Dědictví | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Dědictví

Cena:
299 Kč  269 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-03-6
Překlad:
Alice Hyrmanová McElleven
Datum vydání:
31. 03. 2014
Počet stran / vazba:
323/vázaná
3.40 / 354
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 159 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Dědictví

Andy Larkham má zpoždění. Má jít na pohřeb svého oblíbeného učitele, který mu kdysi řekl: „Nikdo to nemá jednoduché.“ Andy už vůbec ne – kariéra se mu zasekla na mrtvém bodě, právě má hluboko do kapsy a jeho snoubenka se ho chystá pustit k vodě. Pohřeb má však nečekanou dohru a Andy si musí položit otázku – co všechno udělá, aby svůj život změnil? Nicholas Shakespeare nás vezme na pozoruhodnou cestu, na níž zavítáme do Turecka počátku dvacátého století i do současného Londýna a setkáme se s pokušením, které skýtá nečekané zbohatnutí, s tajemstvími rozvrácených rodin i s cenou, kterou člověk platí za to, že sám sebe nezradí. Je to příběh o lásce, promeškaných příležitostech i o tragédii zrady. Je to skutečný moderní román.

Úryvek: Dědictví

Recenze: Dědictví

Madiganův příběh podle Maral

Literarni.cz, 29. srpna 2014, autor: Josef Brož

Není Shakespeare jako Shakespeare. Od toho alžbětinského Williama Shakespeara se ten současný Nicholas Shakespeare liší v jedné podstatné věci. Nemá s ním (kromě jména) nic společného. Přesto čtenář neztratí příliš času, budeli se některým jeho úvahám, ale i někdy značně krkolomným zvratům v jeho knihách věnovat.

Nebude mu to, soudím, činit zase tolik práce. Nicholas Shakespeare (*1957) se dá totiž bez uzardění nazvat úspěšným britským spisovatelem. I tato v pořadí šestá kniha Dědictví (Inheritance, 2010 – i když bychom mohli překládat také jako Pozůstalost) která jako první přichází na český trh, o tom svědčí.

Kdo sleduje zároveň filmovou tvorbu, tomu jistě neuniklo, že jeden z předchozích Shakespeatových románů The Danser Upstairs(1997) byl předlohou i v českých kinech uváděné režisérské prvotiny Johna Malkoviche Tanečník seshora (2010).

Dva romány v jednom

V případě Dědictví jde o svého druhu dva romány v jednom. První příběh nabízí poměrně satirický popis životabídy nakladatelského redaktora Andyho Larkhmana, příběh druhý je doslova epopejí, jíž si prošel muž jménem Christopher Madigan. Od počátku je zřejmé, že oba muži spolu budou mít jednoho dne cosi společného, ačkoliv se v románu nikdy nepotkají.

Madigan, vlastním jménem Kirkor Marketich, se sice objevuje hned v prologu, na scénu přichází ale až v druhé polovině knihy. Přesto je právě jeho příběh tím podstatným vyprávěním, neboť popisů plahočení zoufalých redaktorů bylo již dosti. Nicméně, právě vystřídání perspektivy, jaké autor volí, dodává románu na jeho síle.

Shakespeare se vlastně vůbec nebojí velkých témat, jak jsme mohli zaznamenat u zmíněného Tanečníka seshora, ale ani malých zádrhelů. Je to dáno předně jeho bravurní prací s jazykem. Stojí za poznámku, že překladatelka Magdalena Hamšíková, nevyvolala u autora těchto řádků v zásadě žádný důvod povytáhnout příliš obočí, neměl tím pádem ani důvod hledat originál.

Náhoda, peníze a paměť

Hybným momentem je na prvním místě náhoda. Ta rozhodne nejen o nečekaném dědictví, jež se dostane Andymu – na základě omylu, kdy vstoupí na smuteční obřad do jiné kaple, než původně měl, ale tvoří i základní, přímo osudové přesvědčení Madigana, jenž se rozhodne odkázat 17 milionů liber tomu, kdo přijde na jeho kremaci.

Ze dne na den se tak redaktor Andy promění v milionáře – a peněz, jež se mu dostane, se rozhodne užívat. Teprve po čase dospěje k názoru, že by se mohl také pokusit zjistit, kdo stojí za tím záhadným mužem, jenž mu je odkázal. A zde se dostává do hry paměť.

Zápletku i jednotlivé hybné momenty děje, jež připomínají často scénaristická východiska, umí Shakespeare konstruovat s velkým nadhledem. Dialogy běží jako na drátku, a čtenář jistě bude otáčet rychle stránku za stránkou. Postavy románu jsou přiměřeně plastické, na dramatičnosti celé osnovy neubírá ani trochu toho klišé (modelka Sophie se s Andym rozchází, když nemá ani floka, aby si ho naopak chtěla získat, když je později při penězích), více ruší snaha za každou cenu dodat významu postavě Dona Flexmora, jenž se v románu proměňuje v inkarnaci neštěstí, jež oba muže postihlo.

Přesto ale můžeme konstatovat, že místy násilná snaha nabídnout za každou cenu významy banalitám, se někdy podobá pokusům mnohých současníků vymknout se z šedi každodennosti.

Ostatně, právě toto činí román i přitažlivým.

Když Maral vypráví...

Zcela jinou dimenzi získává román ve chvíli, kdy se z nevrlé pozůstalé v kapli vyloupne Mahal: žena, jež začne vyprávět. V tom okamžiku příběh potemní, satira mizí, a na scénu vstupuje ponurá doba, a její současné stíny. Když Maral vypráví, přichází jejím prostřednictvím do děje postava Kirkora Marketiche, bloudícího Arména, jenž své dny prožil po trajektorii z Aleppa přes Západní Austrálli až do Londýna.

Shakespeare používá zavedené techniky, při níž vypravěč nechává vyprávět jakousi vědmu, jíž nechybí romantický rozměr (s Kirkorem se Maral potkala ve Vídni, když žebrala), jímž obestírá i svůj příběh – a příběh Marketiche.

Moralita, jejž posiluje dramatické líčení, balancuje na hraně s historickým kýčem, lze ji ale odpustit. Genocida arménského lidu z roku 1915 v podání Maral zní sice místy poněkud brakově, ale jaké vyprávění nemá sklony k sentimentu? Rodinné příběhy se prolínají s příběhy dějinnými, při nichž Andy zjišťuje, že proti takovému dědictví se nelze ubránit.

Zjišťuje, že i on sám má jakýsi dluh v podobě dědictví, jež není zhmotněno v miliónech, ale v odkazu jednoho muže, do jehož kaple nedorazil.

Otázkou zůstává, zda závěrečné vyústění, jež svede Andyho s Jeannine, Marketischovou dcerou, není až příliš velkou snahou náhodě dopomoci více, než to na počátku obou příběhů vypadalo... Moralita ale nekončí zde, nýbrž u Montaigne.

„Kdy přijde ta chvíle, kdy se člověk rozhodne, kým je? Kdy začne k té osobě směřovat a kdy se od ní začne vzdalovat?“ ptá se v jednu chvíli Andy.

Je to ta správná otázka?

Nicholas Shakespeare – Dědictví

Bananovepyre.wordpress.com, 18. června 2014, autorka: Dana Kristlová

Než se Andrew Larkham jednoho velmi deštivého dne vydal na pohřeb svého profesora Stuarta Furnivalla, velkého vzoru svých studentských let, byl jeho život až příliš nudným, příliš obyčejným a možná také až příliš smutným. Měl sny, ale realita špatně placeného nakladatelského redaktora a povrchní snoubenka mu nedopřávaly se jich dotknout, přestože se domníval, že je má všechny doslova na dosah ruky.

Shodou náhod se ale Andymu nepodaří dostat na pohřeb Stuarta Furnilla, kam má namířeno, splete si kapli a až na konci obřadu se dozvídá, že obřad, na němž byl, se sloužil za jemu zcela neznámého Christophera Madigana, muže, o němž věděl jen to, že se s ním přišli rozloučit pouze dva lidé, a to včetně něj. Tento fakt poukazuje na to, že s ním snad muselo být něco v nepořádku, přestože kněz několikrát opakoval, že se jednalo o velmi laskavého a přátelského člověka. Po skončení obřadu vtrhne do kaple ještě mladá žena, jež se však ani v nejmenším nechová jako truchlící pozůstalá a k ostatním přítomným je trvdá a velmi neomalená. Na přání zesnulého se Andrew, starší žena a starší muž, kteří setrvali po celou dobu obřadu, podepisují do knihy hostů. Slova omluv, že se do kaple, v níž se konalo rozloučení s Christopherem Madiganem, a ne se Stuartem Furnivallem, jak se Andy domníval, nechávají ostatní zcela v klidu a nepadají na úrodnou půdu. Nevadí, že zesnulého neznal, důležité je, že se zúčastnil jeho pohřbu. Není proč a čeho se obávat. Mladá žena, která se objevila až po obřadu je, jak se ukázalo, Madiganova dcera, která Andymu později vylíčí, jak hrozným, nepřátelským, sobeckým a chamtivým člověkem její otec údajně byl.

Zajímavé dobrodružství, při němž Andrew spěchal na pohřeb Stuarta Furnivalla a objevil se na obřadu Christophera Madigana, by mohlo být jen osvěžující epizodou v životě mladého nakladatelského redaktora, stalo se však zcela novou kapitolou jeho existence. Několik týdnů po této události jej totiž kontaktuje notář zemřelého muže s tím, že on, Andy Larkham, dědí po Christopheru Madriganovi spolu se starší ženou, jíž také v kapli zahlédl, celé jeho jmění. Že není příbuzný a se zesnulým se neznali je zcela bezpředmětné, nebož Christopher Madigan si jasně přál, aby byl jeho majetek rovným dílem rozdělen mezi ty, kteří se zúčastní jeho posledního rozloučení – což se tedy jasně vztahuje i na Andyho.

Svět se začne proměňovat. Nejdřív se otřese a popraská, to když se s Andym rozejde jeho krásná, avšak prázdná a až příliš majetnicky orientovaná snoubenka Sofie. Zničí ho to. Další rána, tentokráte doslova zlatá, však přichází v podobě náhlého dědictví od neznámého muže. Tou třetí je čas, který začne trávit s jeho dcerou, jíž se snaží namluvit, že jejího otce dobře znal a že byl ne tím tyranem, o němž ona neustále hovoří, ale velmi laskavým a přátelským člověkem. Dokonce mladou ženu přesvědčí, že její otec psal knihu. Hovoří o něm tak důvěryhodně, že až sám svým slovům věří, a má pocit, že Christophera Madigana – obraz vytvořený ze vzpomínek na vlastního otce a laskavého profesora Furnivalla – doopravdy znal a může o něm jeho dceři říct tu dobrou a laskavou pravdu, kterou právě potřebuje slyšet.

V momentě, kdy se ale Andymu dostanou do rukou peníze z Madiganova dědictví, začne být tím člověkem, kterým sice nikdy být nechtěl, ale jemuž peníze zaplatí vše, na co jen pomyslí. Obklopuje se drahými věmi, drahými a majetnými lidmi, značkovými věcmi, jídlem a nejvybranějšími a nejradražšími restauracemi, zásobuje svůj apartmán a své přátele jen těmi nejlepšími uměleckými kousky a podplácí je jen těmi nejlepšími dary. Všichni se mu nakonec začínají odcizovat – vztah, v němž si vás někdo kupuje, není z těch, které mohou oboustranně fungovat delší dobu. Andy zcela zapomíná na původní plán – zjistit, kým vlastně onen štědrý muž byl, vypátrat něco o člověku, díky němuž se stal králem vlatního života. A navíc – zcela upouští od svého velkého snu stát se významným nakladatelem a na slib svému učiteli Furnivallovi, že vydá jeho rukopis – filozofický spis kontemplací o Montaignovi. Namísto toho se stává vězněm svého království a začíná zapomínat na věci, které jsou skutečně důležité, stává se stejně povrchním jako byla jeho bývalá snoubenka a možná stejně nelidským patronem jako muž, o němž mu kdysi zlostně vyprávěla dcera Christophera Madigana.

V této rovině se do příběhu vkládá Andyho nejlepší přítel David, který dlouhé měsíce zjišťoval, kdo a co je Christopher Madigan vlastně zač a veškeré informace následně předával Andymu – tomu ale trvalo než sám sebe donutil si je skrz všechnu tu zábavu, jíž se obklopoval, přečíst.

V tomto bodě se kniha rozpadá na dva samostatné příběhy, z osy Andrewa Larkhama se stává jakýsi rámec současného, ale skrze Davidovo pátrání a Andyho dlouhé rozhovory s hospodyní Maral (jež je druhou dědičkou Madiganova bohatství) se propadáme v čase o více než padesát let a seznamujeme se s příběhem mladého Arména Krikora Makertiche, později zámožného Angličana Christophera Madigana. Procházíme s ním celou jeho strastiplnou cestou – od původu jeho rodiny, která byla nucena opustit boji zmítanou Arménii, uchýlit se do Turecka, následně se usadit v Austrálii – na níž byl stále dokola bolestivě konfrontován se svým arménským původem, jenž byl všeobecně považován za nežádoucí, méněcenný a špinavý. Mladý Krikor je nejdříve nazírán skrze Maral, arménskou hospodyni, která pro něj v jeho anglickém domě pracovala skoro třicet let a jíž se on sám svěřil s celým svým životním příběhem – z jejího vyprávění se ale pozvolna stává plnohodnotný příběh o tom, jak se z Krikora Makertiche stal Christopher Madigan, jak těžce musel pracovat a jak moc musel zakusit, aby se stal bohatým a úspěšným a o co všechno přišel, když se celý život snažil být čestným a laskavým člověkem.

Slovo „dědictví“ v názvu knihy odkazuje v příběhu jistě hned k několika věcem. V první řadě zcela zjevně k pohádkovému dědictví, které spadne Andymu Larkhamovi do klína, jistě. Dále jej můžeme brát i jako břímě, tedy že dědictví většího finančního obnosu s sebou přináší také velkou tíhu a je náročné se s ním vyrovnat tak, aby nás nezměnilo a zachovali jsme si svou starou tvář, hodnoty, vztahy. Dědictvím je také příběh života Krikora Makertiche, který se nám postupně vyjevuje – příběh, který se Andy rozhodne zachovat a zpracovat, aby nebyl zapomenut. V neposlední řadě pak můžeme jako dědictví chápat arménské kořeny Krikora Makertiche, jichž se snažil celý život zbavit, přestože pro něj byly velmi důležité a sám na ně byl patřičně hrdý, až ho ke konci života zcela dostihly a pohltily. Dědictví naší kultury a našeho národa je něco, od čeho se neradi odvracíme.

Kniha je rozdělena do mnoha kratších kapitol a několika příběhových celků, z nichž nejsilnějším je samozřejmě dospívání a život Krikora Makertiche, arménského mládence, který se kdysi v Austrálii zamiloval na celý život, což se mu později mělo stát jak největším štěstím, tak osudovou chybou. Autor svěžím a čtivým stylem popisuje jak současný Londýn a svět mladého Angličana Andyho Larkhama, tak stratiplnou cestu ke štěstí Chrise Madigana, boj s jeho arménskými kořeny a všechny rány osudu, které jej potkaly. Noříme se a zase vynořuje mezi jednotlivými dekádami a pomalu skládáme obraz života muže, který se rozhodl rozdělit své jmění mezi ty šťastné, kteří se dostaví na jeho pohřeb. Nejlaskavější člověk, jakého můžete znát, nemyslíte?

DĚDICTVÍ

Rachel-roo.blogspot.cz, 18. června 2014

Andy Larkham je pozván na pohřeb svého oblíbeného učitele ze školních let. Hodně pro něj udělal a měl velký vliv na jeho dospívání, určitě se tedy chce zúčastnit. Protože je ale jeho život plný smůly, dorazí ke krematoriu pozdě a nakonec ještě ani pořádně neví, do které kaple jít. Vše, co se odehraje dále, změní jeho život od základů. Otázkou je, jestli v dobré nebo ve zlé. Zvládne se Andy s touto změnou vyrovnat? Jak se k celé situaci postaví a jak se zachová?

Moc se mi líbí obálka, je jednoduchá, barevně nepřeplácaná, moc hezky vyladěná a po přečtení knihy vidíme zásadní smysl ve vybraném obrázku, takže nás to nutí pousmát se a říct si, kdyby jsi jen tehdy věděl Andy.

Dílo je rozděleno do několika kapitol, které v podstatě oddělují základní časové a dějové linie. Nová kapitola znamenaná buď změnu v čase, osobě, ději. Je to dobře pochopitelné a vyhneme se tím bezduchému přecházení v ději a situacích, prostě se přestřihne a pokračuje se, kde je potřeba. Nejdříve jsem tím byla trochu zmatená, ale vše důležité je nakonec řečeno, takže to vůbec není na škodu.

Příběh má skutečně zajímavou zápletku, moc mě bavilo číst, jak se nakonec rozuzlí. Nezabýváme se celou dobu jen tím jedním, ale přes hlavního hrdinu a jeho okolí si uděláme exkurz do minulosti. Mám ráda, když už vím, jak něco dopadne, ale je mi dovoleno prožít to od počátku celé. Více to na člověka pak působí, když lituje či obdivuje postavy, které jednají nezištně a my ale už víme, jak se jim to vymstí.

Autor vykreslil dojemný a smutný příběh, kdy člověka provází smůla a neštěstí od počátku až do závěru, aniž by on za to mohl, aniž by si to chudák zasloužil a bylo mi kolikrát vážně úzko z toho, jaká další špatná příhoda nás čeká. Dobře napsané, prožívala jsem každou historku.

Jde o příjemné oddechové počtení, které nás donutí zapřemýšlet na tím, co pro nás znamená náš původ, naše historie, naše rodina. Jak ovlivní člověka moc a peníze? Dá se šťastně žít se zlomeným srdcem? Jedním dechem přečtený, povedený současný světový román.

Nicholas Shakespeare - Dědictví

Eskandriel.blogspot.cz, 17. června 2014, autorka: Eliška Kobzová

Proč začít chodit na cizí pohřby?

Ne všichni lidé hodlají svůj majetek po smrti odkázat svým drahým příbuzným. Christopher Madigan odkázal svoje jmění štěstěně a tak, když se Andy Larkham omylem objeví na jeho pohřbu, zdědí po Madiganovi část jeho majetku. Co myslíte, dokázali byste přijmout dědictví po člověku, kterého jste ani neznali a na jeho pohřbu jste se ocitli ne/šťastnou náhodou?

Andy Larkham pracuje v nakladatelství Carpe Diem jako editor a jeho druhá profese je smolař. Je to takový ten klasický neprůbojný stydlín s mizerným sebevědomím, který si neumí nikdy dupnout a všichni včetně šéfa i partnerky s ním dokonale zametají. Naproti tomu nebožtík Madigan byl sice za života nehorázně bohatý, ale štěstí a lásku jediné dcery si za peníze koupit nedokázal. Celý život hledal svoje místo na světě, podobně jako dosud Andy.

Tragédie s trvalými následky

Andy se odmítne smířit s tím, že by měl získat obrovské bohatství aniž by se dozvěděl něco o jeho prvotním majiteli. Díky nejlepšímu příteli Davidovi, který Andymu něžně závidí, začne získávat informace o Madiganově původu. Andy osloví Madiganovu hospodyni Maral, dědičku druhé poloviny Madiganova majetku, která s Madiganem žila téměř 30 let. Od ní zjistí většinu podstatných věcí o jeho životě. Léta zamlčovaná pravda vyjde konečně najevo i když do slova a do písmene s křížkem po funuse.

Je to dojemný a silný příběh, tragédie jednoho života, ve které se ukazuje tak divoká směs lidských vlastností, že z toho místy na člověka padá úzkost. "To přece ne, takhle to být nemá, to se nesmí stát!", chce se vám křičet, hlavně ve chvílích, kdy je ve hře dětská duše, která trpí za problémy dospělých, přitom sama vůbec za nic nemůže. Tak to ale bohužel většinou bývá, je to koneckonců příběh ze života.

Andy by se Madiganovi rád alespoň symbolicky odměnil, proto začne sepisovat jeho příběh. Základní osnovou je mu nevydaná kniha jeho učitele Furnivalla, na jehož pohřeb nestihl dorazit včas.

V jednoduchosti je síla

I přes soustavné prolínání přítomnosti s minulostí se Andyho patálie s dědictvím odehrává v Londýně v roce 2005. Román Dědictví je psaný v několika příběhových rovinách, ale velice příjemně. Čtenář se podívá hned na několik kontinentů bez toho, aby se v knize byť jen na moment ztratil a nestane se mu to ani když postavy mění svá jména. Napínavý děj způsobuje, že se od knihy těžko odchází, stále chcete vědět víc. Nikde nejsou žádná zbytečně okecávací místa, každá informace je užitečnou vstupenkou do příběhu.

Perfektní charakteristika postav dovoluje udělat si jasný úsudek o jednotlivých aktérech. Líbila se mi přítomnost jedné postavy, která vás oblafne úplně stejně jako svoje knižní kumpány. Ten člověk je taková až nehorázná figurka. Od první chvíle, kdy se objeví, víte, že není něco v pořádku, ale nemůžete za boha přijít na to, co tam tak smrdí.

Pravý Shakespeare

Nicholas Shakespeare není žádným spisovatelským nováčkem. Je u nás neznámý, podobně jako spousta skvělých zahraničních autorů. Dědictví je jeho první román, který vyšel v Češtině, ale jinak autor píše od roku 1984, jeho knihy byly již přeloženy do 20ti jazyků a zaznamenal množství profesních úspěchů. Jeho román The Dancer Upstairs byl v roce 1997 Asociací amerických knihoven zvolen nejlepším románem roku a v roce 2001 se pod stejným názvem dočkal zfilmování Johnem Malkovichem (v České republice se film promítal pod názvem Tanečník seshora). Nicholas Shakespeare strávil jako syn diplomata velkou část života cestováním po Dálném východě a Jižní Americe, v současné době žije a píše v Oxfordu.

Určitě vás zajímá, jestli je autor nějak spřízněný se slavným Williamem Shakespearem a já vám prozradím, že je. Je dokonce jedním z jeho přímých potomků.

Dědictví (Nicholas Shakespeare)

Lyra-journal.blog.cz, 17. června 2014, autorka: Vendula "Lyra" Kreplová

Andy pracuje v nakladatelství jako redakční asistent. Práce mu ale příliš nevynáší a tak se Andy neustále potýká s nedostatkem peněz. To se změní, když se vydá na pohřeb svého bývalého učitele... a shodou okolností skončí na pohřbu Christophera Madigana, člověka, kterého neznal. I přesto Madigan dokáže Andyho život obrátit vzhůru nohama, když mladík díky závěti získá část jeho bohatství.

Příběh knihy Dědictví spisovatele Nicholase Shakespeara se odvíjí ve dvou časových liniích, přičemž jedna z nich je zprostředkována pomocí vyprávění postav. Největší část děje se nicméně odehrává v Londýně 21. století a jejím protagonistou je Andy. Příběh je vyprávěn z Andyho pohledu, ale je to právě Madigan, o němž se dozvíme nejvíc a jehož charakter je pečlivě prokreslen. Autor se sice snaží učinit totéž i s Andym a přiblížit ho čtenáři díky seznámení s jeho dětstvím a především otcem, ale tato část příběhu je v konečném důsledku upozaděna ve prospěch takřka detektivního pátrání po tom, jakým typem člověka Christopher Madigan byl.

Dějová linie zabývající se Christopherovou minulostí zachycuje období od první poloviny 20. století až po Madiganovu smrt v roce 2005. Jak se čtenář postupně přesvědčuje, Madigan rozhodně nevedl jednoduchý život. Jako rodilý Armén, který se odstěhoval do Austrálie a později do Anglie, musel čelit mnoha problémům, přičemž předsudky vyplývající z jeho odlišné národnosti byly jen jedním z mnoha. Madiganův složitý příběh, který odhaluje příčinu jeho uzavřenosti v pozdějším věku, je vyprávěn jeho dlouholetou společnicí Maral. Kromě Madigana v průběhu vyprávění o jeho minulosti dostanou prostor i další lidé, jako je například Madiganova životní láska Cheryl a jeho přítel Don Flexmore, kteří oba v Madiganově životě hráli důležitou roli. Ačkoliv postav v knize vystupuje poměrně hodně, jsou všechny dostatečně výrazné a navzájem odlišné, aby nebyl problém si je zapamatovat a vyznat se v tom, kdo je kdo.

Vzhledem k obecnému názvu knihy čtenář zpočátku neví, co přesně od příběhu očekávat (obzvláště pokud si nepřečte anotaci jako já, protože se chce nechat překvapit :). Kniha samotná v tomto zmatku příliš nenapomáhá, protože nejdříve zásluhou prologu vyvolává dojem, že se řadí mezi dobrodružné romány, ale ve skutečnosti se jedná o nefalšované lidské drama. I když na nějaké ty dobrodružné události také dojde, a nebude jich málo. Titul knihy se dá chápat jako odkaz nikoliv k hmotnému dědictví ve formě peněz, ale dědictví v podobě Madiganova příběhu, který Andymu zprostředkuje Maral, čímž změní způsob, jakým se Andy dívá na svět.

Kniha je rozdělená do šesti částí, z nichž každá značí jistý přelom ve vyprávění. Prolog, který je zasazen do západní Austrálie v roce 1960, působí kvůli rozvláčnému tempu a používání příliš velkého množství přídavných jmen poněkud těžkopádně. Jakmile se ale děj přesune do Londýna roku 2005, tempo se zrychlí, styl psaní uvolní a příběh se ihned čte lehčeji. Nicméně je až bolestivě očividné, že kniha trpí nevyvážeností příběhu. První tři části pouze připravují živnou půdu pro vyprávění o Madiganově minulosti. Až druhá polovina knihy je dějově nabitá a dokáže zaujmout. Podobně podivným způsobem kniha využívá jednotlivé postavy, z nichž některé představí a následně je odklidí ze scény a znovu je nechá se objevit až za delší dobu, jako kdyby mezitím zmizely z povrchu zemského. To se týká především Madiganovy dcery Jeanine, která zpočátku vystupuje jako potenciální antagonista, aby následně takříkajíc vyklidila pole a znovu se objevila teprve ve chvíli, kdy ji autor potřebuje. Větší vyváženost oboje po stránce děje a rozmístění postav by knize byla jedině ku prospěchu. Za současného stavu věcí Dědictví představuje dílo, které má sice své silné (humorné/dramatické/smutné) scény a zajímavého hrdinu (Madigana, nikoliv Andyho), ale jako celek představuje pouhý lepší průměr.

Hodnocení: 6/10

Recenze: Dědictví (Nicholas Shakespeare)

Eknihyzdarma.cz, 15. června 2014, autorka: Veronika Fenclová

Detektivní román nebo klasický „kýč“? To vyvolá tento název asi v mnohých z nás. Málokdo by v tom asi uviděl příběh muže, který byl těžce zkoušen a nakonec prohrál. Celý děj vypráví o příběhu člověka, který hledal svou pravou identitu. Přestože byl opravdu hodně bohatý, celý život hledal své skutečné štěstí. Jako arménec se narodil, bohužel to nikdy nesměl dát najevo. Jen jedinkrát to udělal a přišel o svou dětskou lásku, kterou mu ovšem osud přivál opět do cesty. Zklamanou životem, opuštěnou před oltářem tím „jediným“. Tento člověk se setkal i s hrdinou a celý život si přál jen jedno, úplně ho zničit. Tak se stalo, že náš hrdina umírá sám a o dědictví se postaral jednoduše, prostě jej přenechal náhodě. Co vše zapříčinila tato náhoda? Jaký tento člověk opravdu byl? Odpustí mu někdy jeho dcera, která o něm smýšlí jen jako o hamižném tyranovi, co ji opustil a zničil její matku?

Nicholas Shakespeare: Dědictví

52knih.cz, 7. června 2014, autor: Jan Kadlec

Co byste dělali se 17 miliony liber?

Mladý editor z nakladatelství, které se zaměřuje na svépomocné příručky, spěchá na pohřeb svého oblíbeného a inspirativního učitele. Jde pozdě, prší – jsme přeci v Anglii – a číslo kaple na smutečním oznámení je rozpité. Andy Larkham se tak dostane na pohřeb někoho, kdo působil dojmem, že ho nikdo neměl rád. Nebo neměl nikoho rád on, kdo ví.

O pár dní později Andy zjistí, že se svou účastí na pohřbu člověka, kterého vůbec neznal, stal dědicem 17 milionů liber. Pro editora s ročním platem 15 000 asi celkem příjemná změna.

Nerovnováha mezi kontem a srdcem

Román Dědictví od Nicholase Shakespeara (příbuzenství s o pár set let starším Williamem si dovolím zpochybnit) vypráví příběh o bohatství. Tom zjevném i tom vnitřním. A jejich časté nerovnováze.

A právě ta nerovnováha mezi čísly na účtě a bilancí v srdci onoho zesnulého – jmenoval se Christopher Madigan – Andyho chytne natolik, že začne pátrat po tom, kdo byl původce jeho nenadálého bohatství. Tedy… pátrání bylo započato až poté, co si stihl patřičně užít zbohatlického života, v knize podaného s lehkým britským humorem a nadhledem.

Toto pátrání je vlastně vyprávěním jeho služebné Maral. Zavede nás ze současného Londýna kolem 60 let zpátky do Arménie, pak do Austrálie a nakonec zpět do Velké Británie. Příběh se tedy skládá z několika rovin – Andyho života, vyprávění Maral – napůl v podobě přímé řeči, napůl v podobě vyprávění autora, jednu část knihy tvoří víceméně jen deníkové zápisky Andyho z doby, kdy našel Maral a rozpovídal ji.

Dobře členěný román

Dědictví je román, jak má být. Rozčleněný, s mnoha vedlejšími linkami, které by tam sice nemusely být, ale to koření na kuřeti taky ne a dalo by se jíst – jen nebude tak dobré. Nicholas Shakespeare má navíc zvláštní způsob převypravování příběhu. Když Andy zpovídá Maral, pár vět je v přímé řeči a zbytek jak kdyby dopověděl autor. Je to velmi zvláštní, ale celkem rychle se na to zvykne. Koneckonců, napsat tři čtvrtiny knihy v přímé řeči by taky nebylo ono. A když vyprávíme my o tom, co nám řekl někdo jiný, taky necitujeme vše a doslova.

Tato stylistická… – říkejme tomu funkce – má ale svůj účel. Posouvá prosté vypravování o životě bohatého člověka blíž k Andymu a jeho hledání sebe sama. Andyho Madiganův život zaujme natolik, že se o něm rozhodne napsat knihu (resp. přepracovat rukopis svého oblíbeného učitele, na jehož pohřeb se nedostal, a spojit jeho myšlenky a základ s novým tématem). A právě to, jak si Andy třídí myšlenky a zprostředkovává Maralino vyprávění, se mi na Dědictví líbilo asi nejvíc.

Dědictví je opravdu nádherný příběh s jemným nádechem humoru. Stylem vyprávění mi připomíná třeba Burtonův film Velká ryba (podle knižní předlohy Daniela Wallace), byť jen velmi zlehka. Ale už to by mohla být dobrá reference si knížku přečíst. Krátké kapitoly jsou teď na léto ideální.

Dotaz k produktu Dědictví

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Zápisky z tureckého bordelu

Zápisky z tureckého bordelu

Jen málokterému západnímu spisova­teli se podařilo dostat pod kůži obyva­telům postkomunistické východní Ev­ropy tak jako Philipu O'Ceallaighovi. V devatenácti povídkách vytvořil…

Jaká jsem

Jaká jsem

Co člověku stačí k tomu, aby vedl spokojený život? A co k tomu, aby se ho vzdal? Hrdinka nejnovějšího románu Deborah Kay Daviesové Jaká jsem se hned na prvních stránkách nechává…

Co se stalo

Co se stalo

Patrick Oxtoby doufá, že se mu povede začít nový život. V přímořském městečku daleko od rodiny zklamané jeho odchodem z univerzity, daleko od snoubenky, kerá jej opustila, daleko od…

Francouzova milenka

Francouzova milenka

Věhlasnému britskému spisovateli Johnu Fowlesovi se podařilo ve svém nejslavnějším románu (zfilmovaném v neméně slavném zpracování s Meryl Streepovou a Jeremy Ironsem) spojit v jedné…