mi lehce připomněl Hitchcocka a jeho Ptáky. Příběh postavený na vyprávění o únosu z pohledu psychopata a následný film musel ve své době vzbudit velkou pozornost. Fowles je dobrý vypravěč a dokázal mě místy zaujmout, přesto si myslím, že na toto téma byly napsány lepší knihy. Pokud máte rádi šedesátá léta a mrazivé napětí, je tato kniha určena pro vás. Mě příběh bohužel nijak zvlášť neoslovil.

RECENZE| Sběratel

Literoza.blogspot.cz, 22. října 2014

Kniha o psychicky narušeném chlapíkovi jistě zaujme už svou anotací. Slibuje sondu do duše labilního člověka a náhled do mysli vězněné osoby. Pojďme se podívat, zda splní tyto předpoklady a poskytne vám kvalitní četbu na podzimní večery.

Kniha je rozdělena celkem na tři části, první částí nás provází Clegg, druhou částí Miranda a třetí část je závěr.

Clegg je, jak už jsem zmínila výše, psychicky narušený muž. Kniha je vyprávěna částečně z jeho pohledu, díky čemuž má čtenář možnost skutečně se vžít do člověka, který má poněkud pokřivený pohled na svět. Z každé věty přímo sálá skutečnost, že je Clegg trochu níž na intelektuálním žebříčku a jeho svět je jiný než u většiny normálních osob. Při čtení máte pocit, že je autor buď skvělý vypravěč a že se skvěle dokáže vžít do labilní osoby a podat to tak, aby měl čtenář pocit, že to psal přímo někdo takto postižený, nebo že je sám autor psychopatický.

Pro vyjadřování Clegga autor využívá jednoduchého jazyka, čímž je dosaženo efektu vytvoření prosťáčka. Díky krátkým a jednoduchým větám čtení ubíhá rychle, ovšem zarazilo mě, že chybí uvozovky u vět, které vyřkne sám Clegg, což je občas mírně matoucí. Tato kniha je důkazem toho, že v každém napínavém a čtivém příběhu nemusí téct hektolitry krve a čtenář nemusí zakopávato mrtvoly, aby ho čtení bavilo.

Mirandina část příběhu je vyprávěna pomocí jejího deníku, který si psala v zajetí. Čtenář ihned zaregistruje změnu vyjadřování, jednoduchého a prostého muže vystřídá inteligentní a silná žena, která se chce za jakoukoliv cenu dostat na svobodu. Dozvídáme se i něco z Mirandina osobního života, kterému kraluje pan G. P. Tyto části pro mě ale nebyly tak moc atraktivní, po čase mě začaly nudita přála jsem si, aby se vyprávění znovu chopil Clegg. Jak jsem Mirandu poznávala blíže, přestávala jsem ji mít ráda. Najednou jsem nevěděla, jestli mám litoval ji, nebo Clegga.

Miranda se pochopitelně první dny v zajetí obávala toho, co se s ní bude dít. Jak ale Clegga poznávala blíže, pochopila, že je to mírnýa v podstatě neškodný člověk, který ji chce vlastnit, ne ublížit. Opovrhovala jeho nižším intelektem a láskou k ní, tím, že jí podlézal, aby ho měla ráda. Z jejího deníku jsem ale měla pocit, že ona si zažívala to samé, s člověkem, kterého milovala a který si sám o sobě myslel, že je něco víc, než ona.

Mirandina verze věznění je zkrácenější, než Cleggova, autor pouze popisuje zásadnější situace, které jsme se dozvěděli už od Clegga tak, jak se staly z Mirandina pohledu. Většinu místa v jejím deníku zabralo líčení dřívějších časů, kterým si zpříjemňovala chvíle v zajetí. Z popisu věznění se tak dozvídáme zkrácené informace a hlubší pohled do duše vězněné osoby mi to neposkytlo.

Nejlepší částí celé knihy pro mě byla část závěrečná. Konec je mrazivý, překvapivý a jako vzpomínka na knihu vás bude provázet neutuchající myšlenka na to, co se dočtete v posledním odstavci. Já o tom přemýšlím ještě teď.

Celkové hodnocení

Celkově se mi kniha líbila, od Cleggova vyprávění jsem se nemohla odtrhnout a opravdu mě nadchla autorova schopnost vcítit se do něj a poskytnout tak čtenáři skvělý čtecí zážitek. Clegg je hrdina, kterého mi bylo částečně líto a částečně jsem ho chtěla profackovat, aby se vzpamatoval. Za jeho vytvoření bych autorovi bez váhání dala celkový počet bodů. Kniha byla velmi čtivá, ubíhala rychle a jediné, co mi kazilo požitek z tohoto díla, byla Mirandina část. Bohužel mě nudily pasáže z její minulosti, přišla mi protivná a celkově nesympatická. Největším překvapením pro mě byl konec. Za Mirandinu část ubírám jednu bichličku a dávám knize celkové 4 bichličky z 5.

Když je útěk jedinou šancí na záchranu

Samankova.blog.idnes.cz, 19. října 2014, autorka: Eva Šamánková

Vypadá nevinně. Tak nevinně. Potkat ho na ulici za hluboké noci, ani vteřinu se nebudete bát. Mnohem více než strach, vzbuzuje totiž soucit a snad i lítost. Je toporný, křečovitý, stydlivý a hodně se červená. Jenže, nevěřte prvnímu dojmu. Zlo má mnoho podob a skončit v temné kobce, bez možnosti úniku, je velmi snadné… On je totiž „sběratel“… žen…

Prvotina britského spisovatele a esejisty Johna Fowlese (1926 – 2005) Sběratel vyšla v originále už v roce 1963, v českém překladu pak roku 1988, 2004, a potřetí v září tohoto roku v nakladatelství Kniha Zlín. Sám autor tuto knihu psal údajně pouhý měsíc, celý rok pak ale potřeboval na všechny důležité korekce.

Román Sběratel vypráví příběh o mladíkovi - říkejme mu třeba Ferdinand, který je vášnivým sběratelem motýlů. Když tento nesmělý, odtažitý a „zvláštní“ kluk vyhraje slušnou sumu peněz, rozhodne se ji využít k nové sběratelské vášni – Mirandě.

Dvacetiletá Miranda je dívka od vedle, která se mu už dlouhou dobu líbí, dívka, kterou už celou věčnost tajně sleduje, a o níž sní. Oslovit ji je ale to poslední, na co by si troufl. A tak z vyhraných peněz koupí starý statek na odlehlé samotě a začne přetvářet zatuchlý sklep na budoucí celu – místnost pro svoji princeznu.

Už z anotace knihy je patrné, že Miranda v této kobce opravdu skončí. Zamčená, občas svázaná s roubíkem v ústech, a především podivně obletovaná svým „ctitelem“. Alespoň ze začátku. Zdá se tak jednoduché to, co po ní Ferdinand chce, a přitom neexistuje snad nic složitějšího, než se v něm vyznat.

Pak mě napadlo, že jako bohatý jsem teď vlastně dobrá partie, ale pak jsem si zase uvědomil, jak je to směšné, že lidé se přece berou z lásky, zvlášť takové dívky jako Miranda. Chvilkami jsem si dokonce umiňoval, že na ni zapomenu. Jenže člověk si nemůže poručit, že zapomene – to se buď stane, nebo ne. A mně se to nestalo.

Postřehy, dojmy, vnitřní rozpoložení i průběh jednotlivých dnů vyprávějí obě postavy, každá ze svého úhlu pohledu i pocitů. Zavaleni šokem, znechucením, ale často i velkou lítostí čekáte, co bude následovat, a zda se dívce vydaří některý z pokusů o útěk.

Píšu v tom hrozném, skoro nočním tichu, jako bych se cítila docela normálně. Ale není to pravda. Jsem tak nešťastná, tak vyděšená, tak sama. Ta samota je k nevydržení. Pokaždé, když se otevřou dveře, mám chuť se k nim vrhnout – a pryč! Ale teď vím, že s těmi pokusy o útěk nesmím hazardovat. Vyzrát na něj. Připravit se předem. Přežít.

Autor si s velkou poctivostí pohrál s profily postav a jako psycholog-virtuóz vypiplal dvě zcela rozdílné bytosti. Každá vypráví naprosto odlišným stylem, což se mnoha autorům ne vždy podaří, a jednotlivé linie děje jim tak splývají a znevěrohodňují děj. Fowles ovšem věděl jak na to, a pevnou rukou nechal „sběratele“ hovořit s jistou naivitou, jednoduchostí i zvrácenou logikou uvažovaní i cítění. Naopak Mirandu, jako mladou malířku, pak zase s patřičným intelektem, znalostí umění, odvahou, sobeckostí i křehkostí dospívání, a snahou přežít stůj co stůj.

Žádný aspekt této knihy nemá jasně danou a po celý děj neměnnou barvu. Nic není jen černé nebo bílé, ani dobré nebo zlé. Osobnosti obou hrdinů se ukazují postupně, stránku za stránkou autor servíruje emoční houpačku plnou odsouzení, údivu i dojetí.

Sběratel je zajímavý, napínavý, zvrácený a především výborně napsaný. V okamžiku, kdy si budete myslet, že už příběh nemůže ničím překvapit, vás poslední stránka přesvědčí o naprostém opaku...

Sběratel

Riahtan.blogspot.cz, 19. října 2014

Po vydání úspěšného Mága od Johna Fowlavydalo nakladatelství Kniha Zlín i román Sběratel, který pojednává stejně jako výše zmíněný Mághlavně o lidské psychice, přičemž hlavní hrdina je zamilovaný muž. Na tom by nebylo nic divného, jenže on se rozhodne udělat první krok, kterým je unesení své lásky do domu daleko od civilizace, kde ji drží ve sklepě.

Z anotace a mírného nastínění děje mi v mysli vyskočila představa tmavého děsivého thrilleru, od kterého se nebudu moci odtrhnout. Ve skutečnosti je pravda jen druhá část věty. Sběratelnavzdory svému tématu nepojednává o úchylném starém muži, který je rozhodnut zprznit nevinnoudívku. První část je z jeho pohledu a namísto očekávaného zhnusení vzbuzuje i mírný soucitnad jeho nešťastnou láskou. John Fowles přinutí čtenáře ke stotožnění s vypravěčem a ti začnou věřit, že by se do něj mohla opravdu zamilovat, když přichází prudké probuzení v další části knihy nahlédnutím do jejího deníku, kde se vše začne jevit v novém světle.

Možná že jsem byl až příliš tvrdý, že jsem to trochu přehnal. Ale člověk musí být opatrný. O víkendech, například, byl kolem domu mnohem větší provoz. Když se vydařila neděle projíždělo tudy auro každých pět minut. Často řidiči zpomalili, když jeli kolem Fosters, někteří i zacouvali zpátky, aby se mohli podívat na dům ještě jednou, a někdy měli dokonce tu drzost, že prostrčili aparát mřížemi v hlavní brance, aby si ho mohli vyfotografovat. A tak o víkendech jsem jí nikdy nedovolil vyjít ven z její místnosti.

Jenže tady nastal menší kámen úrazu. Přestože s Frederickovým úhlem pohledu na věci jsem neměla problém, Miranda byla nesmírně povrchní a protivná. Zatímco se ke svému vězniteli chovala mile a úslužně, ve skutečnosti byla plná zlobi a pýchy. Její první emoce je naprosto pochopitelná, vzhledem k tomu, že ji unesl, ale i tak to byla postava, které prostě nejde litovat.

Ikdyž první část knihy byla skvělá a nešlo se od ní utrhnout, ta Mirandina se vlekla, protože byla jenom přepis událostí z jejího pohledu. Stejně se ale našlo pár zajímavých obratů, které její pocity ukázalo v pravém světle.

Nemohla jsem si pomoct, abych při čtení neporovnávala Mága a Sběratele. Z menší části za to možná může i to, že si jsou docela podobní. Kromě počtu stran, děje a postav v nich nevidím moc rozdílů; oba jsou hlavně o lidské psychice v nečekaných situacích a oba mají dobré rozuzlení.

Stejně bych si ale nemohla vybrat, která z nich je lepší. John Fowles svým stylem psaní a schopností popsat to, co mnohdy popsat ani nejde vyvedl na vrchol knihy, které by od jiných autorů nestály za nic.

Sběratel i přes své děsivé téma není nic, u čeho byste se báli. Jistě, hlavní hrdina nahání hrůzu svou jednoduchostí, kterou jsme všichni zvyklí podceňovat, ale jeho povaha je spíše neutrální, nejde o něm říct, že je vyloženě zlý, spíš je jako dítě, které chce svou oblíbenou hračku.

Ne každému styl Johna Fowla sedne, stejně jako téma, ale mě na Sběrateli velmi zaujala jak hlavní postava tak děj. Sice jsem věděl jak kniha dopadne zhruba od poloviny, ale rozhodně mi to dojem nezkazilo, jen jsem prostě nebyla překvapená.

John Fowles: Sběratel

Naskokjinam.blogspot.cz, 19. října 2014

Kniha Sběratel, prvotina Johna Fowlese, byla napsána před více než půl stoletím. Dodnes ale překvapuje a přitahuje pozornost, o čemž svědčí nejnovější vydání v nakladatelství Kniha Zlín.

Hlavním hrdinou je Frederick Clegg, účetní městské správy, starý mládenec a podivín. Vyrostl bez rodičů v rodině své tety a má dva zvláštní koníčky: sbírá motýly a tajně sleduje dívku odnaproti, krásnou Mirandu, studentku výtvarného umění. Zatímco v chytání a usmrcování hmyzu se mu celkem daří, u Mirandy nemá žádnou šanci. Dívka pochází z úplně jiného sociálního prostředí a žije naprosto odlišným způsobem života, a tak se Frederick ani nepokusí navázat s ní kontakt. Jednoho dne ale vyhraje v loterii velkou částku peněz, což mu umožní opustit práci a koupit si opuštěný dům na venkově. Uspořádání domu mu vnukne šílený nápad - co kdyby Mirandu unesl, ona by se stala jeho vězněm, nebo spíše hostem? Postupně by zjistila, jakým skvělým chlapíkem je a zamilovala se do něj? Ač se to zdá nemožné, nezůstane jen u nápadu a jednoho dne se Miranda ocitne ve sklepě. Tak trochu jako lapený motýl. Frederick ji zahrne dárky i péčí, je na ní milý, ale to unesené dívce pochopitelně nestačí. Frederick ji nechce ublížit, chce ji jen vlastnit, ale bez žaláře to bohužel neumí. Miranda vyzkouší řadu způsobů, jak se z domu dostat - pokusí se Fredericka zabít, začne hrabat tunel, předstírá nemoc, pokouší se ho svést... Nic nezabírá, jen se tím promění vzájemný vztah - Frederick přestane dívce důvěřovat a dokonce ji začne i nenávidět.

Druhá část knihy je psána z pohledu Mirandy, formou deníku, který si oběť v tajném sklepě vede. Miranda má ke svému vězniteli zvláštní vztah, na jednu stranu ji přijde odporný, na druhou stranu je to jediný člověk, kterého po dlouhé měsíce vidí a je jí ho líto - klasický stockholmský syndrom. Miranda popisuje jejich vzájemné dialogy, vzpomíná i na život, který vedla předtím a plánuje, jak bude žít poté, až se odsud jednou dostane. Je jí jasné, že ji pobyt ve vězení změnil, věří ale, že k lepšímu. Vše ale skončí jinak, než si Frederick i Miranda malují...

Sběratel pro mě nebyl neznámou knihou. Někdy před 12 lety (toto letí...) jsem byla v Divadle v Řeznické na stejnojmenném představení. Clegga hrál a celou hru tehdy režíroval David Matásek, Mirandou byla éterická Linda Rybová (já tedy byla přesvědčená, že to tenkrát byla Petra Špalková, ale google mě přesvědčil o chatrnosti mé paměti). Vzpomínám si každopádně, že jsme s kamarádkami odcházely z představení dost otřesené, tenhle psychothriller rozhodně nekončí žádným happyendem či katarzí.

O to víc jsem se těšila na knihu. A nejsem zklamaná. Knížka je mnohem zajímavější, motivace i psychologické profily obou postav jsou mnohem hlubší a propracovanější, než nutná divadelní zkratka. Ani jedna postava není vyloženě kladná či záporná, byť Frederick Clegg je jasný psychopat už od prvních stránek knihy. Copak ale nemáme všichni rádi Dextera Morgana?:-) To ale není rozhodně tenhle případ. Každopádně mě ale bavil onen dvojí pohled na stejnou situaci, ženské a mužské uvažování a míjení se... Mrazivé napětí se dostavilo i při čtení knihy. A závěr mě znovu dostal...

Nedoporučuji křehkým dívkám, které by se mohly bát chodit po přečtení knihy ven...

Zdá se, že si budu muset od Fowlese něco dalšího obstarat, Francouzova milenka a Mág patří mezi Fowlesovy prvotiny a nejslavnější romány, tak si je dávám na seznam.

Sběratel ukázkou Fowlesovy geniality

Webmagazin.cz, 16. října 2014, autor: Petr Čapek

Fowlesův Sběratel sklidil značný ohlas již v době svého vydání (1963), čeští čtenáři si ovšem na tuto jedinečnou knihu museli počkat dalších více než dvacet let, kdy v roce 1988 vyšla poprvé v češtině. Dnes vychází Sběratel znovu v novém překladu u nakladatelství Kniha Zlín, aby doplnil nedávno vydaného Mága.

John Fowles patří bezesporu mezi nejvýznamnější anglické poválečné spisovatele a esejisty. Když v roce 2005 zemřel literární svět v jeho osobě přišel o dalšího skvělého romanopisce, který se nesmazatelně zapsal do srdcí mnoha čtenářů. Již jeho románový debut Sběratel sklidil značnou pozornost. A navíc se spolu s Francouzovou milenkou a nepřekonatelným Mágem řadí mezi nejslavnější romány tohoto autora.

Frederick Clegg je naprosto obyčejný úředníček. Klasická šedá myš, která tráví čas hlavně sama se sebou. Vše se ovšem má změnit ve chvíli, kdy naprosto nečekaně vyhraje v loterii. Frederick již nemusí pracovat a rázem se ocitá ve vyšších kruzích, které ho ovšem nepřijímají a dívají se na něj skrz prsty. Zkrátka nikam nezapadá. Ještě že mu nikdo nemůže vzít jeho vášeň ve sbírání. Přesto mu jeden exemplář do sbírky chybí.

Clegg již dlouhá léta tajně touží po krásné Mirandě a výhra v loterii mu konečně umožní začít spřádat plány, jak polapit dívku svých snů a přidat ji jako klenot mezi své motýly. Psychicky nemocný Clegg se tak domnívá, že by se do něho Miranda mohla zamilovat, jen kdyby mu dala příležitost a jelikož ta asi nepřijde, bere osud do vlastních rukou.

Autor ve své prvotině ukazuje, kam až může vést lidská vášeň sběratelství ve spojení s nevyrovnanou osobností, kterou bezpochyby hlavní “hrdina” je. Samotný příběh navíc ukazuje nakolik kontrastní mohou lidé být, od vkusu, pohledu na svět a vnímání všeho kolem sebe. Fowles své vyprávění rozděluje na dvě skvěle vystavěné příběhové linie, kdy v první sledujeme konání a touhy Fredericka Clegga, únosce a vyšinutého maniaka, který touží doplnit svou sbírku. Abychom v druhé části knihy prožili všechny události znovu tentokrát očima unesené dívky Mirandy.

Autor dokázal dokonale vykreslit myšlenkové pochody a pocity obou hlavních postav. Detaily jsou navíc naprosto realistické, takže čtenáři mají občas pocit, že sledují něco co se doopravdy stalo. I když zde nebudeme daleko od pravdy, protože Johna Fowlese inspiroval k napsání Sběratele právě novinový článek o unesené dívce, který proběhl anglickými médii. Autor jej však přetvořil k obrazu svému a vdechl mu neopakovatelné lyrické kouzlo.

Sběratel, inteligentní kniha, jenž svým jazykem a stylem dokáže uchvátit nejednoho čtenáře, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, na co můžeme u Fowlese narazit. Geniálně propracovaný thriller, ve kterém se ve vás budou mísit všechny možné emoce. Od naprostého zhnusení a nepochopení až po lítost a mírné sympatie s neschopným únoscem. Fowles je zkrátka jeden z mála spisovatelů, kteří dokáží zpracovat i nelehký příběh s lehkostí a vnést do tohoto tématu řadu otázek, na které se po dočtení budete snažit najít odpověď. Inteligentní kniha, jenž svým jazykem a stylem dokáže uchvátit nejednoho čtenáře.

Dotaz k produktu Sběratel

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Sběratel

Dále doporučujeme

Francouzova milenka

Francouzova milenka

Věhlasnému britskému spisovateli Johnu Fowlesovi se podařilo ve svém nejslavnějším románu (zfilmovaném v neméně slavném zpracování s Meryl Streepovou a Jeremy Ironsem) spojit v jedné…

Aristos

Aristos

Aristos je knihou poznámek a myšlenek, které se autor snažil vyjádřit v sumarizaci toho, čemu věřil a čím se řídil v životě i při psaní svých stěžejních knih (Sběratel a…

Mág

Mág

Román Mág (The Magus, 1965) je nejrozsáhlejší prozaické dílo Johna Fowlese. V roce 1977 se román dočkal přepracovaného vydání s autorskou předmluvou. Mág se patrně nejvýrazněji ze…

Dívka, která spadla z nebe

Dívka, která spadla z nebe (Marian Sutro #1)

Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce…