Mág | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní slevy
  • Pouze pro VIP soutěž
  • Faktor Churchill
  • Touhy Džendeho Džongy

Mág

Cena:
389 Kč  350 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-171-6
Překlad:
Josef Línek
Datum vydání:
24. 05. 2014
Počet stran / vazba:
803/vázaná
4.04 / 33461
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 229 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Mág

Román Mág (The Magus, 1965) je nejrozsáhlejší prozaické dílo Johna Fowlese. V roce 1977 se román dočkal přepracovaného vydání s autorskou předmluvou. Mág se patrně nejvýrazněji ze všech Fowlesových literárních textů vzpírá jednoznačnému žánrovému zařazení a interpretaci – v předmluvě k přepracovanému vydání autor sice prozradil původně zamýšlený titul knihy, The Godgame, Božská hra, čímž částečně naznačil určité interpretační možnosti, přiznal se k některým literárním i neliterárním inspiracím, zároveň ale přirovnal román k psychologickému testu bez jediného „správného“ řešení. Příběh mladého středostavovského absolventa literárních studií na Oxfordské univerzitě Nicholase Urfa začíná a končí v Londýně, jeho převážná část se však odehrává na relativně izolovaném řeckém ostrově Fraxos (řecky „Oplocený ostrov“), kam Nicholas přijíždí vyučovat angličtinu na chlapecké internátní škole. Osamělý a stereotypní život Nicholase přivede k setkání s řeckým boháčem Mauricem Conchisem, obývajícím vilu na jednom z mysů ostrova. Conchis postupně Nicholase zapojuje do mnoha peripetií jakéhosi experimentálního dramatu, zároveň uhrančivého i nelítostného, v němž se stírají hranice mezi realitou a fantazií a řád vymezený běžnými pravidly lidského chování přestává platit.

Úryvek: Mág

Recenze: Mág

Podlehněte iluzi

Book-lords.blogspot.cz, 27. července 2014

Mám ráda knihy, které mě donutí přemýšlet. Knihy, které mě v myšlenkách provázejí ještě několik dní poté, co dočtu poslední stránku. A právě takovou knihou je bezpochyby Mág od Johna Fowlese.

Nicholas Urfe je milovníkem ženské krásy a nezávazného životního stylu. I přesto se rozhodne vyměnit svůj život v rušném Londýně po boku krásné, ale trochu hysterické přítelkyně Allison, za práci učitele angličtiny na odlehlém a skrz naskrz nezajímavém ostrově Fraxos v Řecku. Někdy ale právě v těch na první pohled nejobyčejnějších místech čekají ta nejneobyčejnější dobrodružství. Po setkání s výstředním boháčem Mauricem Conchisem se Nicholasův život převrátí vzhůru nohama – a to hned několikrát za sebou. Za chvíli si nebude jist vůbec ničím. A vy také ne.

Mág je jednou z těch knih, ke kterým jsem si musela nějakou chvíli hledat cestu. Přibližně první čtvrtina příběhu mě nijak zvlášť nezaujala a rozhodně se nejednalo o knihu, kterou bych stále nosila u sebe a nemohla ji odložit. John Fowles totiž nešetří popisy a k hlavní zápletce se přibližuje velmi zvolna. Trvá to několik prvních kapitol, než se začne opravdu něco dít.

Všechno se ale mění ve chvíli, kdy se Nicholas poprvé setká s Chronisem. Čtenář se spolu s hlavním hrdinou postupně zaplétá do záhad kolem Cronchisova milionářského sídla a najednou není cesty zpátky. Realita a fantazie se prolínají, není možné říct, co je pravda, a za chvíli nebudete vědět, kde vám hlava stojí.

Každou chvíli si budete myslet, že už víte, že se vám podařilo odhalit, co se na ostrově vlastně děje. Jen abyste o několik stránek dál zase překvapeně lapali po dechu. Alespoň u mě to tak fungovalo. John Fowles mě úspěšně vodil za nos až do posledního řádku. Ještě nikdy mě kniha tak nepohltila, a ještě nikdy mě nezanechala tak zmatenou.

Ani teď, přibližně týden po dočtení, nevím, co přesně se v příběhu vlastně dělo. Ale věřte nebo ne, vůbec to nevadí. Ba naopak. Právě ta nejistota je důvodem, proč pro mě bylo čtení tak silným zážitkem a proč knihu ani její postavy stále nemohu dostat z hlavy. Autor sám přirovnává svůj román k „psychologickému testu bez jediného správného řešení“ – a jen těžko bych hledala výstižnější definici.

Nemodlil jsem se za ni, protože modlitba je neúčinná. Neplakal jsem nad ní, protože dvakrát pláče jen extrovert. Seděl jsem uprostřed té tiché noci, tak nekonečně nepřátelské vůči člověku, trvání a lásce, a vzpomínal jsem. Na ni.

V Mágovi najdete symboly odkazující k psychologii, ale i filozofii a dalším odvětvím. Je jich tolik, že snad ani není možné postřehnout je všechny při prvním čtení. Myslím, že John Fowles stvořil jednu z těch knih, které může čtenář číst stále dokola a při každém přečtení v nich narazí na něco, co předtím přehlédl.

Kromě zajímavého a nepředvidatelného příběhu kniha nabízí také velmi věrohodné a dobře prokreslené postavy. I přesto, že si je možná kvůli některým jejich charakterovým vadám bezmezně nezamilujete, rozhodně se vám dostanou pod kůži. Svou propracovaností působí neobyčejně reálně a stejně jako ve skutečném světě není vždy snadné jejich jednání plně pochopit.

Závěrem:

Mág je kniha, kterou bych nejraději doporučila úplně každému, i když vím, že to čtení pro každého rozhodně není. Pokud se do ní pustíte, připravte se na náročnější četbu. Minimálně prvních několik stran, než se do příběhu plně ponoříte, vám možná dá trochu zabrat. Odměna ale rozhodně stojí za to. Dostanete příběh, na který hned tak nezapomenete, příběh, který vám nedá spát ještě několik nocí po dočtení.

Mág – John Fowles

Blog.web-mag.sk, 26. července 2014

Celý príbeh začína a končí v Londýne. Hlavný hrdina knihy je Nicholas Urfe absolvent Oxfordu. Je samotársky typ, pre ktorého láska a priateľstvo sú cudzie pojmy. Začal pracovať ako učiteľ v Anglicku a viackrát zmenil prácu. Stále nebol spokojný až nakoniec dostal ponuku isť učiť angličtinu na grécky ostrov Fraxos (grécky “Oplotený ostrov”), kde sa odohráva hlavný príbeh knihy. Ešte pred odchodom stretne divokú a hysterickú Allison Kellyovú, ktorá mu zmení celý jeho svet naruby. So svojimi kolegami a študentami si vôbec nerozumie a preto voľný čas najradšej trávi v kabinete sám. Pri jednej prechádzke po ostrove Fraxu objavuje záhadného Maurice Conchise. Je to druhý človek po Allison, ktorý ho ovplyvňuje a postupne ho donúti prehodnotiť jeho doterajší život. Nicholas prichádza nato, že nie všetko čo sa od Conchise dozvedel je pravda, ale už je neskoro Conchis totiž začal svoju psychologickú hru.

O autorovi

John Robert Fowles (31.3.1926 – 5.11.2005) bol britský spisovateľ a esejista. Je často považovaný za prvého postmoderného autora. Preslávil sa predovšetkým trojicou prvých románov Sběratel, Mág a Francouzova milenka. Všetky 3 boli zfilmované, k Mágovi dokonca Fowles napísal vlastný scénar. Román Mág (The Magus, 1965) je najrozsiahlejšie prozaické dielo Johna Fowlesa. V roku 1977 bol román opäť vydaný a doplnený autorovou predhovorom.

Záver

Román je napísaný formou z pohľadu Nicholase. Chvíľami som sa strácal v menách vedľajších postáv, bolo ich zrazu nejako veľa. Conchisové spomienky sa veľmi dobre čítali a až vtedy ma kniha pohltila a začali stránky rýchlo odbúdať. Toto bol môj najhrubší román, ktorý som čítal ale som rad, že som ho po prvých 60 stranách neodložil ako som pôvodne mal chuť. Niektoré rozuzlenia mi nedávali jasný záver, pri niektorých som jasal nad tým ako to bolo vymyslené. V predhovore sám autor priznáva, že ani sám netuší aká je hlavná pointa knihy, tiež som ju nenašiel.

NASTAVTE ZRCADLO LIDSKOSTI A FANTAZII...

Fototerárium, 23. července 2014, autorka: Tereza Bártová

Píše se rok 1953, mladý absolvent Oxfordu Nicholas Urfe jako představitel středostavovské vrstvy se obestírá tajemnem a ironií té doby vlastní. Může se zdát jako chorobný lhář a sebestředný zbabělec a nejspíš by s Vámi souhlasil. Láska, přátelství - to vše mu je tak trochu cizí. Je to vyhnanec ve svém vlastním životě, rozervaný, chladný Angličan... Jenže nikdo se nevyhne změnám, zvlášť pokud potká ty pravé osoby...

Pro Nicholase je tou první Allison Kellyová. Sladká, divoká a hysterická Alison, která mu obrátí svět tak trochu naruby - i když si to ani sám Nicholas nedokáže přiznat. Tím druhým je boháč Maurice Conchis. Muž, který donutí nejen Nicholase přehodnotit dosavadní život možná více než je mu milé.

Příběh, který vyšel poprvé v roce 1965 jako Fowlesova třetí kniha, mě stručně řečeno dostal. Z počátku jsem k němu přistupovala opatrně, nevěděla jsem, co od něho čekat. Děj se odehrává v roce 1953 a krom toho samotný název předestírá spoustu očekávání. Ačkoliv sám autor nepovažuje toto dílo za hodnotné, musím odporovat. Mistrně vykreslená atmosféra poválečných let, jistého odcizení lidí ve vlastním životě i ve společnosti jako takové a potřeba změny zkostnatělých názorů - najdete v něm vše.

Po milostných i životních peripetiích se spolu s Nicholasem dostáváme na řecký ostrov Fraxos, kde začíná to pravé "drama". Tajemstvím opředený mys Burani, jedna vila mezi stromy, jeden starší muž a hra může začít...

Ocitnete se uprostřed kolotoče lží a polopravd, nebudete si jisti, komu co můžete věřit ani kam vlastně příběh směřuje a jaký to všechno má smysl. O to je příběh čtivější, nutí Vás obracet jednu stránku za druhou a čím víc budete číst, tím míň si budete jisti, že víte, oč tu kráčí.

Autor Vás zahrne barvitým líčením atmosféry života na řeckém ostrově, která je okořeněna o řecké p

růpovídky, které Vás dokonale vtáhnou do děje, stejně jako citáty a úryvky v dalších jazycích. Zároveň Vám poskytne spoustu námětů na přemýšlení nejen nad nebohým Nicholasem a dalšími postavami, ale i sami nad sebou. Najdete tu špetku filosofování, psychologie, náboženství - každý si přijde na své.

Ačkoliv se tématika knihy může zdát náročnější, je psána dnešním jazykem, nemusíte se bát, že pro Vás čtení bude těžší. Někdy mi sice přišlo, že se dnešní mluva a nespisovné výrazy do příběhu nehodí, ale není to nijak rušivý element. Pokud se dostane na seznam Vašich knih "někdy si ji možná přečtu", pak neváhejte a změňte "možná" na "určitě", litovat nebudete.

Mág

Knižní očistec, 21. července 2014

Nicholas Urfe přijíždí jako nový učitel angličtiny na řecký ostrov Frax. Se studenty ani profesory si nerozumí, nejraději je sám v kabinetě, kde opravuje písené práce nebo píše dopisy své přítelkyni Alison. Jednou se ale vydává na delší procházku po Fraxu a objevuje záhadnéhoConchise, před kterým ho varovali již jeho předchůdci. Nicholasovi společnost vzdělaného zbohatlíka s tajemným nádechem vyhovuje a dochází za ním skoro každý víkend. Jakmile potkává tajemná dvojčata, začíná si uvědomovat, že ne všechno, co se od Conchise a jeho služebnictva dozvěděl je pravda. Jenže už je pozdě a Conchis začíná svoji psychologickou hru.

Román je napsán ich formou z pohledu Nicholase. Svou minulost na začátku líčí velmi stručně a celé své dospívání vtěsná do jedné kapitoly. Nicholasova matka byla v domácnosti a jeho otec byl brigádní generál a na svého syna zanevřel kvůli jeho útěku z armády.

"Pauza. A pak celý svět před námi vyletěl do povětří. Všichni se přikrčili. Otřásla se země, nebe, mysl, všechno."

V románu Mág je opravdu složité se vyznat ve vedlejších postavách. Na začátku jich je prostě moc na zapamatování jmen a jak děj dostává spád, nemůžeme si být jistí, kdo je kdo a jestli tím samým člověkem bude i o pár řádků dál. Ale právě vedlejší postavy dělají Nicholasův příběh snesitelnější - protože on sám je jenom zaslepený sobec - a nutí vás číst dál a dál, protože hlavně Conchisovy vzpomínky (ať už vymyšlené nebo pravdivé) jsou nesmírně čtivé a když se přes trochu nezáživnější začátek dostane až k jeho vyprávění, tak vás kniha pohltí hluboko dovnitř sebe a nepustí vás, dokud nepřečtete i poslední řádek.

Na začátku jsem měla se začtením opravdu problém, protože obvykle přes prázdniny čtu lehčí knihy a když jsem otevřela Mága poprvé, tak to byla moc velká zátěž na moji šedou kůru mozkovou. Neuvádím tenhle fakt jako minus knihy, ale jako plus, protože je prostě skvělé, když se můžete nad knihou zamyslet a ne jenom tupě zírat na stránky, jako byste byli u řádků nadbyteční.

Když se ale jednou do knihy začtete, nic Vás už od ní nemůže odtrhnout, protože na každé stránce je kromě slunného léta i stín tajemna, které v kombinaci s odkrýváním tajemství tvoří až skoro dobrodružnou knihu zaplněnou hádankami, které jen čekají, jaký si na ně uděláte názor. Je jasné, že ne na všechno dostanete odpověď. John Fowles je vlastně hodně jako postava Conchise. Zahrává si se čtenáři, a když se zdá, že nám konečně odkryje alespoň kousek skládačky, najednou jakoby se rozmyslel a v knize je rázem více nezodpovězených otázek, než o kapitolu napřed.

" A stejně jako tolik Řeků před ní ani ona se nedokázala s exilem vyrovnat. To je cena, kterou musí člověk zaplatit za to, že se narodil v nejkrásnější a nejkrutější zemi na světě."

Jako malý zápor bych zmínila celou (ne)plynulost knihy. Myslím, že v Mágovi bylo mocNicholasových myšlenek. Neustále v hlavě rozpitvával všechno, co viděl, slyšel nebo se doslechl. Po jeho návratu z Fraxu byl děj zbytečně rozteklý, všechno, co by se dalo shrnout do pěti delších kapitol autor rozdělil do deseti krstších. Celkově konec a začátek románu byli mé jediné větší problémy s knihou. Jako nejpovedenější bych hodnotila prostředek, který se odehrával v Řecku a byl celkově zajímavější než Nicholasovaminulost a jeho pokusy přijít všemu na kloub.

"Urazím tě a nevím proč. Udělám ti radost a nevím proč. Protože jseš Angličan. Tomu ty stejně nikdy nemůžeš rozumět."

Knihu bych rozhodně doporučila všem, co se vyžívají v psychologických románech, dlouhých knihách a nejasných koncích. Mě se kniha do noty trefila a líbit by se mohla všem, co nechtějí číst pořád nové a nové várky young adults a hledají něco krapet vyspělejšího a složitějšího. Mág je ideální kniha na léto, John Fowles popisuje Řecko a jeho krajinu v živoucích barvách, které se ze stránek přenesou do očí a u vás tak vznikne pocit, že jste na Fraxu a všude kolem je jenom klidná krajina zalitá sluncem. Přesně tohle s vámi kniha udělá, proto bych ji nedoporučovala do vlaku nebo jiných dobravních prostředků, protože se na ni prostě musíte soustředit a je nepříjemné, když vystoupíte na jiné stanici, něž bylo původně v plánu.

Celkové hodnocení: 8/10

RECENZE: Mág – božská hra a dokonalý hlavolam

Kukatko.cz, 27. června 2014, autorka: Tereza Chvojková

Nicholas Urfe je mladý učitel angličtiny a jeho jedinými zájmy jsou poezie a ženy. Tedy jedna žena. Alison Kellyová. Nebo se to tak alespoň může na první pohled zdát. Když Nicholas přijme práci na řeckém ostrově Fraxos, netuší, že ačkoli není na ostrově vůbec nic, on zažije úplně všechno. Může se zdát, že je to kniha o lásce, ale není. Můžete si myslet, že je to psychologický román, ale není. Můžete mít klidně dojem, že víte, co tím chtěl básník říct. Ale ve skutečnosti nevíte nic. Jediný, kdo ví všechno, je Maurice Conchis, starý milionář, tvůrce experimentálního dramatu, které testuje právě na Nicholasovi.

Už v předmluvě autor přiznává, že vlastně úplně netuší, jaká je hlavní pointa knihy. Musím přiznat, že prvních pět set stran jsem panu Fowlesovi v duchu gratulovala i spílala za tu změť sáhodlouhých popisů krajiny a nevysvětlitelných jevů a dialogů bez jakéhokoli smyslu. Zbylých tři sta stránek jsem střídavě jásala nad rozuzlením a následně se zklamávala, když šlo jen o další z tisíce falešných nadějí na jasný závěr. Jak jen to popsat?

Maurice Conchis, se kterým se Nicholas seznamuje na Fraxu, se zprvu jeví jako znuděný milionář, nudící se ve své vile na opuštěném ostrově. Později zjistíme, že komunikuje s jinými světy. Možná i se záhrobím. Po pár stranách víme, že je to jen divadlo. Následně se usmíváme nad tím, že divadlo možná není divadlem, ale umně maskovanou realitou. O dvacet kapitol později se dovídáme, že všechno je to jen psychiatrický spolek lidí, kteří testují jednání nahodilého jedince v neznámých situacích. A tak pořád dál. Někde uprostřed knihy sami nevíte, čí jste. Buďte ale v klidu, Nicholas to taky neví.

Mág by se měl ideálně prodávat s příbalovým letákem. Může mít totiž překvapivé vedlejší účinky. Ačkoli nebudete mít jediný důvod, začnete si myslet, že jde o sci-fi a Maurice Conchis je ztělesnění Boha na Zemi. On ale není! Chvilkami se vám bude zdát, že je to docela netradičně pojatý příběh o řeckých partyzánech, s válkou má ale kniha společného jen velice málo.

Co tedy o knize víme jistě? Zcela přesvědčená jsem po přečtení o následujícím. V Londýně je vysoká vlhkost, promiskuita a koncentrace depresivních lidí. V Řecku je naopak sucho, rostou zde všemožné druhy skalniček a typickým zvířetem je koza. Dále bych dala ruku do ohně za tvrzení, že poezie, kterou se Nicholas snaží psát, je zoufale špatná. Vše ostatní v knize je nutno podrobit silnému pochybování.

Trošku mi na konci chyběl ten AHA moment, kdy se vše vysvětlí a člověk konečně pochopí, o čem těch osm set stran vlastně bylo. Ale možná je to právě účel knihy, nechat čtenáře, aby si sám zvolil, čemu je ochoten uvěřit. Koneckonců proč by ne?

John Fowles svým vrcholným dílem dokonale zmate i toho největšího knihomola. I tak ale zůstaňte otevření všemu. A pamatujte! Ničemu a nikomu nevěřte. Jen tak vás Mág svým velkým finále nezklame.

John Fowles dokazuje, že je mistrem velkých příběhů, říká recenzentka Petra

Blog.palmknihy.cz, 21. června 2014, autorka: Petra Moravcová

Kdyby John Fowles ještě žil, natřepávala bych mu denně před spaním polštář, venčila ochotně všechny jeho psy a statečně odháněla od vrat slídivé fanoušky čekající na fotku s podpisem mistra spisovatele.:-) To všechno z vděčnosti nadšeného čtenáře. John Fowles totiž umí dobře psát. A co víc. Umí napsat velký román.

Velký román o tom, co kolem nás je realita a co vlastně fikce. Co je iluze a co skutečnost. Co je pravda a co lež. Hlavní hrdina mladý Angličan Nicholas odjíždí do Řecka na ostrov Fraxos, kde má učit v místní škole Lorda Byrona. O jeho profesi se toho čtenář moc nedozví. Na ostrově Nicholase totiž čeká docela jiné překvapení. Seznámí se s podivným řeckým boháčem a od té chvíle už v jeho životě svobodného zhýralce nic nebude jako dřív.

Fowles pokládá otázky, na které při čtení chcete znát odpověď. Nutí čtenáře, aby hrál tu podivnou hru jakéhosi „zasvěcení“ spolu s hrdinou, který pátrá po pravdě a ve chvíli, kdy si myslí, že ji konečně odhalil, rozlouskl, nachází další a další iluzi. Co je pravda? Co je lež? Autor vtáhne čtenáře okamžitě do děje tak, že odmávnete připravovaný výlet, oželíte spánek v pracovním týdnu, protože se prostě od knihy nemůžete odtrhnout. Přece nemůžete odejít od knihy, když autor zakončí kapitolu větou:“ A pak ty záhady začaly.“

Příběh vás pohltí. Milovník literatury si bude pomlaskávat nad četnými odkazy Shakespearových her, ten kdo má rád v knihách výstižné popisy postav, míst, vztahů si jich užije vrchovaté porce.

V předmluvě John Fowles píše, že původně se kniha měla jmenovat Božská hra. Ano, byl by to jistě výstižnější název. Ale to nic nemění na skutečnosti, že Mág stojí za přečtení.

P.S. Vždy, když dočtu knihu, poctivě si ji zapíšu do seznamu přečtené literatury. Název, autora, rok a měsíc. Každoročně to čítá tak stovku knih. Kvůli tomuto textu jsem prolistovala zápisky tři roky zpět a zjistila, že během té doby jsem přečetla jeden jediný skutečně velký román.

Postmoderní magické čtení

Neoluxor.cz, 19. června 2014, autorka: Anežka Adamíková

Tahle knížka je magická. Opravdu. Nenechá vás spát, nutí vás přemýšlet nad dějem i nad sebou samými. A po osmi set stránkách, které uplynou jako voda v řece, budete mít pocit, že vám někdo vystřelil mozek z hlavy.

Během četby jsem si různě zvýrazňovala některé pasáže, které mě vytrhly z běžného stereotypu. Proč? Jsem rozhodnutá se k nim vrátit. Za čas, až se mi podaří pořádně strávit tu postmoderní mysticko-fantaskně-realistickou nálož napěchovanou mýty, filozofií a psychologií. Tahle bomba je zabalená do umně napsaného příběhu středostavovského mladíka Nicholase Urfa, typického skeptického Angličana poválečných let. Nicholas odjíždí z Londýna na poměrně izolovaný řecký ostrov Fraxos, kde má vyučovat angličtinu na chlapecké internátní škole. Osamělý a stereotypní život Nicholase přivede k setkání s řeckým boháčem Mauricem Conchisem, obývajícím vilu na jednom z mysů ostrova. Conchis postupně Nicholase zapojuje do mnoha peripetií jakéhosi experimentálního divadelního dramatu, zároveň uhrančivého i nelítostného. V něm se stírají hranice mezi realitou a fantazií a řád vymezený běžnými pravidly lidského chování přestává platit.

„Tak poruš pravidla. A uvidíš, co se stane.“ (s. 253)

Mág Johna Fowlse rozhodně není lehkým čtivem pro začátečníky. Od čtenáře se totiž očekává jistá znalost řecké mytologie i klasické literatury a divadelní historie, nicméně není to nutnou podmínkou. Kniha oplývá symboly, které dodávají příběhu třetí rozměr a právě díky skrytým významům je tak atraktivní a lákavá i napodruhé, napotřetí... Odměnou za odvahu pustit se do čtení, je inteligentní dílo, kde nechybí napětí, láska, zrada, selhání, rozkoš, válka, literatura, experiment. V Mágovi je nepopiratelná inspirace Danteho Božskou komedií, na kterou je odkaz i v samotném díle, a ke které se hlásí i sám autor. Stejně tak v předmluvě přiznává vliv C. G. Junga, Kouzelného dobrodružství Alaina-Fourniera, Bevise Richarda Jefferiese a Nadějných vyhlídek Charlese Dickense.

Osm set stran. Zdá se to být množství, které někdo zvládne přelouskat sotva za rok, vždyť by se z toho daly udělat tři, čtyři knížky. Nicméně kontinuita děje by tím byla rozbita. Přiznávám, že s nekonečnými zápletkami, které nemají konce ani řešení, jsem měla touhu přestat i pokračovat.

Fowlesova inteligentní magická nálož mě očarovala, věřím, že očaruje i vás.

Hodnocení: 95 %

Dotaz k produktu Mág

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Francouzova milenka

Francouzova milenka

Věhlasnému britskému spisovateli Johnu Fowlesovi se podařilo ve svém nejslavnějším románu (zfilmovaném v neméně slavném zpracování s Meryl Streepovou a Jeremy Ironsem) spojit v jedné…

Aristos

Aristos

Aristos je knihou poznámek a myšlenek, které se autor snažil vyjádřit v sumarizaci toho, čemu věřil a čím se řídil v životě i při psaní svých stěžejních knih (Sběratel a…

Sběratel

Sběratel

Autorovu románovou prvotinu inspirovala novinová zpráva o únosu dívky a jejím věznění v londýnském protileteckém krytu. Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant…

Sarajevský cellista

Sarajevský cellista

Příběh se odehrává v období mezi lety 1992 a 1995, kdy bylo obléháno Sarajevo. Zakládá se na skutečné osobnosti violončelisty, který hrál dvaadvacet dní na počest dvaadvaceti obětí…