Kniha zvláštních nových věcí | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Nudge
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Kniha zvláštních nových věcí

Cena:
449 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-445-8
Překlad:
Viktor Janiš
Datum vydání:
13. 10. 2016
Počet stran / vazba:
450/vázaná
3.66 / 21314

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 249 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Kniha zvláštních nových věcí

Peter Leigh je misionář, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee.

Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto důležitém románu, prvním velkém od Kvítku karmínového a bílého, se Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním.

Kniha zvláštních nových věcí je Faberovým druhým mistrovským kusem — naprosto se liší od Kvítku karmínového a bílého, je však stejně oslnivá a impozantní. Je to portrét důvěrného, živoucího vztahu narušeného vzdáleností; je to zkoumání hor, které víra přenáší, i hor, jimiž už víra nepohne. Je to šíleně podmanivý román.“ — David Mitchell, spisovatel

„Tak jako jakékoli geniální dílo jsem byl tímto románem přímo posedlý těch sedm večerů, co jsem ho četl, a pořád se k němu musím ve vzpomínkách vracet. Tenhle příběh o víře, o lásce tváří v tvář apokalypse, o lidstvu na jiné planetě uhrane věřící i nevěřící — Kniha zvláštních nových věcí je zoufale krásná, smutná a nezapomenutelná.“ — David Benioff, producent seriálu Hra o trůny

„Žádná kniha mě už dlouho nedokázala takhle ustavičně a neomylně překvapovat. Připadá mi naprosto strhující a uvěřitelná a nesmírně jsem ji obdivoval.“ — Philip Pullman, spisovatel

„Tenhle člověk by mohl vyučovat Conrada, jak napsat dokonalou větu.“ — The Guardian

„Jádrem Kniha zvláštních nových věcí je otázka: Koho — či co — milujete a co jste — či nejste — pro tu lásku ochotni udělat? Výsledkem je úžasný, dechberoucí román, za jehož tempo by se nemusela stydět ani lokomotiva!“ — Yann Martel, spisovatel

Úryvek: Kniha zvláštních nových věcí

Recenze: Kniha zvláštních nových věcí

Kniha zvláštních nových věcí

Vaseliteratura.cz, 29. dubna 2017, autorka: Jolana Hlušičková

Krásná šedo-černá obálka se zlatým potiskem a masivní reklamní kampaň u příležitosti vydání knihy Michela Fabera vyvolávala ve čtenářích velké napětí. Jaká bude jeho nová kniha, která vyšla se zajímavým názvem Kniha zvláštních nových věcí? Podařilo se mu navázat na obrovský úspěch Kvítku karmínového a bílého?

Hlavní postavou příběhu je evangelický pastor Peter Leigh, muž, který v minulosti nežil právě v souladu s Desaterem. Až nalezená víra v Boha mu pomohla odrazit se ode dna a začít nový život. S manželkou Beou mají na starost malou křesťanskou kongregaci. Jejich vztah je plný lásky, porozumění a vzájemné podpory. Před Peterem však stojí zásadní úkol, který bude znamenat vzájemné odloučení. Mezinárodní organizace USIC jej vybrala, aby šířil víru na nedávno objevené planetě Oáze. Její obyvatelé totiž projevili velký zájem o bližší poznání Bible, která je Oázany nazývána Knihou zvláštních nových věcí.

Peter žije s Oázany jejich každodenním životem, mile ho překvapuje dychtivost učit se základům křesťanství, mírumilovnost a komunikativnost. Překvapivě však začíná mít problémy s komunikací s lidmi - především s Beou, jejíž starosti a úvahy mu začínají připadat těžko pochopitelné.

A jak vlastně podle Fabera Oazané vypadají? Takto popsal typického Oázana Peter v dopise Bee.

Oázané – pokud tedy byl ten, kterého jsem potkal, typický – jsou středně vysocí a pozoruhodně se nám podobají, až na jejich úděsně pokroucené tváře, které se vážně nedají popsat – připomínají lidská embrya. Když s nimi mluvíš, nevíš, na co se máš dívat. Mluví anglicky se silným přízvukem. (Str. 109).

Faberova schopnost napsat pokaždé zcela odlišný příběh je nesporná. Ve svých textech se neopakuje, mění žánry, formu i obsah. Z tohoto důvodu patří rozhodně mezi nejvýraznější autory současnosti.

Příběh je ale natolik zvláštní, dalo by se říci až vyumělkovaný, že běžného čtenáře místy začne nudit. Faber perfektně zvládá rozebírat na velké ploše různá filozofická a náboženská témata, aniž by k nim však zaujal nějaká konkrétní stanoviska. Text se tak trochu mění v autorovu slovní exhibici, protože jestli něco umí opravdu dokonale, tak je to právě práce se slovy. Naštěstí pro českého čtenáře opět skvělý výkon předvedl i překladatel Viktor Janiš. V případě, že by totiž překlad pokulhával, bylo by kouzlo Faberova jazykového umění ztraceno.

Línou atmosféru a pozvolně postupující děj nezachrání ani dopisy, které si mezi sebou vyměňují Peter s Beou. Ty jsou velmi zajímavé z psychologického hlediska, je opravdu poučné sledovat, jak odlišné životní prožitky ovlivňují zatím tak skvěle fungující vztah.

Fanoušci sci-fi románů s filozofickým a náboženským přesahem, kteří ocení dlouhé obšírné popisy a pozvolný dějový posun, budou Knihou zvláštních nových věcí nadšeni. Ostatní čtenáři budou nejspíše trošku na rozpacích, ale věřím, že to své, pokud se dostatečně obrní trpělivostí, v knize najdou. Je to totiž opravdu zvláštní kniha a stojí za přečtení.

Michel Faber byl v listopadu 2016 v Praze. U příležitosti vydání Knihy zvláštních nových věcí se konalo autorské čtení, o kterém jsme vás již na stránkách VL informovali zde.

Faber mimo jiné přečetl ukázky ze své nejnovější knihy, jedná s o rozloučení s jeho milovanou ženou, která zemřela v relativně mladém věku. Lze proto předpokládat, že další Faberova kniha bude zase úplně jiná než ty předchozí a autorovo tvrzení, že Kniha zvláštních nových věcí zakončí jeho literární tvorbu, je již naštěstí zapomenuto.

ZVLÁŠTNÍ NOVÝ MICHEL FABER

Kniharium.blogspot.cz, 25. ledna 2017

S menším zpožděním jsem se konečně dostala k přečtení nového románu od Michela Fabera Kniha zvláštních nových věcí. Je to jeho druhý velký román po knize Kvítek karmínový a bílý, ovšem tentokrát zabrousil do žánru sci-fi.

Peter Leigh je pastor, který byl vybrán organizací USIC, aby se stal misionářem na nově objevené planetě jménem Oáza. Je postaven před nelehký úkol, když musí ve jménu vyššího dobra na několik měsíců opustit svou milující manželku Beu a celý svůj dosavadní život. Bea ho přesto podpoří a on se tak vydá šířit křesťanství mezi domorodé obyvatele Oázy. S údivem zjišťuje, že Oázané lační po učení Bible, kterou nazývají Knihou zvláštních nových věcí a jejich touha po víře je velmi silná. Kromě Oázanů se seznamuje i s dalšími pozemskými obyvateli základny USIC. Postupně si zvyká na život na nové planetě a pravidelně si dopisuje se svou manželkou.

Peter se do svého poslání pustí naplno a začne se intenzivně věnovat Oázanům a učení Bible, kterou se snaží přeložit do srozumitelnější formy. Jak totiž zjistil, jakkoliv se domorodci dokázali naučit základy angličtiny, mají problém s vyslovováním sykavek. Čím více se seznamuje s původními obyvateli, tím větší propast se tvoří mezi ním a jeho kolegy ze základny. I četnost korespondence s Beou se postupem času snižuje. Její dopisy začínají být mnohem naléhavější a popis toho, co se děje na planetě Zemi je den ode dne děsivější. Jejich vzájemné odcizování je způsobeno hlavně neschopností pochopit jeden druhého. Oba totiž na té „své“ planetě řeší zcela odlišné problémy a nedokáží se vžít do situace toho druhého.  Ani život na nové planetě není takový, jak se zdá a Peter postupně začíná objevovat skutečnou pravdu.

„Bylo cosi dojemného na tom, že její jazyk či hlasivky, nebo čím to vlastně mluvila, zvládnou celkem bez potíží slova „bez pomoci“ a „nemohoucí“, ale že slova „spolu“ a „silní“ prakticky nedokáže vyslovit.“

Další knihu Michela Fabera jsem s nadšením očekávala, jaké ale bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že to má být sci-fi. Faberův předchozí román Kvítek karmínový a bílý byl o prostitutce z viktoriánského Londýna. Žánrově už nemůže být odlišnější. Přesto jsou si podobnější, než by se mohlo zdát. Žánru sci-fi zcela odpovídá prostředí, do kterého je příběh zasazen a také hlavní dějová linka. V jádru je to však román o lásce, vztazích (nejen milostných), těžkostech odloučení a složitosti lidské duše.

Z počátku jsem měla trochu problém ztotožnit se s postavou Petera. Strašně mě iritoval jeho křesťanský fanatismus a naivita. Uchvátilo mě ale, jak autor příběh vystavěl a jaké literární prostředky k tomu využil. Struktura románu je místy narušována přepisem korespondence Petera a jeho ženy. Díky tomu příběh nenudí a má dynamiku. Z části je to tedy takový román v dopisech. Výborně vykreslená je taky vnitřní proměna Petera, s každou další kapitolou skutečně intenzivně vnímáte, jak se stupňuje jeho vnitřní rozpor, pochyby o sobě i o svém počínání.

Za zmínku rozhodně stojí i vynikající překlad Viktora Janiše, díky kterému vynikl um Michela Fabera vystavět perfektní větu. Kvalita překladu vyniká v pasážích, kde se Peter dorozumívá s Oázany a snaží se jim zprostředkovat učení Bible. Viktor Janiš je dvorním překladatelem Michela Fabera u nás a je skutečně vidět, že se mu věnuje s největší pílí a smyslem pro detail.

Faberovo specifické pojetí žánru otevírá knihu všem čtenářům. Věrní fanoušci sci-fi si zde přijdou na své stejně jako čtenáři, které sci-fi příliš neláká.

Kniha zvláštních nových věcí / Michel Faber ; překladatel Viktor Janiš. - Vydání první. - Zlín : Kniha Zlin, 2016. - 449 stran

Hodnocení: 90%

RECENZE: Kniha zvláštních nových věcí

Recenze-knih994.webnode.cz, 14. ledna 2017, autorka: Veronika Černucká

Společenský román? Psychologický thriller? Sci-fi? Náboženský traktát? To vše a ještě něco víc je "Kniha zvláštních nových věcí". Příběh je to inteligentní, jímavý a zatraceně dobře napsaný. Michel Faber opět dokázal, že umí přijít s originálním tématem, které se nějakým způsobem týká každého čtenáře.

Angličan Michel Faber (1960) se narodil v Holandsku, jako dítě se s rodiči přestěhoval do Austrálie a nyní žije se svou druhou manželkou ve Velké Británii. Faber vyzkoušel různá povolání a své první literární pokusy psal pouze do šuplíku. Vše se změnilo ve chvíli, kdy jeho žena poslala jednu z povídek do soutěže. Povídka zaujala a v roce 1999 vyšla sbírka povídek "Někdy prostě prší". Kniha získala prestižní cenu určenou prvotinám a od té doby autorova sláva jen stoupá.

Pokud bych o Faberovi jako autorovi měla říct pouze jednu jedinou věc, pak bych musela zmínit to, že rozhodně není konzervativní. Své psaní bere jako hru, a i když zpracovává aktuální či ožehavá témata, nečekejte od něj knihu, která by se dala jednoduše zařadit do nějaké škatulky. "Kniha zvláštních nových věcí" si vypůjčila schémata a motivy z různých žánrů, ale řekla bych, že je nemožné označit ji "pouze" jako sci-fi. Ano, děj se z větší části odehrává na cizí planetě mezi mimozemšťany, ale technické vynálezy se tu zmiňují jen okrajově.

"Kniha zvláštních nových věcí" je moderní zpracování odvěkého příběhu o putování hlavního hrdiny, který se snaží najít smysl života a své místo ve světě (tento pojem zde berte s rezervou). Třiatřicetiletý Peter Leigh je úplně obyčejný muž, který díky víře v Boha docílil smíření sám se sebou, se svou minulostí i se svými blízkými. My se s ním poprvé setkáváme ve chvíli, kdy ho jeho žena Bea odváží na letiště, aby odcestoval do Ameriky a poté se stal misionářem na cizí planetě.

Peter a Bea jsou hluboce věřící lidé, kteří tvrdí, že všichni jsme z podstaty dobří. I Bea se hlásila na manželovu misi, ale nebyla vybrána. Faber postupně odkrývá tajemství spojená s misí a odpovídá na všechny vaše (i Peterovy) otázky. Některé scény mají hororový nádech, jiné jsou úsměvné a hodně pasáží zabrousí do filozofie, ale definovat žánr je opravdu těžké. Peter cestuje spolu se třemi specialisty, a protože jde o chlápky, co si neberou servítky, tyto kapitoly jsou příjemně přízemní. Něco vás nejspíš pohorší, některé hlášky budou už přes čáru, ale to všechno sem patří jako kontrast k hloubavým myšlenkám o ekologii, cizích civilizacích a naší planetě.

Peter se sbližuje se svými kolegy, pokouší se proniknout mezi domorodce a každý den píše své milované manželce. Život na cizí planetě je pro někoho náročný, někdo z něj začíná šílet a i Peter má co dělat, aby si zvykl. Jeho jednání je ovlivněné vírou v Boha a k nejlepším patří pasáže, ve kterých se Peter snaží svou lásku k Bohu předat mimozemšťanům. "Kniha zvláštních nových věcí", jak mimozemšťané nazývají Bibli, je příběhem o naději, o lásce i o přátelství. Ne všechno je tady optimistické, ale díky tomu působí příběh velmi reálně.

O vyznění knihy můžeme polemizovat a záleží pouze na vašem naturelu. Někdo může z knihy cítit varování před zneužíváním naší planety, někdo si z příběhu vytáhne neochvějnou víru v zázraky a někoho dojme lidskost, která dřímá i v bytostech, které de facto lidmi nejsou. Faber je mnohoznačný, jeho kniha je plná symbolů a alegorií, a když se nad ní poctivě zamyslíte, uvědomíte si, že není o mimozemšťanech, ale o každém z nás.

Nesmírná odysea

Instinkt, prosinec 2016, autor: Jindřich Göth

Je to sci-fia není to sci-fi. Je to milostný román a není to milostný román. Kniha zvláštních nových věcí od Michela Fabera se záměrně vzpírá jakémukoli žánrovému zařazení. 

Z paměti bych vylovil jen velmi málo čtenářských zážitků srovnatelných s dny a večery trávenými ve společnosti Faberova geniálního devítisetstránkového Kvítku karmínového a bílého. A ačkoli bylo už z prvních anotací zřejmé, že Kniha zvláštních nových věcí bude něco zcela jiného než předchozí neoviktoriánský román, očekávání jsem měl nastavené na maximum. A výsledný dojem Faber je mistr vypravěč. Příběh misionáře Petera, který odlétá na vzdálenou planetu Oáza, aby zdejším obyvatelům povyprávěl o „knize zvláštních nových věcí“, jak říkají Bibli, je opět čtením, jež uhrane už během prvních odstavců.

Peter na Zemi nechal manželku Beu, s níž si zprvu čile vyměňuje elektronickou poštu, jak ale čas ubíhá a hrdina se sbližuje s Oázany, přehodnocuje nejen svůj vztah k milované Bee, ale i pohled na život jako takový. Popisovat veškeré dějové motivy, které Faber ve svém novém románu na takto omezeném prostoru rozehrál, nelze, a navíc by to znamenalo ochudit čtenáře o hypnotický zážitek. Kniha je prodchnuta zvláštní „nezemskou“ strnulou atmosférou.

Vše jako kdyby plynulo v jakémsi snově ambientním rytmu. Tempo událostí a zvratů Faber mistrně volí tak, aby se před námi zcela neznámý svět rozkrýval zvolna, majestátně a v celé své plastičnosti. Podobně charakterizuje i postavy, které mají daleko do dvourozměrných figur a jejich názor na ně se mění s každou další přečtenou kapitolou.

Faber se ze všech sil brání snadným řešením a i trochu nečekaně uťatý konec je vlastně vzkazem čtenářovi: nejsi s tímhle vyústěním příběhu spokojený Nic ti nebrání v něm ve své fantazii pokračovat. Jen opravdu málo chybí, aby se tahle zvláštní rozprava o Bohu vyrovnala strhující intenzitě Kvítku karmínového. Ten v mých očích zůstal nepřekonán, přesto je Faberova novinka literárním svátkem.

Román Kniha zvláštních nových věcí je jedním slovem geniální!

Knihcentrum.cz, 28. listopadu 2016, autor: Jan Hofírek

Nemám rád literární soutěže, ankety o nejlepší knihu roku či otázky typu „Kdybyste měl strávit zbytek života na opuštěném ostrově, které 3 knihy (5, 10 knih) byste si s sebou vzal?“ – u románu Michela Fabera však musím udělat výjimku a říct alespoň tolik, že jeho strhující poselství, připomínající mi vzdáleně Moc a slávu, nijak za Greenovým veledílem nezaostává. Hodnotit takovouto knihu je z mnoha důvodů mimořádně obtížné, mám za to, že recenze se budou případ od případu lišit a i ta moje je toliko subjektivním názorem jednoho konkrétního čtenáře bez nároku na neomylnost.

Peter a jeho žena Beatrix (Bea) jedou právě autem na letiště Heathrow, odkud má Peter odletět do Ameriky a pak pokračovat dál... Kam? Jako křesťanský misionář byl z mnoha uchazečů vybrán šířit poselství víry tam, kde o něm ještě neslyšeli... Kde?

Román Michela Fabera je spletitým konglomerátem mnoha literárních žánrů, přičemž jedním z nich – a to tím, na němž je dílo primárně vystavěno – je science-fiction, resp. kosmická budoucnost, kdy již daleké mezigalaktické prostory nejsou lidem nepřístupné a pomocí časoprostorového Skoku je možné překonat nesmírné vzdálenosti a ocitnout se v úplně jiném koutu vesmíru. Třeba na Oáze, což je tvory podobnými lidem obývaná planeta, cíl Peterovy cesty.

Těžko říct, zda Faberova vize je v tomto směru realistická – nacházíme se totiž stále v 21. století a představa, že bychom my nebo naše děti mohli podniknout podobnou vesmírnou Odysseu, se zdá být poněkud optimistická. I když – kdo ví. V každém případě jde v románu o něco jiného, kosmické kulisy mají pouze doplňkový charakter, těžiště leží v psychologických nuancích, v reakci „průměrného“ pozemšťana na odloučenost, stesk po domově, touhu po milovaném člověku...

Faber se prezentuje jako vynikající vypravěč s precizním smyslem pro detail, který se projevuje všude – v technickém popisu pozemských zařízení na cizí planetě, při lékařské diagnóze stavu lidského těla po Skoku, u kulinářských specialit na jídelníčku základny, ale především ve vykreslení jejích jednotlivých obyvatel, různorodých mužů a žen, kteří se z nějakého důvodu rozhodli využít nabídky „vesmírné cestovní kanceláře“ a vydat se na dobrodružnou výpravu.

Peter je mezi těmito „normálními“ pozemšťany tak trochu bílou vránou. Ne, rozhodně to není tak, že by do tohoto svérázného kolektivu nezapadl, naopak – dá se říct, že jej ostatní respektují a váží si ho. Jeho náboženská mise mezi Oázany, na niž se v pravidelných intervalech vydává, jej však přece jen obyvatelům základny odcizuje. Naštěstí je tu spojení s milovanou Beou – vesmírným emailem si manželé posílají zprávy o svém životě na Zemi, resp. na Oáze.

Peterovo působení je úspěšné, část obyvatel Oázy s radostí a nadšením přijímá křesťanské učení a nemohou se nasytit čtení z Bible (které říkají Kniha nových zvláštních věcí). Základy víry se již naučili od předchozího misionáře, který však záhadně zmizel – jak vidno, autor do svého románu zakomponoval i detektivní zápletku.

Postupem doby však Peter zjišťuje, že jeho psychický stav se pozvolna mění, registruje ve své mysli symptomy, které jej zneklidňují. Cítí, že se své ženě (a vlastně i sám sobě) stále víc odcizuje, že např. čím dál hůř hledá slova, kterými by jí popsal to, co na Oáze a mezi zdejšími „domorodci“ prožívá. Současně má potíže pochopit, co mu Bea píše o událostech na Zemi – přírodní katastrofy nebývalých rozměrů či politické turbulence mu už skoro nic neříkají. Bojuje zoufalý zápas o lásku k milované ženě, v němž se opírá o základní fundament své duše, totiž víru v Boha a Jeho ochranu.

„Ještě nikdy nebyli muž a žena od sebe tak vzdáleni.“ Tato věta z jednoho manželčina emailu, která by mohla posloužit jako podtitul této fascinující knihy, není jen suchým konstatováním časoprostorového faktu. Skrývá se v ní tajemství lásky, vydané napospas nepředvídaným (a nepředvídatelným) vnějším okolnostem, které ji mohou posílit, ale také zničit. V tom druhém případě se tak většinou neděje náhle, ale postupným uvolňováním vzájemného pouta. Peter i Bea si uvědomují, v jakém nebezpečí se nacházejí a hledají cestu zpět. Je však možné ji ještě nalézt, když každý z nich už vlastně žije nový život? Dostali se již mimo vzájemné gravitační pole, nebo má jejich láska sílu znovu vzplanout a učinit ze dvou jedno tělo? Tak to stojí v Bibli, v Božím slově, kterému oba věří...

Michel Faber ve svém románu vytvořil velkolepou apologii manželské lásky, s jakou se v dnešních románech již nesetkáváme. Zasazen do bizarních reálií, v nichž je vystaven těžké zkoušce, není jinak vztah Petra a Bei nějak výrazně odlišný od „klasických“ manželství. A základní problém, s nímž jsou oba nuceni se vyrovnat, je vlastně rovněž „obvyklý“ a spočívá v odpovědi na otázku, zda a nakolik je láska závislá na vnějších okolnostech (v jejich případě tedy především na odloučení „kosmických“ rozměrů). Postupně se ovšem ukazuje, že těch těžkostí, s nimiž nepočítali a možná ani počítat nemohli, je mnohem více – co dělat např. v situaci, kdy jeden z manželů (Peter) pociťuje radost a zadostiučinění ze smysluplné činnosti, druhý však (Bea) těžce zápolí s běžnou každodenní rutinou práce a starostí o domácnost. Navíc – a tady se autor staví do pozice apokalyptického proroka, ovšem nikoli bez racionálního zhodnocení současné světové politicko-hospodářské situace – za situace, kdy na Zemi dochází ke kolapsu veřejných institucí a s nimi spojených elementárních jistot a následně k anarchii a celosvětovému rozvratu lidské společnosti. Tváří v tvář těmto pohromám se začíná bortit i poslední jistota, totiž víra v Boha, který je Láska. Fundamentální teologická otázka, totiž jak sloučit víru v dobrého Boha s brutálním násilím, které vládne ve světě, otřásá i základy manželského svazku Petera a Bei. Michel Faber přitom zůstává věrný svému základnímu psychologickému půdorysu románu i v jeho závěru – není zde žádný happyend, konec zůstává otevřený. Ovšem pouze zdánlivě! Pozorný čtenář, který si dá do souvislosti všechny relevantní indicie, určitě pochopí, že...

Závěrem nemohu nezmínit vynikající překladatelský výkon Viktora Janiše, který opět prokázal, že v tomto směru patří mezi naši špičku. Přitom anglický originál na něj kladl enormní nároky – viz. např. zvláštní výrazové prostředky, jichž používají Oázané v kontaktu s Peterem, slang některých lidí na základně aj. Viktor Janiš zvládl vše na jedničku a i díky němu má čtenář z knihy takový požitek.

Michel Faber: Kniha zvláštních nových věcí (recenze)

Bookvy.cz, 24. listopadu 2016

Číst Knihu zvláštních nových věcí je zážitek. Ať už v Krista věříte či ne, příběh vás určitě osloví.
Proč mluvím o Kristu hned takhle na začátku? Křesťanství jsou totiž nejvýraznější kulisy celého příběhu. Misionář Peter je poslaný na planetu Oáza, kterou lidstvo objevilo a kde buduje svou kolonii. Jeho úkol je šířit Kristovo učení mezi místními domorodci, kteří jsou dychtiví po víře a Bibli, kteréžto přezdívají Kniha zvláštních nových věcí. Peter v Anglii, odkud pochází, nechává manželku Beu a kocoura Jošuu. Jeho úkol se zdá být velmi snadný, ale co by to bylo za dobrý román, kdyby vše bylo tak, jak se zdá na začátku?

Psal jsem, že křesťanství jsou kulisy příběhu, ale rozhodně to není téma. Je to spíš nástroj, díky kterému Faber rozehrává mnohem niternější téma – jak člověk snáší odloučení od svých nejbližších, jak komunikovat s cizími lidmi, jak se chovat v neznámém prostředí. Láska je silný prvek románu, ale nechci, aby to vyznělo, že je Kniha zvláštních nových věcí o lásce. Přestože láska pohání kdeco, není motivem vyprávění.

Michel Faber si tentokrát ukousl velké sousto. Mnohé severské detektivky se ohánějí tím, že vám bude při jejich čtení mrazit, ale málokdy dokážou vybudovat tak tísnivou atmosféru, jako se to povedlo v této knize. Kniha zvláštních nových věcí je téměř klaustrofobická. Tísnivá. Měl jsem nutkavou potřebu obejmout svou přítelkyni, když jsem knihu četl, abych se ujistil, že náš svět je ještě v pořádku. Málokterý autor ve mně dovede vytvořit takové pocity a co se žánru sci-fi týče, ještě se mi nikdy nepovedlo uvěřit, že se nacházím ve světě budoucnosti. Čímž se dostávám k dalšímu postřehu.

Kniha zvláštních nových věcí sice formálně spadá do žánru sci-fi, ale myslím, že Faber se nám snaží říct, že ta budoucnost nemusí být vůbec vzdálená. A že se z toho vůbec nemáme těšit. Může se klidně stát, že za padesát let budou příští generace tuto knihu označovat za předpověď budoucnosti, podobně jako u Orwellova románu 1984. Možná i proto jsem u knihy zažíval takovou tíseň.

Autor si pro sebe nechal mnohá tajemství, na která si budete muset přijít sami. Co je vlastně zač ta nadnárodní organizace USIC, která kolonizuje novou planetu? Kdo jsou lidé v posádce? Mnoho se toho o nich nedozvíme, kromě jedné z nich, se kterou jsem se v duchu velmi sblížil. Téměř všechny příběhy z knihy zůstanou nedovyprávěné, ale na to jsme u Fabera zvyklí. Co se vedlejších postav týče, nejvíce vyčnívá "lékárnice" Graingerová, která se stane jakousi průvodkyní misionáře Petera na jeho novém bydlišti.

Kniha zvláštních nových věcí je takový novodobý manifest humanismu. Čtivě podaný příběh, kde atmosféra postupně temní a postupně se zahušťuje – to je u Michela Fabera příjemný standard, ale současná beletrie v průměru takovéhoto standardu rozhodně nedosahuje. Pochvalu si zaslouží i Kniha Zlín, která si dala hodně záležet na tom, aby byl výsledek působivý a důstojný. Zmínit bych měl i (opět standardně) skvělý překlad Viktora Janiše.

Je třeba znát Knihu zvláštních nových věcí… (recenze)

Casopisxb1.cz, 19. listopadu 2016, autor: Jan Peregrin

Znáte Michela Fabera? Pokud čtete pouze SF literaturu, mohli jste narazit na jeho románovou prvotinu Pod kůží, která u nás vyšla hned dvakrát a byla dokonce i zfilmována. Faber je ale zejména renomovaným mainstreamovým autorem, české i světové čtenáře si získal zejména svým bezmála tisícistránkovým románem z viktoriánského Londýna Kvítek karmínový a bílý. Zaujmout by vás mohla například i autorova další kniha, Evangelium ohně, ve které se zabývá střetem víry a historických faktů v našem postmoderním světě. Nedávno se nám dostalo také možnosti přečíst si Faberův nejnovější (a bohužel zřejmě i poslední) román, tentokrát opět se silným vědecko-fantastickým prvkem, Knihu zvláštních nových věcí.

Peter Leigh je evangelický pastor s temnou minulostí, od které jej zachránila víra v Krista a milující manželka Bea. Peter s Beou žijí v harmonickém a láskyplném, byť zatím bezdětném vztahu a starají se o malou křesťanskou kongregaci. Nyní však Petera čeká úkol, který je splněným snem každého kazatele. Tajemná nadnárodní organizace USIC jej vybrala pro cestu na nedávno objevenou exoplanetu – Oázu. Tamní obyvatelé, humanoidní rasa Oázanů, totiž projevili nečekaný zájem o Kristovo učení. Peter se tak má stát meziplanetárním misionářem a učit Oázany o víře a Bibli – oné Knize zvláštních nových věcí, jak ji Oázané nazývají. Drahá manželka Bea však musí zůstat doma a v komunikaci jsou s Peterem odkázáni pouze na elektronickou poštu.

Peter je Oázany brzy okouzlen – jsou vstřícní, mírumilovní a dychtiví učit se křesťanské věrouce. Peter s nimi tráví hodně času, řeší praktické lingvistické problémy, jak formální (je třeba adaptovat text Bible, protože Oázanům činí problém vyslovovat některé hlásky pozemské abecedy), tak obsahové (co se všemi těmi biblickými příměry o pastýřích a ovečkách, když na Oáze se nic z toho nevyskytuje) a žije jejich každodenním životem. O to větší problémy začíná mít v komunikaci s lidmi – nejen s ostatními členy základny na Oáze, ale především s Beou, jejíž pozemské problémy mu přes veškerou snahu začínají připadat příliš vzdálené.

Je jasné, že spisovatel Faberova formátu nenapsal jen tak nějaký jednoduchý příběh o lidské snaze osídlit cizí planetu, přestože i v tomto ohledu si čtenář fantastiky přijde na své. Dozvíme se něco o motivacích korporace USIC, pochopíme, v čem je křesťanství pro Oázany tak atraktivní a proč je křesťanský pastor klíčovou osobou při snaze o kolonizaci Oázy. Základní rovina příběhu je dobře promyšlena a fungovala by i sama o sobě, Faberova kniha ovšem pojednává i o dalších, obecnějších věcech.

Jedním z ústředních témat Faberova románu je komunikace, respektive její omezení a limity. Autor nám ukazuje, jak zásadní je otevřená komunikace i pro lidi, kteří jsou si velmi blízcí – a demonstruje nám, jak velké škody může komunikační deficit napáchat. Častý kontakt s našimi blízkými nám umožňuje sdílet jejich radosti, pomáhat nést břímě jejich strastí, ujišťovat se o vzájemné podpoře a lásce. Harmonický vztah Bey a Petera je narušen nejen vzdáleností, která je dělí, ale hlavně nemožností sdílet zážitky toho druhého. Peterův život na Oáze se podobá ráji, zatímco Země jako taková se po sérii ekologických a politických katastrof začíná podobat spíše biblickému protipólu ráje. Obě prožívané reality jsou přitom natolik extrémní, že zkušenost Petera a Bey je navzájem v zásadě nesdělitelná. Komunikace mezi manžely vázne, objevují se pochyby, nepochopení, náznaky konfliktu. Peter záhy zjišťuje, že se nejlépe cítí mezi Oázany. I od nich jej sice dělí komunikační bariéra, ale společným sdílením každodenních drobných zážitků se mezi nimi vytváří pouto, které je v danou chvíli mnohem skutečnější, než vztah s milovanou manželkou.

Jedním z pojítek je pro Petera s Beou také jejich víra, nicméně i v této oblasti mezi nimi dochází k rozkolu. Beina víra totiž tváří v tvář pozemským hrůzám kolísá. Peter je obklopen oddanými, věřícími Oázany, kteří mu denně dokazují, že víra má smysl. Pro Beu je ovšem těžké hledat vyšší smysl věcí ve světě, který se rozpadá; je těžké držet morální imperativ tam, kde se morálka začíná rozplývat. Opět, jde o zkušenost, kterou oba manželé ze svých výchozích pozic nedokáží navzájem vnímat a pochopit. Peter je ve své víře a svých postojích okolnostmi utvrzován, u Bey je tomu přesně naopak.

To vše nám navíc Faber podává vkusně a citlivě. Kniha zvláštních nových věcí není žádná křesťanská agitka, avšak ani manifest ateismu. Autor naznačuje, že to, v co věříme a jací jsme, nevychází jen z nás samých, ale i z prostředí, ve kterém se pohybujeme; a že extrémní podmínky mohou otřást i samotnou naší podstatou, přestože se tomu snažíme ubránit. Je známo, že Faber psal Knihu v době, kdy jeho manželka umírala na nevyléčitelnou chorobu. O to víc lze chápat autorovy pohnutky, přestože se kniha při znalosti pozadí jejího vzniku nečte jinak – témata, která sděluje, jsou dostatečně nosná a pravdivá sama o sobě. Jen jde o dílo, díky tomuto kontextu, ještě autentičtější.

Abych se vrátil k otázce položené v úvodu recenze – Michela Fabera je třeba znát a jeho knihy je třeba číst. Ve svém posledním románu nám vypráví o mnoha věcech, především však o víře a o lásce. To jsou sice témata pro literaturu zdánlivě všední, zároveň však mohou být až nečekaně aktuální a autentická, zvláště pokud se jimi zabývá skutečně vynikající spisovatel.

Kniha zvláštních nových věcí, aneb Ježíš v jiné galaxii

Christnet.cz, 4. listopadu 2016, autor: Jan Jandourek

Michel Faber (1960), spisovatel původem z Nizozemí a žijící ve Skotsku, je přední autor řady celosvětově proslulých knih.

Jako poslední titul u nás vyšel román Kniha zvláštních nových věcí v nesporně náročném překladu Viktora Janiše.

Popisuje setkání misionáře Petera Leigha s mimozemskou civilizací ve vzdálené galaxii, kam je vyslán, aby se staral a potřeby tamního sboru. Peter, který kdysi vedl život na drogách a alkoholu, se sám obrátil na křesťanství pod vlivem zdravotní sestry Beatrice, jeho pozdější manželky. Román začíná ve chvíli, kdy Peter odjíždí odletět na časově nesmírně dlouhou výpravu a není jasné, zda se vůbec někdy vrátí. Od počátku je trochu záhadné, proč společnost jménem USIC misionáře najímá. Sama má na cizí planetě lidskou kolonii, která zjevně připravuje kolonizaci planety. Nevíme celou dobu proč. Tuto pointu nebudeme prozrazovat.

Peter se rozhoduje, že bude co nejvíce žít po boku zvláštních cizích bytostí, které tělem připomínají člověka, ale mají podivné tváře, které se lidským nepodobají. Je obtížné zjistit, kdo je tam muž a kdo žena. Před ním tam působili dva jiní misionáři, kteří zmizeli, ale nechali po sobě malou skupinu velmi silně věřících bytostí. Podle jejich Osady jim Peter říká Oázané.

Název románu Kniha zvláštních nových věcí znamená vlastně Bibli, protože tak ji mimozemšťané – Oázané říkají.

Zatímco se zdá, že Peterovo pastorační působení je úspěšné, od manželky přicházejí ze země znepokojivé zprávy o postupném rozpadu pozemského světa, přírodních katastrofách, rozkladu společenského řádu a bujení zločinnosti. To všechno je pro ni frustrující a ona se nemůže vyrovnat s tím, jak to všechno zapadá do jejího náboženského světa. Objevuje se tu starý „problém teodiceje“ „odkud je zlo“, když Bůh je dobrý. Od víry se Bea odvrací a nechápe, že se její manžel nevrátil sám od sebe co nejdřív domů.

Kniha má několik rovin, a ta náboženská je jen jedna z nich. Mohli bychom ještě zmínit apokalyptický obraz lidské civilizace, vztah muže a ženy procházející krizí z odloučení, ale podržme se víry.

Recenze na http://io9.gizmodo.com/ říká, že román se ptá, co víra pro člověka znamená, jak může být zdrojem vhledu a síly a zároveň zaslepovat. „Když Peter slyší Boha, jak k němu mluví, je to jeho superego, nevědomí nebo skutečný boží hlas? Co může tento příběh o hříchu a odpuštění říci mimozemšťanům, kteří nemají žádný skutečný pojem hříchu? Pokud náboženství natolik vzdálíte od jeho kontextu, z kterého vyrůstá, znamená ještě pořád to samé?“

Jak mluvit o beráncích a rybách, když na planetě nic takového není? Jak vysvětlit Oázanům, že může velká ryba vyvrhnout na moři Jonáše, když neznají moře? A hlavně se zdá, že Oázané neznají ani nic jako hřích, takže jeden muž na základně USICU poznamená, k čemu tedy potřebují náboženství. Zdá se, že posledním důvodem může být smrt, které se živé bytosti bojí, vědomě, nebo instinktivně.

Tyto „mimozemské“ problémy s akomodací či přizpůsobením známe z historie misií, narazili na ně už před staletími jezuité v Číně a Indii. Jejich pokus o přizpůsobení forem hlásání jiné kultuře nakonec církev odmítla. Vyřešit problémy s „přeložením“ obsahu jakéhokoli náboženství do jiné kultury je dost komplikované i dnes. Je to problém i jen tam, kde jde o vlastní kulturu, ale jinou dobu, jak ukazuje řada fundamentalismů všech myšlenkových směrů. Pak mnozí trvají na tom, že se o eucharistii musí mluvit jen jazykem Aristotela, ačkoliv Ježíš Aristotela sotva znal.

Kniha zvláštních nových věcí není o mimozemšťanech, stejně jako Ze života hmyzu Karla Čapka není o hmyzu. Je to samozřejmě kniha o lidech a jejich hledání a otázkách.

O misii na neznámou planetu píše Faber čtivě a citlivě

Blog.martinus.cz, 3. listopadu 2016, autorka: Jana Benešová

Kniha zvláštních nových věcí je vskutku jedním z nejzvláštnějších úkazů literatury, se kterými jsem se kdy setkala. Poslední Velký knižní čtvrtek přinesl jako obvykle celou řadu zajímavých titulů, nejvíce mě ovšem oslovila právě novinka od Michela Fabera.

To je trochu překvapivé vzhledem k tomu, že jeho předchozí kniha, tlustý bestseller Kvítek karmínový a bílýmě nechal chladnou a navíc je Kniha zvláštních nových věcí řazena do sci-fi žánru, což opravdu není můj šálek čaje. Ale tohle si mě už podle anotace omotalo kolem prstu. Pastor Peter se musí v blízké budoucnosti na Zemi rozloučit s manželkou, protože tajuplná organizace USIC jej vybrala, aby se vydal na misii na nově objevenou planetu zvanou Oáza, kde má šířit křesťanství mezi původními obyvateli. Peter, který se ještě stále vyrovnává se svou minulostí alkoholika a feťáka, se jen těžko sžívá nejprve se zaměstnanci USICu, jež z největší části tvoří pragmatičtí inženýři a technici, později i s obyvateli Oázy, kteří téměř v ničem nepřipomínají pozemšťany a jejich nejvýraznějším rysem je láska k Bohu a braní Bible – které říkají právě Kniha zvláštních nových věcí – velmi doslovně.

A ke všemu tomu je tu ještě praní se se steskem po domově a po manželce Bee – útržky z aktuálního dění má čtenář k dispozici z jejích zpráv pro manžela a dozvídáme se, že zatímco Peter slaví první úspěchy se svou misií, Země se začíná sypat jako hromádka z karet pod vlivem přírodních a ekonomických katastrof. Na jednu knihu je toho zkrátka ažaž a chvílemi jsem se obávala, že i příběh se začne Faberovi sypat pod rukama. To se naštěstí nestalo; Faber je zkušený a talentovaný spisovatel, který po celou dobu drží otěže příběhu ve svých rukou a přesně ví, kdy je potřeba dodat mu o špetku emocí navíc, nebo sklouznout do strohého popisu, který ve výsledku není o nic méně pozoruhodný.

Čím déle jsem četla Faberovu Knihu zvláštních nových věcí, tím víc se pro mě stávala drogou, do detailu prokreslený a geniálně znázorněný příběh mě úplně uchvátil. Nečekejte žádnou akci, krvelačné vykořišťování, hrůzu, děs, hororový krvák. Tuhle knihu žene dopředu něco úplně jiného – syrové, ale velmi autentické popisy Oázy a jejích obyvatel, vnitřní rozpory hlavního hrdinyneuvěřitelná křehkost vztahů mezi lidmi a Oázany, postupné odcizování mezi Peterem a Beou, hledání smyslu života na místě, kde něco jako normální život neexistuje. Přidejte si k tomu ještě fakt, že Faber se sice nesnaží ohromit čtenáře svými technologickými znalostmi a nevysvětluje dopodrobna fungování všech přístrojů tak, jako se o to snažil třeba Andy Weir v Marťanovi, ale i přesto mi to všechno dohromady dávalo smysl a připadalo mi to extrémně realistické – autor si při psaní zřejmě pokládal ty samé otázky, které jsem si marně kladla při čtení jiných sci-fi nebo dystopických knih.

Do tohohle se tedy bez obav mohou začíst i tací, kteří k žánru sci-fi zatím příliš nepřilnuli, odhaduji, že vás to stejně jako mě příjemně překvapí. Když oloupete svrchní slupku tohoto inteligentního, citlivého a mnohovrstevnatého románu, která se skládá víceméně hlavně z toho “wow”, že s hlavním hrdinou zažíváte něco nového, výjimečného a dosud nepředstavitelného, dostanete se pod povrch, do hloubky románu, ve které najdete oduševnělý pohled na člověka jednadvacátého století, kritiku slepé víry i bezvěrců, neutěšený pohled na vývoj lidstva. Mám dojem, že ačkoliv psal jinak, takový Ray Bradbury by za tohle Fabera poplácal po rameni. Pořád jsem ještě trochu zaskočená tím, jak moc mě to bavilo.

S Biblí do jiné galaxie

Neoluxor.cz, 16. října 2016, autorka: Monika Havlasová

Kniha zvláštních nových věcí je poslední knihou Michela Fabera, autora Kvítku karmínového a bílého. Autor se v ní pouští do nového literárního žánru, nechává za sebou viktoriánskou Anglii a míří do budoucnosti osidlovat cizí planetu.

Hlavním hrdinou je misionář Peter Leigh, který se vydává na životní cestu. Opouští Zemi i milovanou manželku a cestuje na vzdálenou planetu, kde má žít s místními obyvateli a působit jako pastor. Nečekaně se ukáže, že největším problémem není komunikace s mimozemšťany a získávání nových oveček pro víru, jak by se asi dalo předpokládat. Oázané totiž sami doslova lační po studiu BibleKnize zvláštních nových věcí, jak jí říkají, a Petera tak čekají jiné náročné úkoly. Jak překonat postupné odcizení od blízkého člověka? Co všechno je jedinec schopný podstoupit, aby si zachoval svou lásku? Kde jsou fyzické a psychické hranice lidského těla? Co vlastně znamená víra a jak ji předat kulturně odlišnému národu? Jaký význam má křesťanství pro bytosti, které nehřeší?

Postavy jsou zde hodně reálné a uvěřitelné. Samotný Peter mě opravdu dlouhou dobu hodně štval a soucítila jsem s jeho manželkou, odkázanou na jeho nedostatečné písemné vzkazy, které jí posílal. Kniha zvláštních nových věcí vás ale hlavně bude celou dobu překvapovat. V Peterově popisu se postupně odhalují fascinující detaily ze života a kultury Oázanů, ale i fungování lidské základny na osidlované planetě. Pro tu jsou vybíráni lidé, kteří nemají citové vazby na domov, a je zajímavé sledovat, jak taková společnost může fungovat. Užívat si můžete i hru s jazykem a lingvistické vložky. Oázané nedokážou vyslovit sykavky a další hlásky, neznají pochopitelně ani většinu pozemských reálií, a tak Peter naráží na problémy s překladem Bible do jednoduššího jazyka.

Na Oáze nebyly žádné oceány, žádné velké vodní plochy a nejspíš ani ryby. Žádné ryby. Uvažoval, zdali to ztíží porozumění, až dojde na jisté klíčové příběhy z Bible spojené s rybami. Je jich tolik: Jonáš a velryba, zázrak s bochníky chleba a rybami, galilejští učedníci, kteří se živili jako rybáři, celá analogie s „rybáři lidí“… Ta pasáž v Matoušovi 13 o království nebeském připomínajícím síť spuštěnou do moře, do níž se chytí ryby všeho druhu… I v úvodní kapitole Genesis byli mořští tvorové prvními zvířaty, která Bůh stvořil. Kolik z Bible mu spadne pod stůl jako nepřeložitelné?

Kniha zvláštních nových věcí je opravdu podmanivý román, který ve mně rezonoval ještě dlouho po přečtení. Na konci příběhu jsem měla pocit, že jsem přečetla něco skvělého, něco, co mě přesahuje. Nenechte se zmást žánrem této knihy, není o mimozemšťanech a kosmických lodích, je o lidech, jejich paměti, vztazích a víře. Spisovatel Michel Faber i překladatel Viktor Janiš opět odvedli výbornou práci a připravili čtenářům neskutečný zážitek.

Hodnocení: 100 %

Kniha zvláštních nových věcí

Medziknihami.sk, 15. října 2016

Majster budovania atmosféry a originálnych nápadov Michel Faber prichádza vo Veľký knižný štvrtok s mimoriadnym románom Kniha zvláštních nových věcí. Šírenie viery v úplne odlišnom prostredí nového sveta, komunikácia naprieč priestorom a časom, blížiace sa posledné dni ľudstva skombinoval Faber v strhujúcom literárnom dobrodružstve.

Faberovo dielo je čitateľom dobre známe. Z viacerých preložených kníh spomeňme zbierky poviedok Fahrenheitova dvojčata (Kniha Zlín 2007), Někdy prostě prší (Kniha Zlín 2011) a opus magnum Kvítek karmínový a bílý (Argo 2014). Faber je autor, ktorý sa nenecháva spútať žánrovými konvenciami a sympaticky prekračuje hranice, čo dokazuje aj Kniha zvláštních nových věcí. Ak by niekto podľa zápletky čakal výlučne vedeckú fantastiku, bude rozčarovaný, rovnako ako niekto, kto očakáva psychologický román. Nový román pripomína vo vzťahu k ľuďom knihu Mluvčí za mrtvé od Orsona Scotta Carda alebo vo vzťahu k cudzej kultúre diela Ursuly K. Le Guinovej.

Samotný dej začína odchodom kresťanského misionára Petra na cudziu planétu s názvom Oáza. Peter na Zemi zanecháva manželku Beatrice, s ktorou po prílete udržiava len textovú komunikáciu. Tá sa v pravidelných cykloch preruší, pretože Petrova úloha je šíriť kresťanstvo medzi pôvodnými obyvateľmi Oázy, kde misionár trávi značný čas. Faber už od začiatku buduje pútavú atmosféru opismi bežného prostredia, od nezvyčajnej farby vody z kohútika, cez „tancujúci“ dážď, bezútešnú architektúru základne a ďalších detailov. Dej plynie pozvoľna, Peter sa zoznamuje so základňou a jej obyvateľmi, k ničomu napínavému pomerne dlho nedôjde. Čitatelia Michela Fabera ale vedia, že niečo zásadné už prichádza.

Prekvapenie sa objaví v momente prvého kontaktu Petra s pôvodnými obyvateľmi: poznajú evanjelium, Ježiša Krista a už očakávali jeho zvestovateľa. Slovo Biblia nevyslovujú, namiesto toho používajú „Knihu zvláštnych nových vecí“. Na planéte Oáza už totiž predtým pôsobil jeden kazateľ, bez dôvodu však zmizol. V knihe sú viaceré dôležité a dejotvorené udalosti spomenuté spočiatku len akoby mimochodom, postavy sa o zlomových situáciách príležitostne zmienia, sú však natoľko pohltené každodennosťou, že čitateľ môže tieto zmienky prehliadnuť. Neskôr sa ale stanú explicitnými a prehlbujúca sa kríza získa rôzne podoby.


Peter začne po prílete do nového sveta posielať Beatrice správy. Intenzívne potrebuje komunikáciu, rovnako ako Bea. Ich listy sú svedectvom hlbokého vzťahu, vzájomnej empatie a lásky prekonávajúcej ohromné priestorové vzdialenosti. Situácia sa začne dramatizovať, keď Bea popisuje vznikajúcu zlovestnú situáciu na Zemi: zvláštne počasie, ohromné katastrofy, náhly nedostatok jedla a náročnú situácia, v ktorej sa sama ocitla – to všetko je v ostrom kontraste s pokojne plynúcimi dňami na Oáze. Vidno to aj na Petrovom správaní – úplne sa sústreďuje na svoje misionárske poslanie a dianie na Zemi mu príde zvláštne odťažité. Komunikácia s Beou sa postupne uberá nezvyčajným smerom a ich vzťah sa čoraz viac komplikuje.

Kniha zvláštnych nových vecí predstavuje aj pozoruhodnú literárnu hru: názvy kapitol sú zároveň poslednými slovami v danej kapitole a postupne získava väčšiu váhu jazyk a jeho využívanie: „realita není objektivní, ale pořád čeká na to, až ji náš postoj přetvoří a přejmenuje“ V prehovoroch oázanov sa tiež objavujú zvláštne znaky, pretože anglická výslovnosť im robí problémy. Je potrebné oceniť aj pekný dizajn knihy a originálny font písma pracujúci napr. so symbolom kríža a vystihujúci fonetické starosti. S Knihou zvláštnych nových vecí získavajú čitatelia nielen silný literárny zážitok, ale tiež podobenstvo o stave sveta vrátane množstva otázok. Kvalitná literatúra podnecuje aj k dôležitým existenčným otázkam a práve v tom je dlhodobo významný Faberov prínos.

Michel Faber: Kniha zvláštních nových věcí

Weekly-vomit.blog.cz, 14. října 2016

Pamatujete na bezmála tisícistránkovou bichli Kvítek karmínový a bílý, která na českém trhu vzbudila nedávno takový rozruch? Aby ne. Michel Faber, její autor, rozhodně dokáže zaujmout na první pohled, ať už jde o počet stránek nebo samotný obsah knihy. Kniha zvláštních nových věcí, která dnes vychází v rámci Velkého knižní čtvrtku, sází především na to druhé.

Hlavním hrdinou je Peter Leigh, mladý pastor, který se vydává velmi podivnou cestu, z níž se už nemusí vrátit. Cestu na jinou planetu do jiné galaxie, kde je pověřen zasvětit tamější domorodé obyvatele do své víry. Musí tak na několik měsíců opustit svou manželku Beu, se kterou se na své výpravě může dorozumívat jen pomocí elektronické pošty. Čím déle však na planetě jménem Oáza Peter zůstává, tím větší se otvírá mezi ním a jeho ženou pomyslná propast a jeho život nakonec nemusí být tím jediným, co je v ohrožení - na tenkém ledě se postupem času ocitá i víra, která je pro oba tak silným poutem.

Kniha zvláštních nových věcí pro mě nebyla ani zdaleka tím, co jsem očekával. Když se nad tím teď zamýšlím, jinak to ani dopadnout nemohlo… nová kniha Michela Fabera vás skoro určitě překvapí. Na první pohled se někomu může zdát jako sci-fi příběh o setkání s neznámým druhem. Někdo jiný by do knihy mohl jít s tím, že si přečte pár stovek stran autorova filozofování a bědování o víře v Boha. Ať už si o knize myslíte něco z toho či něco úplně jiného, věřte, že to pravé dobrodružství vás čeká uvnitř. Ano, Faber se vědecké fikce dotýká více než okrajově a o víře se tu toho opravdu hodně dočtete, ale ať už jste věřící, nevěřící, skalní fanda sci-fi či tímto žánrem nepolíbený čtenář, vlastně na tom nakonec nesejde - Kniha zvláštních nových věcí je prostým příběhem o dvou oddělených spřízněných duších, o dobru a zlu, které se v lidech skrývá, o osamění, o vztazích.

U hlavního hrdiny platí stejné pravidlo - ať už s jeho uvažováním souhlasíte či ne, zkrátka si ho nemůžete neoblíbit. Faber nevykresluje žádného náboženského fanatika - Peter z knihy vystupuje jako člověk z masa a kostí, který má své přednosti a chyby, a v každé situaci se chová především lidsky.

Kniha zvláštních nových věcí je jedinečný román, to bezpochyby - nemusí se vám ani líbit, abyste uznali, že podobné literární dílo jen tak nenajdete. Hodnotit ji procenty se mi právě teď zdá trochu podivné, protože v ní nemám tak docela jasno, vím ale jistě, že na mě neuvěřitelným způsobem zapůsobila. Jsem poněkud zmatený, ale okouzlený. Knihy, které ve mně zanechají takový pocit, mám rád a přesně k takovým se nejčastěji vracím. Doporučovat se nového Michela Fabera neodvážím, ale opatrně naznačím, že pro spoustu lidí má potenciál být knihou roku.

Faber, Michel Kniha zvláštních nových věcí

iLiteratura.cz, 13. října 2016, autor: Pavel Bušta

Kniha zvláštních nových věcí Michela Fabera se sice z valné části odehrává na jiné planetě, ale s klasickými sci-fi romány má jen málo společného. Z pera autora Kvítku karmínového a bílého vzešla studie křehkosti vztahů a pochyb ohledně smyslu lidského konání.

Velké knižní čtvrtky již od roku 2011 chrlí nálož více či méně očekávaných knih, přičemž mezi největší lákadla druhého z těch letošních patří jednoznačně Kniha zvláštních nových věcí, jejímž autorem je Michel Faber, anglicky píšící autor původem z Nizozemska. Českému čtenáři rozhodně není neznámý – kromě několika kladně přijatých titulů u nás vyšel i jeho kolosální román z viktoriánské AnglieKvítek karmínový a bílý, jehož české verzi zasvětil Faberův tuzemský dvorní překladatel Viktor Janiš přes deset let života. Kniha zvláštních nových věcí je co do rozsahu zhruba poloviční, i tak je to ale úctyhodný svazek. Žánrově se v ní Faber obrací o sto osmdesát stupňů (možná pět set čtyřicet, takový je to veletoč), neboť po Londýnu 19. století se ocitáme v nedaleké budoucnosti a posléze i v jiné, lidmi kolonizované galaxii. Z tohoto popisu by mohl kdekdo očekávat horkokrevné sci-fi plné konfliktů a soubojů s mimozemšťany, jeho předpoklad by však byl planý. Kniha zvláštních nových věcí je totiž především jemně rozvíjené podobenství o ztrátě – domova, vztahu, víry i příčetnosti.

Cesta do neznáma

Příběh začíná loučením manželského páru Petera a Bey Leighových. Peter byl po zdlouhavých pohovorech vybrán poněkud tajemnou společností USIC jako křesťanský misionář pro nově osídlovanou planetu s (lidským) názvem Oáza. Přestože není zcela jasné, proč chce korporace zabývající se meziplanetárními lety a budováním nového světa pro funkci duchovního právě jeho, Peter se pro šíření Kristova evangelia mezi mimozemšťany upřímně nadchne. Bea Petera v jeho poslání ze všech sil podporuje, obavy z odloučení skrývá však jen těžko. Cesty obou se rozejdou v truchlivém duchu a Peter nastupuje do intergalaktické lodi, s jejíž pomocí absolvuje „Skok“ a ocitne se na základně USICu ve společnosti nových kolegů, převážně techniků a inženýrů.

Už při popisu vesmírného cestování dává Faber jasně najevo, že se ve svém flirtování se sci-fi nehodlá dopodrobna zabývat oním „sci“. Jen pramálo se zabývá teoretickými vědeckými aspekty a nejde mu o uvěřitelnost v technickém slova smyslu; nám dosud neznámé technologie mu slouží pouze jako nutný prostředek, který vrhne protagonistu do nové psychicky náročné situace. Nabízející se srovnání s „mimozemskou kolonizační literaturou“ jako Marťanská kronika Raye Bradburyho či Vrabec M. D. Russellové není tak úplně na místě, neboť Faber k novému světu přistupuje velmi odlišně, se sobě vlastní podivností, jež vyhlíží ze záhybů věcí povědomých. Jako logičtější se jeví například srovnání s Conradovým Srdcem temnoty. Nejenže se Peterův předchůdce ve funkci oázského kazatele jmenoval Kurtzberg, ale Kniha zvláštních nových věcí se zabývá i podobnými motivy jako slavná novela: spodními temnými proudy lidské povahy či schopností pochopit a přijmout odlišné kulturní zvyky.

Komunikační šumy

Řadou odlišností od Petera se vyznačují ovšem i pracovníci USICu – neboli také první z nově se přistěhovavších obyvatel. Ačkoli jsou jejich charaktery zručně rozvedeny často minimalistickými prostředky, většina z nich působí roboticky, neboť se soustředí hlavně na svoje úkoly a zpřetrhali všechny vazby s lidmi na planetě Zemi. Peter je oproti nim – nebo se o to alespoň snaží – daleko ohleduplnější a soucitnější, zkrátka křesťan v nejčistším slova smyslu. I on však pochází z neutěšených rodinných poměrů jako ostatní, což je ostatně téma, které Faber dlouhodobě ve své tvorbě reflektuje.

Nejzvláštnější jsou v románu logicky pasáže, v nichž se Peter setkává a následně i žije s rodilými Oázany. Příslušníci neznámé rasy, o nichž ví prakticky jen to, že si od personálu USICu berou léky a touží slyšet biblické příběhy o Ježíšových skutcích (sami nazývají Bibli právě Knihou zvláštních nových věcí), mají s tou lidskou pramálo podobného. Oázané s člověkem sice sdílejí bipedii a počet končetin, ale v jejich obličeji není nic, podle čeho by šlo s jistotou vystopovat hnutí mysli. Od začátku se v psychedelické atmosféře nové planety zdá, že mají mimozemšťané jakési tajemství, což se ostatně později i potvrzuje a naštěstí to není tajemství z druhu prvoplánových a šokujících. V Peterově periodickém soužití s Oázany Faber ukazuje na problémy ve vzájemném porozumění dvou rozdílných druhů, přičemž někdy tak činí s vypjatou emocionalitou, jindy se suchou popisností, takřka evokující antropologické texty. Mentalitu a strachy Oázanů (kteří by v tomto konkrétním případě klidně mohli být lidmi) pak ukazuje jejich doslovné chápání Bible a slibu života věčného.

O něco prozaičtější jsou Peterovy starosti s úpravou Bible. „Žádné ryby. Uvažoval, zdali to ztíží porozumění, až dojde na jisté klíčové příběhy z Bible spojené s rybami. (…) Kolik z Bible mu spadne pod stůl jako nepřeložitelné?“ Oázanům dělá potíže také vyslovování souhlásek s a t, takže pro ně Peter přepisuje problematické pasáže. Vyvstávají otázky, do jaké míry může přetvářet a proškrtávat, aniž by mu původní význam protekl mezi prsty. A má jako exeget vůbec právo na takové zásahy? Je jasné, kdo se pravděpodobně natrápil ještě více než Peter: překladatel Viktor Janiš, jehož práci na Faberově záludném a precizně vybroušeném textu nelze nevyzdvihnout.

Poslední sbohem

Jako poslední a zcela zásadní je třeba zmínit Peterovu komunikaci s manželkou, jejíž planeta se postupně rozkládá pod vlivem přírodních i ekonomických katastrof. Z počátku jsou jejich zprávy laskavé a plné stesku, avšak brzy se vynořují limity zprostředkování zcela odlišné zkušenosti. Zdá se, že Peter nemá pochopení pro těžkosti, s nimiž musí Bea bojovat, stejně jako Bea nemá trpělivost s Peterovými zážitky, které jí nepřipadají ani z poloviny tak fascinující jako jemu. Není překvapující, že její víra prochází těžkými zkouškami, zatímco Peterova dostává zcela nové stimuly. Oba žijí (doslova) v jiném světě, a byť stále cítí k druhému vroucí lásku, ukazuje se, jak nevyhnutelné odcizení v takové situaci zákonitě vyvstane. Lze jen spekulovat, nakolik se do textu promítla skutečnost, že Faberova manželka v době vzniku knihy vážně onemocněla rakovinou, které následně podlehla. Je však jisté, že text je svého druhu rozloučení, dojemné a mrazivé zároveň.

Kniha zvláštních nových věcí je opravdu plná zvláštních nových věcí. Faberovi se povedlo stvořit mírně halucinační svět, v němž se člověk konfrontuje se sebou samým a je nucen nahlížet na vývoj svůj i celého lidstva. Čtenáře toužící po akci a konfliktu pravděpodobně nezaujme, ale to ani neslibuje. Ten, kdo se jím nechá unášet, nalezne detailně zpracovnou studii křehkosti vztahů a pochyb ohledně smyslu lidského konání.

Reading Time - Kniha zvláštních nových věcí

Janesmoments.com, 12. října 2016

Opět je tu moje reading challenge, která mi dala hodně zabrat nejen tím, že mě čekalo přes 400 stran, ale byla hodně o zamyšlení se. O tom, zda tam někde existuje jiný svět a jaké by to bylo ocitnout se tam bez kamarádů a hmotných věcí.

Peter, pastor, který měl kdysi dávno problémy s alkoholem i se zákonem, vyhrává výběrové řízení, aby se stal kazatelem na jiné planetě. Zní to zvláštně, ale otázky tipu "Co byste dělal, na moři, na loďce, když byste viděl loď,  která Vás může zachránit, ale nevíte zda se blíží nebo vzdaluje. Zároveň vstát a dát znamení, znamená potopit se." " Asi bych nedělal nic", odpověděl Peter. Jeho klid, vyrovnanost a diplomatické odpovědi ho posunuly k vítězství. Byl rád, dostane totiž plat, o kterém si zatím mohl nechat jen zdát. Vzal by však tuto nabídku, kdyby věděl, co jej  čeká?

Odlet, pocit bezvědomí a dezorientace, který se po pár hodinách srovná a přichází setkání s Oázany, obyvateli planety, kteří touží po křesťanské víře a Petera mile vítají.

Zajímavý příběh plný neočekávaných událostí na relativně "nudném" místě. Víra, láska, přemýšlení, ale i přátelství a prověření vztahů se "Zemí". Peter je najednou sám se sebou a myšlenky na jeho milovanou ženu Beu mu nedají spát. Ustojí tu velkou vzdálenost? Dokáže žít bez telefonické komunikace a spokojit se se vzkazem párkrát do týdne? Se zprávami, že na Zemi je to jedna katastrofická událost za druhou, že Bea je těhotná a že se jí strašně moc stýská?

Peter je zodpovědný, co se týká jeho poselství. Přepisuje pro své "ovečky" bibli, jež je pro ně "Knihou zvláštních nových věcí" a neustálě je překvapen, když vidí dychtivou touhu po víře.

Kniha zvláštních nových věci od Michela Fabera je čtivá, pohltí Vás. Uvědomíte si, jakou zkouškou může být vzdálenost mezi lidmi a jeké je to být sám se svými myšlenkami.

Jak vidíte, tentokráte jsem nesáhla po klasické vázané knize, ale objednala jsem si elektronickou verzi. Vlastně poprvé. Mělo to své výhody. Nižší cena, ušetření papíru a místa v poličce, ale také to, že jsem měla knihu staženou v tabletu, který je lehčí než vazba a mohla jsem jej prostě brát kamkoliv a číst si, když jsem zrovna měla chvílku.

Kniha zvláštních nových věcí

Holkamodrookata.blogspot.cz, 12. října 2016

Jméno Michel Faber mi utkvělo v paměti především díky knize Kvítek karmínový a bílý.Popravdě, nečetla jsem ji. I když jsem slyšela na ni ze všech stran pět ódy, ten rozměr mě zkrátka odradil. Přece jen, 800 stran, to prostě do kabelky nenarveš. Alespoň teda ne do té mojí. Kniha zvláštních nových věcí je naštěstí svým formátem přece jen přívětivější a tak jsem dala na doporučení a sáhla po ní.

Příběh vypráví Peter Leight, misionář, který se vydává na nejdůležitější cestu svého života.Opouští svoji milovanou ženu Beu a odlétá na dalekou planetu jménem Oáza, kde je jeho úkolem šířit mezi domorodci učení Bible, kterou mimozemšťané nazývají "knihou zvláštních nových věcí".

"Jestli s tebou půjdu až k bezpečnostní prohlídce," řekla, "a budu tě držet za ruku, ještě než projdeš rámem, tak přísahám, že to nezvládnu. Neudržím se, udělám scénu. Tak mě polib na rozloučenou tady."
Peterovi bylo, jako by mu někdo sekal srdce vejpůl. V modlitební místnosti se mu ta výprava zdála jako velké dobrodružství, ale teď ji pokládal spíš za oběť, protože ho olupovala o to nejcennější. Přidržel se slov apoštola: Konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu.
Sklonil se a Beatrice si ho jednou rukou přidržela za týl a rychle a drsně ho políbila na rty. Peter se omráčeně narovnal.
"Budu psát," slíbil.
Ona přikývla a tím pohybem si vyhnala slzy až na líce.
Rázným krokem odešel do odletové haly. Za čtyřicet minut už byl na obloze."

Peter v pořádku dorazí na Oázu a komunikuje s Beu pomocí zařízení PAL, které přenáší pouze text. Jak ho však jeho nové poslání čím dál víc pohlcuje, začíná mu být jeho manželka a její každodenní trampoty, s kterými se mu v dopisech svěřuje, stále vzdálenější.

Autor si s mimozemským světem opravdu vyhrál. Ovzduší je sice dýchatelné, přesto se od našeho liší, hlavně svojí hustotou. Den má 72 hodin a stejně tak dlouho panuje na Oáze noc. Podnebí připomíná naše tropy a skoro bez ustání prší. Oázané mají s lidmi jen pramálo společného. Umí sice trošku anglicky, ale některé naše písmena a slova pro ně nejsou vůbec vyslovitelná už jen z toho důvodu, že jim chybí něco jako lidské hlasivky a ústa.

Ústředními postavami však nejsou mimozemšťané, ale Peter a Bea. Peter, i když je mladý, má svým způsobem starou duši. Hodně toho v životě zkusil. Nerad používá moderní technologie a v mnoha věcech se vždy spoléhal spíš na svoji ženu než na sebe. Beatrice je naopak ta akčnější, praktičtější, řeklo by se silnější. Postupně se však jejich vztah i role mění. Odloučení a omezená možnost komunikace má vliv na oba naše hrdiny.

Když si odmyslíte fakt, že Peter je na planetě vzdálené miliony světelných let a vykládá mimozemšťanům písmo svaté, zůstane vám klasický příběh dvou lidí, kteří se milují, ale okolnosti je rozdělí a oni se nějak musí vypořádat se vztahem na dálku.Cestování na cizí planetu, neskutečná mimozemská krajina i její obyvatelé, to vše je jen jakási kulisa a v popředí, formou dopisů, se odehrává opravdové drama. Drama o vztahu muže a ženy, drama o odcizení dvou duší, které si byly navzájem nesmírně blízké.

Kniha zvláštních nových věcí byla naprosto úžasná a já si užívala každou kapitolu. Osobně bych ji přirovnala k povedenému kříženci filmů Ikarie a Avatar. Líbilo se mi, že Oázu, tak jak ji vykreslil Faber, s naším světem absolutně nic nespojuje. Panují tam naprosto odlišné podmínky. Nic není jak na Zemi. Lidé se tam pokouší nějakým způsobem žít, ale spíš se snaží přizpůsobit Oázu k obrazu svému, než aby se snažili pochopit její obyvatele.

Život na základně bych přirovnala k pobytu námořníků na moři. Jsou doslova odříznutí od okolí a musí si poradit v každé situaci sami. Jejich úspěch, neúspěch, jejich přežití závisí jen a jen na nich. A do tohoto neskutečného prostředí zasadil autor klasický příběh o lásce dvou lidí a vy jen sledujete se zatajeným dechem, jak se postupně jejich vztah vyvíjí.

Faber stvořil nádherný milostný příběh s prvky klasické sci-fi, který je současně psychologickým románem a příběhem velké lásky muže k ženě a k Bohu. Číst ho, bylo jak upíjet lahodný nápoj a vychutnávat si každou kapku. Místo mezi patnáctkou nejlepších knih letošního podzimu si Faber po právu zaslouží.

Kdy knihu Kniha zvláštních nových věcí rozhodně číst

  • věříte. Nejen v Boha...
  • jste fanoušek klasické sci-fi
  • máte rádi příběhy o lásce

Kdy knihu Kniha zvláštních nových věcí rozhodně nečíst

  • nelíbí se vám příběhy z budoucnosti
  • příběhy o cestování na cizí planety považujete za blábol
  • jak to není akční trhák, není to nic pro vás

Jak anglický ateista píše o Ježíšovi pro mimozemšťany

Rozhlas.cz, 22. srpna 2016, autor: Jan Jandourek

Na konci září má u nás vyjít kniha ve Skotsku žijícího autora Michela Fabera, která se jmenuje Kniha zvláštních nových věcí. Faber sám sebe označuje za ateistu, ale dotýká se tu témat, která jsou skoro teologická.

Jeho příběh popisuje setkání misionáře Petera Leigha s mimozemskou civilizací ve vzdálené galaxii, kam je vyslán, aby se staral a potřeby tamního sboru. Mimozemšťané se totiž obrátili a potřebují pastýře.

Peter se rozhoduje, že bude co nejvíce žít po boku zvláštních cizích bytostí, které tělem připomínají člověka, ale mají podivné tváře, které se lidským nepodobají. Podle jejich Osady jim Peter říká Oázané. Název románu Kniha zvláštních nových věcí znamená vlastně Bibli, protože tak jí tam říkají.

Román navozuje řadu otázek. Co je lidská víra? Jak se dá přeložit do jiného jazyka a kultury? Jak říká jedna zahraniční recenze: „Když Peter slyší Boha, jak k němu mluví, je to jeho superego, nevědomí nebo skutečný boží hlas? Co může tento příběh o hříchu a odpuštění říci mimozemšťanům, kteří nemají žádný skutečný pojem hříchu? A pokud náboženství natolik vzdálíte od jeho kontextu, z kterého vyrůstá, znamená ještě pořád to samé?“

Jak mluvit o beráncích a rybách, když na planetě nic takového není? Jak vysvětlit Oázanům, že může velká ryba vyvrhnout na moři Jonáše, když neznají moře? A hlavně se zdá, že Oázané neznají ani nic jako hřích, takže k čemu potřebují náboženství? Zdá se, že posledním důvodem může být smrt, které se živé bytosti bojí, vědomě, nebo instinktivně.

Tyto „mimozemské“ problémy s akomodací či přizpůsobením známe z historie misií, narazili na ně už před staletími jezuité v Číně a Indii. Vyřešit problémy s „přeložením“ obsahu jakéhokoli náboženství do jiné kultury je dost komplikované i dnes. Je to problém i jen tam, kde jde o vlastní kulturu, ale jinou dobu, jak ukazuje řada fundamentalismů všech myšlenkových směrů. V 21. století je jich víc, než jsme kdysi tušili.

Kniha zvláštních nových věcí není o mimozemšťanech, stejně jako Ze života hmyzu Karla Čapka není o hmyzu. Je to samozřejmě kniha o lidech a jejich hledání a otázkách. Překládat do cizí kultury náš vlastní obsah je problém nejen pro náboženství. Jak máme druhým vyložit pojmy, jako je svoboda a demokracie a práva člověka? Zatím se to nedaří. Druhá strana má pocit, že jim bereme jejich specifika a chceme je vlastně zotročit.

Stojíme před stejně těžkým úkolem, jako kdysi misionáři v době zámořských objevů a jako jednou budeme stát před mimozemskými civilizacemi. Měli bychom to tedy na Zemi včas natrénovat.

Dotaz k produktu Kniha zvláštních nových věcí

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Kniha zvláštních nových věcí

Dále doporučujeme

Fahrenheitova dvojčata

Fahrenheitova dvojčata

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky…

Někdy prostě prší

Někdy prostě prší

Cesty do literatury bývají někdy trnité, ale u Michela Fabera tomu tak nebylo. Stačilo mu psát si dvacet let do šuplíku, učit se řemeslo a nakonec se nechat svou ženou přesvědčit, že…

Fahrenheitova dvojčata (paperback)

Fahrenheitova dvojčata (paperback)

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky…

Dědictví

Dědictví

Andy Larkham má zpoždění. Má jít na pohřeb svého oblíbeného učitele, který mu kdysi řekl: „Nikdo to nemá jednoduché.“ Andy už vůbec ne – kariéra se mu zasekla na mrtvém…