Provazochodkyně | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Touhy DD soutěž
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Provazochodkyně (Marian Sutro #2)

Cena:
399 Kč  359 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-405-2
Překlad:
Filip Hanzlík
Datum vydání:
17. 03. 2016
Počet stran / vazba:
468/vázaná
3.73 / 860
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 249 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Provazochodkyně

Zatímco spojenecké jednotky na jaře roku 1945 utahují smyčku kolem Berlína, vynořuje se z trosek a rozvalin Německa na scénu tohoto románu osamělá postava. Je to Marian Sutrová, se kterou její britští velitelé ztratili kontakt na podzim 1943, kdy v Paříži padla do rukou gestapa. Nyní je jednou z mála přeživších agentů Velitelství zvláštních operací. Statečně čelila zatčení, brutálním výslechům i hrůzám pobytu v koncentračním táboře Ravensbrück, ale jakou cenu za to musela zaplatit? Vrací se do Anglie, kterou sotva poznává, učí se žít v poválečném světě, kterému nerozumí, a hledá nějaký záchytný bod, s jehož pomocí by mohla začít budovat svůj nový život. Rodina a přátelé jsou jí nablízku a mladý důstojník RAF se snaží probudit v ní chuť k normálnímu životu, k lásce a citům, ale vzpomínky a prožitky nepřestávají Marian pronásledovat. Za války se naučila, jak splynout s davem v ulicích Paříže, jak zabíjet a přežít mučení a věznění – nyní se musí přizpůsobit znovu, musí se naučit, jak žít v podivné realitě poválečné Anglie.

Jakkoli se Marian snaží znovu vybudovat svůj život a setřást ze sebe minulost agentky a hrdinky odboje, vzpomínky na mučení, nešťastnou lásku a zradu nedokáže zapudit – podobně jakou touhu po dobrodružství. Když ji její bývalý řídící důstojník láká zpět do temného světa špionáže, těžko odolává vnitřní potřebě sloužit vyšším cílům. Marian se dostává do tíživého soukolí politiky studené války a nakonec je nucena riskovat všechno - aby ochránila ty, které miluje, aby pomohla věci, které věří, a, ze všeho nejvíc, aby dala průchod svým touhám.

Provazochodkyně přináší napínavou a velmi propracovanou sondu do složitých motivů idealismu a odvahy těch, kteří nepřestali bojovat ani poté, co druhá světová válka dávno skončila. Je to ale také příběh neobyčejné ženy: ženy, která neváhá vraždit, která dokáže přežít, hrdinky i zrádkyně.

Úryvek: Provazochodkyně

Recenze: Provazochodkyně

Špionská láska na pozadí druhé světové války

Klubknihomolu.cz, 25. dubna 2016, autorka: Leona Tomášková

Dokáže se bývalá britsko-francouzská špionka začlenit do poválečné společnosti? Nový život jí kalí děsivé vzpomínky na věznění gestapem a peklo v koncentračním táboře. Nakonec nově vypuknuvší studená válka definitivně ukončí její pokusy o nevměšování se do světa špionáže.


Autorem románu Provazochodkyně, který jako druhý díl série Marian Sutrovydalo ku příležitosti Velkého knižního čtvrtku 17. března 2016 nakladatelství Kniha Zlín, je britský spisovatel Simon Mawer. Simon Mawer, původním povoláním učitel biologie, sice vydal svou první knihu až na prahu čtyřicítky, ale i přesto si stačil svými literárními kvalitami získat čtenáře a literární kritiky v Evropě i v Americe. Jeho prvotina Chiméra vyšla roku 1989 a Mawer za ni získal McKitterickovu cenu udělovanou nejlepším románovým debutům vydaným ve Velké Británii. Velmi úspěšným se stal i román Dívka, která spadla z nebe, jenž je prvním dílem série Marian Sutro.

Napůl Angličanka a napůl Francouzka Marian Sutro je díky své perfektní znalosti francouzštiny naverbována francouzskou sekcí britských zvláštních jednotek. Podnikne výsadek v Němci okupované Francii, kde má za úkol přesvědčit ke spolupráci mladého fyzika Clémenta, jehož výzkum by spojenci chtěli využít při konstrukci atomové bomby. To je ve stručnosti obsah prvního románu o britsko-francouzské špionce, který pokračuje v tituluProvazochodkyně událostmi z konce války.

V té době má hlavní hrdinka za sebou zatčení gestapem, brutální výslechy a pobyt v koncentračním táboře Ravensbrück. Sice přežila, ale cena za to je vysoká. Musí se znovu naučit žít ve světě bez války. Díky četným milostným románkům a svatbě to vypadá, že se dostala z nejhoršího. Po vypuknutí studené války však nemůže zůstat stranou, už jen kvůli bezpečí svého bratra, který se do jemných vláken poválečné politiky zapletl. Znovu vplouvá do světa špionáže, kde na ni čeká zakázaná láska v podobě ruského agenta.

Autor dovedně a překvapivě přehledně splétá a zase rozplétá jednotlivé roviny špionského života hlavní hrdinky. Ačkoli čtenář díky retrospektivě ví, jestli hrdinka ze všech nástrah vyvázne živa či nikoli, je mu díky spisovatelově poutavému slohu zaručen pocit napětí a netrpělivého očekávání rozuzlení jednotlivých zápletek. Velmi dovedně a podrobně je líčena i atmosféra poválečné Anglie, čímž Mawer dokázal pro svůj příběh vytvořit zajímavou kulisu.

Ačkoli je titul Provazochodkyně již druhým dílem série, lze jej bez problémů číst bez znalosti předchozího dílu. Čtenář se snadno vžije do světa vnitřně rozervané staronové špionky, která sice ne vždy vyznívá sympaticky a jako klasická kladná postava, ale možná tím více zaujme. Postavy vůbec jsou silnou stránkou Mawerova příběhu, každá z nich jako by představovala svůj vlastní svět a sama si přímo předurčovala svůj osud. Čtivosti a spádovosti knihy pomáhá i její členění na krátké kapitoly. Jak již bylo naznačeno, příběh je psán retrospektivně, vypráví jej Marianin tajný obdivovatel, který přijíždí svou již osmdesátiletou tajnou lásku vyzpovídat do Švýcarska, aby zjistil detaily jejího života před válkou i po ní.

Román Provazochodkyně doporučuji čtenářům, kteří hledají poutavý, napínavý a osobitý příběh, obsahující zajímavý lidský osud. Potěší i ty, jež v románech hledají především historické reálie a atmosféru dýchající dějinami.

Nevyvážený balanc lehkomyslné provazochodkyně

Kulturissimo.cz, 14. dubna 2016, autorka: Šárka Nováková

Čtenář románu Simona Mawera Dívka, která spadla z nebe byl na konci ponechán ve víře, že s hlavní hrdinkou je pravděpodobně amen. Kdo však četl náš rozhovor s autorem, věděl, že určitá naděje zůstává. A teď se Marian Sutrová vrací v knize Provazochodkyně, aby zjistila, jestli dokáže přežít nejen ve válce, ale i v míru.

Dívka, která spadla z višně

Aktuální próza navazuje tam, kde předchozí Dívka, která spadla z nebe skončila. Bilingvní Marian „smíchaná“ napůl z anglické a napůl z francouzské krve v ní byla coby ideální adeptka naverbovaná pro britský výsadek ve Francii za 2. světové války. Roku 1943 ji po intenzivním výcviku v pouhých dvaceti letech umístili nedaleko Paříže, odkud měla pomoci emigrovat významnému fyzikovi – známému svých rodičů a zároveň její vlastní pubertální platonické lásce. Atraktivní prostředí válečné špionáže autor prošpikoval introspekcemi do nelogického chování mladičkého děvčete, které je sice odhodlané stát se dokonalou profesionálkou, ale svému předsevzetí navzdory neustále páchá amatérské chyby a dělá špatná, někdy až absurdní rozhodnutí. Hodlá k věcem přistupovat pragmaticky, avšak stále se emocionálně zaplétá. Přes nabízející se vhled do postavy tak mezi ní a čtenářem zůstává kvůli jejímu nepochopitelnému jednání chladný distanc (jako by si spisovatel říkal: „To víte, ženské, až těm někdo porozumí…“). Protagonistka působí jako bezkrevná figurka na šachovnici, která koná nejrůznější činy, neboť jí to bylo „shůry přikázáno“ a protože to tak spisovatel zkrátka naplánoval.

Studená válka a horká kaše

Stejné problémy provázejí hrdinku i v pokračování příběhu, tudíž by se dalo říci, že je její charakter i nadále konzistentní. Po zatčení se jí podařilo přežít výslech i koncentrační tábor, musí se nicméně vyrovnat s tím, že za její zločiny zemřel někdo jiný a že svou intervencí zřejmě přispěla k vývoji atomové bomby, takže její svědomí tíží i smrtící účinky jaderné zbraně. Stále se jí nedaří začlenit do běžného života, v němž se plácá tak zoufale, že si nejen ona, ale i čtenář oddychne, když se vztahy mezi Západem a Východem začnou ochlazovat a studená válka si vyžádá další potřebu tajných agentů a jejich pletich. Nebyla by to ale stará známá Marian, kdyby se v nastalých situacích chovala rozumně (proč se například neprovdat za muže, k němuž nic necítí a který ji nezajímá?) a nekomplikovala služební poslání intimními vztahy. V minulé knize se vyspala s kolegou i s objektem své záchranné mise, teď se pro změnu zaplete s přeběhlíkem a s ruským „diplomatickým pracovníkem“. Nebalancuje tedy na hraně jen kvůli napjatým světovým poměrům a zadaným úkolům, ale hlavně proto, že pod rouškou tajných operací řeší svou vlastní agendu. Tahle hra by ovšem pořád mohla být spíše zábavná a vzrušující  ‒ než sovětská strana ukáže, že ani při jednání se sličnou dámou nehodlá hrát fair play, gentlemansky či v rukavičkách.

Vzletnost i těžkopádnost

Zmíněný odstup, který je zintenzivňován nesmyslným jednáním hlavní postavy, přitom zůstává. Jako by se autor nemohl rozhodnout, jestli chce napsat realistický příběh z poválečných let, dechberoucí ženskou verzi „bondovské“ story plné sexu, intrik a dobrodružství nebo niternou sondu do duše nevyrovnané mladé ženy za neobvyklých okolností. Nepouští se příliš do podrobností, které by jej mohly zradit, často spíše krouží kolem a na detailnější líčení hrdinčiných útrap (internace v koncentračním táboře, zajetí a výslech v režii ruské tajné služby apod.) rezignuje.

„Z devětatřiceti britských agentek ve Francii jich bylo patnáct zatčeno. Nakonec přežily tři z nich. Jedna z těch tří je dodnes naživu. Ale nemluvil jsem s ní. Nezajímá mě povídání staré dámy o jejích vzpomínkách. Já bych chtěl být přímo tou mladou dívkou, vžít se do ní. Nemyslím si, že si to ta osmdesátiletá žena opravdu pamatuje. Může mi vylíčit, že dělali to a to, ale už nikdy nebude tou dívkou. Aby člověk něco takového napsal, nepotřebuje informace, ale musí se dokázat vcítit. Vzpomínky nejsou tolik důležité, spíš idea,“ prohlásil Simon Mawer ve výše zmiňovaném rozhovoru. Otázkou zůstává, zda se mu to podařilo. Zatímco konkrétním informacím, jak mohly historické události probíhat, se rafinovaně vyhýbá, dívka, do které se pokoušel vcítit, má poněkud rozmlžené kontury a rozkolísanou osobnost. Mawer líčí Marianiny vnitřní stavy převážně vzletnými větami, které však o postavě nakonec nic moc podstatného neříkají.

„Je to sen o pádu, létající sen, temná díra, do které se noří, ve které se vznáší, pozoruje svět ubíhající kolem ní, občas pomalu a jindy tak zběsile, že nedokáže zaostřit.“

„Život je jen krátká mezihra mezi dvěma smrtmi; neměla jinou volbu, než ho vydržet.“

Pokud se vám navíc zdají některé citované formulace trochu zvláštní (létající sen / létací sen, mezi dvěma smrtmi / mezi dvojí smrtí), je pravděpodobné, že v českém překladu narazíte i na další (např. výraz „honeytrap“ poněkud neobratně doslovně přeložený jako „medový úklad“).

Odstup a další postup

Je ovšem možné, že si byl autor svého limitu při převtělování do kůže dvacetileté krasavice u druhé knihy již vědom, a proto tentokrát zvolil odlišnou narativní strategii. Vrací do hry motiv nehynoucího adolescentního obdivu; zatímco původně jím obdařila Marian Clementa, nyní se stává jeho předmětem sama. Část knihy tedy vypráví výrazně mladší Samuel, jenž se s ní poprvé potká v raně pubertálním věku a záhadná femme fatale mu už nesejde z mysli. Stane se navíc svědkem osudového momentu, což z něj dělá nejprve spiklence, později trochu i jejího stalkera a nakonec též pomocníka. Vzdálenost mezi ním a předmětem jeho vášně i zájmu je tudíž pochopitelná ‒ Sam je nucen si o Marian mnohé domýšlet a svou fabulaci v rámci textu přiznává. Celý příběh rámuje jeho návštěva u protagonistky coby staré dámy po letech, kdy si jako penzionovaný člen zpravodajských služeb chce potvrdit, zda byl jeho obraz o ní správný, případně doplnit mezery. Stává se tak vlastně fiktivním autorem celého vyprávění, jehož případné neduhy je nutné připsat  jeho vlastní diskrepanci mezi skutečností a představou. Zavání to sice alibistickým úhybným manévrem, ale nakonec je to funkčnější přístup, než u předešlého titulu.

Recenze: Provazochodkyně balancuje na hraně čtenářských očekávání

Kukatko.cz, 5. dubna 2016, autorka: Sandra Procházková

Provazochodkyně je další britskou laskominou Simona Mawera, kterou do Česka přináší Kniha Zlín. Marian Sutro už známe. Její dramatické působení ve válkou rozhárané Evropě vypráví román Dívka, která spadla z nebe. Jde však o pokračování, nebo nás Mawer láká do pasti žánrové frustrace?
Dívky, která spadla z nebe šlo o dovedně napsaný příběh, který šikovně pracoval s napětím. Mnozí neváhali, a označili ho za thriller. Provazochodkyně na děj navazuje a částečně prorůstá i do období, které pokrývá první román. Nedá se však hovořit o pokračování v pravém smyslu, byť se to může zdát zvláštní.Provazochodkyně je úplně jiný román s naprosto rozdílnou hlavní hrdinkou.

Marian Sutro potkáváme v rámcovém příběhu jako osmdesátnici. Díváme se na ni očima Sama, o dvanáct let mladšího vypravěče. Máme možnost porovnat, jak bolestně se může člověk vzdálit od svých minulých já. Marian si přes všechny projevy přirozeného chátrání těla zachovala tajemnost a neuchopitelnost, stejně tak jako mnohé návyky z dob, kdy vstoupila na dráhu špionky.

V retrospektivě sledujeme příběh od jejího zatčení ve Francii. Máme možnost nahlížet do světa nekonečného čekání a nejistoty, okrádání lidí o poslední zbytky jejich jedinečnosti a lámání těla i ducha nacistickou mašinérií prostřednictvím výslechů či internací v pracovních táborech. Ten svět tvoří hradby otázek a odpovědi, které byly pro tyto účely vytvořeny, je nedokážou probořit. V prostřizích do poválečného mezidobí před námi stojí Marian občanka, žena a dcera, která si ani trochu neví rady s tím, co ty role obnášejí a jak je má sakra zvládnout. Z Ravensbrücku a snad i z předchozího působení špionky si odnesla nesmazatelné stopy. Izolaci, jež není budovaná zvenku, ale číhá zaseknutá uvnitř, jako talisman, a zároveň střípek zla. „Její nesmělé pokusy o komunikaci s ostatními vyznívaly přinejlepším rozpačitě. […] Připadala si osamocená a izolovaná, jako když člověk neovládá jazyk, kterým mluví všichni kolem něj.“ Tato křehkost a nejistota kontrastuje s obrazem agentky, která přežila mučení, divokou honičku ulicemi, přestřelky a nátlak vyslýchajících.

Postupnými kroky se má dostat co nejblíže stavu zvaný normální. Jenže Marian podle svých vzpomínek nebyla normální nikdy. Jaká je tedy šance, že taková bude nyní, po tom všem? Poválečné převlékání kabátů nemine ani tajné služby, což znamená bezpočet nejrůznějších institucí, jejichž názvy zůstávaly tajné, podobně jako jejich zaměstnanci. Marian dostane nabídku. Tentokrát není zapotřebí padák ani bezchybné zvládnutí německého jazyka. Bojištěm je Londýn, Británie, potažmo celý svět rozdělený na dvě poloviny. Studená válka. Hrozba jaderné katastrofy vytváří doslova hmatatelné napětí. Noviny oznamují testování bomb jako výsledky kriketu a spekulují o výsledcích v mezinárodním kontextu. Marian se musí rozhodnout, co je vyšší cíl: věrnost zemi, nebo přežití celého lidstva? Je pro ni přednější vlast, nebo rodina?

Podle takového nástinu děje čtenář (snad oprávněně) čeká, že znovu půjde o napínavý příběh protkaný akcí. Thriller mírně říznutý psychologickým románem. Jenže Provazochodkyně balancuje na mnohem spletitější hranici. Nerovnoměrně zasahuje do žánru psychologického románu, dramatu, špionážního thrilleru, lovestory i fiktivní biografie. K tomu všemu je zastoupen i prvek dospívání, a to prostřednictvím vypravěče rámcového příběhu, Sama, který Marian poznává právě na kraji puberty.

Provazochodkyně mi v kontextu Mawerovy tvorby připomíná Pád. Mawerův kultivovaný styl psaní není nijak výrazně rozpoznatelný, přesto však tyto dva romány vyvolávají podobný čtenářský pocit. Dějiště a zčásti i námět vzbuzují dojem, že půjde o vcelku jasně definovatelný žánr, ale ve výsledku máte před sebou zcela jinou knihu. V případěPádu to není dobrodružný román o horolezectví, stejně tak jakoProvazochodkyně není špionážní thriller o špionce. Námět je zpracován všeobjímajícím, syntetizujícím způsobem současné světové prózy, který však nijak neumenšuje čtivost.

A právě proto u mě Provazochodkynězabodovala. Dílčí části naleznou smysl až tehdy, když je z nich sestaven pointilistický portrét ženy, na které se podepsalo každé její rozhodnutí. Při pohledu na ten portrét zapomenete na černobílý svět. Otázky ohledně hrdinství, odvahy, strachu nebo zrady najednou nezvládáte zformulovat, a vlastně už ani nechcete znát odpovědi. Protože ani za použití thiopentalu si nemůžete být jisti, jestli slyšíte pravdu nebo jen dobře naučený příběh.

Příběh o vášni, lásce i zradě

Novinky.cz, 3. dubna 2016, autor: František Cinger

Provazochodkyně je název nového románu britského prozaika Simona Mawera, který v něm vypráví o dalších osudech Marian Sutrové. Navazuje tak na děj knihy Dívka, která spadla z nebe.

Tehdy šlo o mladou ženu vysazenou podle rozkazu Velitelství zvláštních operací z Anglie na území Němci okupované Francie, aby přesvědčila jaderného fyzika Clémenta Pelletiera, aby se vrátil do země a podílel se na výzkumu směřujícím k sestavení atomové bomby. Svou misi splnila, byla však zrazena a dostala se do rukou nacistů. Po výsleších a mučení byla převezena do koncentračního tábora Ravensbrück.

Se štěstím přežila a vrátila se po válce do Londýna. V nové knize je jí třiadvacet a kromě parašutismu, střelby, zabíjení a znalosti jazyků nic neumí. Hrůzy, kterým byla při výsleších vystavena, v ní nadále vyvolávají strach a vnitřní bolest. A nad vším se vznáší touha vědět, kdo její identitu nacistům prozradil. Vedena snahou pomoci mírové budoucnosti začala pracovat ve společnosti prosazující spolupráci s bývalým spojencem, Sovětským svazem.

Mawer, jehož český čtenář poznal jako autora románu Skleněný pokoj, inspirovaného reálnými příběhy vlastníků brněnské vily Tugendhat za 2. světové války, se opět představuje jako výtečný znalec lidských charakterů. Spojil soukromý příběh Sutrové se skutečnou historií špiónů toužících odhalit podobu amerického atomového projektu Manhattan v oddělení teoretické fyziky v Los Alamos. Vojáci a politici USA totiž odmítli podíl britských, francouzských a dalších vědců a usurpovali si vývoj budoucí strašlivé zbraně jen pro sebe. Mawer v románu připomíná, že během války při hlasování o tom, zda se o objevy související s výrobou atomové bomby podělit se spojenci, byla polovina účastníků projektu Manhattan pro. Šlo přece o vědecký výzkum, o lidské poznání. Vývoj šel však jinou cestou.

Dokázal spojit příběhy vášně, lásky i zrady, kdy se Sutrová spolu s bratrem Nedem, podílejícím se rovněž na britském výzkumu směřujícím k výrobě atomové bomby, rozhodnou zprostředkovat jeho výsledky sovětské zemi. Je to opět chůze po úzkém provazu, kdy kdosi z britské strany prozradí identitu hrdinčina nového partnera v této riskantní hře.

Působivé vykreslení lidských osudů s neustále přítomným tajemstvím se v knize Provazochodkyně spojuje s historickou skutečností. Mawer dokázal namíchat jedinečný literární koktejl a zájem čtenářů potvrzuje, že se mu to povedlo.

Recenze: Provazochodkyně v novém románu Simona Mawera drží rovnováhu

Art.ihned.cz, 1. dubna 2016, autorka: Magdalena Čechlovská

Spisovatel Simon Mawer má slabost pro vyhrocené milostné vztahy: zámožný ženáč bezhlavě propadne kouzlu prostitutky, kněz se zblázní do ženy diplomata, trpasličí vědec oplodní svou někdejší spolužačku provdanou za impotentního muže.

Britskému autorovi, jehož nejlepší romány Skleněný pokoj a Mendelův trpaslík se staly rovněž tuzemskými bestsellery, nyní vyšel český překlad jeho Provazochodkyně.

Ani u této prózy nechybí zakázaná, a navíc životu nebezpečná láska: britská špionka z druhé světové války se hned zkraje křehkých mírových let, kdy se na východě vzmáhá stále nebezpečnější Sovětský svaz, zaplete s ruským agentem.

Provazochodkyně navazuje na Mawerův román Dívka, která spadla z nebe a stejně jako první díl je výborným, historicky věrohodným thrillerem. Možná jen s erotickým dusnem to autor trochu přehání, občas se zdá, jako by hrdinka potkávala jen samé dřívější nebo budoucí milence.

Zpočátku se Mawer ještě drží zpátky. To se hlavní postava Marian Sutrová, které je jen málo přes dvacet, vrací z rozvráceného Německa. Vyzáblá, hlavu má vyholenou, nitro prázdné a rozbolavělé. Koncentrák se na ní krutě podepsal a dlouho se zdá, že to nebude lepší.

Jedna z nejúspěšnějších britských agentek, která díky své vrozené dvojjazyčnosti byla efektivní spojkou v okupované Francii − než ji kdosi zradil −, je sice zpátky doma v bezpečí, ale úleva nepřichází. Přepadá ji panika a ochromující strach, kdykoliv má vyjít mezi lidi. "Měla pocit, jako by ji osekali, celou její osobnost okrájeli až na tvrdé jádro schopné pouhého přežívání. Žádné emoce, minimum tužeb," líčí Mawer.

To se nakonec přece jen změní. Dílem její přesvědčení konfrontované s novou válečnou hrozbou, dílem monotónnost kancelářské práce ji přivedou zpět do tajných služeb. Znovu si připomíná kdysi vštěpované základy konspirace, opět váží sílu informací, lží a polopravd. Britské tajné služby ale nejsou jediné, které Marian lanaří. Její bratr je vědec, jenž má přístup k tajnému výzkumu atomové bomby, proto se i ona stává předmětem zájmu sovětské KGB.

Marian vede dvojí i trojí život a je v tom zatraceně dobrá. Nově zapojuje také ženské zbraně, do jedné "medové pasti" se však sama chytí.

Simon Mawer šikovně splétá složitý, ale ne nepřehledný příběh agentky, která umí lavírovat nad propastí zdánlivě neomezených praktik tajných služeb. Britské i ty sovětské se v ovzduší studené války snadno mohou obrátit proti ní, ačkoliv si to "sichruje" na obou stranách.

Mawer je však nakonec laskavější než většina thrillerových autorů. Jak je od první kapitoly, v níž Marian vystupuje jako osmdesátiletá pamětnice, zřejmé, hrdinka se ze všech propastí vyškrábe.

Kniha Provazochodkyně nenese žádné temné poselství, žádnou deziluzi o světě. Je "pouze" dobrým románem, který všímavě a snad i trošku nově vykresluje poválečné ovzduší v Anglii.

Samozřejmě nechybějí ani klasické britské atributy − hrdinové neustále pojídají sendviče, popíjejí sherry, scházejí se v londýnských obrazárnách a volají z telefonních budek v zapadlých vesnických hospodách.

Zdá se, že Simon Mawer, který už řadu let žije poblíž Říma, nostalgicky nevzpomíná jen na anglický čaj. Ten je v románu zmíněn pouze jednou − s poznámkou, že nedělá dobře na žaludek.

Jednou agentkou, navždy agentkou

Iliteratura.cz, 25. března 2016, autorka: Veronika Geyerová

Simon Mawer, britský spisovatel a učitel biologie žijící od roku 1977 v Itálii, vydal svůj první román Chimera (Chiméra) v roce 1989 a již ten se dočkal úspěchu ve formě literární ceny McKitterick Prize. Mezinárodní úspěch pak zaznamenaly jeho romány Mendelův trpaslíkz roku 1997 (Mendel’s Dwarf, česky 2012), Jidášovo evangelium z roku 2000 (The Gospel of Judas, česky 2014) a Pád z roku 2003 (The Fall, česky 2013). Opravdovým mezinárodním bestsellerem se však stal román Skleněný pokoj z roku 2009 (The Glass Room, česky 2009). Tento román, zařazený v roce 2009 mezi finalisty Man Bookerovy ceny, má navíc zvláštní vztah k českému prostředí, jelikož v něm autor zpracovává z velké části fiktivní příběh brněnské vily Tugendhat a jejího architekta Ludwiga Miese van der Rohe. V roce 2012 autorovi vyšel další román Dívka, která spadla z nebe (The Girl Who Fell From the Sky, česky 2012), v němž se opět zaobírá tematikou druhé světové války. Loni v červnu vyšlo volné pokračování tohoto románu pod názvemTightrope, které právě jako Provazochodkyni vydalo v překladu Filipa Hanzlíka nakladatelství Kniha Zlín.

Dívka, která spadla z nebe je román zasazený do období druhé světové války a vypráví příběh bilingvní Marian Sutrové, napůl Francouzky a napůl Angličanky, která je po intenzivním speciálním vojenském výcviku v pouhých dvaceti letech v roce 1943 vysazena ve Francii. Tam má v rámci odbojového hnutí pomoci své platonické lásce, významnému fyzikovi, aby se bezpečně dostal do Anglie a podílel se na vývoji atomové bomby. Tento riskantní úkol sice Marian splní a zůstává ve Francii, ale brzy je zatčena gestapem. Právě tam na příběh navazuje Mawerův nejnovější román Provazochodkyně. Marian se na sklonku války dostává zpět do Anglie a v hlavě se jí stále honí strašlivé vzpomínky na zatčení, výslechy, mučení a následné uvěznění v německém koncentračním táboře, avšak stojí před ní snad ještě těžší úkol, než s jakým byla vysazena ve Francii – musí se zařadit zpět do běžného života. I když se velmi snaží – najde si práci v knihovně Britsko-francouzské mírové unie, obnovuje kontakty se svou rodinou a navazuje vztah s budoucím manželem –, selhává. Cítí se neschopná vést po svých zkušenostech běžný život, na ten totiž není vycvičena. V rozhovoru se svým bývalým velitelem válečné operace o sobě říká: „Nic pořádného ale neumím, tedy kromě cizích jazyků. A taky umím zabíjet.

Celkem pozoruhodná kvalifikace pro dívku, které ještě není ani třiadvacet.“ Mezitím v poválečném světě vzrůstá nevraživost a naplno propukne studená válka mezi zpustošeným Západem a stále komunističtějším Východem. Mawer velmi dobře vystihuje tehdejší ponurou atmosféru, plnou pochyb a nedůvěry, kdy se světové mocnosti horlivě snažily vyvíjet stále modernější a ničivější zbraně, aby mohly svého nepřítele držet v šachu. Přesně v té době se Marian opět zaplete do nebezpečné akce, ve které se tou nejcennější zbraní stává informace, a ve snaze ochránit bratra se opět stává tajnou agentkou balancující na velmi tenkém laně mezi umírněnějším Západem a poněkud hrubějšími praktikami východního bloku.

Mawer, který si jako náměty pro své knihy často vybírá historicky významná témata či alespoň zasazuje příběhy do důležitých dějinných období, sáhl po této berličce i v románu Provazochodkyně. S romány s válečnou nebo poválečnou tematikou se zvláště v posledních desetiletích roztrhl pytel, autoři sázejí na to, že již samotné historické prostředí knihy přitáhne velký okruh čtenářů. Navíc se jim tak velmi dobře konstruuje příběh plný zvratů, napětí, boje dobra se zlem, což samozřejmě přispívá k celkové čtivosti a efektnosti knihy. Jen hrstce autorů se však podaří napsat knihu opravdu kvalitní, jež by nepůsobila kýčovitě a zbytečně se nepodbízela čtenářům. Mawer, podobně jako například loňský nositel Pulitzerovy ceny Anthony Doerr za román Jsou světla, která nevidíme, patří k těm autorům, kterým se to celkem úspěšně daří. Recenzentka The New York Times například naProvazochodkyni nejvíce oceňuje její čtivé tempo, spoustu nečekaných zvratů, ale především autorovu práci s postavami, a poukazuje na to, že jeho postavy jako by nebyly jen součástí nějakého osudového soukolí, ale jsou aktivními strůjci vlastního osudu.

Hlavní hrdinka Provazochodkyně Marian Sutrová je patrně nejzajímavějším prvkem románu. Mawer ji zobrazuje jako superhrdinku, která je schopna zvládnout jakýkoli úkol, nezalekne se nebezpečí a dokáže přestát děsivé podmínky – vysazení ve válečné Francii, zatčení, mučení, uvěznění v koncentračním táboře, psychický nátlak ze strany sovětské tajné služby i následný únos. Navzdory svému hrdinství však Marian působí jako mladá nerozvážná, nestálá, nedůvěřivá žena, která není schopná navázat hlubší vztah se svým okolím a ve skutečnosti si je sama sebou dost nejistá a nedokáže se zařadit do šedi každodenního života. Když se totiž čtenář s hrdinkou blíže seznámí, patrně nabude dojmu, že jediné potěšení Marian Sutrové je právě ona nebezpečná chůze po laně a sexuální styk s nemalým počtem milenců. Od začátku knihy tak čtenář tuší, že hrdinka je se svou ctižádostivou povahou a touhou po dobrodružství odsouzena k nesnadnému životu, plnému vypjatých situací a zklamání. V tomto ohledu bychom Mawera mohli označit za fatalistu, ostatně jak to o sobě přiznává v rozhovoru pro Radio Praha v souvislosti s románem Skleněný pokoj: „Ano, mám pocit, že v určitém smyslu slova jsem fatalista. Zcela určitě jsem pesimista. Myslím, že to je celkem rozumný a logický postoj.“ Stejný životní postoj lze při čtení románu postřehnout i u Marian Sutrové, a dokonce i v samotném ladění románu.

Román Provazochodkyně je podobně jako autorovy předešlé romány členěn do mnohdy velmi krátkých kapitol a každá nese příznačný schematický název. Příběh je zprostředkován z pohledu Samuela, syna přátel rodiny Sutrových, který Marian již odmala, navzdory značnému věkovému rozdílu, miluje a obdivuje. V první kapitole Samuel jako postarší penzionovaný pracovník zpravodajské služby navštěvuje osmdesátiletou Marian, žijící na sklonku života ve Švýcarsku, aby ji vyzpovídal a konečně pro sebe i pro organizaci, pro kterou pracoval, zjistil detaily jejího života za války a po ní. V následujících kapitolách se však příběh přesouvá do válečných let, aby byl čtenář alespoň rámcově seznámen s obsahem předešlého románu Dívka, která spadla z nebe.Poté následují kapitoly z let poválečných, ale sem tam autor zařazuje i „flashbackové“ kapitoly, které mají čtenářům přiblížit, čím vším si hlavní hrdinka prošla, a které mají také doplnit informace potřebné k pochopení a složení mozaiky Marianina života. Volba vypravěče možná není úplně šťastná, jelikož Samuel spíše připomíná vševědoucího vypravěče devatenáctého století. Není jasné, zda čtenářům zprostředkovává Marianin příběh právě ve chvíli, kdy mu ho hrdinka líčí, anebo zda o jejím životě a posteriori píše velmi autentický román, založený na autobiografii, kterou mu stará dáma předává na samém konci rozhovoru.

Provazochodkyně zajímavě osciluje z hlediska žánru. Čtenář má chvílemi pocit, že čte životopisný román nebo třetí osobou zprostředkované memoáry, pak zase válečný thriller a místy i psychologické drama. Autor zřejmě sází na jistotu, že kniha takto zaujme více čtenářů, kteří budou hltat stranu za stranou, aby se dostali na konec strhujícího příběhu. Ostatně patrně to je Mawerova nejsilnější stránka – dokáže si dobře zvoleným tématem, jeho napínavým zpracováním, vypravěčským umem a uhlazeným stylem vydobýt pozornost širokého okruhu čtenářů, kteří pak s očekáváním netrpělivě vyčkávají vydání jeho dalšího románu.

Provazochodkyně

Orvokki.sk, 18. března 2016

Zadrželi nějakou holku. Takové věci se teď dějí pořád. Kdoví co udělala. A koho to vlastně zajíma?

Týmito slovami končil román Dívka, která skočila z nebe od Simona Mawera. Marion Sutro, mladá odvážna žena na prahu dospelosti padla v Paríži na jeseň roku 1943 do rúk gestapa. Po niekoľkých mesiacoch väznenia, výpočúvania, mučenia a pobyte v koncentračnom tábore Ravensbrück sa dostáva na slobodu a späť k svojej rodine. Hľadá svoje miesto v povojnovej dobe, vysporiadava sa so spomienkami, myslí na nenaplnený vzťah…

„Venku na vás čeká auto. Jaké máte plány?“ Tuhle otázku jí kladl téměř každý. Jako kdyby teď měla mít přesně naplánovaný celý svůj další život.
„Myslíte mé plány na dnešní odpoledne?“
„Měl jsem na mysli spíše vaše plány do budoucna.“
„Samozřejmě, já vím. A nemám tušení. Asi bych si měla najít nějakou práci. Nic pořádného ale neumím, tedy kromě cizích jazyků. A taky umím zabíjet. Celkem pozoruhodná kvalifikace pro dívku, které ještě není ani třiadvacet.“

Provazochodkyně je pokračovaním Dívky, která skočila z nebe. O živote Marion po oslobodení rozpráva jej blízky priateľ a tajný ctiteľ Samuel. O tom, čo nasledovalo po oslobodení a ako sa učila žiť s tým, čo zažila. Svet ukončil jeden konflikt – 2. svetovú vojnu, a pustil sa do druhého.Provazochodkyně je zasadená práve do obdobia studenej vody, vývoja jadrovej a vodíkovej bomby, špionáže, sledovania, podozrievania, napätia.

Kniha je bezpochyby pútavá, autor do príbehu pridal reálne udalosti aj osobnosti. Ale nečítala sa mi ľahko. Mladá žena, ktorá prežila hrôzy koncentračného tábora na jednej strane, hrozba ďalšej vojny s nespočet obeťami na druhej. A postupné zapojenie Marion do tajných služieb. Aby ukázala, čo všetko je ochotná spraviť pre rodinu, kvôli láske a túžbe po lepšom, spravodlivejšom svete. Aby ukázala, že nie je iba obeť, ale v skutočnosti hrdinka, no i zradkyňa, vrahyňa a milenka. Balansovala na lane a dobre vedela, že stratiť môže absolútne všetko.

Obdivovala som Marion, pretože sa nenechala zlomiť. Stále je to presne to odvážne dievča, ktoré sa v mladom veku nebálo vyskočiť z lietadla do nepriateľského územia. Aj napriek tomu, čo vytrpela. Obdivovala som ju pre jej zmyselnosť s ktorou očarila nejedného muža. Obdivovala som ju za to, čo spravila pre svojho brata a obdivovala som ju aj pre jej schopnosť sa pretvarovať a splynúť s davom.

Knihy Simona Mawera mám veľmi rada. Púšťa sa do zaujímavých tém, vie výborne opísať danú dobu aj prostredie, hlavní hrdinovia sú zaujímavé osobnosti. Nie inak tomu je i v tomto románe. Prvý diel skončil zatknutím Marion a museli sme viac ako tri roky čakať na pokračovanie. Ale oplatilo sa počkať. Preniesla som sa do šedého Londýna zotavujúceho sa z vojny, nazrela som do prostredia špiónov. Najväčšiu zásluhu na kvalite má ale samotná Marion, tak nezlomnú postavu len tak nestretnete.

Ak ste čítali prvý diel, Provazochodkyně je viac menej povinnosť. Ak máte radi knihy od Mawera, tak vlastne tiež. Ale ujsť by si ho nemal nájsť nikto, kto hľadá dobre napísaný a napínavý román so silnou hlavnou postavou. Znalosť prvého dielu nie je dôležitá, ale určite by som odporúčala začať radšej tým, už len pre pochopenie všetkých vzťahov. Simon Mawer ma ani tentokrát nesklamal a ja sa budem tešiť na jeho ďalší román.

4,2/5

Přečetl jsem: Simon Mawer – Provazochodkyně

Poslepu.cz, 17. března 2016, autor: Radek Pavlíček

V Dívce, která spadla z nebe, zanechává Simon Mawer Marian Sutrovou na nádraží, kde ji kvůli zradě některého z blízkých spolupracovníků zatkne gestapo. A nevypadá to s ní vůbec dobře. Přečká mučení i kruté zacházení a přežije i pobyt v koncentračním táboře Ravensbrück a z Německa se vrací zpět do Anglie. Zlomená a zubožená žena, která je jen stínem té Marian, co se proháněla válečnou Francií a plnila své špionážní úkoly, a která se musí naučit znovu žít.

Během války Marion seskočila padákem do jihozápadní Francie a působila tam jako kurýr pro jeden z okruhů hnutí odporu, jimiž byla Francie protkána. Okruh nesl kódové označení WORDSMITH. Jako kurýra ji s jakýmsi riskantním úkolem poslali do Paříže a krátce nato byla zatčena.

Zážitky z věznění i koncentračního tábora se ke čtenáři dostávají jen prostřednictvím dílčích zmínek a matných vzpomínek, z nichž ta nejsilnější je na rozšlápnutou hlavu Marianiny lagermutti, která jí byla v pekle koncentráku přítelkyní i ochránkyní.

Píše se rok 1945. Na letišti Northolt přistává letadlo z Německa a Marian – fyzicky i psychicky na dně – se vrací k rodičům a bratrovi zpět do Anglie. Snaží se uspořádat svůj život, ale moc se jí to nedaří. Trápí ji noční můry, stavy absolutní beznaděje, pokusí se i o sebevraždu. Postupně se však dává dohromady, najde si práci, vdá se a snaží se žít normálním životem.

To ale v poválečné Anglii není nijak jednoduché. Svět kolem se mění – Američané shazují atomovou bombu na Hirošimu a Nagasaki, ve vzduchu je hrozba jaderného konfliktu, svět se polarizuje a začínají závody ve zbrojení. A zatímco za války bylo zřejmé, kdo je na které straně a vše bylo buď černé, nebo bílé, nyní svět kolem Marion hraje všemi odstíny šedi a je velmi obtížné se v něm zorientovat.

Když Marian osloví její bývalý řídící důstojník a zláká ji zpět do víru špionáže, netrvá dlouho a Marian balancuje mezi dvěma světy – Západem a Východem – jako provazochodkyně na laně. Mawerův mistrovský popis nám dává příležitost nahlížet na svět okolo očima Marian a pochopit, proč dělá to, co dělá, a co ji vede k jejím rozhodnutím. Která z dnešního pohledu na tu dobu nemusí dávat smysl, ale po bitvě je každý generál. Sám za sebe musím přiznat, že jsem ji chápal a to, co dělala, mi nepřišlo nijak nesrozumitelné.

Pokud vás zaujal příběh Dívky, která spadla z nebe a chcete vědět, jak to s ní bylo dál, určitě si Provazochodkyni přečtěte. Čeká vás ale úplně jiná kniha – s povahově jinou hlavní hrdinkou i celkovou atmosférou. Mně osobně Provazochodkyně stylem, jakým je napsána,sedla a pokud se s námi v nějaké jiné knize Simon Mawer poděli o další osudy Marian, rád si ji přečtu.

Provazochodkyně

Holkamodrookata.blogspot.cz, 16. března 2016

Druhá světová válka byla strašlivá záležitost. Spousta lidí v ní zemřela a několik generací tak nesmazatelně poznamenala. Jaké to bylo vrátit se z ní? Co prožívali ti, co přežili? Pro všechny kdo si oblíbili postavu britské špionky Marian Sutrové z knihy Simona Mawera Dívka, která spadla z nebe je tady Provazochodkyně. Jedná se sice o pokračování, ale není problém knihu číst i bez znalosti prvního dílu.

Příběh tentokrát vypráví místo Marian Samuel, který jako malý kluk ze sousedství Marian tajně obdivoval a miloval. Krok za krokem nás provází obdobím, kdy se Marian vrací po válce z Francie zpátky domů. Jako tajná agentka za války operovala v Paříži. Tam však byla zrazena a dostala se do spárů Gestapa. Po zatčení a krutém výslechu skončila v koncentračním táboře. Vzala na sebe totožnost jedné mrtvé spoluvězenkyně a tak se jí podařilo přežít až do konce války. Vrací se zbídačená jak fyzicky tak psychicky k rodičům a bratrovi do Anglie a snaží se svůj život nějak uspořádat. Trápí ji noční můry, stavy absolutní beznaděje a několikrát se pokusí i o sebevraždu. Postupně však sbírá střípky sebe sama, najde si práci, vdá se.

"A tak Marian zaplula ladně a snadno jako úhoř do světa stínů, který tak důvěrně poznala za války. Svědomitě pracovala v knihovně Fracouzsko-britské mírové unie, účastnila se schůzek, uváděla přednášky a pod dojmem opojného, byť nejednoznačného úspěchu s Bertrandem Russelem pomáhala shánět přednášející o celé řadě témat, počínajeFrancouzskou revolucí - od terroiru k teroru až po Může se jaderná bomba někdy stát nástrojem Míru? A jednou za několik týdnů zavolala na určené telefonní číslo, do smluvené ulice pro ni přijel taxík a odvezl ji na schůzku s Fawleym. Dostala krycí jméno vlaštovka, se kterou si spojovala let, rychlost, střemhlavý pád, ale také náznak naivity a důvěřivosti."

Díky pořádání nejrůznějších akcí se zahraničními umělci a vzdělanci začne být Marian opět zajímavá pro tajnou službu. Nabídnou jí spolupráci, kterou ráda přijme. Zaplete se tak do světa studené války, atomových bomb, tahanic o moc a ruských špionů.

Marian alias Alice alias Anne-Marie alias Laurence nebo snad Genevieve? Nevinná naivní dívka plná ideálů, kterou dřív byla, se v mašinerii války změnila v ženu, která sice navenek vypadá křehce, ale uvnitř je tvrdá jako skála. Z trosky poznamenané utrpením a ztrátou nejbližších se postupně stává žena, která bere, co jí život nabízí, užívá přítomných okamžiků a snaží se nemyslet na budoucnost. Marian střídá jak svoje osobnosti, tak i muže. Nevěra a špionáž splývají v jedno. V jejím světě není nic černobílé, ale kraluje mu šeď. Jako obratná provazochodkyně balancuje mezi dvěma světy, mezi životem a smrtí.

V knize je také zmiňována kresba od Modiglianiho. Je na ní ruská básnířka Anna Achmatovová, s kterou známý malíř v Paříži prožil bouřlivý románek. Pro zajímavost skicu této neobyčejné dámy s orlím nosem přikládám. Tak nějak mi svojí zdánlivou jednoduchostí připomíná Marian, která sice na první pohled může působit všedně, uvnitř však skrývá složitou osobnost.

Knihy Simona Mawera se nečtou rychle. Hodně čerpá ze skutečných historických událostí a pečlivě vykresluje dobu, v níž se příběh odehrává. Popisuje strach z atomových zbraní, obavy z mocenské převahy těch, kteří tímto arzenálem disponují a hrůzu z další možné světové války. Příběh britské špionky je plný nečekaných zvratů, hlubokých emocí a obtížných rozhodnutí.

Na knihách tohoto autora mám ráda především jejich lidskost. Mawer je skvělý vypravěč a při čtení jeho knih mívám pocit, jako by mi s otcovskou trpělivostí vysvětloval, jak to tenkrát vlastně bylo a proč se jeho postavy zachovaly právě tak a ne jinak.

Kdy knihu Provazochodkyně rozhodně číst

  • máte rádi uvěřitelné příběhy na pozadí historických událostí
  • zajímá vás téma studené války
  • máte pochopení pro lidské slabosti
Kdy knihu Provazochodkyně rozhodně nečíst
  • potrpíte si na potoky krve a hrubé násilí
  • dáváte přednost fikci
  • nemáte rádi období po druhé světové válce
Podobné knihy
  • Evangelium podle Jidáše
  • Já, Poutník
  • Himmlerova kuchařka

Recenze knihy Provazochodkyně

Eshop.knihydobrovsky.cz, 15. března 2016

Představte si krutost druhé světové války, ve které lidé po milionech mizí v koncentračních táborech. Připomeňte si těžké boje a všudypřítomné Gestapo, které neváhá použít jakýchkoliv metod, aby ze svých obětí vyloudilo potřebné informace. Po nekonečných letech utrpení Spojenci a sovětská vojska konečně osvobozují podrobené země od nacistického teroru a nejděsivější konflikt v historii lidstva je nadobro u konce. Očekávaný mír však nepřichází.

Ve vzduchu se vznáší hrozba nukleární války a východ od západu odděluje neproniknutelná železná opona. A přesně do takové bezútěšné doby se narodila Marian Sutrová, hrdinka nového románu Provazochodkyně z pera anglického spisovatele Simona Mawera. Pokud je vám jméno hlavní postavy povědomé, máte pravdu. S touto odvážnou ženou jsme se mohli setkat již v knize Dívka, která spadla z nebe. Nyní se nám dostalo vítaného pokračování. V následující recenzi zjistíme, zda Simon Mawer vytvořil pro brilantní román důstojného pokračovatele.

Marian Sutrová si bez diskuse prožila hotový očistec. Kvůli vnitřní zradě některého z blízkých spolupracovníků padla neohrožená dívka do rukou gestapa, kde ji pochopitelně nečekalo nic jiného než mučení a kruté zacházení. To nejhorší ale mělo ještě přijít. Osud si pro ni nachystal zkušenost, která mladičkou Marian poznamenala na celý život a dlouho ji pronásledovala v těch nejhorších snech.

Brány koncentračního tábora Ravensbrück se za ní zavřely a zdálo se, že o její existenci je definitivně rozhodnuto. Marian však přežila a z pekla koncentračního tábora se vrací jako válečná hrdinka a stín sebe samé zpět do Anglie. Mladá žena je po všech stránkách zlomená. Pod tíhou vzpomínek jí připadá nemožné začlenit se do normální společnosti.

Svět kolem se navíc velice změnil – polarizuje se, hemží se agenty, dvojitými agenty, závody ve zbrojení, zprávami o hrozbě jaderného konfliktu. Zatímco dříve bylo vše černé nebo bílé, nyní hraje společnost všemi odstíny šedi. Vzniká tak dějiště pro nadcházející studenou válku.

Marian tuší, že jí není souzeno se dlouho držet bokem veškerého dění. Když jí bývalý řídící důstojník láká zpět do víru špionáže, záhy balancuje Marian jako provazochodkyně na laně bez záchranné sítě. Nesmí ztratit rovnováhu, příliš se vychýlit na jednu či druhou stranu. Chybný krok ji totiž může připravit o všechno.

Provazochodkyně popisuje neuvěřitelně těžké období mezi koncem druhé světové války a přechodem k Železné oponě. Tehdejší nálady, společnost a ideály vylíčil Simon Mawer opravdu věrohodně. Ve chvíli, kdy vyjde na povrch homosexualita jedné z hlavních postav, doslova trnete hrůzou o její další osud. Když Marian s bratrem rozebírají účinky vodíkové bomby, přemýšlíte o všech těch hrozných věcech, co se mohly v minulosti udát.

Co se bravurních popisů týče, za zmínku rozhodně stojí Marian a její návrat z koncentračního tábora, kdy fyzicky připomínala spíše mrtvolu než živou bytost a po psychické stránce už mrtvá více méně byla. S Marian zažijete noční můry z prostředí Ravensbrücku, prožijete nervové zhroucení, fugu, návštěvy psychiatra.

Spolu s ní se budete marně snažit začlenit do běžného života, cítit nemizející pocit marnosti a doufat, že tento nelehký úkol přeci jen zvládne. Mawer dokonale popíše cokoliv a osobně jej považuji za mistra vypravěče. Čtenáře vtáhne do děje a doslova mu nedovolí se od knihy odtrhnout.

Za velice pozoruhodnou považuji skutečnost, že je Provazochodkyně stoprocentně věrná svému názvu. Stejně tak jako Marian Sutrová v knize opatrně balancuje mezi dvěma protichůdnými stranami, jsem i já Marian obdivovala a záhy na to zatracovala. Jako by to byl snad autorův záměr, vytvořit postavu ženy, která v jednu chvíli vystupuje téměř heroicky, a záhy svými činy poklesne až na samé morální dno.

Jednali bychom v daných situacích, se stejnými životními zkušenostmi a v tak složité době odlišně? Rozdíl mezi námi a Marian tkví v tom, že my dnes víme, kdo byl kdo. Je tedy Marian spíše kladná či záporná hrdinka? Odpovědí si nejsem stále zcela jistá. Ať už se budete k hlavní hrdince stavět kladně či naopak, jisté je, že Simon Mawer opět vytvořil silný příběh, který vám utkví v paměti a jen tak na něj nezapomenete.

Knihu bych v první řadě doporučila všem čtenářům, kteří mají v oblibě příběhy s válečnou a poválečnou tematikou. Pokud jste se se slečnou Sutrovou seznámili již v Dívce, která spadla z nebe, jistě si ji také nenecháte ujít. Jestli jste o Marian nikdy neslyšeli, vůbec nezoufejte. Provazochodkyni si můžete vychutnat i bez znalosti předchozího dílu. Nezbývá, než se těšit na Velký knižní čtvrtek, Mawerovu Provazochodkyni a další knižní poklady, jež s sebou přinese.

Provazochodkyně bez záchranné sítě

Teresinha.cz, 11. února 2016, autorka: Tereza Pecáková

Simon Mawer je jedním z mých oblíbených spisovatelů, ale můj vztah k němu je trochu jako na houpačce. Získal si mě Skleněným pokojem, což je knížka, která ve vás musí vzbudit touhu podívat se do vily Tugendhat. Zklamal mě Evangeliem podle Jidáše, v němž si hrál na Dana Browna, ale vůbec mu to nešlo. Trochu mě nudil v Pádu (asi hlavně příliš obšírnými popisy), ale čím mě naprosto dostal, to byla Dívka, která spadla z nebe. Marian Sutrová, napůl Angličanka, napůl Francouzka. Agentka z druhé světové války. Tu knížku jsem hltala od prvního do posledního písmenka, ač to zní jako to největší klišé. Bavilo mě to a byla jsem zvědavá, jak to s tou holkou, co má hned několik jmen, vlastně dopadne. A konec mě překvapil. Z velké části asi proto, že jsem měla e-knihu a Kniha Zlín má na závěr ještě poměrně velkou ukázku ze Skleněného pokoje, takže moje čtečka ukazovala, že schází ještě 10 %, a najednou byl konec a já na ten poslední odstavec koukala jak zjara. Ale když o tom přemýšlím zpětně, byl to dokonalý závěr. I proto jsem zezačátku byla rozpačitá z toho, že se Simon Mawer vůbec rozhodl napsat pokračování Marianina příběhu.

Na konci první knihy totiž čtenář netuší, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Všechno končí otevřeně na nádraží, kde ji chytí gestapo, a nevypadá to s ní vůbec dobře. V Provazochodkyni hned zkraje zjistíte, že přežila, prošla si vyslýcháním, mučením a koncentračním táborem. A teď se vrací zpátky do Anglie. Zlomená a zubožená žena, která je jen stínem té Marian, co se neohroženě proháněla válečnou Francií. Nic necítí a moc neví, co se sebou. Navíc život v poválečné Británii taky není procházka růžovou zahradou. Skoro to až působí, že za války s nacisty bylo všechno snazší. Bylo to totiž černobílé a Marian dobře věděla, kdo je špatný a kdo dobrý. Kdo stojí na které straně barikády. To za doby studené války rozhodně neplatí. Je to podivná doba, kdy člověk nemůže věřit opravdu nikomu, ani svým nejbližším.

Připadala si jako provazochodkyně, cítila nejistou rovnováhu a věděla, že sebemenší uklouznutí na kteroukoli stranu by mohlo být osudové. Nakročila nohou dopředu, pomalu na ni přenášela váhu a cítila, jak se pod ní chvěje napjaté lano. Žádná záchranná síť nikde nebyla.

Marian v Provazochodkyni je opravdu docela jiná postava než v Dívce, která spadla z nebe. Neměla jsem ji moc ráda. Její pohnutky mi byly cizí a dost často jsem ji nedovedla pochopit. Ale myslím, že to byl autorův záměr, vykreslit hlavní postavu až tak znepokojivě protivnou, že to čtenáře bude dráždit. Nemůže ji totiž chápat nikdo, kdo neprošel něčím aspoň vzdáleně podobným jako ona. A musím říct, že na první pohled se mi vůbec nelíbila česká obálka, ale když si příběh přečtete, pochopíte její symboliku i samotný název. Hodí se k němu víc, než originální s obligátní fotkou ženské tváře. Hlavní hrdinka je opravdu taková provazochodkyně, balancuje na ostří nože mezi spoustou situací a jenom vy víte, jak by se měla „správně rozhodnout“, protože tyhle dějiny už napsány byly. Dneska už víme, kdo byl kdo za studené války. Nebo toho přinejmenším tušíme mnohem víc než Marian.

Pokud vás příběh Dívky, která spadla z nebe, nadchl a toužíte vědět, jak to s ní bylo dál, určitě si pokračování přečtěte. Čekejte ale docela jinou knihu a docela jinou a novou hlavní postavu. Docela jinou celkovou náladu. V Provazochodkyni se to hemží ruskými agenty, a dvojitými agenty a když to tak vezmu kolem a kolem, žádná z postav mi nepřirostla k srdci. Ale taková ta doba byla. Studená a plná nedůvěry.

Ta, která se stala nikým

Blog.nofreeusernames.cz, 10. ledna 2016, autorka: Olga Zbranek Biernátová

Jaké bylo, ptala se sama sebe, její skutečné jméno? Marian, Anne-Marie, Alice, Laurence? Ne, to byla její válečná jména. V koncentráku ukradla identitu mladé Francouzky, která v šedi vyhublých těl zemřela na zánět pohrudnice. Geneviève Marchalová jí zachránila život v Ravensbrücku a mnohá další jí ho zachrání i později. Protože jeden nepřítel střídá druhého a už to nebude tak jednoduché jako za 2. světové války, ta byla černobílá, zákopy té studené se halí do odstínů šedé.

Kůže téhle mladší ženy byla napjatá přes vystouplé lícní kosti, což jejímu vzezření dodávalo zvláštního zářivého lesku. Okolí očí měla tmavé, tváře propadlé. Atkinsové to připomnělo obrazy jednoho malíře, které viděla před válkou v Paříži, Nora jménem Munch.

Marian Sutro zanechal Simon Mawer na konci románu Dívka, která spadla z nebe v rukou gestapa. Přežila několikatýdenní věznění a kruté mučení, aniž by cokoliv vyzradila. Při odsunu Němců z Paříže ji poslali do koncentračního tábora a nyní, osmnáct měsíců po posledním kontaktu s Anglií, se vrací na letiště Northolt. Ubohá troska, která se musí naučit znovu žít. Hrůzy zatčení i koncentráku popisuje autor v útržcích a matných vzpomínkách, žádný ucelený popis nečekejte. Nebude vás děsit popisy plynových komor a masových hrobů, pach nemytých zedřených těl se do příběhu vkrádá skrze detaily. Nejsilnějším okamžikem je vzpomínka na rozšlápnutou hlavu Marianinylagermutti, která jí byla v šedém pekle ochránkyní, přítelkyní i milenkou. Knihou nás tentokrát provází Samuel, který se poprvé setkal s Marian, když mu bylo 12 a ona se zrovna vrátila z Německa. Na začátku Provazochodkyně ji navštěvuje jako téměř osmdesátiletou ženu, aby vypověděla svůj poválečný příběh. Najednou si od ní získáváme značný odstup, Marianino vyprávění se prolíná s tím Samuelovým tak, že nevíte, kde které začíná a končí. Marian je vzdálená, vidíme ji cizíma očima tak, jako ona teď vidí své minulé já – mladičká špionka plná ideálů je někdo jiný, koncentrák vyrobil nového člověka.

Chodila na procházky, plavala v moři, hrála si s mou malou sestrou a s jejím otravným starším bratrem, který na ní mohl oči nechat. Její rodiče to všechno nepochybně považovali za dojemné a zároveň měli pocit, že se tím potvrzovala správnost jejich nápadu, že jí dovolená u moře prospěje, zaplaší její noční můry a běsy a pomalu ji vrátí zpátky na zem. Jenže Marian Sutrová měla praxi v umění předstírat. Věděla, kdy je třeba se zasmát a kdy polemizovat – ne příliš prudce a vždy připravená učinit na závěr potřebný ústupek – kdy dát najevo zaujetí a kdy se podřídit. Věděla zkrátka, jak hrát svou roli, jak žít svůj krycí příběh jako by to byl její vlastní.

Marian vůbec nechápe své okolí a ono nechápe ji. Chce být sama, chce, aby jí dali pokoj, nepotřebuje vodit za ručičku, nepotřebuje vyznamenání, potřebuje začít znovu cítit. Naučila se potlačit smrad mrtvol a teď se nedokáže znovu nadechnout. Marianině rekonvalescenci je věnována velká část příběhu a ve chvíli, kdy si říkáte, že už toho snad bylo dost, vám autor naservíruje něco nového. Vypráví velice citlivě, ale nutno říci, že také velmi tajemně. Pokládá tolik otázek, nabízí tolik náznaků a ani na poslední straně se nedostaví uspokojení. Příběh má díry a i Marianiny pocity vyplouvají na povrch spíše skrze situace nežli slova.

Pokus se vidět sebe sama tak, jak tě tady vnímají ostatní. Fascinující žena oblečená jako filmová hvězda, která dělala věci, o kterých se tady nikomu ani nesnilo. Seskočila padákem na okupované území, žila v ilegalitě, padla do zajetí, a těžko říct, nejspíš ji mučili. Pak ji poslali do koncentráku – můj bože, všichni tady viděli ty příšerné týdeníky. A najednou je tady, majestátně vplouvá do důstojnického klubu jako nějaká Greta Garbo. Jsou z tebe paf, má drahá, všechny ženy si myslí, že jsi nádherná a všichni muži… no, nerada bych se pouštěla do toho, co se mužům honí hlavou, ale určitě to nemá nic společného s tvými šaty od Vionneta. Takže když máš pocit, že před nimi musíš utéct, protože z nich máš strach, uvědom si jedno: oni z tebe mají hrůzu.

Nebudu vám prozrazovat, co se stane dál, jen naznačím. Provazochodkyně není jen příběh o tom, jak se Marian vyrovnává s útrapami války, útěchu hledá v tom, co zná a umí. Němci sice padli, ale teď je tu atomová bomba a Sovětský svaz. A jak jsem psala v úvodu – věci už nejsou černobílé, a tak nesuďte Marian příliš zbrkle a přiznejte si, kdyby se to všechno vyvíjelo podle očekávání, byla by to dost nuda, no ne?

T'as des regrets?
„Ne,“ ujistil jsem ji. „Nelituji ničeho.“
„Tak to je skvělé.“
„A co ty?“
„Já?“ Přezíravě se zasmála hrdelním, vědoucím smíchem. Ta otázka jí zjevně nestála za odpověď.

V češtině vyjde kniha 17. března v nakladatelství KNIHA ZLIN.

Hodnocení: 88 %

Dotaz k produktu Provazochodkyně

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Dívka, která spadla z nebe

Dívka, která spadla z nebe (Marian Sutro #1)

Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce…

Evangelium podle Jidáše

Evangelium podle Jidáše

Mezi starověkými papyry od Mrtvého moře je nalezen pozoruhodný svitek. Pochází zprvního století našeho letopočtu a vše nasvědčuje tomu, že obsahuje pravdivé vylíčení Ježíšova…

Provazochodkyně (paperback)

Provazochodkyně (paperback) (Marian Sutro #2)

Provazochodkyně přináší napínavou a velmi propracovanou sondu do složitých motivů idealismu a odvahy těch, kteří nepřestali bojovat ani poté, co druhá světová válka dávno skončila.

Skleněný pokoj

Skleněný pokoj

Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem…